Blíží se rozpad ČSSD?

Mocenský boj dvou křídel v ČSSD se mění v otevřené nepřátelství. Nebojuje se však otevřeně a tváří v tvář, nýbrž ze zálohy a úskočně. Minulý týden vrátil Zdeněk Škromach Grossovi úder, který mu uštědřil na nedávném sjezdu ČSSD, kde byl Škromach nejen těsně poražen v boji o předsedu, ale nezískal ani pozici místopředsedy strany.

Minulý týden se podařilo zástupcům všech tří stran bývalé koalice dohodnout se na nové vládě. K dohodě došlo teprve nad ránem, kdy se už všem chtělo spát. Ihned druhý den ji však odmítlo předsednictvo ČSSD, čímž zpochybnilo a znevěrohodnilo mandát vlastních vyjednavačů, kteří vyjednali cosi, k čemu zřejmě neměli mandát. Názorový veletoč musel předvést Stanislav Gross, který nejprve dohodu podporoval a prosazoval, poté jej však Škromachovo křídlo přitlačilo ke zdi natolik, že se postavil proti ní. Tím rozzlobil svého zatím loajálního stoupence Michala Krause, který se v noci na čtvrtek mohl „uvyjednávat“, a stejně tak další své stoupence v podobě Bohuslava Sobotky a Lubomíra Zaorálka. .

Jak vůbec identifikovat křídla v ČSSD? A existují vůbec? Bezpochyby ano. Štěpení ČSSD prokázal především nedávno skončený sjezd, kde se delegáti de facto rozdělili na dvě poloviny. První podporovala Zdeňka Škromacha, který se spolupráce s komunisty z KSČM nebojí a druhá Stanislava Grosse, který se tváří, že ji nechce. Gross se na sjezdu zachoval velmi záludně a Škromacha, který na něj v nejtěžších chvílích jeho „bytové aféry“ neútočil, ač k tomu měl příležitost, nechal vyhodit z vedení strany. Škromach poté naoko uvažoval o demisi, ale nakonec se „nechal přesvědčit dalšími členy, aby zůstal“.

A chvíle pro pomstu přišla právě ve čtvrtek. Grossovi se podařilo dojednat vznik nové vlády, které by předsedal jeho kandidát Jan Kohout. Zbývalo jen formální schválení politickými grémii jednotlivých stran, což mělo být pouhou formalitou. A tehdy zarazil Škromach Grossovi dýku do zad, označil dohodu o nové vládě za „bezpodmínečnou kapitulaci před Kalouskem“ a postavil se zásadně proti. V důsledku krachu dohody o nové vládě podali demisi další dva ministři za Unii svobody Pavel Němec a Karel Kühnl. Grossův vládní Titanic dostal další dvě torpéda.

Co vůbec nutí Grosse, aby se tak sveřepě držel vládního kormidla potápějící se vládní lodi? Že by to byly peníze, resp. pravomoc rozhodovat o privatizacích? Vláda dokázala během krize v rekordní době doslova bleskově prodat Český Telecom. Cena téměř 83 miliard korun byla hodnocena v médiích kladně. Ani renomovaní analytici si netroufli říci proti křivé slovo. Skutečností však je, že Telecom vlastní škálu nemovitostí (jen nyní se v první fázi plánuje jejich prodej asi za 20 miliard korun), vlastní 100% akcií Eurotelu, české vysoce ziskové mobilní jedničky, jejíž hodnota se odhaduje na 60 miliard korun (v roce 2003 zaplatil Český Telecom za 49% akcií Eurotelu 29 miliard korun) a mohli bychom pokračovat. Ve světle těchto skutečností se „výhodnost“ obchodu (pro Českou republiku) poněkud vytrácí.

Sociální demokracie již vůbec nepřipomíná kompaktní politický subjekt, který může věrohodně a odpovědně politicky vystupovat. Co schválí jeden její orgán, může kdykoli zrušit jiný. Její předseda a vedoucí činitelé mění své názory ze dne na den. Přesto by ráda vládla dále, menšinově. Podpora u komunistů by se určitě našla, když už ji podrželi jednou při hlasování o nedůvěře.

Co rozhádaná a rozštěpená ČSSD dobře připomíná, je ODS roku 1997. Tehdy byla ODS v podobné, ba stejné pozici. Ze strany se štěpilo křídlo „sarajevských pučistů“ pod vedením Jana Rumla a Ivana Pilipa, ODS byla zprofanována korupčními skandály, vláda byla rozbitá lidovci a přicházel čas pro opoziční silnou ČSSD, kterou u vlády nakonec formou tzv. opoziční smlouvy držela sama ODS, zatímco si lízala rány v opozici. Dnes se pozice prohodily. ODS by ráda co nejdříve do vlády, po které se jí již stýská. A nejvíce asi bolí skutečnost, že Telecom je už pryč.

Zkrátka nejde v této chvíli o nic jiného, než o to, kdy dojde k pravidelné výměně stráží ve Strakově akademii. ČSSD půjde na zasloužený odpočinek a vystřídá ji ODS. A za pár let? Soudruzi si to zase prohodí. Ale nehrozí přece jen ten hrozný rudý stín v podobě stalinistické KSČM? Samozřejmě, že hrozí. Od toho tu přece je, aby hrozil. Proto bychom měli radši volit ODS nebo ČSSD. Jak krásná je ta demokracie, nemyslíte?