Kam putují peníze určené pro vyšetřování zlodějen kanadských liberálů

Nedávno jsem tady psal o kanadských liberálech, kteří si za posledních čtrnáct (nebo kolik) let vlády udělali ze státní pokladny penězovod do kapes své strany a svých vlastních. Krátce bych se dnes k tomu tématu vrátil. Konkrétně k ceně, kterou kanadští daňoví poplatníci platí za vyšetřování Gomerovy komise.

Jen zopakuji, že liberálové zašantročili v rámci jednoho sponzorského programu nejméně 260 milionů dolarů (oficiálně se uvádí jen 100 milionů, ale já uvádím cenu celého sponzorského programu pro zviditelňování Kanady v Quebecu, protože celý program považuji za Potěmkinovu vesnici) a premiér Paul Martin jmenoval veřejnou vyšetřující komisi složenou z jednoho soudce a blíže neurčeného počtu různých poskoků, nosičů papírů, podávačů kancelářských svorek, zapisovatelů, přivolávačů výtahů a jiných důležitých veličin, a že náklady na tu tuto komisi dosáhly 60 milionů a zřejmě brzy překročí hranici 80. Pozastavoval jsem se nad nesmyslně vysokými náklady této komise.

V novinách Globe and Mail vyšel 13. dubna článek Ottawa’s legal fees to exceed $10-million poodhalující roušku nad financováním Gomerovy komise.

V Gomerově komisi nejsou jen ledajací poskoci a nosiči papírů, ale kvalifikovaní nosiči s titulem doktor práv, a takových je tam rovnou čtrnáct. Stát, který sám zaměstnává obrovské množství právníků za pěkně tučné platy, si je najal tak nějak navíc (zřejmě od soukromých firem) a vyčlenil na ně 4 miliony z původního rozpočtu komise 32 milionů. Je to typ poradců, kteří běžně účtují 350 dolarů za hodinu své práce. Jeden z nich si nedávno stěžoval, že pracuje pro vládu za levný peníz, že účtuje na hodinu pouze 250 dolarů - o stovku méně, než jindy.

A teď přijde ten bonbónek navrch. Ze státní pokladny jsou rovněž hrazeny účty právníkům zastupujícím žalovanou stranu!

Ministerstvo veřejných prací vyčlenilo pět milionů dolarů na právníky reprezentující federální vládu a obviněné bývalé pracovníky ministerstva odpovědné za sponzorský skandál, jako např. Alfonsa Gagliana - ústřední postavy celé zlodějny. A to ještě není všechno.

Právníci reprezentující tzv. Crown corporations (polostátní podniky, přesněji podniky, kde stát vlastní víceméně většinový podíl) rovněž namočených do skandálu jsou také financování ze státních peněz. Jde zejména o Canada Post, Via Rail, Business Developmnet Bank a nezávislé agentury jako např. Office of the Auditor-General (kancelář státního auditora).

Upozorňuji, že dosud nebylo zahájeno kriminální vyšetřování. Jde pouze o veřejná slyšení. Takže právníci by tam vlastně vůbec nemuseli být. Dosud nebyl nikdo obviněn.

Přes Canada Post a Via Rail odtekly ze sponzorského programu desítky milionů dolarů kamsi. Jejím nejvyšším šéfům dnes za to hrozí dočasná ztráta zlatých žlabů (někteří už o ně přišli - ale jsem si jist, že budou později, až se prach usadí, vykopnuti na místa ještě lukrativnější) a tak si houfně najímají právníky, jejichž účty více než ochotně platí daňoví poplatníci.

To rovněž vysvětluje i nesmírnou vleklost celého vyšetřování. Komise zasedá už čtrnáct měsíců a není snad ještě ani v polovině vyšetřování. To, co by normální soudce zvládl za měsíc, trvá státem placeným parazitům a pijavicím dvacetinásobek doby. Pochopitelně. Čím déle, tím lépe.

Nejlépe to vystihl jeden ze zúčastněných práních poradců: "Management mé firmy není zrovna nadšen takovou práci, protože poskytujeme široké slevy. Pro jedince, kteří v tom jsou zainteresovaní, je to ale nádherně zajímavý materiál. Kdo by se vzdal lístku do první řady na nejlepší představení ve městě?"