Povedená Grossova taškařice
Článek na Zvědavci (https://zvedavec.news)
URL adresa článku:
https://zvedavec.news/komentare/2005/04/1152-povedena-grossova-taskarice.htm
Richard Král
Poslední události naznačují, že se Grossovi jeho vládní domeček z karet rozpadá pod rukama a čeká ho nové hlasování, tentokráte o důvěře. Páteční hlasování o nedůvěře mělo své tragikomické momenty, padly však i velmi zásadní a významné výroky. A to natolik významné, že si zaslouží zamyšlení.
Úvodem promluvil Vlastimil Tlustý z ODS. Když obvinil Grosse, že "vystavuje pokušení komunisty", zřejmě zapomněl, že sám jejich lákadlům v roce 1988 podlehl, když se z něj stal mladý komunista.
Po něm se slova symbolicky ujal poslanec Michal Kraus. S poslaneckou prací má své zkušenosti, je poslancem již od roku 1986, kdy do lavic poprvé usedl za komunistickou stranu. Právě za tyto zásluhy si ho poslanci ČSSD nedávno zvolili za předsedu poslaneckého klubu. Zkušeně vrátil ODS její útoky a prohlásil, že "ekonomická transformace pod vedením ODS stála stát 4 biliony korun".
Projev Miroslava Grebeníčka byl zlověstný a nikdo si nemohl být jistý, zda-li ve Sněmovní již nečekají soudruzi z Lidových milicí. KSČM totiž prý "zůstala věrná republice" a bude "nesmlouvavě kontrolovat" práci ministrů, kteří vyhrožovali demisí, pokud vládu podpoří komunisté.
Bývalý vysoký komunista a odpůrce lustračního zákona Zdeněk Jičínský označil jednání za "Kocourkov české politiky" a řekl, že Miroslav Kalousek nemůže hovořit o žádné "politické kultuře", přičemž v této souvislosti připomněl, jak se po únoru 1948 stali lidovci pevnou součástí Národní fronty pod vedením KSČ.
Poslankyně ČSSD Jitka Kupčová se tvářila velmi sebevědomě a na adresu ODS utrousila, jak je možné, že hlasy komunistických poslanců někdy ODS tak voní, jako při volbě prezidenta, a jindy tak nelibě páchnou, jako nyní při hlasování o nedůvěře. V tomto případě uhodila hřebík na hlavičku.
Prokomunistickou historii lidovců a ČSSD, kterou otevřel Zdeněk Jičínský, následně okomentovali i další poslanci. Lidovec Pavel Severa řekl, že "se lidovci nechtějí chovat jako se chovali v minulosti" (měl tím na mysli vstup no Národní fronty a kolaboraci s komunisty) a doufá, že "ČSSD nebude opakovat chyby pana Fierlingera" (Zdeněk Fierlinger byl posledním předsedou ČSSD v roce 1946, který jako tajný člen KSČ prosadil její sloučení s KSČ a nastartoval svou kariéru v komunistickém aparátu).
Smysl pro humor poté nejprve prokázal komunista z KSČM Pavel Kováčik, když tvrdil, že "se považuje za člena demokratické strany s demokratickými přístupy, který ctí ústavu a zákony", aby poté dodal skoro historickou větu, která by měla být podtržena: "Je na čase říci, dost strašení "únorem", vždyť nic takového tady, vážení přátelé, nemůže hrozit. Jen hlupák dělá stejnou chybu dvakrát." I komunisté se, jak vidno, poučili.
Poté se konečně slova ujal hlavní aktér Stanislav Gross. Označil Českou republiku za šampiona (zásluhou ČSSD samozřejmě) a mj. prohlásil: "Neštítím se nikoho, kdo získal ve svobodných volbách poctivý mandát a ať se mně to líbí nebo nelíbí, tak poslanci KSČM tento poctivý mandát získali a platí slova Miroslava Kalouska, že nelze tuto politickou sílu ignorovat, takže já jasně říkám, že ji ignorovat nechci."
Debatu odlehčil Miroslav Kalousek, když Stanislavu Grossovi vzkázal, že "když na jednu misku vah vedle své vlastní osoby položí i účetní hodnotu nevěstince paní Barkové, pořád nebude mít takovou hodnotu."
Ministr kultury Pavel Dostál se sice omluvil, ale nakonec si show přece jen nenechal ujít. Zajíkavým a nervózním hlasem přirovnal lidovce k "pacientovi, který chce jít do pitevny". O své křeslo se určitě bojí, neboť má jen (snad) maturitu a cizí jazyky neovládá, ministerský plat je tedy pro člověka jeho vzdělání určitě zajímavý. O tom, že svou funkci pro zhoubnou nemoc nevykonává, nebudeme ani hovořit.
Rozpravu poté velmi trefně uzavřel Ivan Langer, když řekl: "Podle mne žijeme v době, kterou nelze nazvat jinak než Krize nedůvěry občanů ve stát. A ono se říká, že síla státu, síla vlády je právě tak velká, jak velká je důvěra občanů v ně. A bohužel, náš stát těchto dnů je státem velmi slabým, protože lidé nedůvěřují institucím státu, lidé nedůvěřují této vládě a lidé nedůvěřují tomuto premiérovi."
K tomu skutečně není co dodat.
Článek byl publikován 5.4.2005
Článek je možno dále šířit podle licence Creative Common.