Ještě více holocaustu!

V Jeruzalémě bylo slavnostně otevřeno nové muzeum holocaustu. Rozkládá se na více než 4000 metrů čtverečních a náklady na výstavbu přesáhly 50 milionů dolarů. Jmenuje se Yad Vashem Muzeum a bylo nedávno slavnostně otevřeno za účasti desítek politiků z celého světa.

Muzeum otvíral Elie Wiesel, holocaustový veterán, nositel Nobelovy ceny a bývalý vězeň koncentračních táborů Buchenwald a Osvětim, "hrozných továren na smrt, kde nikdo nepřežil". Jeho řeč byla ohnivá. Prohlásil, že holocaust nebyl "nelidskostí spáchanou na lidech",ale něčím mnohem horším, "nelidskostí spáchanou na židech".

Poté začaly motlitby a pokání. Hlavní viník, Německo, vyslal jen ministra zahraničních věcí Joschku Fischera, neboť kancléř Schröder měl neodkladnou krizovou schůzku s korektní politickou opozicí CDU-CSU. Německé hospodářství krachuje, nezaměstnanost se v důsledku reforem Hartz IV účinných od začátku roku znovu prudce zvýšila a je nejvyšší od roku 1931. Schodek rozpočtu k tomu dosahuje 30 miliard EUR a začíná jít do tuhého. Joschka Fischer však nezklamal a Schrödera kvalitně zastoupil Nasadil si jarmulku a s velmi provinilým výrazem prohlásil, že "tento památník holocaustu je místem hluboké hanby všech Němců, neboť jeho země zůstane navždy spojena s nacismem a miliony zavražděných židů". S jarmulkou na hlavě dokonce kajícně označoval holocaust hebrejským výrazem "Shoah" a dodal, že "holocaust bude vždy nesmazatelnou součástí německé historie".

Polský prezident Aleksander Kwasniewski se zavázal vést "odhodlanou bitvu proti všem druhům rasismu" a na důkaz toho oznámil, že "pro budoucnost bez xenofobie a rasismu postaví Polsko velké muzeum holocaustu ve Varšavě". Že půjde o skutečně vzorové holocaustové muzeum dokládá skutečnost, že vyjde polskou vládu na 26 milionů dolarů.

Bude taky vypsána velká sbírka a osloveny velké společnosti, které vědí, že odmítnutí příspěvku na muzeum holocaustu by se mohlo hrubě nevyplatit. S Fischerem si jako bývalí komunisté (i když Fischer byl vždy spíše revoluční marxista) vyloženě notovali.

Francouzský premiér Jean-Pierre Raffarin slíbil, že se jeho vláda "tvrdě postaví antisemitismu" a připomněl, že "holocaust není něčím, co bychom mohli odsunout do minulosti, ale přítomnost tohoto fenomenonu je něčím, co nemůžeme popřít." Na závěr zlověstně dodal, že "vláda, kterou vede, bojuje ve Francii velmi ostře proti všem projevům antisemitismu a to si žádá větší represi". Je otázkou, jak dlouho jeho vláda v boji vydrží. Francií otřásají v novém roce mohutné stávky, proběhly již tři, další se chystají a francouzské hospodářství se hroutí neschopné dodržet tzv. Pakt stability v rámci EU.

Dánský premiér Anders Fogh Rasmussen ujistil, že "Dánové nevěří v nezákonné popírání holocaustu"

Generální tajemník OSN, jejíž rezoluce Izrael buď porušuje, nebo ignoruje, Kofi Annan se nenechal zahanbit a opět překvapil. OSN podle něj "cítí svatou povinnost bojovat s rasismem a intolerancí, která ji svazuje s židovským národem" a "OSN stejně jako Izrael, povstaly z popela holocaustu".

Izraelský prezident vzkázal evropským státům, že "Evropa musí akceptovat břemeno paměti a ponaučení z holocaustu", přičemž vyjádřil "znepokojení nad popíráním holocaustu a antisemitismem".

Patřičnou pozornost věnovaly této události média. Zpravidla v tom samém duchu, nic co by stálo za zmínku. Zaujaly mne snad jen dva deníky. Především izraelský Haaretz pod výmluvným titulkem "Miliony pro muzeum, ale co pro přeživší?", který asi není třeba dále komentovat. A také Hospodářské noviny, kde jsem si přečetl, že by měla Evropa jako "kontinent, kde se holocaust odehrál" nést zodpovědnost a více podporovat židovský stát a odsuzovat terorismus, kterému je vystaven. Židovský stát je bezpochyby vystaven terorismu, jednou za měsíc se jeden zoufalec odpálí a zabije několik židů. Ti potom (nebo spíše předtím) zmasakrují stovky Palestinců, zboří jejich domy a drží je v koncentračních táborech. Slovo "palestinský terorismus" je slovo povolené a široce užívané. Avšak slovo "izraelský terorismus" je slovem neslušným, zapovězeným a zapáchajícím antisemitismem.

Otvírání nových muzeí holocaustu a plánování dalších je důležitý trend. Jako se v minulém století chodívalo do kostela modlit se k Ježíši a prosit o odpuštění, měli bychom v novém století začít chodit do muzeí holocaustu. Odpuštěno nám být sice nemůže, neboť odpovědnost je strašlivá, ale kát se je dovoleno a záhodno. Čím déle uplynulo od druhé světové války, tím více si musíme holocaust připomínat. Holocaustu není nikdy dost. A odporné a zakázané "popírače holocaustu" umlčíme nejlépe tím, že je zavalíme holocaustem.