Jak jsem šlápl do ...

Nejapné politicko-demagogické debaty o školství a jeho financování v naší společnosti mne bohužel v minulých dnech přivedly k nešťastnému nápadu napsat článek o úskalích plateb školného. Přiznám se, nejsem ambiciózně-neseriózní bulvární novinář, nýbrž jen občasný "filozofující" (jakkoli toto slovo nesnáším) publicista, který se nepravidelně snaží přimět několik lidí k zamyšlení.

A asi v tom byla část mé naivity. Nevzal jsem v úvahu, jak u nás fungují masmédia a že to může intenzivně ovlivňovat i debatu v médiích okrajových. Tedy mým záměrem nebylo obhajovat komunistickou péči o občana (to si tedy cca třetina vás, diskutujících vůbec nezaslouží), ale upozornit na zhoršující se personální a kvalitativní situaci výuky na našem vysokém školství, na to že systém grantů přinesl jen redistribuci peněz ne vždy k žádoucím osobám na vědecko-pedagogickém "nebi" (a věřte, že ze své profese  o tom něco vím).

Chtěl jsem "chránit zákazníka", který bude muset platit za práci i lidem, kteří si to nezaslouží, a za práci, která si to mnohdy vůbec nezaslouží.

Místo toho jsem nechtě rozpoutal debatu o tom, kdo si půjde zajezdit tankem, nebo s tím, komu se momentálně vede dobře a není si ochoten připustit, že zítra už to nemusí platit.

Děkuji těm, kteří vycítili a seriózně traktovali i sociální aspekt této debaty, sám jsem se přiživoval prací už od 16 let přes celá univerzitní studia, takže toto znám. Dalo mi to hodně v důvěře ve vlastní schopnosti, ale ubíralo mi to čas a síly, které bych mohl investovat jinde a lépe.

Nalezl jsem diskutující (ženu), která by si ráda koupila vzdělání za platbu a možná docházku jako v autoškole, nebo za společenská setkání bez nutnosti pozitivních výsledků, jak se to dodnes mnohdy děje v jazykových kurzech. Doufám, že dotyčná nestuduje filologii, i zde se dá "zabít" klient stejně jako v medicině. Vzkazuji této dámě, že život ji bude ještě mnohokrát prověřovat bez ohledu na to jaké státnice už má a jaké by mohla mít.

Také jsem se virtuálně setkal s několika diskutujícími, kteří mne donutili přemýšlet o tom, jestli je poskytování první pomoci komukoli společensky smysluplné.

Přesto vám všem děkuji za vaše reakce, naučili jste mne více, než jsem asi dal svým článkem já vám.

Těm, které jsem zklamal tím, že jsem se nevměstnal do jejich indoktrinace se neomlouvám a těm, kterých se tato problematika bytostně týká, hlavně mladým slovenským kolegům, přeji hodně zdaru, vytrvalosti a úspěchů, jakož i důstojného pracovního prostředí.

Váš

- gnr