Hrozí Evropě občanská válka?

Ještě nikdy si tak vysoký vládní činitel členské země nedovolil pronést tak vážná varování, jako Rocco Buttiglione v rozhovoru pro sobotní Mladou Frontu Dnes. Nejenže varoval před idejemi multikulturalismu, ale dokonce před rizikem občanské války v Evropě.

Jak známo, Rocco Buttiglione byl loni na podzim doslova vyštípán z místa evropského komisaře. Politicky korektní liberály a zastánce multikulturalismu v Bruselu rozpálil Buttiglione do běla svými výroky o tom, že "homosexualita je hřích", či o tom, že "si můžete myslet, že homosexualita je nemoc". Také jeho nápady na zřízení záchytných azylových táborů pro imigranty v severní Africe byly příliš rasistické a xenofobní. Svou diskvalifikaci pro své názory považuje Buttiglione za "velmi vážnou", neboť šlo "o trest za to, co si myslí". Varuje před vydělováním "občanů druhé kategorie", kteří nesdílejí oficiální prosazovanou ideologii kosmopolitní, multikulturní společnosti a označuje takové snahy za "počátek totalitní společnosti". "Nechceme demokracii, kde je vše relativní. Musíme mít pevné hodnoty", říká Buttiglione.

Ač může být (a je) Buttiglione vzhledem ke svému silnému náboženskému přesvědčení a úzkému vztahu Vatikánu považován za poněkud bigotního katolíka, jeho názory na řadu otázek mají racionální podklad a je z nich cítit zdravý rozum.

V rozhovoru ve vztahu k imigraci Buttiglione zdůrazňuje, že "přijdu-li k někomu na návštěvu, nemůžu dělat, jako bych byl pánem a je-li něco v mé kultuře přirozené, nemohu říci, že mám právo to provozovat v kultuře jiné, hostitelské." Zjevně zde naráží na francouzský zákon o zákazu veřejného nošení náboženských symbolů, včetně křesťanských křížů (francouzská vlajka či hymna je zatím povolena v původní podobě).

Významné je varování před nefunkčností multikulturní společnosti, která bez "existence či formulování určitých limitů" může skončit občanskou válkou Evropanů proti přistěhovalcům. Tyto limity stanoví Buttiglione velmi důrazně jako vztah "pána domu", tj. Evropanů a "návštěvníků, kteří respektují pána domu", tj. imigrantů. Při této představě se musí všem multikulturalistům a bojovníkům proti rasismu otvírat nůž v kapse. Jako příklad kolapsu a nefunkčnosti multikulturní společnosti uvádí Holandsko, které bylo dlouhou dobu výkladní skříní multikulturního liberalismu. Stačila však malá jiskra, vražda holandského bílého režiséra Thea van Gogha, která uvrhla celé Holandsko do rasových bouří, při kterých hořely kostely, synagogy i mešity a policii se podařilo obnovit pořádek až po dlouhé době a jen s největším vypětím. V Holandsku je od té doby velké rasové napětí a další podobná rozbuška by skončila již podstatně hůře.

Nejzajímavější pasáž Buttiglioneho rozhovoru v sobě skrývá jakási výzva "většině, která je roztroušená, není zorganizovaná a trochu zastrašená", aby se probudila a postavila se "menšině, která by nás chtěla uvést do zkázy, je zorganizovaná, má velké finanční prostředky a umí zacházet s médii". Je otázkou, co je tím přesně myšleno. Názor si udělá každý sám.