Kdo ovládá Ameriku?

Ve světě neexistuje větší moc, než tak, která manipuluje veřejným míněním ve Spojených státech. Žádný král, papež či generál, který v minulosti dobýval nová území, žádný církevní hodnostář nikdy nedisponoval mocí, která by se alespoň vzdáleně blížila moci několika mužů tahajících za provázky masmédií a zábavního průmyslu v USA.

Jejich moc není vzdálená či neosobní. Vstupuje do každé domácnosti v Americe a prosazuje svou vůli téměř celou dobu, kdy jsme vzhůru. Je to moc, která formuje a modeluje mínění v podstatě každého občana, mladého či starého, bohatého či chudého, jednoduše smýšlejícího či sofistikovaného.

Masmédia nám pomáhají formovat naše vlastní představy o světě a pak nám říkají, jak ty představy máme vnímat. V podstatě vše, co víme - nebo si myslíme, že víme, o událostech za hranicemi našeho sousedství či kruhu našich blízkých, k nám přichází formou denního tisku, týdenních magazínů, naší rozhlasové stanice, či naší televize.

A nejde jen o bezostyšnou nepřítomnost určitých zpráv v našem tisku či drzou propagandu hrubě zkreslující historii v některých televizních dokumentaristických a dramatických pořadech, které jsou charakteristické pro techniky ovlivňující názory. Manipulátoři rádi využívají techniky náznaků. Druhým typickým prvkem jejich manipulace je důslednost.

Všimněme si například způsobu, jakým jsou prezentovány zprávy: jak některé zprávy jsou zdůrazňovány a jiné potlačovány do pozadí, sledujte slovník hlasatele, výběr slov, tón jeho hlasu, výraz tváře, slovní spojení v titulcích, volbu ilustrací - všechny tyhle drobnosti ovlivňují to, jak vstřebáváme slyšenou a viděnou informaci.

Jako první pochopitelně odstraní editoři a redaktoři z našich myslí jakékoliv zbytky nezdravých pochybností, které by snad mohly někde ve skrytu naší duše přetrvat. Pomocí propracovaných psychologických technik vedou naše myšlenky a názory takovým způsobem, aby nás náhodou nevyčlenili ze skupiny, která je in (moderní), ze skupiny krásných lidí a ze skupiny dobře investované peníze. Přesně nám naznačí, jaké pocity bychom měli mít vůči určitému druhu lidí a určitému druhu chování. Dělají to tak, že umístí tyto skupiny a tato chování do děje zábavních a dramatických televizních pořadů a nechají ostatní postavy reagovat politicky korektním způsobem.

Formulování mysli amerického diváka

Tak například rasově smíšené manželství bude v zábavním průmyslů masmédií respektováno, oblíbeno a sociálně akceptováno. Stejně tak jiné postavy, jako Rozhodný Černý Učitel či Schopný Černý Byznysmen, Citlivý a Talentovaný Homosexuál nebo Chudý, ale Čestný Ilegální Mexický Dělník. Na druhé straně Bílý Rasista, míněno kterákoliv postava bílé pleti vědoma si své rasy, která podezíravě vnímá mísení ras či rapidně se zhoršující rasovou situaci v Americe, je vždy zpodobněna jako opovrženíhodný bigotní člověk, což mu v lepším případě ostatní postavy dají jasně najevo. V horším případě jej chápou jako nebezpečného psychopata fascinovaného zbraněmi, prostě hrozbu všem slušným občanům státu. Postava Bílého Rasisty posedlého touhou střílet se stala de facto častým a oblíbeným stereotypem televizních show.

Průměrný Američan, který ve svém denním televizním životě zkonzumuje tak nezdravý kus, je jen stěží schopen rozlišit fikci od reality, pokud vůbec. Na jednání televizních hrdinů, na jejich postoje a projevy reaguje podobně, jako reaguje ve svém normálním osobním životě. Pro příliš mnoho Američanů byl skutečný život nahrazen falešnou realitu televizního prostředí a je to právě tohle prostředí, kterému se podřizuje jeho potřeba reakce. Takže vyjádří-li autor pořadu či filmu prostřednictvím herců souhlas s některými myšlenkami a zavrhne myšlenky jiné, používá mocný nástroj působící na mysli miliony diváků. Usměrňuje jejich myšlenky vstříc konformitě s jeho vlastními názory.

A samozřejmě se to týká nejen televizních zábavních pořadů, ale také zpráv ať už vysílaných na obrazovce nebo tištěných. Záludnost této formy ovládání myšlení spočívá v tom, že i když si uvědomíme, že pořad či článek je zaujatý, mediální odborníci jsou přesto schopni manipulovat většinou z nás. Je to tím, že nejen zůstávají předpojatí v tom, co nám prezentují, ale navíc vytvořili neviditelné bariery a nepsaná základní pravidla pro povolené spektrum názorů.

Vezměme si například jak zacházejí média s informacemi ze Středního východu. Někteří redaktoři a komentátoři jsou v každém svém vstupu otrocky pro Izrael, zatímco jiní se zdají být neutrální. Ale nikdo se neodváží naznačit, že Spojené státy možná stojí v tom arabsko-izraelském konfliktu na špatné straně barikády, popř. že 11. září je výsledkem jejich podpory té nepravé straně. Stejně tak se nikdo neodváží naznačit, že poslání vojáků do Iráku - principiálního nepřítele Izraele na Středním východě - více posloužilo zájmům Izraele než zájmům Ameriky. Takže mantinely povolených názorů jsou zřejmé: od pro izraelských po neutrální.

Dalším příkladem je způsob, jak média ve Státech zacházejí s rasovými otázkami. Někteří komentátoři se zdají být zcela neutrální, co se zpráv s rasovým podtextem týče. Jiní neutají emoční přibarvení v hlasu a výraz tváře, popř. volbu slovníku, přičemž ale jejich sympatie jsou vždy na straně nebílých. Společnou platformou médií, a to bez výjimky, ale je, že multikulturalismus a rasové mísení jsou jednou dané, a že jsou to věci pozitivní.

Vzhledem k určité škále prezentovaných názorů si většina Američanů neuvědomuje, že jsou manipulováni. I ti, kteří si stěžují na "řízené zprávy", spolkli návnadu. Domnívají se totiž, že to, co přijímají, představuje určité spektrum názorů, a oni jsou tedy schopni uniknout kontrole myšlení tím, že upřednostňují určité redaktory a komentátory před jinými. Je to situace podobná házení minci: padne-li hlava, vyhrávám já, padne-li orel, prohráváš ty. Každičký stupínek v prezentované škále názorů je mistry médií schválen předem. Nikdy se nestane, že by se objevil nový, nepovolený pohled nebo názor.

Kontrola médií formujících názory je téměř monolitická. Všechna ovládaná média - televize, rádio, noviny, magazíny, knihy, filmy - hovoří jediným jazykem, přičemž se navzájem doplňují a podporují: každé jednotlivé médium posiluje názor ostatních. Navzdory zdání barevnosti ve skutečnosti neexistuje opravdový disent, alternativní zdroj faktů či nápadů přístupný masové populaci, který by jí umožnil formovat názory v nesouladu s těmi ve většinových médiích. Všechny názory jsou prezentovány jediným stylem, jediným možným pohledem na svět, ve kterém všichni proklamují rovnost ras, inertní (neměnnou) povahu příběhu o židovském holocaustu, špatnost pokusů zastavit proud nebílých ilegálních přistěhovalců valících se přes hranice, nebezpečí, které nám hrozí, umožníme-li lidem vlastnit zbraně, morální rovnost všech sexuálních orientací a upřednostňování tzv. "pluralistické", kosmopolitní společnosti před homogenní společnosti bílých. Je to pohled připravený pro nás mediálními loutkaři, který je sestaven tak, aby především vyhovoval jejich vlastním zájmům. Lidé tyto názory přejímají, hlasují pro ně a v souladu s nimi upravují své vlastní životy.

A kdo jsou tito mediální loutkaři? Brzy uvidíme, že v podstatné míře jsou tvořeny židy. Neplatí, že by média byla kontrolována kapitalisty bažícími po moci, z nichž jsou vlivem okolností mnozí židé. Být tomu tak, pak by měl etnický poměr židů k nežidům v mediální sféře alespoň přibližně odpovídat etnickému poměru bohatých židů k bohatým nežidům v ostatních sférách podnikání. I když i v médiích existuje několik prominentních výjimek, pravdou je, že převaha židů v médiích je tak výrazná, že můžeme téměř vyloučit náhodu.

Pokračování...

První část rozsáhlého článku Kevina Alfreda Stroma Who Rules America?.