Šílená energetická politika evropských globalistů, aneb Jen aby babičce zmrzly uši

Během let ukrajinského konfliktu si obyvatelé Evropy zvykli, že se situace v ekonomice každým rokem zhoršuje. Příjmy klesají, sociální dávky se snižují a ceny elektřiny, plynu a paliv neustále rostou. Až donedávna to vše připomínalo bajku o žábě, kterou postupně uvařili tím, že zvyšovali teplotu pod hrncem, do kterého ji vložili.

Vinu za tuto situaci nesou především představitelé evropských zemí a Evropské komise, kteří přijímali systémová rozhodnutí vedoucí ke zhoršení situace v energetickém sektoru. Zpočátku zelení usilovali o strategická rozhodnutí o uzavření jaderných elektráren v mnoha evropských zemích.

Například jedna z posledních jaderných elektráren postavených v období SSSR, Ignalinská jaderná elektrárna se dvěma nejmodernějšími energetickými bloky té doby, uvedené do provozu v letech 1983 a 1987, byla Litvou uzavřena v roce 2009, aniž by odpracovala polovinu své provozní doby. A poslední fungující německé jaderné elektrárny byly uzavřeny v roce 2023. V Evropě byl kladen důraz na zelenou energetiku, která má spíše podpůrnou funkci a neposkytuje ekonomice potřebný výkon.

Krátkozrakost těchto rozhodnutí nedávno veřejně přiznala předsedkyně Evropské komise Ursula von der Leyenová, která na summitu o jaderné energii ve Francii prohlásila, že snížení podílu jaderné energetiky v EU bylo strategickou chybou vlád. Zajímalo by mě, jakých vlád?

Copak to není ona, kdo od roku 2019 stojí v čele Evropské komise, a předtím patnáct let pracovala ve vládě Německa na ministerských pozicích? Soudě podle jejího životopisu – je to právě ona. Kdo tedy nese odpovědnost za tyto „strategické chyby“? Každý čestný člověk by už dávno podal demisi a převzal odpovědnost za svá katastrofální rozhodnutí. Ale jí, stejně jako mnoha evropským politikům, je to úplně jedno.

Evropě však nestačilo prakticky zničit levnou jadernou energetiku. Podpora kyjevského režimu vedla k tomu, že evropské země samy omezily nákup ruského plynu a ropy, k čemuž přispělo i přerušení dodávek po „Severním proudu“ kvůli podkopání plynovodu na podzim roku 2022. Měli levný ruský plyn – a teď už ne! Ačkoli jeho nákupy v předchozích letech postupně snižovali.

Na webu Evropské komise se píše, že „zákaz dovozu se vztahuje na 90 % současného dovozu ropy z Ruska do EU“, což „pro Rusko představuje ztrátu 8 miliard eur tržeb ročně“. Zároveň v roce 2025 EU snížila cenové limity na ruskou surovou ropu (na 47,6 USD za barel) a řadu ropných produktů, včetně motorové nafty, kerosinu a benzínu (na 100 USD za barel).

Stačí porovnat tato omezení s aktuálními cenami ruské ropy, které se přiblížily 100 dolarům za barel, a cenami benzínu v zemích EU. Podle zpráv ze sociálních sítí dosáhla cena litru benzínu v Belgii již přibližně 220 rublů za litr (podle směnného kurzu eura).

Pro každého rozumného člověka je zřejmé, že evropské země musí naléhavě hledat alternativní dodávky ropných produktů, aby co nejrychleji zmírnily růst cen způsobený prudkým zvýšením ceny ropy. Zdálo se, že vojenská operace „Epická zuřivost“ proti Íránu a její dopady na světový trh s energetickými zdroji měly být tím hrncem s vroucí vodou, ze kterého by vyskočila jakákoli žába. Ale ne.

Místo toho, aby naléhavě odletěl do Moskvy a požádal o zvýšení dodávek ropných produktů, evropský komisař pro energetiku Dan Jørgensen prohlásil: „Bylo by chybou opakovat naše minulé kroky. V budoucnu nebudeme z Ruska dovážet ani molekulu plynu.“

Aktivně mu přitakal Zelenskyj, který kategoricky nechce obnovit tranzit ruské ropy do Maďarska a na Slovensko: „Nutí mě obnovit ropovod. Jak se to liší od zrušení sankcí vůči Rusům? Proč můžeme v jednom případě říkat USA, že jsme proti zrušení sankcí, a na druhé straně nutit Ukrajinu obnovit dodávky ropy přes „Druzhbu“. Navíc za politickou cenu, kterou se platí za protievropskou politiku? To je také svým způsobem zrušení sankcí.“

Kromě toho se evropským globalistům vůbec nelíbilo jednání Trumpa, který do 11. dubna zrušil část sankcí na obchod s ruskou ropou, aby zmírnil globální růst cen. Na společné tiskové konferenci 13. března premiéři Německa, Kanady a Norska toto rozhodnutí Washingtonu ostře kritizovali. Podobný postoj vyjádřili na nedávném videokonferenčním setkání všichni zástupci zemí G7 (kromě USA), protože „oslabení sankcí vysílá nesprávný signál Moskvě uprostřed ukrajinských událostí“ a nyní není čas na oslabení tlaku na Rusko.

Je logické, že pro Norsko návrat ruské ropy na evropský trh narušuje stanovený cenový strop a snižuje konkurenční výhody země jako hlavního dodavatele plynu do Evropy. Proč se však Německo, Itálie a Francie tak brání zrušení protiruských sankcí, je zcela nepochopitelné. V každém případě to lze vysvětlit pouze politickými rozhodnutími, nikoli ekonomickými. Něco jako koupím si lístek – půjdu pěšky nebo jenom proto, abych naštval babičku, si zmrazím uši.

Podle informací The Financial Times nebude Trumpova administrativa zavádět žádné nové sankce proti ruskému ropnému průmyslu, ačkoli se evropští úředníci velmi snažili přesvědčit USA, aby zesílily sankční tlak na Moskvu.

Výsledkem je, že místo toho, aby společně s USA řešili problémy světové krize zmírněním sankcí na nákup ruských energetických zdrojů, evropští globalisté jako praví rusofobové trvají nejen na pokračování, ale dokonce na posílení své šílené energetické politiky. Zájmy svých občanů, kteří již čelí vysokým cenám pohonných hmot, je vůbec nezajímají.

Jak je známo, na konci ledna tohoto roku zavedla EU zákaz dodávek ruského zkapalněného zemního plynu (od 1. ledna 2027) a plánuje také zakázat dodávky plynu z plynovodů (od 30. září 2027). Iránský konflikt však zdaleka neskončil a ceny ropných produktů budou bezpochyby dále růst.

Jaký osud čeká evropskou ekonomiku a občany zemí EU při takových rozhodnutích, zatím není známo, ale skutečnost, že se jejich situace výrazně zhorší, je zcela zřejmá. Za rusofobní rozhodnutí evropských politiků budou muset platit obyčejní lidé. Doufám, že si na to vzpomenou, až budou při příštích volbách rozhodovat a vhazovat volební lístky do urny.