Rozpočet jako jahoda

George Bush předložil návrh rozpočtu pro fiskální rok 2006. Předpokládá v něm deficit 390 miliard, což ovšem nezahrnuje náklady na vojenské akce v Iráku a Afghánistánu. "Bude se šetřit", je slyšet z Bílého domu.

V roce 2005 byl deficit 427 miliard a to včetně nákladů na vojenské operace v Iráku a Afghánistánu. Přičteme-li k těm předpokládaným 390 miliardám pro rok 2006 pravděpodobné náklady na války v Iráku a Afghánistánu, které se mohou pohybovat kolem 100 miliard, hovoříme o skutečném deficitu 490 miliard dolarů.

V roce 2000, když se Bush zmocnil vlády, měl státní rozpočet přebytek 236 miliard. Za pouhých pět let se této tragické figurce podařilo rozházet asi 660 miliard dolarů. Tomu říkám uvědomělá fiskální politika! Kam se hrabou čeští tuneláři.

Tak tedy šetřit. Ale ne na všem. Zahraniční pomoc (rozuměj Izraeli a dalším zločinným režimům, které by se bez amerických dolarů okamžitě položily) se má zvýšit o 15 %. Ministerstvo pro vnitřní bezpečnost (homeland security) má dostat přidáno o 7 % a ministerstvo obrany o 5 %.

Na druhé straně škrty čekají investice do bydlení a rozvoje měst (o 12 % méně), zemědělství (o 10 % méně), ochrana životního prostředí (o 7 % méně) a vzdělání (o 2 % méně).

Malé odbočení

Prezident Bush nedávno na besedě v Omaze v Nebrasce "prodával" svou vizi sociální reformy; přitom se dostal do dialogu s jednou občankou. Tvrdil paní Morninové (která je rozvedená a má tři děti), že co se sociálních programů týče, vláda dodrží sliby, které svým voličům dala. Přitom byl zaznamenán další z jeho pověstných úletů. Záznam dialogu:

Paní Morninová: "... To je dobře, protože já mám tři zaměstnání a cítím, že do těch sociálních programů přispívám více než dost."

Bush: "Vy máte tři zaměstnání?"

Morninová: "Ano pane."

Bush: "Jak typicky americké... Chci říci, je fantastické, co děláte." Potlesk.

Takže "typicky americké" je mít tři zaměstnání, aby člověk zajistil rodinu. Podle Bushe.

Jak to zpíval Jaroslav Hutka v Litvínově? "... jsme tady za prací / výdělek tu máme / za byt a za stravu / za oděv děláme ...".

Nikdy jsem nebyl přítelem sociálního státu. Domnívám se, že člověk má povinnost postarat se o sebe sám. Nemůže (a nesmí) čekat, že jej stát bude živit.

Vláda má ale povinnost příliš do toho občanovi nekecat a nechat ho, ať se živí jak umí. A neměla by mu při tom házet klacky pod nohy. Existuje mnoho způsobů, jak takové klacky házet. Nejčastěji ničí vlády své občany formou vysokých daní, ale existují i subtilnější (o nic méně vražednější) metody. Např. když kolaborací s korporacemi připustí masivní vývoz pracovních míst do zahraničí (tzv. outsourcing), což zákonitě vede k porušení rovnováhy na domácím trhu práce a k následnému poklesu mezd. Výsledkem mimo jiné je to, že lidé jsou nucení držet několik zaměstnání. V podstatě je to otroctví za hranicí lidské důstojnosti. Podle Bushe "typicky americké". Nemohl to vyjádřit lépe.

Každá společnost má obdivuhodnou schopnost vlastní regenerace. Špatná rozhodnutí politiků stát vždycky nějak přežije. Ale existuje hranice: Jestliže vláda některé země dělá jedno špatné rozhodnutí za druhým, aniž by to tu a tam proložila rozhodnutím dobrým, je otázkou, jak dlouho takový stav vydrží. A v případě současné vlády v USA se opravdu podařilo sestavit mimořádné panoptikům zkorumpovaných zločinců a neumělů.

Zpátky k rozpočtu

Rozpočet nemusí být přijat tak, jak je Bushem navrhován. O jeho konečné podobě se bude jednat, ale vzhledem k tomu, že konzervativci mají pod kontrolou jak senát, tak kongres, neočekávají se v návrhu příliš velké změny.

Podívejte se na přiložený graf. Zobrazuje míru deficitu Spojených států pod vládou různých prezidentů od roku 1963. Podle mého názoru je ten obrázek poučnější než 1000 slov.

Graf převzatý z článku Top Republicans worry about Bush budget's cuts na MSNBC.