Profil idiota

Nemá cenu zakrývat, že něco jako průměrný modelový Američan v podstatě neexistuje, neboť zejména v dnešní době, kdy se v Americe zdůrazňuje pluralismus, si noví přistěhovalci zachovávají základní kulturní rysy a obyčeje ze své předchozí vlasti. Přesto na základě různých čísel, poznatků a převažujících vlivů můžeme takového průměrného Američana statisticky určit. Jeho charakteristika pak pro USA jako celek vyznívá naprosto tragikomicky.

Průměrný Američan se jmenuje John Jones. Je mu 40 let a bydlí v desetitisícovém městečku Springfield někde na Středozápadě. Váží 110 kg, tedy samozřejmě kolem 243 liber. Má zvýšený krevní tlak, náběh na cukrovku, patrový dřevěný dům, velkého psa, 6 let staré auto, 4 bible, manželku a dvě děti. Paní Jonesová, pokud jde o tělesnou hmotnost, svému muži úspěšně šlape na paty. Celý den totiž sedí s chipsy u televize a sleduje mýdlové opery na několika z jejich celkových 40 TV stanic. Děti ve věku 12 a 14 let navštěvují junior high school a high school. Ještě nevědí, čím by chtěly být, ale zajímá je především business. Celá rodina pak pilně navštěvuje místní protestantský svatostánek a dychtivě naslouchá plamenným projevům svého pastora.

V poslední době je pan Jones vážně znepokojen: Jakoby nestačilo, že se na Ameriku chystá svou konvenční armádou zaútočit Fidel Castro, ještě se přidalo nebezpečí světového islámského terorismu. Pan Jones byl vždy zarytým odpůrcem komunismu. Země s tímto režimem, kde bezbožní komunisté na rožni opékají malé děti a pak je jedí, mu nahání hrůzu. Je načase, aby na tyto státy udeřila americká armáda a nastolila tam demokracii, říká si Jones a zálibně hledí na americkou vlajku, upevněnou na stožáru před domem.

John Jones je velkým vlastencem. Má ohromnou radost, že je občanem největší, nejbohatší, nejlidnatější a vůbec nejlepší země na světě. USA mají také toho nejskvělejšího prezidenta, který odmítá potraty, výzkum kmenových buněk a vůbec je to skvělý muž. Toho budou Američané následovat, kamkoliv jim pokyne.

Dnes se panu však Jonesovi příliš nedařilo. Nedaleko svého domu zakopl o obrubník a bolestivě si narazil nohu. Firma, která chodník postavila, totiž k obrubníku zapomněla umístit varování, že je možno o obrubník zakopnout. John zvažuje proti této firmě žalobu. Ostatně pět minut jízdy autem odsud sídlí právník, zabývající se podobnými věcmi. Jak jen se to jmenuje?ano, je to Yoram Katzenberg. Na toho je třeba se obrátit.

Temné síly Pekla ohrožují naši drahou vlast. Před třemi roky zaútočil na newyorské budovy WTC irácký diktátor Saddám Husajn, aby zlikvidoval americkou demokracii. Jeho vojska číhají za hranicemi. Pan Jones si zpočátku myslel, že Irák je někde v Nebrasce, ale pak se na CNN dozvěděl, že toto území není vůbec v Americe. Naštěstí se prezident Bush zachoval jako pravý chlap. Zorganizoval odvetnou výpravu, která teroristy zničí. Jú! Es! Ej! - skanduje pan Jones a slzy dojetí mu kanou po tvářích. God bless America, dodává šeptem.

Třídní učitel staršího syna pana Jonese si mu nedávno stěžoval, že mladý Jones nedokázal na mapě světa najít Kanadu. Taková trivia, myslí si John. Ostatně Kanada se snadno přehlédne, vždyť je úplně dole a taková malá! Než by se děti ve škole raději učili businessu. Zatěžovat je takovými nesmysly, jako jsou cizí země, je třeba změnit celý školský systém, pro děti je učivo příliš náročné. Když se Jonesův syn o stížnosti svého učitele dozvěděl, psychicky se zhroutil. Od té doby musí docházet na terapii a užívat Prozac.

V ranních novinách se věnovali historickému odkazu holocaustu. John se zájmem četl, jak nějaký šílenec v Evropě rozpoutal válku, jejíž jediným výsledkem bylo 6 milionů mrtvých židů. Proboha, taková zkáza. Přitom jsou židé tak skvělí lidé, vždyť to pořád ukazují v televizi. Stačí pustit CNN, CBS, ABC, NBC a další. Všechny stanice jsou v tomto zajedno, takže je to pravda. Jednou slyšel vyprávění nějakého přistěhovalého cizince, jménem Avram Blum, že má s židy ty nejlepší zkušenosti, vždy mu byli v životních problémech nápomocni. Jak tedy může jejich existence někomu vadit?

V ekonomické rubrice novin řešili otázku budoucnosti pracovních kolektivů. Známý americký futurolog předpokládal brzké zhroucení jak vertikální, tak horizontální hierarchie v nastávajícím postindustrialismu. Tento proces bude mít přímý dopad na činnost a strukturu současných pracovních kolektivů a je nutná jejich naprostá reorganizace. John o této problematice chvíli přemýšlel, až nakonec dospěl k jednoznačnému závěru: Letos to vyhrajou Mets!