Směřování k velké válce

Onur Sinan Güzaltan

Svět směřuje k velké válce.

Uveďme vývoj událostí za poslední měsíc, který lze považovat za varovné signály velké války:

– Byla napadena rezidence ruského prezidenta Putina. V reakci na to Rusko zaútočilo na energetickou infrastrukturu a vojenské základny Ukrajiny různými raketami, zejména Oreshnik.

– USA unesly venezuelského prezidenta Madura a jeho manželku Ciliu Flores. Trump oznámil, že USA zasáhnou v Kolumbii a Mexiku.

– USA prohlásily, že napadnou Grónsko.

– Evropské státy oficiálně oznámily svůj záměr vyslat vojáky na Ukrajinu v případě „příměří“. Takový krok bez dohody s Ruskem by znamenal otevřenou válku.

– USA a Velká Británie začaly násilím zabavovat ruské lodě v mezinárodních vodách.

– Vlády al-Sharaa a Netanjahua dosáhly pod dohledem USA dohody, která uvolnila ruce Izraeli na syrské frontě před útokem na Írán.

– USA a Izrael se připravují na útok na Írán. Protesty, které začaly kvůli ekonomickým požadavkům, byly v Íránu zmanipulovány do protirežimních demonstrací. Druhým krokem bylo zavedení 25% cla ze strany USA na země obchodující s Íránem. Dalším krokem by měla být vojenská intervence.

USA odmítají multipolaritu

Z tohoto bodu můžeme vyvodit následující závěry:

– Pořadí po druhé světové válce skončilo a nyní se nacházíme v období hluboké nejistoty, ve kterém ještě musí být vybudován nový systém.

– USA prohlásily, že nebudou akceptovat multipolaritu a použijí sílu k zachování své hegemonie.

– Z jiného úhlu pohledu se zdá, že zesilující americká agrese v rozsáhlé geografické oblasti od Latinské Ameriky po Arktidu a západní Asii má za cíl odříznout Čínu od energetických a obchodních tras.

– Současně je cílem eliminovat centra moci v různých regionech, která odmítají akceptovat americkou hegemonii.

Jaké budou meze reakce na USA?

Za těchto okolností můžeme tedy určit klíčové faktory, které budou formovat nadcházející období, takto:

– Budoucnost Trumpovy administrativy (výsledek listopadových voleb v roce 2026, vývoj v kauze Epstein, spory mezi federální vládou a státy, sociální hnutí atd.),

– obsah a intenzita reakcí Číny na kroky USA,

– zda se spojenectví Ruska a Číny rozšíří do vojenské sféry,

– jak by Rusko a Čína reagovaly na možný útok na Írán,

– zda bude pokračovat odklon Indie od USA,

– budoucnost vztahů mezi USA a Evropou (skončí NATO?),

– Hloubka a směr rozkolu v Evropě (může EU přežít ve své současné podobě? Zůstanou u moci centristické strany? Bude pokračovat vzestup stran jako AfD, Národní shromáždění a Reform UK? Jak se bude vyvíjet migrační problematika?),

– Průběh války na Ukrajině a riziko jejího rozšíření (možnost rozšíření války do Moldavska, Polska a/nebo dalších zemí),

– Zda latinskoamerické země vytvoří konkrétní alianci (v vojenské oblasti) proti agresi USA,

– Přítomnost a intenzita potenciálních akcí protispojeneckých sil v západní Asii, zejména v Libanonu, Iráku, Jemenu a Sýrii,

– Budoucnost režimů v Perském zálivu (rozhodující pro ceny ropy),

– A postoj Turecka (bude pokračovat „politika rovnováhy“ nakloněná k Západu? Jak by Turecko reagovalo na možný útok na Írán? Dosáhnou Turecko a Izrael dohody pod kontrolou USA? atd.),

– Možnost, že se globální protizápadní/protiizraelské protesty rozšíří a budou se radikalizovat.

Ano...

Zatímco svět hledá novou oběžnou dráhu, pokračuje v otáčení někde mezi minulostí a budoucností.