Ruské aktiva

Djamel Labidi

Lze odolat nutkání hovořit o kauze ruských aktiv v Evropě? Tato kauza je v některých ohledech tak komická. V současné době je předmětem mezinárodních diskusí.

Zároveň odhaluje krach současných evropských politických představitelů, zejména těch z velkých evropských mocností, jako jsou Francie, Anglie a Německo.

Je skutečně zábavné poslouchat jejich propagandu, která hovoří o „ruských aktivech“ a zároveň se snaží ospravedlnit jejich zmrazení nebo zabavení. Pokud se jedná o „aktiva“, pak podle definice patří jejich majitelům, Rusům. Jedná se tedy o krádež. Nebo pak toto slovo již nemá žádný význam v žádném jazyce. Konečnou provokací je, že zabavení těchto ruských aktiv má sloužit k financování války proti Rusům. Je zábavné sledovat, jak se stovky ideologů, propagandistů, politiků a ministrů snaží ospravedlnit tuto krádež a vytvořit jakési právo na krádež, stejně jako vytvořili právo na vměšování. Jedno ostatně nejde bez druhého.

Aktiva Iráku, Libye, Ruska... na koho přijde řada?

Stejným způsobem zabavili státní fondy Iráku a Libye. Vrcholem své svévolnosti bylo, že jim zabavili jejich aktiva, protože byli vinni tím, že byli... napadenými zeměmi. V případě Ruska je to „protože je agresorem“. Prezident Biden jedním tahem pera zabavil 11. února 2022, po americké porážce, jako pomstu 7 miliard dolarů aktiv Afghánistánu, země vykrvácené 20 lety agrese NATO. Je to tedy stará zvyk.

Ale v tomto případě se jedná o Rusko a existuje obava z odvetných opatření. Je tedy pochopitelné, proč jsou tam, jako bandité, kteří krouží kolem banky, aby připravili loupež a zvážili rizika. Již dříve zabavili úroky z těchto aktiv s tím, že nejsou součástí kapitálu. Nesmějte se. Přesně to řekli a děje se to v Evropě, kolébce kapitalismu.

Zločinci jsou v pokušení. Postupují vpřed. Ustoupí. Je také komické sledovat balet západních evropských lídrů, „dobrovolníků“, jak si říkají, kteří si navzájem dodávají odvahu. Neustále přicházejí a odcházejí, vzájemně se vítají ve svých hlavních městech, v Berlíně, Paříži, Londýně, pak v Bruselu, pak zase v Paříži, Londýně. Příjezdy, polibky a další polibky pro ženy ve vedoucích pozicích, a někdy i pro muže, tedy pro ty, kteří ocení trochu více lidského tepla. Vypadá to, jako by se už nikdy nerozešli, a člověk si klade otázku, kdy pracují, kdy vládnou. Žijí mezi sebou, neustále. Atmosféra příznivá pro kolektivní delirium. Aféra Epstein již odhalila nevěřícímu světu, jak jsou všechny tyto elity přátelské.

A hysterie skutečně nastává. Najednou, aniž bychom pochopili, co ho to popadlo, německý ministr obrany Boris Pistorius předpovídá válku v roce 2028 v prohlášení učiněném 19. listopadu 2025. To se musí vidět! V lidské historii něco takového ještě nebylo. Předpovídat válku za tři roky. Německá „Madame Soleil“. Předběžné prohlášení války, schůzka za tři roky. Jako by se oznamovalo datum příštích her. Německý kancléř Friedrich Merz byl přesnější než jeho ministr: 24. února 2025 řekl, že „je pět minut před půlnocí pro Evropu“. Pravděpodobně měl hodinky v ruce, německá přísnost. Zkrátka se od nepřítele, v tomto případě Ruska, žádá, aby měl tu laskavost a počkal, až bude Evropa připravena.

Ale mimochodem, tyto ruské aktiva jsou důkazem toho, že Rusko nemělo v úmyslu vést válku s Evropou, že jí nehrozilo. Proč by je jinak nechalo v Evropě?

Takže opět lžou, když mluví o „ruské hrozbě“.

Nejpozoruhodnější je, že nikdo z evropských politických a mediálních kruhů na tyto absurdity neupozorňuje. Je to kolektivní blud. Jsou chvíle, kdy celé společnosti mohou upadnout do jakési kolektivní halucinace, a ti, kteří mezi nimi bijí na poplach, jsou odsuzováni k hanbě. Historie zná takovéto strašné období.

To vše odráží nebezpečí, které vyplývá z rozkladu současného vedení Evropy, a zjevnou potřebu nových evropských politických elit.

Příliš riskantní loupež

Evropa však připomíná ty, kteří si hrají na bohaté, ale nemají ani halíř. Velké řeči, které vedou politici, jen zvyšují jejich směšnost. Jsou to bandité, kteří chtějí provést loupež, ale bandité bez peněz. Rusko a Putin vydrželi déle, než si mysleli. Pokukují po ruských penězích, protože nemají prostředky na válku, která je ochudila, a nemají zdroje amerického sponzora. „Bohužel“ už není „belle époque“.

Někteří proto považovali loupež za příliš riskantní, ne nemorální, ale příliš riskantní. Tak se rozhodli okrást vlastní lid. Nakonec Zelensky odjíždí z Bruselu a Evropské rady 19. prosince s šekem na 90 miliard eur. Přišel, aby si znovu „vyžebral“. Nejedná se o půjčku, ale o dar, protože každý ví, že Ukrajina ji nikdy nesplatí. Říkají to sami, protože půjčka „s nulovým úrokem“ má být splacena „z válečných reparací, které Rusko zaplatí, až bude poraženo“. Nesmějte se, už zase.

Do té doby se nejvěrnější příznivci ukrajinské vlády, Německo, Francie a Anglie, jeví podivně shovívaví, přestože vědí o extrémní korupci Zelenského přátel. Aby mohly poskytnout tuto půjčku, budou evropské země samy půjčovat peníze, protože žádné nemají. Každá z „dobrovolných“ evropských zemí poskytne přibližně deset miliard z této částky, zatímco sociální výdaje pro své občany počítají na centy. Fasádní demokracie také utrpí ránu, protože tyto nové dary nebyly uvedeny v rozpočtech a projednány národními zástupci. Evropská komise je tak praktická pro diskrétní operace.

Cena krve

Jak se nazývá armáda, která je financována cizími zeměmi? Armáda žoldáků, že? To je případ ukrajinské armády. Francouzský generál Michel Yakovleff to 21. prosince cynicky okomentoval v televizním studiu zpravodajského kanálu LCI: „Ukrajina za nás krvácí, my jí platíme cenu krve“. Nahá pravda. Kde jsou krásná slova o nezávislosti, demokracii, západních hodnotách, morálce atd.?

To, co současní představitelé západní Evropy a mediální moc neříkají, je, že ukrajinský stát je v platební neschopnosti. Tyto finanční prostředky slouží přímo k financování jeho výdajů, až po nejnižšího úředníka, a všech dovozů zboží a služeb. Ukrajinský stát žije z žebrání. Proč tedy vede válku? Nebylo by prospěšnější dohodnout se se sousedem, jak to Ukrajina dělala po staletí? Evropské země dbají na dobré sousedské vztahy, ale Ukrajině to nedoporučily.

Proč tedy Evropa a Ukrajina vedou válku, když na to nemají prostředky?

Dospíváme, jak by řekli fyzici, k „singularitě“, k absurditě, podobně jako když počítač signalizuje logickou chybu, bug, paradox.

Přízračná flotila

Ale nejde jen o absurditu, o bláznovství. Po bláznovství s přízračnými drony přichází bláznovství s „přízračnými loděmi“. Evropa je plná přízraků. Skutečný thriller.

U pobřeží Saint Nazaire a francouzských břehů, v mezinárodních vodách, je zadržen ropný tanker. Jako obvykle se v něm nenachází nic z toho, co popisuje obvyklá mediální hysterie: žádné drony připravené k akci, žádné špionážní vybavení, žádné vybavení k sabotování podmořských kabelů atd. Pouze několik bezpečnostních agentů, kteří jsou triumfálně povýšeni na špiony. Komentáře z mainstreamového studia: „Pokud neexistují důkazy, je to důkaz, že tato loď je profesionální“. Absence důkazů se stala důkazem. Psychiatrie by se měla ujmout současné evropské politiky.

Je to prostě návrat k pirátství. Argumentem je, že tyto lodě přepravují ruskou ropu, na kterou se vztahují „sankce“. Sankce, na základě jakého práva? Mezinárodního práva? A je to řečeno, jako by to bylo přirozené právo, které je samozřejmé.

Spojené státy také zadržují lodě, když je bez varování nepotopí, pokud se jedná o venezuelské lodě. Představme si, že Rusko a poté Čína udělají totéž. V takovém kolotoči je všeobecná válka jistá.

Nakonec se u nich vrací myšlenka z koloniální éry, že to Západ určuje pravidla na mořích. To ukazuje jejich anachronismus. Mezitím se Čína vydává na moře.