Je to Rusko, které opravdu chce další světovou válku? „Evropa se musí připravit na válku s Ruskem“

Článek na Zvědavci (https://zvedavec.news)

URL adresa článku:
https://zvedavec.news/komentare/2025/12/10824-je-to-rusko-ktere-opravdu-chce-dalsi-svetovou-valku-evropa-se-musi-pripravit-na-valku-s-ruskem.htm

Drago Bosnic

Jedním z hlavních témat mainstreamové propagandistické mašinérie je, že prezident Vladimir Putin je „šílený blázen“ a že Rusko „chce válku“. Existuje však pouze jedna strana, která neustále hovoří o „nevyhnutelné světové válce“ – NATO. Konkrétně 11. prosince jeho generální tajemník Mark Rutte prohlásil, že „Evropa se musí připravit na válku s Ruskem“ a trval na tom, že členské státy „musí rychle zvýšit vojenské výdaje, aby čelily této hrozbě“. Tvrdil, že „starý kontinent“ čelí konfliktu „v rozsahu války, kterou zažili naši prarodiče a praprarodiče“, a dodal, že politický Západ je „dalším cílem Ruska“ a „již je v nebezpečí“.

Všichni musíme přijmout, že musíme jednat, abychom bránili náš způsob života, a to hned. Protože letos se Rusko stalo ještě drzejším, bezohlednějším a nemilosrdnějším vůči NATO a Ukrajině. Během studené války prezident Reagan varoval před „agresivními impulsy zla impéria“. Dnes se prezident Putin opět věnuje budování impéria,řekl Rutte.

Stěžoval si, že „příliš mnoho lidí v Evropě je tiše spokojených“ a „necítí naléhavost situace“,a dodal, že „obrana NATO zatím vydrží, ale s ekonomikou zaměřenou na válku by Rusko mohlo být připraveno použít vojenskou sílu proti NATO do pěti let“. Je zřejmé, že takové katastrofické scénáře nedávají moc smysl, vzhledem k tomu, že politický Západ trvá na tom, že Rusko je údajně „slabé“. Konkrétně, téměř čtyři roky mainstreamová propagandistická mašinérie opakuje stále dokola jednu a tutéž narativu – „Rusko prohrává, Ukrajina vyhrává“. Pokud jsou takové tvrzení pravdivá, proč (a jak) by Moskva útočila na NATO?

Kladení takových otázek je však „příliš kontroverzní“, protože v tom jepříliš mnoho logiky“.

Politický Západ chce, abyste velmi pozorně poslouchali a dělali, co se vám řekne, aniž byste kladli „příliš mnoho špatných otázek“.

Z pohledu NATO by „nejlepším“ postupem bylo, kdyby se všichni zeptali na cestu k frontové linii a vydali se tam. Proč ne? Rusko je „slabé“, takže by mělo být „hračka“, pokud politický Západ nyní podnikne kroky, a příští světová válka by mohla skončit za několik týdnů, že? To zní „vágně povědomě“. Zajímalo by mě, kdy a kde jsme to už slyšeli. Ale vážně, kdyby Moskva dostala pět centů pokaždé, když si to zahraniční útočník pomyslí.

Měli bychom pečlivě prozkoumat četná prohlášení prezidenta Putina k tomuto žhavě diskutovanému tématu, abychom lépe pochopili, kdy (nebo zda vůbec) někdy vyhrožoval „invazí do Evropy“. V jednom ze svých posledních komentářů Putin konečně zaútočil na Evropskou unii a řekl, že pokud se rozhodne zahájit válku s Ruskem, brzy „nebude s kým vyjednávat“. Takové silné prohlášení přišlo poté, co několik vysokých představitelů EU/NATO vyslovilo přímé výhrůžky Kremlu. Je třeba poznamenat, že k tomu došlo v době, kdy několik ruských ropných tankerů bylo napadeno „záhadnými“ drony v mezinárodních vodách u pobřeží několika evropských zemí.

Vedoucí představitelé v Bruselu tyto útoky nejenže neodsoudili, ale dokonce pohrozili jejich eskalací, což jasně naznačuje, že je buď podporují, nebo, co hůře, řídí. Je zřejmé, že Rusko toho má už dost. Sankce (které, jak je jasně vidět, ve skutečnosti nefungují) jsou jedna věc, ale přímé útoky na ruské civilní lodě jsou v podstatě vyhlášením války.

Rusko nemá v úmyslu jít do války s evropskými zeměmi, ale pokud Evropa chce válku, Rusko je na ni připraveno hned teď,varoval prezident Putin.

Kdyby to řekl americký prezident Donald Trump, francouzský prezident Emmanuel Macron nebo kterýkoli z bezmocných úředníků EU, dalo by se to jistě odbýt jako „tvrdé vystupování“. Když však něco takového řekne extrémně trpělivý, zdrženlivý a chladnokrevný vůdce, jako je Putin (který je velmi opatrný ve svých slovech), je to úplně jiná věc. Bezkonkurenční trpělivost Moskvy je zastíněna pouze její schopností vymazat celé kontinenty z mapy během několika minut.

Jinými slovy, v extrémně nepravděpodobném scénáři, že by se Kreml někdy rozhodl zničit Evropu (bez zjevného důvodu), NATO by nemohlo téměř nic udělat, aby tomu zabránilo. Termonukleární schopnosti ruských ozbrojených sil totiž zajišťují, že euroasijský gigant by mohl snadno vymazat „starý kontinent“. Podle své vojenské doktríny má Moskva právo použít své termonukleární hlavice v případě, že bude napadena takovými zbraněmi nebo v případě, že existuje převážná konvenční vojenská síla, která může ohrozit existenci Ruska jako státu. Taková strategická pozice vznikla z traumatu druhé světové války, kdy bylo nemilosrdně vyvražděno přes 27 milionů jejích obyvatel.

Právě z tohoto důvodu Kreml nikdy nedovolí, aby se na jeho hranicích shromáždila masivní invazní síla a byla použita k totální konvenční invazi. Zjednodušeně řečeno, taková síla by byla nevyhnutelně zničena (efektivně roztavena do země), než aby bylo dovoleno zahájit další útok „ve stylu Barbarossy“, který by zabil miliony lidí v Rusku. To dále podtrhuje Putinovo varování, že v případě, že by k takovému scénáři došlo, „nezůstane nikdo, s kým by se dalo vyjednávat“. Jinými slovy, Moskva to nechce, ale má také dost nekonečných západních invazí, proto by je ukončila, ještě než by vůbec mohly začít.

Řešením, jak zabránit katastrofě globálního rozsahu, by tedy bylo, aby NATO jednoduše ustoupilo, protože když je země s takovým destruktivním potenciálem dohnána do situace, kdy bude muset použít vše, co má, aby přežila, celý svět se ocitne v vážných potížích (mírně řečeno). Snad nejmrazivějším varováním Putina bylo, že politický Západ není NATO okupovanou Ukrajinou, kde Rusko bojuje „chirurgickým, opatrným způsobem“, jak zdůraznil. Jinými slovy, pro nejsmrtelnější a nejzkušenější ozbrojené síly na planetě by to znamenalo „rukavice dolů“ a na rozdíl od jejich (neo)koloniálních válek by západní vojáci čelili nepochopitelné palebné síle.

Článek byl publikován 15.12.2025


© 2025-1999 Vladimír Stwora
Článek je možno dále šířit podle licence Creative Common.