Co se skrývá za mírovými jednáními o Ukrajině?

Abychom pochopili týden jednání o míru na Ukrajině, je třeba především vymazat falešné informace, které šířila mainstreamová média: na rozdíl od toho, co naznačovala, Evropané nikdy nedostali povolení připojit se k ženevským jednáním.

Je také třeba připomenout, co jsem vysvětloval minulý týden[1]: evropské vlády nemají o mír žádný zájem, dokonce se ho obávají: ten by nepochybně vedl k jejich vlastnímu pádu.

Není tedy náhodou, že německý, britský a francouzský tisk tvrdil, že ženevský mírový plán je evropským dokumentem. Tvrdili to tak důrazně, že jsme sami tuto lež převzali, než jsme ji opravili.

S ohledem na to se vrátíme k průběhu událostí:

Když byl zveřejněn mírový plán, který vypracovaly Spojené státy a Rusko na Floridě[2], komentátoři na příkaz svých nadřízených jej označili za „neskutečně proruský“.

Ženevská jednání

Ukrajinci požádali o vypracování protinávrhu společně se Spojenými státy. Jednání se konala ve Ženevě ve dnech 23. a 24. listopadu.

Avšak 22. listopadu vydali Evropané z EU spolu s Brity, Nory a Japonci, kteří se všichni účastnili summitu hlav států a vlád G20 v Johannesburgu, společné prohlášení. V něm se píše: „Jsme připraveni se zasadit o to, aby budoucí mír byl trvalý. Jasně se hlásíme k principu, že hranice nesmí být měněny silou. Jsme rovněž znepokojeni navrhovanými omezeními ukrajinských ozbrojených sil, která by Ukrajinu vystavila riziku budoucího útoku. Opakujeme, že provádění prvků týkajících se Evropské unie a NATO by vyžadovalo souhlas členů EU a NATO.“

Německo, Francie a Spojené království proto bez pozvání vyslaly diplomaty do hotelu Intercontinental, kde byly ubytovány delegace USA a Ukrajiny. Mohli s nimi diskutovat, ale nebyli připuštěni k jednání.

Dokument, který byl zveřejněn po skončení jednání, obsahuje pouze argumenty Ukrajinců.[3]

Už se v něm nemluví o denacifikaci Ukrajiny, neutralitě země ani účasti EU na její obnově. Z ruského hlediska je tedy nepřijatelný.

Při představení své práce tisku se ministr zahraničí Marco Rubio omezil na prohlášení, že věci se vyvíjejí nejlépe, jak je možné. Je to pravděpodobně proto, že Ukrajina se vzdala snahy o znovuzískání území obsazených/osvobozených Ruskem a souhlasila s tím, že budou mezinárodně uznána jako ruská.

„Koalice dobrovolníků“

25. listopadu se koalice dobrovolníků, kterou 1. března 2025 iniciovali generál Petr Pavel, český prezident a bývalý předseda vojenského výboru NATO, a Keir Starmer, britský premiér, sešla prostřednictvím videokonference.

Výraz „koalice dobrovolníků“ odkazuje na prezidenta George Bushe a jeho Národní bezpečnostní strategii z roku 2002. V té době šlo o to shromáždit spojence (kromě Francie Jacquesa Chiraca a Německa Gerharda Schrödera) k invazi do Iráku. Tato koalice tvrdila, že zastupuje mezinárodní právo. Za tímto účelem Spojené království oficiálně zveřejnilo řadu falešných zpráv, které se později staly předmětem práce komise Sira Johna Chilcota.

Spojené království rovněž zveřejnilo množství falešných zpráv a tajně organizovalo lety dronů nad belgickými, dánskými, estonskými, norskými, polskými a rumunskými letišti. Malým bezradným národům nabídlo své vlastní odborníky a poskytlo jim své odpovědi[4]. Přesvědčilo je tak, že Rusko se chystá zaútočit na Evropskou unii.

Připomeňme si, že Spojené království vytvořilo během summitu NATO ve Walesu (2014) malou NATO uvnitř NATO – Společné expediční síly (JEF). Skládala se z Dánska, Estonska, Finska, Islandu, Lotyšska, Litvy, Norska, Nizozemska a Švédska pod britským velením. Tato mini-NATO nasadila operaci „Nordic Warden“ (Strážce severu), když bylo hlášeno poškození podmořského kabelu v Baltském moři, Estlink2. Členské státy nejen zapomněly, že to byli Ukrajinci a/nebo Američané, kdo sabotoval plynovody Nord Stream, ale také se domnívaly, že poškození těchto kabelů mohlo být způsobeno Rusy. Dne 5. listopadu 2025 připojilo Spojené království k této společné expediční síle (JEF) Ukrajinu, přestože není členem NATO.

Zasedání „koalice dobrovolníků“ dne 25. listopadu společně předsedali Emmanuel Macron (prezident Francie), Keir Starmer (premiér Spojeného království) a Friedrich Merz (spolkový kancléř Německa). Je třeba poznamenat, že zatímco se ho zúčastnilo 38 států, NATO a EU, George Soros byl zastoupen makedonskou Radmilou Šekerinskou, náměstkyní generálního tajemníka NATO.

Prezident Macron popsal linii tím, že všichni účastníci by měli zůstat „jednotní v podpoře spravedlivého, důstojného a trvalého míru pro Ukrajinu, který by zachoval její suverenitu a zajistil její dlouhodobou bezpečnost“. Premiér Starmer se zaměřil na spolehlivé bezpečnostní záruky a posílení protivzdušné obrany Ukrajiny. Londýn, který se nechce zapojit do konfliktu s Ruskem, doufá, že se mu podaří Rusko izolovat za „železné opony“, jak se to podařilo Winstonovi Churchillovi ve svém projevu ve Fultonu. Kancléř Merz nakonec uvítal společný postoj Spojených států, Ukrajiny a Evropské unie a zdůraznil, že je nyní třeba jednat s Ruskem.

Dobrovolníci vyslechli zprávu o ženevských jednáních, kterých se zúčastnily pouze Spojené státy.

Odposlechy telefonních hovorů

25. listopadu zveřejnila ekonomická agentura Bloomberg přepis telefonního hovoru, který byl bez jejich vědomí nahrán 14. října, mezi Stevem Witkoffem, zvláštním vyslancem Donalda Trumpa, a Jurijem Učakovem, bývalým ruským velvyslancem ve Washingtonu, který se stal diplomatickým poradcem Vladimira Putina. Demokratická tisková agentura rovněž zveřejnila přepis dalšího rozhovoru, tentokrát z 29. října, mezi stejným Učakovem a Kirillem Dmitrijevem, Putinovým zvláštním vyslancem, který ho zastupoval při jednáních na Floridě5. Kirill Dmitrijev okamžitě označil tento druhý odposlech za „falešný“.

První hovor byl návrhem Witkoffa, aby prezident Putin navrhl dvacetibodový plán podle vzoru prezidenta Trumpa pro Gazu. Druhý hovor naznačoval, že Rusko hrálo významnou roli v mírovém plánu na Floridě.

Tyto dva rozhovory, které byly zachyceny tajnou službou, byly použity k vytvoření dojmu, že plán z Floridy byl vypracován výhradně Ruskem. Každý, kdo ví, jak takové jednání probíhají, však nemůže než být překvapen. V žádném případě z nich nelze vyvodit závěr, že Witkoff je ruský špión, ale pouze to, že dělal svou práci.

Stačí si přečíst plán, aby bylo zřejmé, že počítá s tím, že Rusko vynaloží 100 miliard dolarů na obnovu Ukrajiny, a že neuznává Oděskou oblast jako ruskou – ačkoli by to umožnilo přijmout žádost Podněstří o odtržení od Moldavska a připojení k Ruské federaci.

Podle Wall Street Journal tyto odposlechy nejenže poskytují neúplný obraz o jednáních, ale také opomíjejí to podstatné. 7. srpna Steve Witkoff údajně informoval „koalici dobrovolníků“, že prezident Putin je připraven vzdát se Chersonu a Záporoží, pokud Ukrajina uzná připojení celého Donbasu (včetně malé části, která je stále ukrajinská). Evropané byli skeptičtí a tyto návrhy odmítli, protože byli přesvědčeni, že Rusko chce dobýt celou Ukrajinu a poté zaútočit na Evropskou unii.[6]

Nikdo neví, která tajná služba tyto odposlechy provedla více než měsíc před jejich zveřejněním, ale naše oči se spontánně obracejí k břehům Temže. Při návštěvě Kyrgyzstánu prezident Vladimir Putin připomněl, že v jeho zemi je odposlouchávání telefonních hovorů trestným činem.[7]

Belgie odmítá ukrást zablokované ruské peníze

27. listopadu napsali belgický premiér Bart de Wever a clearingová komora Clearstream dva dopisy Evropské komisi. Vyjádřili v nich svůj rozhodný nesouhlas s konfiskací 215 miliard dolarů zmrazených ruských vkladů.[8]

Téměř všichni odborníci se domnívají, že přeměna těchto zmrazených aktiv na „reparační půjčky“ by byla rovnocenná zabavení. Pouze britští odborníci tvrdí, že přirovnávat to ke krádeži je „hloupost“.

Je pravda, že podle studie Norského institutu mezinárodních vztahů (NUPI) by porážka Ukrajiny s migrací uprchlíků, kterou by vyvolala, byla pro Evropskou unii dvakrát dražší než pokračování současné situace.[9]

Pokud se nic nezmění, Ukrajina se nejpozději na konci června dostane do platební neschopnosti.

Pád ukrajinské prezidentské administrativy

28. listopadu, když Bílý dům pozval nevoleného prezidenta Volodymyra Zelenského na setkání s nově zvoleným prezidentem Donaldem Trumpem ve Washingtonu, provedlo Národní protikorupční úřad Ukrajiny (NABU) – za pomoci 80 amerických inspektorů, které mu poskytlo ministerstvo zahraničí – domovní prohlídku v domě Andrije Jermaka, všemocného šéfa prezidentské administrativy. Ačkoli tisk oznámil prohlídku Yermakových kanceláří, vyšetřovatelé od šesti hodin ráno do jedné hodiny odpoledne prohledávali jeho dům. Zabavili tam velké množství mobilních telefonů.

Obviněný okamžitě rezignoval, čímž se vyhnul cenzuře ze strany Nejvyšší rady. Své rozhodnutí oznámil v dopise deníku New York Post[10]. Napsal v něm: „Byl jsem zneuctěn a moje důstojnost nebyla ochráněna, přestože jsem byl v Kyjevě od 24. února 2022. Proto nechci Zelenému způsobovat problémy; jdu na frontu (...) Jsem znechucen špínou, která se na mě valí, a ještě více znechucen nedostatečnou podporou těch, kteří znají pravdu“.

Zatímco Marco Rubio čtyři dny předtím jednal v Ženevě s Andrijem Jermakem, vyšetřovatelé jeho ministerstva zahraničí vyřadili Andrije Jermaka z politického života.

Díky válce a bipolární povaze Volodymyra Zelenského se Andrij Jermak, který byl právně pouze civilní dvojkou, stal nejmocnějším mužem v zemi. Podle vyšetřovatelů Nabu to byl on, koho zkorumpovaní nazývali „Ali Baba“, muž, který koordinoval všechny úplatky a zpronevěry. Je obviněn z krádeže sto milionů eur z energetických kontraktů, ale ve skutečnosti údajně ukradl miliardy eur z výdajů na zbrojení.

Po mnoha dalších je údajně na útěku také poslanec Zelenského strany Jurij Kamelčuk.

Současně se 28. listopadu Viktor Orbán, maďarský premiér a osobní přítel Vladimira Putina i Donalda Trumpa, odjel do Kremlu, oficiálně aby jednal o dodávkách ruských uhlovodíků do své země, neoficiálně aby pokračoval v kontaktech mezi Washingtonem a Moskvou. Doprovázel ho Marcel Biro, jeho poradce pro národní bezpečnost, zatímco prezidenta Putina doprovázel Jurij Ušakov, jeho diplomatický poradce, jehož rozhovor se Stevem Witkoffem byl odposlechnut.[11]

Cesta premiéra Orbána do Moskvy porušovala „solidaritu Evropské unie“, ale byla v souladu s výjimkou, kterou mu udělil prezident Donald Trump, aby mohl vyjednávat o dodávkách uhlovodíků do své země.

Návrat na Floridu

Podle dekretu nevoleného prezidenta se ukrajinská delegace, která se zúčastní mírových jednání na Floridě, skládá z devíti osob, mezi nimiž jsou tajemník Národní rady bezpečnosti a obrany Rustem Umerov (na útěku), šéf vojenské rozvědky generál Kirill Budanov, zástupce šéfa SBU generál Oleksandr Poklad a náčelník generálního štábu ozbrojených sil Ukrajiny, nacionalista generál Andrij Hnatov. Není však vyloučeno, že se Andrij Jermak cesty zúčastní, i když již podal demisi.

Rustem Umerov, který dříve předsedal ukrajinskému suverénnímu fondu, přijel do Spojených států těsně před jednáním na Floridě. Setkal se s Kash Patel, ředitelem FBI. Umerov je s největší pravděpodobností agentem CIA, pro kterou pracoval u poslance Mustafy Abdülcemila Cemiloğlu (alias Moustafa Djemilev)[12]. Je pravděpodobné, že uzavřel dohodu s americkou justicí. Byl to on, kdo ujistil Steva Witkoffa, že Zelenskyj přijme floridský plán. Skutečnost, že tento víkend vede ukrajinskou delegaci, přestože již uprchl, naznačuje, že Washington má všechny trumfy v ruce.

Poslední zahřívací kolo

V době psaní tohoto článku nebylo o setkání ve Washingtonu nic známo. 30. listopadu však Ursula von der Leyenová, předsedkyně Evropské komise, telefonovala Volodymyru Zelenskému. Ujistila ho, že Ukrajina musí vydržet, navzdory bombardování jejích energetických center ruskou armádou.

Poté mu zavolal také generální tajemník NATO Mark Rutte. Zdá se, že byl méně nadšený a opatrný, pokud jde o podporu ze strany USA.

Nakonec francouzský prezident Emmanuel Macron pozval svého nevoleného protějška, aby ho navštívil v Paříži následující den, 1. prosince. Ten však bude moci pouze udržovat iluzi. 17. listopadu totiž pompézně podepsal dokumenty o prodeji 100 letadel Rafale, systémů protivzdušné obrany SAMP/T, moderních radarů pro protivzdušnou obranu, raket vzduch-vzduch a řízených leteckých bomb Ukrajině. Ve skutečnosti se nejednalo o smlouvy, ale o „prohlášení o záměru“ . Financování těchto úžasných prodejů nebylo zajištěno a jejich výroba společností Dassault Aviation by nemohla začít dříve než za pět nebo deset let.

Mezitím budou Steve Witkoff a Jared Kushner v Kremlu.

Odkazy

[1]„Pád Zelenského režimu a jeho spojenců“, Thierry Meyssan,Voltaire Network, 25. listopadu 2025.

[2]„Trumpův mírový plán pro Ukrajinu“,Voltaire Network, 20. listopadu 2025.

[3]„Ukrajinský plán pro mír“,Voltaire Network, 24. listopadu 2025.

[4]„'Het is gissen waarom we not werden opgeroepen': specialiseerd counter-droneteam werd not ingezet bij drones boven Zaventem vorige week“, Dirk Coosemans,Newsblad, 10. listopadu 2025.

[5]„Putinovi poradci diskutují o plánech, jak jednat s Trumpem: Přepis“,Bloomberg, 25. listopadu 2025. Francouzská verze prvního poslechu: „Celý rozhovor mezi Stevem Witkoffem, zvláštním vyslancem Donalda Trumpa, a Jurijem Ušakovem, diplomatickým poradcem Vladimira Putina, odhalen agenturou Bloomberg“,Le Monde, 26. listopadu 2025.

[6]„Vydělávejte peníze, ne válku: Trumpův skutečný plán pro mír na Ukrajině“, Drew Hinshaw, Benoit Faucon, Rebecca Ballhaus, Thomas Grove a Joe Parkinson,The Wall Street Journal, 1. prosince 2025.

[7]„Mírový plán USA, speciální vojenská operace, kontakty ve Spojených arabských emirátech: co řekl Putin“,Tass, 27. listopadu 2025.

[8]„Belgický premiér zvyšuje sázky na záchranné lano Kyjeva a obnovuje odpor k ruské půjčce na reparace zmrazených aktiv“, Luca Léry Moffat,Kiyv Independent,28. listopadu 2025.

[9]Ke scénáři pro krigen i Ukraine: Hva betyr de for Europa – og hva vil det koste? nebo anglická verze: Výběr Evropy: Vojenské a ekonomické scénáře pro válku na Ukrajině, Erlend Bjørtvedt, Karsten Friis, Trygve Johannes Smidt, John Karlsrud, Olav Slettebø, Ole Martin Stormoen a Casper Waagbø, Corisk & Norwegian Institute of International Affairs, 28. listopadu 2025.

[10]„Bývalý hlavní poradce Zelenského posílá listu The Post zlověstný vzkaz jen několik hodin po rezignaci: ‚Jdu na frontu‘“, Caitlin Doornbos,New York Post, 28. listopadu 2025.

[11]​​​​​ Кремль, 28. listopadu 2025.

[12]„Ukrajina a Turecko vytvářejí mezinárodní islámskou brigádu proti Rusku“, Thierry Meyssan,Syrská národní televize, Voltaire Network, 12. srpna 2015.