Proč Češi tolik potřebují Opensource

Dnešní doba, pro mnohé jevící se jako ekonomicky nestabilní, si vynucuje ostré lokty a srdce z betonu. Potěšením proto může být zjištění že stále existují lidé, kteří se nebojí dát svou práci k dispozici zdarma. Koncept software s otevřeným zdrojovým kódem je rozšířen po celém světě a linuxová komunita (jako jeden z představitelů tohoto hnutí) má své zastoupení i v Čechách. Co to pro nás znamená?

Systém poskytování něčeho zdarma není v západním světě nijak neobvyklý a to jak v komerční sféře, kdy se peníze potom získají jinak, nebo ve sféře nekomerční, dobrovolné. Nejsou nijak neobvyklé firmy, jejich strategií je poskytování části svých služeb zdarma, například konzultanti poskytují konzultace bezúplatně, ale klient pak zaplatí "doporučený" produkt. Někdy se sice jedná o strategický komerční tah spoléhající na setrvačnost myšlení a lenivost zákazníka, najdou se však i firmy, které se rozhodly poskytnou část své produkce zdarma a to z přesvědčení. Sféra nezisková je na pomoci zdarma často přímo odkázána a existují organizace, které jsou na dobrovolnickém systému založeny - dobrovolní pracovníci na letištích, v nemocnicích a obchodech, ve vzdělávacích nebo školících centrech. Někdy to jde dokonce tak daleko, že dělat dobrovolníka stojí člověka spoustu peněz - letenky, pojištění, ubytování a podobně.

A jak jsme na tom v Čechách? Situace se pomalu mění, ale je co dohánět. Pracovat jako dobrovolník je dost divné, až podezřelé. Nemocnice nikoho dobrovolně nechtějí, až na pár výjimek v Praze, ale chtějí hlavně studenty nebo absolventy a pokud je vám přes čtyřicet a chcete nabídnout dobrovolnou ruku k dílu, jste divní. Vybočovat z řady směrem k jakékoliv alternativě je sice tolerováno, často však pouze u mladých lidí. Systém socialistického vlastnictví a rozdělování práce zanechal na Češích dlouhodobé následky, bohužel nejenom v tomto směru. Malý český člověk, jak se zdá, nikomu a ničemu nevěří. To samo o sobě nemusí být vlastnostní negativní, kdyby mi nepřišlo tak, že nevěří ani sám v sebe. Věřit pak ale rozhodně nebude v Něco. Třicet devět procent ateistů, třicet devět procent katolíků (CIA World Factbook 2002)... kolik z nich by bylo schopno bavit se otevřeně o víře? Každý v něco věří, to ano. Někteří to nazvou láskou, jiní věří v pravdu, ale slovo Bůh nikdo nevysloví. Spiritualita je téma o kterém se lidé normálně nebaví. Že jiní si myslí, že je všude kolem nás? Blázni. Biodynamika.cz - dvě alternativy v jednom? To snad ne. Co kdyby se opět změnil režim a naše děti by zase měly problémy? A taky, na koho bychom pak nadávali?

To co se na povrchu tváří jako statistika je pod povrchem transformováno a projeví se jako ztráta mezilidských hodnot. Nedostatek tolerance a důvěry mezi lidmi. Vytrácení se úcty jeden k druhému, pomalu mizí slušný slovník a čisté svědomí. A to je škoda. Ať už to je důsledek minulého socialistického režimu či nynějšího kapitalistického, faktem zůstává, že je potřeba s tím něco dělat.

Zpět k opensource. To totiž v sobě může spojovat více, než je na první pohled patrné. Darování bez náhrady - "Na, nic za to neočekávám a jestli je ti to hodí nebo líbí tak to otestuj a dej mi vědět, ale jestli to nemáš rád to je v pořádku, nechej to být". Díky kolaborativnímu způsobu práce vzniká množství, někdy více, někdy méně, kvalitních a úspěšných projektů s otevřeným kódem. Existuje linuxová komunita. Jaký posun v myšlení museli absolvovat ti kteří si tak říkají, navzdory zprofanovanému komunistické terminologii. Linuxové konference, podpisové párty, kde si jednotlivci vyměňují a podepisují PGP klíče, víkendy zaměřené na odstranění chyb v programech... kolektivní duch spojuje všechny zúčastněné. Mezi softwarovými projekty existuje rivalita, tomu není pochyb, ale slušnost je stále na jednom z prvních míst - například dodržování síťové netikety je ve fórech a konferencích stále vyžadováno. Komerčních protivníků je na softwarové scéně dost a konkurence si při snaze o vytlačení svobodné alternativy nebere servítky a tak nás v tomto boji o zachování si svých vlastních svobod udržuje jen ta jinak nevyslovitelná víra.

Ať už vědomě, nebo nevědomě, spolupráce na projektech, které jsou pak svobodně vypuštěny do světa má na nás pozitivní vliv. A někdy je dobré si tyto dobré věci připomenout, byť laicky a nedokonale, jako to dělá tato úvaha. Tolerance, alespoň v linuxových luzích a hájích, zatím stále ještě existuje a pokud bude linuxová komunita dále růst, máme šanci, že přemýšlení lidí se bude pozitivně měnit k lepšímu i nadále. A to je dobře.