Globální finanční a geopolitický rámec na prahu blížícího se chaosu

Trumpův pokus o vytvoření „budapešťského scénáře“ (tj. summitu Putin-Trump založeného na předchozím „dohodě“ na Aljašce) byl jednostranně zrušen (Spojenými státy) uprostřed ostrých sporů. Putin inicioval pondělní hovor, který trval dvě a půl hodiny. Putin údajně ostře kritizoval nepřipravenost Spojených států na politický rámec – jak v souvislosti s Ukrajinou, tak i v souvislosti s širšími bezpečnostními potřebami Ruska.

Když však americká strana oznámila Trumpův návrh, vrátila se (opět) k doktríně Keitha Kellogga (amerického vyslance pro Ukrajinu) o „zmrazeném konfliktu“ na stávající kontaktní linii před jakýmikoli mírovými jednáními, a nikoli naopak.

Trump musel vědět, dlouho předtím, než se začalo hovořit o budapešťských jednáních, že tato Kelloggova doktrína byla Moskvou opakovaně odmítnuta. Proč tedy tuto žádost zopakoval? Ať už to bylo jakkoli, scénář budapešťského summitu musel být zrušen poté, co předem domluvený telefonát mezi ministrem zahraničí Sergejem Lavrovem a ministrem zahraničí Marcem Rubiem narazil na zeď. Lavrov znovu trval na tom, že Kelloggův typ příměří není vhodný.

Zdá se, že americká administrativa očekávala, že její hrozby dodávkami raket Tomahawk na Ukrajinu a zostřením rétoriky o hlubokých úderech na Rusko budou dostatečným tlakem, aby Putin souhlasil s okamžitým zastavením bojů, přičemž veškeré diskuse o detailech a širším řešení by byly odloženy na neurčito.

Ruští vojenští analytici údajně Putinovi sdělili, že Trumpovy hrozby jsou jen bluf; i kdyby byly rakety Tomahawk dodány, jejich množství by bylo omezené a Rusku by nezpůsobilo žádnou taktickou ani strategickou porážku.

Průběh událostí naznačuje, že buď Trump tuto ruskou „realitu“ nepochopil, i přes dva roky opakování, že Rusko „okamžité zastavení“ nepřijme. Nebo na Trumpa tvrdě dopadly zájmy „černých peněz“, které mu řekly, že skutečný mírový proces s Ruskem není povolen. Trump tedy celý scénář zrušil a médiím zamumlal, že setkání v Budapešti by bylo „ztrátou času“ – a nechal svou administrativu (amerického ministra financí Bessenta) oznámit nové sankce proti největším ruským ropným společnostem, doprovázené výzvou spojencům, aby se k nim připojili.

Pamatujme si, že „ruská“ realita je taková, že Putin nechce opakovat chybu z roku 1918, kdy Rusko pod tlakem Německa podepsalo ponižující Brestlitevský mír. Putin často opakuje, že právě tlaky volající po „zastavení všeho“ v roce 1918 stály Rusko jeho status velmoci a způsobily ztrátu celých generací Rusů. Obrovské úsilí milionů lidí bylo vyměněno za ponižující brestlitevský mír. Následoval chaos a kolaps.

Putin se nadále soustředí na vytvoření nové bezpečnostní architektury na evropské úrovni, i když Trumpovy vrtochy a neviditelné tlaky zpochybňují Putinovy nové výzvy nebo schůzky. Putin je rozzlobený, mnoho ruských „červených čar“ bylo překročeno; dochází k eskalaci, možná na bezprecedentní úrovni.

Evropané, kteří se nenechali zastrašit zrušením schůzky v Bělehradě, chválí „nový/starý“ dvanáctibodový plán, který by vyloučil územní ústupky a nařídil příměří podél současných frontových linií. Západní vládní kruhy dávají jasně najevo: Rusko musí být poraženo. Eskalace již začala: byly oznámeny nové sankce EU na dovoz ruského plynu do EU a byly zahájeny noční útoky na ropné rafinerie v Maďarsku a Rumunsku (které je členským státem NATO). Zpráva pro státy EU je opět jasná: žádný ústup. Polský premiér Donald Tusk zdůraznil na X: „Všechny ruské cíle v EU jsou legitimní“. EU je zjevně připravena udělat cokoli, aby vedla válku sama a vynutila si členství.

Vzhledem k tomu, že Kyjev považuje za nemožné uvažovat o stažení z části svého území – zatímco Rusko si udržuje převahu tvrdé síly – je těžké si představit, jak by v současné době bylo možné vyjednávat. Ukrajina bude pravděpodobně vyřešena silou. Naléhavost, s jakou se EU snaží získat Trumpa na svou stranu, pravděpodobně odráží její strach z urychlení a hromadění ruských vojenských vítězství.

Všechny tyto nepokoje v Rusku se odehrávají v době, kdy Bessent odcestoval do Kuala Lumpur, aby zpochybnil reakci Číny na náhlé rozšíření kontrol vývozu amerických technologických produktů dovážených do Číny (po zdánlivě slibných obchodních jednáních). Čína reagovala zavedením kontrol svých vzácných zemin jako odvetného opatření.

Rozzlobený Trump explodoval a pohrozil Číně 100% cly. Americký akciový trh, podle dobře známého scénáře, nejprve propadl, ale Trump rychle vydal optimistické prohlášení včas před otevřením „termínového trhu“ a kupující se vrátili, přičemž akcie dosáhly rekordních maxim. Pro Američany bylo vše v pořádku.

V pondělí však Trumpova chvála Číny nečekaně vystoupala na úroveň „11“: „Myslím, že až dokončíme naše schůzky v Jižní Koreji [s Xi], Čína a já společně dosáhneme opravdu spravedlivé a opravdu skvělé obchodní dohody,“ prohlásil Trump. Vyjádřil naději, že Čína obnoví nákupy americké sóji poté, co pekingské dovozy v důsledku obchodní války prudce poklesly. Vyzval také Čínu, „aby přestala s fentanylem“, a obvinil čínské úřady, že nedokázaly omezit vývoz syntetického opiátu a jeho chemických prekurzorů

A aby se ujistil, že burza dosáhne nového rekordu, Trump dodal, že si nemyslí, že „Čína chce napadnout Tchaj-wan“.

Nyní však, když Moskva fakticky ukončila americký scénář „Budapešť“, vyvstává otázka: rozhodne se prezident Si také, že pokračovat v Trumpových rozmarech nestojí za nevyhnutelnou úzkost (setkání v Jižní Koreji není v tuto chvíli potvrzeno)? A úzkost se zdá být na vzestupu.

Možná Trumpův přechod k tak nadměrně pozitivnímu jazyku vůči Číně odráží něco jiného: možná šokující vývoj pro Trumpa a Spojené státy?

Obecně se očekávalo, že nová japonská premiérka Sanae Takaishiová po svém nástupu do funkce pronese silnou protíčínskou rétoriku, posílí spojenectví s USA, posílí vojenskou sílu Japonska a bude bránit Pekingu.

Stalo se však pravý opak.

Ve svém prvním projevu k národu Takaishi prohlásila, že nebude podporovat americkou obchodní válku proti Číně a nestane se nástrojem amerického ekonomického nátlaku. Otevřeně kritizovala Trumpovu celní politiku a označila ji za „nejnebezpečnější chybu 21. století“.

Reuters komentoval, že její postoj byl pro Washington zcela neočekávaný. Velký šok. Ukázalo se, že od svého nástupu do funkce nová premiérka uspořádala řadu schůzek s nejvýznamnějšími japonskými společnostmi, které jí předaly jednotnou a naléhavou zprávu: Japonská ekonomika prostě nepřežije další obchodní válku.

Poté, týden po svém nástupu do úřadu, otevřeně vyjádřila podporu Číně a provedla největší obrat v zahraniční politice od druhé světové války. Čína již nebyla „nepřítelem“.

V Asii nastává nová éra. Trump je v šoku: obvinil Takaishi z porušení principů volného obchodu. CNN to označila za „bodnutí do zad“ ze strany blízkého spojence.

Ale to nejhorší mělo teprve přijít: průzkumy veřejného mínění ukázaly, že premiérka má 60% podporu pro svůj postoj k ekonomické nezávislosti Japonska a více než 50 % lidí podporuje také její postoj k Číně!

Bloomberg přišel s další bombou: Takaishi zahájil ve spolupráci s Čínou a Jižní Koreou strategické přeskupení asijské měnové architektury v reakci na rostoucí využívání ekonomické moci jako páky ze strany Washingtonu. Čína, Japonsko a Jižní Korea budují společnou měnovou zónu. Navrhovaný trilaterální swap by těmto třem zemím umožnil vypořádávat své obchodní transakce, rozšiřovat svou likviditu a řídit krize prostřednictvím svých vlastních měn, zcela nezávisle na Západě.

Pokud se tyto plány uskuteční, oslabí to pozici amerického dolaru jako dominantní měny, protože 15 % světového obchodu bude vyňato z dolaru, a pravděpodobně dojde k rozpadu celé stávající (prozápadní) rovnováhy sil v Asii.

Jde to ještě dál: Takaishiho vize by byla v souladu s nasazením digitálního kompenzačního systému SCO/BRICS v celé střední Asii. Trump však chce rozložit BRICS, stejně jako jakoukoli jinou hrozbu pro hegemonii amerického dolaru. Očekávejte eskalaci; další hrozby celními poplatky.

Pokud Čína nebude reagovat dostatečně nadšeně na Trumpovu ofenzivu šarmu, situace se pravděpodobně zhorší souběžně s eskalací proti Rusku (Venezuela a možná Írán). Trump již pohrozil Japonsku sankcemi, i když to může Japonsko přiblížit k Číně, kde nyní leží převaha japonských obchodních zájmů.

Nastává nestabilní období, které bude pravděpodobně provázeno prudkými výkyvy na finančních trzích.

Rusko a Čína zůstávají v geopolitických otázkách úzce spjaty a obě země mohou mít další důvody, proč pokračovat v jednáních s Trumpem (už jen proto, aby nedošlo k nechtěnému vyvolání finanční krize na Západě, za kterou by byly obviněny), nebo z důvodu vojenského uklidnění situace. Zdá se však, že zejména pro tyto dva státy se Trumpova taktika páky obrací proti němu, protože dluhová a úvěrová krize ve Spojených státech se stále zhoršuje.

Kterékoli z těchto geopolitických setkání by mohlo vyústit v konflikt. Ukrajina-Rusko, Venezuela, Írán, Sýrie, Libanon, Pákistán-Indie a samozřejmě Gaza a Západní břeh Jordánu jsou jen některé z horkých bodů. Situace je křehká; Trump se vymyká jakékoli strategické analýze a Evropané postrádají skutečné vedení a jsou vnitřně pohrouženi do válečné psychózy.

Jak říká staré vídeňské přísloví: „Ve Vídni je situace beznadějná – ale to nevadí“, což znamená, že nemůžete očekávat, že by kdokoli na Západě reagoval s minimální rozvahou.