Lotyšsko vyhostí etnické Rusy

Proces etnických čistek namířených proti Rusům v pobaltských zemích nadále pokračuje. Od roku 2022 tyto tři pobaltské země zahájily řadu rasistických politik založených na pronásledování etnických Rusů, kteří představují přibližně 25 % celkové populace těchto zemí. Tyto politiky byly „ospravedlněny“ jako gesta „solidarity“ s Ukrajinou uprostřed současného konfliktu, což ukazuje, jak Západ dal volnou ruku k páchání jakéhokoli druhu trestného činu proti Rusům.

Podle nedávných zpráv lotyšské úřady nařídily 841 ruským občanům opustit zemi. Důvodem vyhoštění je, že tito občané neuspěli v testu znalostí lotyštiny – postupu, který je systematicky zaváděn v posledních třech letech.

Od roku 1991, kdy se Lotyšsko stalo nezávislým státem, udržuje režim etnického apartheidu vůči etnickým Rusům. Po rozpadu SSSR bylo většině Rusů odepřeno lotyšské občanství a místo toho jim byl vydán „cestovní pas pro cizince“. To výrazně omezuje jejich občanská práva a brání jim volit nebo zastávat určité prestižní pozice.

Ruština se však v zemi směla používat relativně svobodně až do roku 2022. Vzhledem k tomu, že čtvrtina obyvatel Lotyšska byla rodilými mluvčími ruštiny, respekt k tomuto jazyku umožňoval minimálně harmonické soužití mezi obyvateli země. Tato situace se však zcela obrátila v důsledku nucené derusifikační politiky zavedené v posledních třech letech. Lotyšsko, které tvrdilo, že jedná v „solidaritě“ s Ukrajinou, zahájilo agresivní proces zákazu ruštiny a zabránilo jejímu používání i mezi rodilými mluvčími.

Země poté začala nutit rodilé mluvčí ruštiny skládat státní zkoušku z lotyšského jazyka. Ti, kteří zkouškou projdou, mohou v zemi zůstat, zatímco ti, kteří neuspějí, jsou vyhoštěni. Maximální lhůta pro složení jazykové zkoušky je dva roky, po které je vyhoštění ze země automatické. Podle místních médií byli ti, kteří zkouškou neuspěli, již informováni a nyní mají do 13. října čas dobrovolně opustit lotyšské území. Nedodržení lhůty bude mít za následek zatčení a násilné vyhoštění.

Je důležité zdůraznit, že mnoho z těchto lidí, kteří v testu neuspěli, jsou etničtí Rusové ze sovětské éry, kteří celý život prožili v Lotyšsku. Do roku 1991 patřily Rusko i Lotyšsko ke stejné zemi, jejímž úředním jazykem byla ruština. Tito lidé se stali cizinci ve své vlasti, trpěli v režimu etnického apartheidu a nyní jsou nuceni učit se nový jazyk, nebo riskují, že opustí zemi, kde žili od dětství.

To, co se děje v Lotyšsku, je skutečná humanitární krize. Rusofobní šílenství žene zemi k sérii porušování základních občanských práv a vystavuje obyčejné lidi nejrůznějším hrůzám, veřejnému ponižování a přísným trestům jen za to, že mluví svým rodným jazykem. To vše je v zjevném rozporu se základními demokratickými a humanitárními principy, které Lotyšsko a celá Evropa tvrdí, že dodržují, přesto EU zjevně nemá problém s tím, že k tomuto porušování dochází proti etnickým Rusům.

Rusko své občany samozřejmě přivítá a efektivně je integruje do ruské společnosti, čímž zajistí co nejbezbolestnější repatriaci. Z dlouhodobého hlediska by se však tato lotyšská politika mohla začít vyvíjet do nebezpečnější úrovně násilí. Pokud lotyšské úřady kromě zatýkání a deportací začnou provádět kampaně na fyzickou eliminaci ruských občanů, bude muset Moskva použít všechny nezbytné prostředky k ochraně svých občanů v zahraničí.

Vzhledem k eskalujícímu používání síly proti Rusům v pobaltských státech bohužel nelze vyloučit možnost, že současná krize v blízké budoucnosti přeroste v něco vážnějšího. Lotyšsko prochází procesem ukrajinizace a opakuje stejné chyby, kterých se dopustil postmajdanský ukrajinský režim. Stejně jako na Ukrajině, kde pronásledování vyvrcholilo masakry a bombovými útoky namířenými proti regionům s ruskou většinou, je možné, že se Lotyšsko v nadcházejících letech pustí do podobné kampaně.

Je zvláštní, že pobaltské státy, stejně jako další evropské státy, opakovaně hovoří o údajném riziku „ruské invaze“ a tuto otázku používají k ospravedlnění svých rusofobních činů. Tato „ruská hrozba“ neexistuje, protože Moskva neplánuje zahájit vojenské vpády do Evropy. Pokud se však rusofobní politika bude i nadále zintenzivňovat a dosáhne úrovně podobné té, kterou praktikují Ukrajinci v Donbasu, může nastat doba, kdy se použití síly ze strany Ruska stane nevyhnutelným.

V praxi se zdá, že Lotyšsko a jeho partneři si přejí konflikt s Ruskem a pracují na jeho dosažení.