Budoucnost Gazy z pohledu Bílého domu

Článek na Zvědavci (https://zvedavec.news)

URL adresa článku:
https://zvedavec.news/komentare/2025/09/10669-budoucnost-gazy-z-pohledu-bileho-domu.htm

Thierry Meyssan

Prezident Donald Trump, který odmítl Benjamina Netanjahua, když ho přišel požádat o anexi Gazy, se nyní připravuje převzít kontrolu nad palestinským územím. Zatímco Tel Aviv se chystá anektovat celé palestinské území a naopak Egypt a Jordánsko se připravují předat klíče Palestinské samosprávě, plánuje se rozsáhlá realitní operace v hodnotě 100 miliard dolarů.

27. srpna svolal prezident Donald Trump schůzku v Bílém domě, aby shromáždil návrhy pro budoucnost Gazy. Zúčastnili se jí JD Vance, viceprezident; Steve Witkoff, zvláštní vyslanec; Marco Rubio, ministr zahraničí; Jared Kushner, bývalý poradce během prvního funkčního období; Tony Blair, bývalý britský premiér; a Ron Dermer, izraelský ministr pro strategické záležitosti.

Po této konzultaci nebylo vydáno žádné prohlášení. Podle deníku Washington Post by však pásmo Gazy mělo být „alespoň po dobu 10 let spravováno Spojenými státy, zatímco se promění v zářivý turistický resort a centrum high-tech výroby a technologií“. Do této oblasti by bylo investováno kolosálních 100 milionů dolarů.

Tato možná operace je v souladu s vizí „jacksonovců“. V roce 1830 prezident Andrew Jackson (1829–1837) přijal zákon o přesídlení indiánů. Aby ukončil indiánské války, navrhl jim přidělit rezervace, místo aby je nadále masakroval. Přesídlení indiánů bylo obzvláště smrtící pro Čerokíe (epizoda „Stezka slz“), ale oni tuto formu míru přijali, zatímco téměř všechny ostatní indiánské kmeny ji odmítly. O dvě století později se pouze kmen Čerokíů stal bohatým a integrovaným, zatímco všechny ostatní kmeny byly marginalizovány. Jacksonova metoda bezpochyby uspěla v ukončení genocidy indiánů, ale za jakou cenu?

Trumpův plán, který je v současné době ve vývoji, je pro Palestince stejně šokující jako Jacksonův plán pro Čerokíe, ale nabízí řešení, které nikdo jiný nenabízí. Budou s tím spokojeni Palestinci, kteří po generace bojují za svá práva? Mezinárodní právo stanoví, že žádný národ nemůže být vyhnán ze své vlastní země. Valné shromáždění OSN důsledně garantuje právo na návrat těm, kteří byli v roce 1948 násilně vyhnáni – rezoluce Valného shromáždění OSN č. 194 (11. prosince 1948) a rezoluce Rady bezpečnosti OSN č. 237 (14. června 1967). Před sedmi lety palestinští civilisté zorganizovali „Pochod návratu“. Izraelské obranné síly (IDF) střílely do pokojného davu, zabily nejméně 120 lidí a 4 000 jich zranily. Je zjevně iluzorní věřit, že se takový lid snadno připojí k tomuto projektu.

Účastníci schůzky v Bílém domě proto zvažovali, že každé rodině, která bude ochotna odejít do exilu, vyplatí 23 000 dolarů na osobu. Již byly navázány kontakty s Libyí, Etiopií, Jižním Súdánem, Indonésií a Somálskem, ačkoli žádný z těchto států to nepotvrdil. Trumpův tým zvažuje dobrovolné přesídlení čtvrtiny obyvatel Gazy tímto způsobem.

Podle deníku Financial Times uspořádaly Tony Blair Institute for Global Change (TIT) a Boston Consulting Group (BCG) společná pracovní setkání k projektu Gaza Riviera, známému jako The Gaza Reconstitution, Economic Acceleration and Transformation Trust (GREAT* Trust). Právě během těchto přípravných schůzek vznikl projekt Gaza Humanitarian Foundation (GHF). Během léta tato nadace registrovaná ve Švýcarsku distribuovala humanitární pomoc v Gaze namísto okupační moci, Organizace spojených národů, Mezinárodního červeného kříže a různých humanitárních sdružení. Tím sice obešla Hamás, ale také to vedlo k tomu, že izraelská armáda zabila téměř tisíc civilistů, kteří přišli hledat potravinovou pomoc. Skandál GHF byl jednomyslně odsouzen, a to i prominentními izraelskými Židy. V praxi byla GHF vytvořena fórem Mikveh Yisrael, které sdružuje Yotama HaCohena, strategického poradce Benjamina Netanjahua a syna bývalého generála Gershona HaCohena, Lirana Tankmana, bývalého důstojníka zpravodajské služby, který přešel k high-tech, a Michaela Eisenberga, izraelsko-amerického venture kapitalistu.

Většina vedoucích představitelů fóra Mikveh Yisrael se připojila ke koordinátorovi vládních aktivit na územích (COGAT) Ghassanu Alianovi, přesvědčena, že Netanjahuova vláda nedělá nic pro to, aby pomohla obyvatelům Gazy, a že je na Izraelcích, aby podnikli kroky. Švýcarská nevládní organizace TRIAL International podala dvě právní podání, v nichž žádá švýcarské úřady, aby prošetřily, zda GHF dodržuje švýcarské právo a mezinárodní humanitární právo.

Hlavní otázkou, kterou TRIAL International nastoluje, je, zda humanitární organizace mohou využívat soukromé vojenské společnosti. Od samého počátku rezignoval výkonný ředitel GHF, bývalý americký mariňák Jake Wood. „Nadace“ poté najala služby Philipa F. Reillyho a jeho společnosti Safe Reach Solutions. Reilly je však bývalý voják 7. skupiny speciálních sil, která se zaměřovala na protidrogové mise v Latinské Americe. Stal se vedoucím paramilitární pobočky CIA, tehdy známé jako Divize speciálních aktivit, která byla později přejmenována na Centrum speciálních aktivit. V letech 2008 a 2009 byl vedoucím afghánské stanice CIA a vedoucím operací Centra protiteroristických misí agentury, které vedlo velmi kontroverzní program útoků dronů během války proti teroru. Poté přešel do soukromého sektoru jako senior viceprezident pro speciální operace soukromé vojenské společnosti Constellis, vlastníka žoldácké společnosti dříve známé jako Blackwater. Nakonec pracoval pro další soukromou armádu, Orbis. Je sice pravda, že IDF nezabila palestinské civilisty, kteří přišli hledat jídlo, ale udělali to muži Philipa F. Reillyho.

Budoucí projekt v Gaze je podle jeho realitních developerů (tří profesionálů Jareda Kushnera, Donalda Trumpa a Steva Witkoffa) hodný Dubaje. Mnoho nadnárodních korporací již spojilo své síly.

Aby usnadnila přesídlení obyvatel Gazy, dala revizionistická sionistická vláda Benjamina Netanjahua pokyn k vytvoření stanového městečka pro 600 000 lidí v Rafahu. Měli by jídlo a nemocnice, ale nemohli by odejít.

Bezalel Smotrich, ministr financí, řekl 14. května na konferenci o židovských osadách na okupovaném Západním břehu: „Civilisté budou posláni na jih do humanitární zóny a odtud začnou ve velkém počtu odjíždět do třetích zemí.“

Premiér sám nakonec 13. srpna v hebrejštině na i24News učinil rozhodnutí. Prohlásil, že se jedná o „historickou a duchovní misi“, a ujistil, že je „velmi“ oddaný vizi „Velkého Izraele“. Ve svých 75 letech se veřejně hlásí k následování mentora svého otce, Vladimira Jabotinského, zakladatele „revizionistického sionismu“.

Zároveň 23. července Kneset schválil nezávazný zákon 71 hlasy proti 13, který vyzývá vládu k anexi Západního břehu, než noví stálí členové Rady bezpečnosti OSN plně uznají Stát Palestina.

Kromě toho IDF uvádí, že v roce 2024 bylo na Západním břehu zaznamenáno 618 útoků osadníků, oproti 404 v první polovině roku 2025.

Republikán Mike Johnson, předseda Sněmovny reprezentantů USA, vyjádřil svou podporu anexi. Na začátku srpna 2025 navštívil osadu Ariel a prohlásil, že věří, že „Judea a Samaria“ patří židovskému národu, a vyjádřil svou podporu rozšíření izraelské svrchovanosti nad Západním břehem. Bylo to poprvé, co osobnost tohoto formátu z USA navštívila izraelské osady na Západním břehu. Trumpova administrativa se v současné době drží od tohoto hnutí opatrně stranou, zejména proto, že soustředí všechny své úsilí na posílení Abrahamových dohod s arabskými státy.

Podle průzkumu Institutu pro národní bezpečnostní studia z prosince 2024 odmítá 34 % izraelské veřejnosti anexi palestinských území, 21 % podporuje anexi současných osad a 21 % podporuje anexi všeho.

Egypt a Jordánsko, které tomu nechtějí uvěřit, pokračují ve výcviku stovek mladých Palestinců loajálních k Fatahu, aby vytvořili 10 000 člennou soukromou bezpečnostní sílu, která by uvedla palestinskou samosprávu k moci v Gaze. Saúdská Arábie a Francie mezitím plánují plně uznat Palestinský stát na Valném shromáždění OSN, které se chystá vyhlásit jeho nezávislost.

Hlavní zdroje:

The future of Gaza as seen from the White House vyšel 3.9.2025 na voltairenet.org.

Článek byl publikován 10.9.2025


© 2025-1999 Vladimír Stwora
Článek je možno dále šířit podle licence Creative Common.