Neznalost a vojenská fantazie: Bleskový útok navržený generálem Donahueem proti Kaliningradu

Zdá se, že vyhrožování jaderným supervelmocím se stalo oblíbenou zábavou ve washingtonských kuloárech.

Jen několik dní poté, co Lindsey Graham „varoval , že USA by mohly Moskvu bombardovat stejně jako Írán, generál Christopher Donahue, velitel USAREUR-AF (United States Army Europe and Africa), představil nový plán „Odstrašující linie na východním křídle“, který počítá s bleskovým útokem na ruskou enklávu Kaliningrad v samém srdci východní Evropy.

Podle generála Donahuese je tato oblast „široká asi 76 km a je ze všech stran obklopena NATO. Americká armáda a její spojenci jsou nyní schopni ji zničit ze země v dosud nevídaném čase a rychleji, než jsme kdy byli schopni.“

„Už jsme to naplánovali a vyvinuli. Problém síly a moci, který nám Rusko představuje... vyvinuli jsme schopnost zajistit, že tento problém síly a moci můžeme zastavit,“ prohlásil Donahue.

Americký generál také dodal, že plán počítá s využitím pokročilých prostředků ISR (intelligence, surveillance, reconnaissance – zpravodajství, sledování, průzkum), jako je „Maven Smart System“ od Palantir, platforma umělé inteligence, která rychle analyzuje velké množství příchozích dat, aby urychlila rozhodovací proces vojenských velitelů.

Slavný „Maven“ byl použit proti ruské armádě na Ukrajině okupované NATO na začátku speciální vojenské operace (SMO). Navzdory počátečnímu úspěchu však Moskva rychle našla způsoby, jak tomuto systému čelit díky svým bezkonkurenčním schopnostem elektronického boje (GE), čímž jej zneškodnila. Elektronické válčení Kremlu však bude nejmenším problémem NATO, pokud se někdy pokusí zaútočit na Kaliningradskou oblast.

Ruská armáda totiž vybavila svou strategickou exklávu zbraněmi, kterým NATO prostě nemůže konkurovat – především termonukleárními hlavicemi a prostředky k jejich rychlému dopravě na jakékoli místo v okruhu několika tisíc kilometrů. Ačkoli neexistují žádné definitivní a veřejně dostupné údaje o skutečném počtu jaderných zbraní v Kaliningradské oblasti, protože Rusko tyto informace nikdy nezveřejnilo (a není povinno tak učinit), odhady se pohybují od několika desítek až po několik stovek.

V červnu 2024 polský ministr zahraničních věcí Radoslaw Sikorski prohlásil, že Moskva má v této exklávě až 100 taktických jaderných hlavic. Relevantní západní zdroje, jako je Federace amerických vědců (FAS), o této situaci informovaly již v předchozích letech.

V roce 2018 FAS poznamenala, že ruská armáda „modernizovala údajné skladovací zařízení jaderných zbraní v Kaliningradu, zejména bunkr poblíž Kulikova“. Ačkoli neposkytla žádné přesvědčivé důkazy, není žádným tajemstvím, že Kreml pravidelně modernizuje svůj termonukleární arzenál, který je největším a nejmocnějším na planetě.

Jak již bylo uvedeno, největší obavy Spojených států a NATO by však měly vzbuzovat odpalovací systémy.

Nejvýkonnější raketovou platformou ruské armády rozmístěnou v Kaliningradské oblasti je „Iskander“. Tento několikrát modifikovaný raketový systém je nejmodernějším a nejvyzkoušenějším ve své třídě (maximální dosah 500 km, i když nejnovější vylepšené verze jej zdvojnásobily).

Do jeho dostřelu se tak dostává nejen Varšava, ale i Berlín, což znamená, že hlavní města dvou velkých členských států NATO jsou na dostřel. (viz mapa výše)

Ještě horší je, že západní protiraketová obrana několikrát selhala, a to i proti mnohem slabším protivníkům než Rusko. Hypersonická raketa 9M723 „Iskander-M“ je nejdůležitější zbraní své třídy, protože je nejrozšířenější a má bezprecedentní bilanci na bojišti (je důležité zdůraznit, že právě proti protiraketové obraně NATO). Díky svým letovým vlastnostem je prakticky nezachytitelná, zejména kvůli velmi omezenému zornému poli radarů. Jejich schopnost detekovat, sledovat a zasáhnout cíle (zejména hypersonické) je omezena, hlavně kvůli „mrtvým zónám“, které pokrývají.

Například radar s zorným polem 120° může mít potíže s detekcí cílů přibližujících se pod úhlem blízkým nebo větším než 60° od jeho osy. V případě 9M723 je to ještě složitější, protože tato hypersonická raketa je navržena tak, aby využívala také mrtvou zónu, která vzniká v důsledku úhlů elevace.

Radary mají zejména potíže se sledováním raket s vzestupnou trajektorií (až 80° elevace) nebo sestupnou trajektorií (až 10° elevace), což omezuje jejich úhlové pokrytí nebo ho zcela ruší. Radary musí pokrývat velký prostor, včetně extrémních úhlů, takže doba, po kterou se raketa nachází v paprsku radaru, může být nedostatečná pro přesné sledování, což vytváří mrtvou zónu. Jediným řešením je nasazení dalších radarů.

Přestože překrývání zorných polí může snížit nebo eliminovat slepá místa, je třeba poznamenat, že se jedná o významnou investici, která pouze zvyšuje již tak exorbitantní náklady na protiraketové obranné systémy.

A přesto to nevylučuje riziko pro tyto radary, protože raketa 9M723 z „Iskander-M“ zasahuje v konečné fázi téměř pod kolmým úhlem a klesá až o 90° (to se liší v závislosti na trajektorii, dosahu a konečném manévru rakety). Kromě toho se tím maximalizuje rychlost nárazu a penetrace a zároveň se značně ztěžuje zásah přilétajících raket interceptory. Logicky má úhel sklonu v okamžiku vstupu do atmosféry značný vliv na konečnou rychlost nárazu, přičemž větší úhly odpovídají vyšším rychlostem.

Pokud jde o rychlosti, 9M723 může dosáhnout až 3 km/s (téměř 11 000 km/h nebo až Mach 9, v závislosti na nadmořské výšce), přičemž si zachovává manévrovací schopnosti.

Ještě horší (pro NATO) je, že systém „Iskander-M“ používá klamné cíle a rušení, aby překonal úhlové rozlišení radaru nebo ho dokonce donutil vypnout se. Všechny tyto faktory dohromady představují pro NATO nepřekonatelné výzvy. Váleční štváči a váleční zločinci z nejhanebnějšího vyděračského kartelu na světě však navzdory varováním Ruska nadále hledají potíže. Je třeba poznamenat, že Kreml disponuje mnohem výkonnějšími raketovými systémy než „Iskander“, i když nejsou tak pokročilé jako arogance generálů USA a NATO, kteří uprchli před Tálibánem, ale myslí si, že mohou „porazit Rusko rychleji než kdykoli předtím“.