Spravedlnost v rukou veřejnosti?

Dnes má být propuštěn z vězení třicetiletý usvědčený pedofil Peter Robert Whitmore. V roce 1993 nalákal na střechu domu jedenáctiletého chlapce a přiměl ho k sexuálním dotykům. O dva roky později přinutil k orálnímu sexu osmiletou holčičku. Byl usvědčen, odsouzen a odpykal si trest po zásluze. Ve vězení se choval slušně.

Peter Whitmore má doživotní zákaz přibližovat se k jakýmkoliv místům, kde si hrají děti, a v případě, že navázal vztah s dospělým, který má v opatrování dítě, musí k tomu získat policejní souhlas. Jeho další povinností je informovat do 24 hodin Sexual Assault Squad investigator (dále jen SAR) o místě svého bydliště. A zde je zakopáno jádro pudla.

Až dosud souhlasím se všemi opatřeními. Společnost se musí bránit proti těmto lidem. Nyní ale dochází k něčemu, s čím souhlasit nemohu. Policie totiž chce uveřejnit Whitmorovu fotografii a současnou adresu - údajně jako varování veřejnosti. Podle mluvčího pana Bruce Warrena, má prý veřejnost právo znát bydliště a tvář usvědčeného pedofila. Whitmore se marně pokoušel právní cestou zastavit zveřejnění těchto údajů.

K podobné situaci došlo už v prosinci, kdy mu vypršel trest a Whitmore - z obavy před prudkou reakcí nenávisti ze strany veřejnosti, utekl do Mexika. Byl následně chycen a dopraven zpět do kanadské věznice. Za vinu se mu kladlo porušení závazku, které měl vůči SAR. Whitmore se bojí oprávněně. Není nic horšího, než zfanatizovaný dav, který je navíc udržován v domnění, že má jakési morálně vyšší právo trestat i tam, kde zákon už trestat nemůže.

Ať už provinění pana Whitmore bylo jakékoliv, byl odsouzen a odpykal si trest podle platných zákonů. Nyní jeho trest vypršel a nikdo nemá právo ho trestat znovu za stejný přečin. To bychom se totiž dostali do nekonečného koloběhu trestů bez soudu. Jestliže si společnost myslí, že pan Whitmore je tak nebezpečný, že nemůže žít na svobodě, měla ho zavřít na delší dobu, nebo ho popravit (to bychom si ale museli přestat hrát na falešnou humanitu, podle které je nehumanní někoho zbavit života, ale je plně humanní ho celý život pronásledovat jako nejhorší škodnou).

V tomto okamžiku je nutné pohlížet na pana Whitmore jako na člověka po výkonu trestu, který má právo na normální život. Pronásledování davem nebylo čteno v žádném rozsudku. A Veřejnost si nemůže hrát na vykonavatele vyšší spravedlnosti. Je mi líto, jestliže se mnou někdo nesouhlasí.