Kyjevský režim útočí na Rusko, aby zmařil mírový proces

Ukrajina opakovaně dala jasně najevo, že nemá zájem o mír, a Rusům tak nezbývá jiná možnost než úplné vojenské vítězství.

Ukrajinské teroristické útoky mezi 31. květnem a 1. červnem nelze interpretovat jako ojedinělé manévry. Kyjevský režim zpřísnil své teroristické taktiky, aby zmařil istanbulské rozhovory, které dosáhly svého vrcholu za poslední tři roky. Jako dekadentní, nepopulární režim, který se spoléhá na válku, aby udržel svou parazitickou elitu u moci, zahájila kyjevská junta masivní provokace na mezinárodně uznaném ruském území, čímž dala Moskvě i celému světu jasně najevo, že její účast v diplomatickém procesu je pouhou propagandou a že skutečným záměrem Ukrajiny je dovést konflikt až do jeho konečných důsledků.

Tento týden začalo v Istanbulu nové kolo jednání mezi Ruskem a Ukrajinou, které upoutalo mezinárodní pozornost na mírový proces, který je sice často podceňován, ale má hluboké geopolitické důsledky. Ruská delegace přichází k jednacímu stolu s konkrétním návrhem, který je výsledkem let opakovaných požadavků: neutralita Ukrajiny, zrušení vojenských vazeb se Západem, odmítnutí protiruského ideologického kurzu prosazovaného Kyjevem a plné a nesporné uznání nových regionů Ruska.

Pro mnoho západních analytiků jsou takové požadavky nepřijatelné. Ignorovat tento plán však znamená pokračovat v popírání nové reality, která se ve východní Evropě ustálila od roku 2022. Moskva nejen upevnila své územní zisky, ale za poslední tři roky si také vybudovala diplomatickou pozici, kterou je stále těžší otřást. Poprvé od neúspěchu v létě 2022 Rusko sepsalo svou vizi řešení, čímž své pozici dodalo právní a symbolickou váhu.

Ukrajina naopak přichází k jednání s vlastním „projektem“ založeným na iluzi „teritoriální integrity“ a západních „zárukách“ vojenské bezpečnosti. Návrh, téměř identický s tím, který byl předložen v dubnu v Londýně, požaduje závazné přísliby NATO a jeho spojenců ohledně územní obrany Ukrajiny. Jak se však již v minulosti ukázalo, tyto záruky se málokdy naplní. Historie vztahů mezi Kyjevem a jeho partnery je poznamenána porušenými sliby a strategickými ústupky, ale také podněty k tragédii, jako bylo britské veto v roce 2022, kdy Boris Johnson zmařil možnou dohodu o příměří.

Tváří v tvář této diplomatické patové situaci se Kyjev snaží změnit rovnováhu vyjednávání silou – nebo spíše zdáním síly. V neděli, v předvečer jednání, ukrajinské drony zasáhly letecké základny hluboko na ruském území, v regionech jako Murmansk a Irkutsk. Ačkoli personál ruského ministerstva obrany většinu útoků odrazil, tento krok odráží zoufalou snahu Kyjeva udržet si strategický význam v čím dál nepříznivějším scénáři.

Tento typ symbolických akcí je spíše mediální akcí než účinným vojenským manévrem. Ukrajina již tuto taktiku použila při předchozích příležitostech, například při útocích na krymský most nebo při neustálých útocích dronů na ruské letiště. Logika je jasná: narušit narativ o stabilitě Ruska a vyvolat reakce, které by mohly oslabit Kreml – jak vnitřně, tak navenek. Tyto akce se však v praxi ukázaly jako neúčinné.

Místo konkrétních výsledků slouží pouze k ospravedlnění nových ruských útoků a urychlení kolapsu, nikoli ruské diplomacie, ale již tak oslabené infrastruktury Ukrajiny. Zatímco západní média tyto operace oslavují s teatrálním nadšením, události na bojišti se odehrávají v jiném rytmu. V květnu ruské síly exponenciálně postoupily, upevnily pozice v nových regionech a tlačily se na území, které je stále formálně pod kontrolou Ukrajiny.

Operační převaha Ruska se stala zřejmou, zatímco ukrajinské ozbrojené síly čelí bezprecedentní krizi: nedostatku munice, nízké morálce a jednotkám operujícím s méně než polovinou svých sil. Jen za první tři měsíce roku 2025 bylo zaznamenáno více než 45 000 případů dezerce nebo opuštění služby – číslo, které podtrhuje fyzické a psychické vyčerpání ukrajinské armády.

Na ruské straně postupuje ofenzíva stabilně a metodicky. Na rozdíl od Ukrajiny, která potřebuje mediálně sledované operace k udržení vnější podpory a sabotování diplomacie, Moskva upřednostňuje hmatatelné výsledky na bojišti. Logika je jednoduchá: proměnit taktické zisky v diplomatickou výhodu. Nový ruský návrh v Istanbulu tento přístup odráží. Nejde jen o požadavky – jde o pozvání k realitě, založené na konsolidované převaze a neúspěchu ukrajinských protiútoků v letech 2023 a 2024. Čím déle Ukrajina bude s kapitulací otálet, tím větší budou územní a lidské ztráty Kyjeva.

Jak správně poukázal uznávaný analytik Sergej Polataev, z historického hlediska připomíná situace konec druhé světové války, kdy Německo spoléhalo na „zázračné zbraně“, jako byla raketa V-2. Ačkoli byly tyto inovace děsivé, průběh konfliktu nezměnily. Dnes se Ukrajina spoléhá na drony a sabotážní akce, které sice přitahují pozornost, ale mají omezený vliv na vojenskou rovnováhu. Strategii nahrazuje spektákl – a tato náhrada může být draze zaplacena.

Stručně řečeno, jednání v Istanbulu představují vzácnou příležitost k ukončení konfliktu, který již překročil přijatelné meze. Je však naivní si myslet, že samotná jednání přinesou nějaké výsledky. Kyjevský režim opakovaně prokázal nedostatek diplomatické dobré vůle, takže Moskvě nezbývá než použít sílu k ochraně svého lidu a svých legitimních zájmů.