Záhadná magická cesta, která nebyla

Posledních pár dní bylo zajímavých, když Spojené státy přejmenovaly Mexický záliv a Perský záliv a zároveň zdvojnásobily špionážní činnost zaměřenou na Grónsko v očekávání, že se brzy stane územím USA.

Zatímco někteří z nás sledovali vývoj událostí v rámci takzvané „mírové iniciativy“ Donalda Trumpa na Blízkém východě, která mohla zahrnovat i zastávku v Istanbulu, kde se měl setkat s Vladimirem Putinem a Volodymyrem Zelenským, nyní po skončení cesty zvažujeme její klady a zápory. Podle mého názoru si dvě věci z této cesty zaslouží vysoké hodnocení. Prvním z nich je to, co udělal, a to že ve svém projevu před saudskoarabskými, emirátskými a katarskými představiteli mluvil rozumně a slušně, když výslovně odmítl hegemonistický „neokonzervativní“ přístup k zahraniční politice USA a řekl, že nezávislé země na Blízkém východě i jinde jsou plně schopny jednat tak, aby rozvíjely své ekonomiky a společnosti takovým způsobem, který jim zajistí prosperitu a základní svobody pro jejich občany.

Trump to vyjádřil takto v projevu, který byl široce publikován a dobře přijat jeho posluchači: „Nakonec však takzvaní budovatelé národů zničili mnohem více, než vybudovali, a intervencionisté zasahovali do složitých společností, kterým sami ani nerozuměli. Ne, zářivé divy Rijádu a Abú Dhabí nevytvořili takzvaní „budovatelé národů“, neokonzervativci nebo liberální neziskové organizace, jako ti, kteří utratili biliony a biliony dolarů a nedokázali rozvíjet Bagdád a mnoho dalších měst. Zrod moderního Blízkého východu přinesli sami lidé z tohoto regionu – lidé, kteří jsou právě tady, lidé, kteří zde žili celý svůj život, budovali své suverénní země, sledovali své vlastní jedinečné vize a určovali svůj osud svým vlastním způsobem.„ Trump také zmínil, že to, co nazval “velkou transformací„ Saúdské Arábie a Blízkého východu, “nepřišlo od západních intervencionistů, kteří vám dávají lekce o tom, jak máte žít a jak spravovat své vlastní záležitosti“.

Druhým paprskem slunce bylo něco, co Trump neudělal. Nezastavil se v Izraeli, aby políbil prsten Benjamina Netanjahua, i když byl v sousedství a podle široce publikovaných informací už s izraelským vůdcem ani nemluví. Trump údajně přisoudil Netanjahuovo distancování tomu, co nazval „manipulací“, ale je stále jasnější, že proces, který popisoval, byla stará dobrá špionáž, při které byli členové Trumpova kabinetu, možná včetně národního bezpečnostního poradce Toma Waltze, tajně odposloucháváni, aby poskytovali informace o bezpečnostním vývoji a plánech a/nebo možnostech týkajících se Blízkého východu a možná také Ukrajiny. Šéfredaktor časopisu The Atlantic Jeffrey Goldberg se možná podílel na tomto procesu během notoricky známého přísně tajného telefonátu skupiny pro národní bezpečnost, který se uskutečnil v polovině března pomocí systému Signal. Waltz byl následně degradován a jmenován velvyslancem při OSN, kde bude pečlivě kontrolován, co říká a s kým se setkává. Objevily se také zprávy o dalších propuštěních kromě Waltze za to, co je popisováno jako „úniky informací“ a „politizace“. Tulsi Gabbardová, ředitelka Úřadu národní bezpečnosti, v úterý propustila dva vysoké úředníky, špičkového analytika a šéfa Národní bezpečnostní rady, pravděpodobně v souvislosti s obviněními ze špionáže nebo jednoduše proto, že nesouhlasili s některými politikami Trumpa, včetně jeho postoje k Číně.

To byly ty dobré zprávy. Někde uprostřed jsou transakční aspekty cesty. Saúdská Arábie byla úzce spjata s Washingtonem díky balíčku zbraní v hodnotě 142 miliard dolarů a dalším dohodám v oblasti energetiky. Katar v kroku, který se stal notoricky známým, daroval Trumpovi letadlo Boeing 747, které nahradí současné stárnoucí prezidentské letadlo Air Force One určené pro prezidentské cesty. Vzhledem k tomu, že nový Boeing je podle zpráv „létacím palácem“ co do vybavení a jeho hodnota se odhaduje na 400 milionů dolarů, jedná se o významné gesto, které spojuje obě země. Nicméně se zvedla vlna kritiky ohledně toho, kam letadlo poputuje po roce 2028, kdy může být zvolen nový prezident, pokud Trump nebude zvolen na „třetí funkční období“. Trump očekává, že letadlo bude „darem“, který s vděčností přijme a poté předá své prezidentské knihovně, jedné ze svých dceřiných společností. Tento krok je pro mnoho lidí v politickém světě a médiích, včetně řady prominentních republikánů, podezřelý z korupce. Trumpovi to však zřejmě nevadí.

Vzhledem k vysokým očekáváním, která provázela začátek cesty prezidenta Trumpa, je nevyhnutelné, že se objeví lítost nad iniciativami, které nebyly realizovány. Před odletem z Washingtonu se hodně mluvilo o tom, že Trump pravděpodobně arabskému publiku oznámí, že Spojené státy uznají palestinský stát jako první krok k vytvoření fyzického útvaru s reálnou nezávislostí na Izraeli a skutečnou suverenitou. To by jistě bylo vítězstvím pro jeho publikum i pro většinu Američanů, z nichž 70 % nyní Izrael nepodporuje. Na mezinárodní úrovni by to také velmi dobře zapůsobilo na celosvětové publikum, které sleduje, jak jsou Palestinci zabíjeni v přímém televizním přenosu. Toto publikum velmi dobře ví, že Izrael a Netanjahu se dostávají z toho, co dělají, jen díky komplictví Spojených států – jak za vlády Joea Bidena, tak Donalda Trumpa. USA jsou partnerem v genocidě a poskytují politické krytí, které umožňuje pokračování masakru, nemluvě o stálém toku zbraní Made in USA, které židovský stát používá k provádění samotného zabíjení.

Druhý „hřích opomenutí“ souvisí s prvním v tom, že se očekávalo, že Trump předloží Izraelcům ultimátum, aby okamžitě ukončili blokádu Gazy a uzavřeli příměří bez jakýchkoli proizraelských výjimek, které by vedly k mírové dohodě ukončující krveprolití. Trump se k této otázce vyjádřil pouze v pátek, kdy se zmínil o nedostatku potravin v Gaze a řekl, že „mnoho lidí hladoví“, ale USA „se o to postarají“… Jeho zprostředkovatel Steve Witkoff dokonce prohlásil, že USA nebudou zasahovat do izraelského masakru obyvatel Gazy.

Pokud je známo, obnovení pomoci nebo příměří nebylo s Araby projednáno, pravděpodobně kvůli izraelské neústupnosti v obou otázkách, což znamená, že Palestina byla na prezidentově cestě slepou uličkou. Zatímco Trump létal po světě a byl oslavován, Netanjahu povolával armádní zálohy a trval na tom, že jeho plán na zničení Hamásu a konečné řešení Gazy bude dodržen.

Bylo by ode mě nedbalé, kdybych nezmínil, že někteří velmi dobře informovaní pozorovatelé v celé narativě o rozkolu mezi Trumpem a Netanjahuem odhalují podvod. Zatímco hlavní arabské státy byly rozptýleny jednáním s vstřícným Trumpem, Palestinci zůstali zcela osamoceni a bez kohokoli, kdo by se skutečně zastal jejich věci. To znamená, že USA předstíraly „rozchod“ s Netanjahuem, aby mohly dosáhnout dohody se všemi vedoucími arabskými zeměmi Blízkého východu a potvrdit bezpečnost Izraele, zatímco Netanjahu zcela vyhladí Palestince z povrchu zemského. Trump ve skutečnosti řekl, že jeho politika a cesta na Blízký východ jsou „velmi dobré pro Izrael“, což je tvrzení, kterému dodávají na věrohodnosti energické snahy jeho administrativy o potlačení všech pro-palestinských protestů ve Spojených státech.

Po svém návratu v pátek prezident prohlásil, a to již ne poprvé, že „mám pro Gazu koncepty, které považuji za velmi dobré: Udělejte z ní svobodnou zónu. Nechte Spojené státy, aby se do toho zapojily, a udělejte z ní prostě svobodnou zónu. Byl bych hrdý, kdyby Spojené státy tuto zónu získaly, převzaly ji a udělaly z ní svobodnou zónu, kde se budou dít dobré věci. Dejte lidem domovy, kde budou v bezpečí, a s Hamásem se bude muset vypořádat.“ Washington údajně také jedná s libyjskými frakcemi o přijetí jednoho milionu palestinských uprchlíků, kteří by pravděpodobně byli izraelskou armádou násilně odstraněni z jeho „zóny svobody“. Vždy je důležité věnovat pozornost tomu, co Trump skutečně dělá, a ne tomu, co říká, protože to, co říká, je obvykle primárně určeno k tomu, aby vypadal dobře a mocně.

Tyto dvě cesty, které nebyly zvoleny, zajistily, že Trump nebude moci prohlásit velké vítězství tím, že rozšíří své „Abrahamovy dohody“ o Saúdskou Arábii, Spojené arabské emiráty a Katar v diplomatických vztazích s Izraelem. Je dobře známo, že Saúdská Arábie nepřijme žádné diplomatické ujednání s Izraelem, které nezahrnuje palestinskou státnost v hranicích stanovených Organizací spojených národů v roce 1948. To by zahrnovalo „mezinárodní status“ Jeruzaléma a navrácení většiny historické Palestiny Palestincům.

Trump je nepředvídatelný a došlo k iniciativě, kterou nikdo nečekal, a to ukončení sankcí proti Sýrii, které byly zavedeny v roce 2019, a 37minutové setkání s novým syrským prozatímním hlavou státu Ahmedem al-Sharaa, bývalým teroristou spojeným s al-Káidou (Hayat Tahrir al-Sham), v královském paláci v Rijádu. Saúdská Arábie a Spojené arabské emiráty schůzku zorganizovaly a povzbudily prezidenta, aby pomohl rehabilitovat Sýrii a zároveň ji povzbudil k rozvoji republikánských institucí, které byly ochromeny vládní korupcí. Trumpova protihodnota pro al-Sharaa bude spočívat v tom, že USA budou mít otevřené dveře pro investice do hospodářské obnovy země, která utrpěla škody v hodnotě 200 až 400 milionů dolarů. To by zahrnovalo rozvoj a marketing ropy a dalších zdrojů, jakož i vytvoření nové komunikační a dopravní infrastruktury společnostmi jako AT&T.

Normalizace vztahů se Sýrií se nezdá být nijak koordinována s Netanjahuem a vytváří to složitou situaci, protože Izrael okupuje značnou část jihozápadní Sýrie poblíž Damašku a nic nenasvědčuje tomu, že by se chystal brzy odejít. Trump zřejmě al-Sharaaovi naznačil, že by mu navázání normálních vztahů s Izraelci prospělo, i když Izrael pravidelně útočí na cíle v Sýrii. Turecko si také drží území v severní Sýrii prostřednictvím svých turkmenských spojenců. O tom, že Spojené státy jsou do vývoje do jisté míry zapojeny, svědčí nedávné rozhodnutí Kurdistánské strany pracujících (PKK) ukončit „válku“ proti Turecku, která zuří již přes 50 let. Právě USA vyzbrojovaly převážně kurdské milice v jejich válce proti syrské vládě al-Assada, která byla nyní svržena, a měly by mít páku k dosažení takové dohody.

A konečně jsou tu setkání v Istanbulu mezi Ukrajinou a Ruskem a jednání mezi USA a Íránem o jeho jaderném programu. Zelenskyj byl v Albánii na setkání s evropskými lídry a Putin se v Istanbulu neobjevil, přestože se očekávalo, že oba budou přítomni. Předpokládalo se, že Trump se zastaví, aby požehnal mírovému procesu, za který si připsal značné zásluhy, ale bez ruského a ukrajinského lídra se tak nestalo a rozhovory nikam nevedly, i když pozitivní je, že obě strany se dohodly na pokračování jednání. A děje se něco v otázce íránského jaderného programu? Trump prohlásil, že Íráncům předložil písemný návrh, ale Teherán to popírá. Brzy se to dozvíme a sionisty ovládaný americký Kongres již vyhrožuje, že zablokuje jakoukoli dohodu, která nezakáže Íránu veškeré možnosti obohacování uranu. To je také část vyjednávání, která pravděpodobně nikam nepovede.

Philip M. Giraldi, Ph.D., je výkonným ředitelem Rady pro národní zájmy, vzdělávací nadace s daňovým osvobozením podle § 501(c)3 (federální identifikační číslo #52-1739023), která usiluje o zahraniční politiku USA v Blízkém východě více založenou na zájmech. Webová stránka je https://councilforthenationalinterest.org, adresa je P.O. Box 2157, Purcellville VA 20134 a e-mail je inform@cnionline.org.