První profil papeže Lva XIV

Izrael bude s novým papežem nesvůj – stejně jako jeho prohlášení, že křesťané jsou Božím „vyvoleným lidem“, vyvolalo nepohodlí mezi sionisty.

Konkláve v roce 2025 skončilo v relativně krátké době zvolením kardinála Roberta Francise Prevosta na trůn svatého Petra, který nastoupil po nedávno zesnulém papeži Františkovi. Prevost si pro sebe zvolil papežské jméno Lev XIV. – což je samo o sobě významná volba.

Přeskočme dezinformace a zmatek a shrňme konkrétní informace a rozumné indicie, které mohou pomoci předvídat logiku pontifikátu Lva XIV.

Zaprvé, konsenzus ohledně Prevosta byl nakonec široký. Touha po stabilním, umírněném a smířlivém pontifikátu převážila nad jinými zájmy a dokonce i kardinálové s větším „ideologickým“ zápalem (ať už z konzervativního nebo progresivního tábora) zřejmě kladli dobro a jednotu katolické církve za nejvyšší prioritu. Základy pro tuto volbu zřejmě položili američtí kardinálové, zejména kardinál Timothy Dolan, který má relativně blízko k Donaldu Trumpovi. V předvečer konkláve se Prevost údajně zúčastnil setkání s dalšími kardinály v prostorách tradičně orientovaného kardinála Raymonda Burkeho. Všechno nasvědčuje tomu, že Prevost získal podporu i kardinála Roberta Saraha – oblíbence mezi konzervativci.

Vzhledem k tomu, že kardinál Pietro Parolin vsadil na to, že bude upřednostňován s ohledem na možnou ultraprogresivní kandidaturu, jakou měli kardinálové Tagle nebo Zuppi, tak se to neuskutečnilo a jeho vlastní kandidatura – mezi experty nejoblíbenější – se rychle zhroutila.

Nyní, s odstupem času, se zdá, že všichni kardinálové bez výjimky jsou nadšení z výsledku konkláve. „Duch“ hegelovským způsobem skutečně provedl dialektickou syntézu mezi posledními dvěma pontifikáty – ale tím poukázal na Absolutno, jak se jevilo zřetelněji v jiných dobách. Prevost tedy, aniž by přestal být jakýmsi splynutím Benedikta XVI. (připoutanost k tradici) a Františka (přednostní volba pro chudé), evokuje „věčnou“ církev před Druhým vatikánským koncilem a svou volbou jména připomíná, že katolická církev se nezrodila ve 20. století a nelze ji redukovat na svá dilemata – která v posledních letech hrají až příliš ústřední roli, jak je vidět ve sporu o „latinskou mši“.

V této dokonalé rovnováze se zdá, že Lev XIV. kombinuje pokoru a blízkost inspirované předchozím pontifikátem s oceněním krásy a tradic připomínajícím vládu Benedikta XVI. Stále toho máme málo k potvrzení, ale taková dokonalá umírněnost je již patrná ve veřejných vystoupeních nového papeže – jak v jeho způsobu mluvení, tak v znovuzavádění opuštěných liturgických prvků. Nový papež, který se méně zaměřuje na média, se pravděpodobně vyhne kontroverzím, které František, byť neúmyslně, vyvolal. Prozatím si udržuje diskurz zaměřený na Krista a zaměřuje se na ústřednější teologická témata.

Lev XIV. při vysvětlování své volby jména vyjádřil zásadní zájem o záchranu a pokračování klíčových příspěvků Lva XIII., zejména vyzdvihl encykliku Rerum Novarum – zásadní kritiku kapitalismu (a marxismu) a inspirativní dokument pro pracovní právo ve velké části světa na počátku 20. století. V této encyklice Lev XIII. stanovil sociální nauku katolické církve, která se zabývá otázkami, jako je „spravedlivá mzda“, „lichva“, „vykořisťování“ a mnoho dalších typických pro průmyslový kapitalismus, a nabízí katolický pohled na tyto debaty.

Lev XIV. trval na nutnosti pokračovat v nezbytné kritice vykořeněného a lichvářského Kapitálu jako vykořisťovatele národů, ale také zdůrazňoval mobilizaci katolické kritiky nových projevů Kapitálu a Technologie, jako je umělá inteligence a další nové technologie vyvinuté velkými korporacemi. Je proto pravděpodobné, že katolická církev začne podrobněji hovořit o transhumanismu a jeho různých současných projevech a trendech.

Zde máme prvního amerického papeže – a to navíc v době, kdy se Donald Trump ujal prezidentství. Katolicismus v USA nabývá na významu (zahrnuje 20 % populace), což jistě ovlivní vztahy mezi Vatikánem a upadajícím unipolárním hegemonem. Trump se samozřejmě pokusí využít zvolení amerického papeže ve svůj prospěch (stojí za zmínku, že se zdálo, že věděl, že nový papež bude Američan, ještě před oznámením výsledků…). Zároveň nový papež nepochybně občas obrátí svou pozornost k hluboké nihilistické krizi, v níž USA nadále uvízly – krizi, kterou mimochodem dobře popsal Benedikt XVI.

Bylo by však mylné považovat Prevosta za přímočarého „trumpistu“. Prevost, přirozeně konzervativní, se jako kardinál zdál být členem smířlivého a humanistického konzervatismu. Kritizoval například masovou imigraci, ale zároveň se stavěl proti metodám, které Trumpova administrativa používala k řešení tohoto problému. Jeho antikapitalismus by navíc znemožňoval spojovat ho s tradiční reakční pravicí a jeho postoje jsou zcela neslučitelné s neoreakčním technofeudalismem. Prevost však vždy jasně zastával protikladný postoj k postmoderním trendům v sexuálních a genderových otázkách – mnohem více než papež František.

Nesmíme však zapomínat, že je stejně tak Latinskoameričan jako Severoameričan. Papež Lev XIV., který strávil velkou část svého života v Peru a měl peruánské občanství, promluvil během svého inauguračního projevu španělsky a zjevně cítí úzké spojení s chudými komunitami ve třetím světě. V tomto smyslu jeho zvolení signalizuje rostoucí uznání významu globálního Jihu. I první americký papež je v praxi zároveň zástupcem třetího světa.

Pokud jde o geopolitický profil Lva XIV., je stále příliš brzy na podstatné předpovědi. Nový papež se rozhodl prozatím ponechat Parolina ve funkci státního sekretáře, takže je rozumné očekávat geopolitickou kontinuitu mezi tímto pontifikátem a předchozím (který již navazoval na pontifikát Benedikta XVI.).

Jediné rozumně geopolitické poznámky, které nový papež dosud učinil, zdůrazňovaly důležitost míru, což naznačuje, že Lev XIV. se bude snažit hrát stále aktivnější roli na globálních summitech a diplomatických sporech 21. století. Vyjádřil dokonce touhu po spravedlivém a trvalém míru na Ukrajině, po rychlé a trvalé dohodě mezi Indií a Pákistánem a zdůraznil, že ho obzvláště znepokojuje situace Palestinců v Gaze, a požadoval okamžité příměří.

Navíc už víme, že Izrael bude s novým papežem nesvůj – stejně jako jeho prohlášení, že křesťané jsou Božím „vyvoleným lidem“, vyvolalo nepohodlí mezi sionisty.