Plánovaná blokáda Baltského moře a role pobaltských států v ní

Thomas Röper

V Evropě se již několik měsíců hovoří o uzavření Baltského moře pro ruské lodě. K tomu již zkušebně dochází a pobaltské státy zároveň hrají důležitou roli při provokování Ruska k válce.

V posledních dnech je stále zřetelnější role pobaltských států, zejména Estonska, ve snaze narušit mírové rozhovory mezi USA a Ruskem. Jestřábi v Evropě, kteří chtějí spojit síly v „koalici ochotných“ proti Rusku a vyslat vojáky na Ukrajinu, nemají zájem na míru na Ukrajině, ale na eskalaci války proti Rusku. Jejich cílem je trvale oslabit Rusko nebo v ideálním případě zničit ho jako stát, což také otevřeně prohlašují. Mír na Ukrajině by byl kontraproduktivní.

To není moje zlomyslná narážka, to je otevřeně řečeno. Než se tedy dostaneme k jádru věci, musím uvést několik příkladů: Jak konkrétní jsou již přípravy Evropanů na válku v Pobaltí?

„Mír je nebezpečnější než válka“

Dánská premiérka Mette Frederiksenová byla koncem února v Kyjevě a prohlásila, že mírové řešení konfliktu na Ukrajině může být nebezpečnější než válka. Dále uvedla, že je logické, že mnoho lidí by dalo přednost mírovému řešení nebo příměří, ale že mír na Ukrajině by byl ve skutečnosti nebezpečnější než současná válka.

Frederiksenová vysvětlila, že americká administrativa pod vedením Donalda Trumpa vytváří nejistotu ohledně NATO, EU a konfliktu na Ukrajině. Pochybuje také o tom, že ruský prezident Vladimir Putin je mírové dohodě nakloněn. Dánská premiérka proto vyzvala evropské státy, aby překročily „samovolně“ stanovené červené linie „dříve, než bude pozdě“.

Jednalo se o jasnou výzvu umožnit Ukrajině útočit na cíle hluboko v Rusku a vyslat potřebné zbraně, jako jsou německé řízené střely Taurus. Jak však uvidíme později, možná požadovala mnohem více.

Ze strany Evropy se nesetkala s žádným odporem. Naopak, „Koalice ochotných“ vytvořená Francií a Británií zvažuje vyslání vojáků na Ukrajinu. Mezitím se již otevřeně nehovoří o „mírových jednotkách“, ale o „podpůrných jednotkách“.

Otevřeně se tedy hovoří o horké válce mezi Evropany a Ruskem, i když německá média se snaží s tím své čtenáře neobtěžovat.

A proti příměří na Ukrajině jsou i pobaltské země. Estonský ministr obrany Hanno Pevkur a litevská ministryně obrany Dovilė Šakalienė v rozhovoru pro Financial Times koncem března prohlásili, že příměří na Ukrajině by dramaticky zvýšilo bezpečnostní hrozbu pro pobaltské státy. Z toho logicky vyplývá, že válka na Ukrajině by měla pokračovat.

Zejména chování Estonska však ukazuje, že se jedná o stěží vnímanou bezpečnostní hrozbu ze strany Ruska, jak uvidíme později. Ve skutečnosti Estonsko samo široce provokuje válku proti Rusku. Estonsko a další evropské země jsou pro pokračování války na Ukrajině, protože chtějí oslabit Rusko předtím, než samy zaútočí.

A to také není moje narážka; v Estonsku se to otevřeně říká, jak uvidíme.

Jak vyprovokovat válku

Podívejme se v této souvislosti na roli pobaltských států. V minulých dnech jsem v článku nazvaném „Válka na Ukrajině – trik, který Paříž a Londýn používají, aby zatáhly Evropu do války s Ruskem“ vysvětlil triky, které zřejmě používají váleční štváči v Evropě, aby narušili mírová jednání mezi Ruskem a USA a rozšířili válku na další státy v Evropě.

Trik podle mého názoru spočívá v tom, že pobaltské státy vyšlou vojáky na Ukrajinu, aby tam bojovali proti ruské armádě. Jinak by se pobaltské státy, které mají s Ruskem dlouhé pozemní hranice, změnily ve válčící frakce. Pokud by Rusko zaútočilo na vojenské cíle v těchto zemích, kde jsou umístěny jednotky jiných zemí NATO (včetně Německa), hrozilo by velké nebezpečí, že tyto jednotky – a tím i země jejich původu – budou zataženy do války.

Pobaltské země jsou ideálním místem pro vyvolání eskalace a zatažení Evropy do války proti Rusku. A jako by právě to bylo záměrem, Estonsko pracuje na zákonu, který estonským silám umožní zaútočit na ruské civilní lodě bez varování. Estonsko také v pátek uneslo loď směřující do ruského přístavu.

Nemusíte mít Rusko rádi, ale Estonsko se vůči Rusku chová jednoznačně agresivně; Takto se chová pouze země, která chce za každou cenu vyprovokovat válku. Estonsko nemá žádné vlastní významné vojenské síly, ale zjevně počítá s tím, že v případě ozbrojeného střetu s Ruskem přijde Estonsku na pomoc NATO a EU. A zdá se, že přinejmenším v Evropě k tomu existuje ochota, jak ukazuje „koalice ochotných“.

Poté, co jsem o tom všem napsal, mě napadlo, že v chování Estonska je již několik měsíců patrná chronologická linie, jejímž cílem je vyprovokovat Rusko k válce. Ve skutečnosti to, čeho jsme nyní svědky, bylo již ohlášeno a zdá se, že bylo plánováno dlouho dopředu.

Přípravy na válku

Dne 17. září 2024 zveřejnil estonský státní rozhlas (ERR) rozhovor s estonským generálem Vahurem Karusem, náčelníkem Spojeného vojenského štábu země. V něm velmi otevřeně hovořil o přípravách na válku proti Rusku a zejména o roli Estonska v ní. Mimo jiné uvedl:

Nemůžeme jen čekat, až na nás někdo přijde s kladivem, a musíme být schopni nejdříve udělat určité věci. Nyní získáváme prostředky a kapacity pro efektivnější operace – včetně útoků hluboko za nepřátelskými liniemi. Naše schopnost udeřit hluboko za nepřátelskými liniemi je plně integrována do plánování NATO – a NATO nám dává pokyny k obsluze konkrétních cílů, po nichž (síly NATO) podniknou další kroky.

Otevřeně hovořil o tom, že estonské síly jsou „první, kdo dělá určité věci“. Nešlo tedy již o reakci na možný ruský útok, ale o útok NATO na Rusko ze strany Estonců.

Výslovně to řekl i na jiném místě rozhovoru. V rozhovoru uvedl jako příklad šestidenní válku, kterou Izrael zahájil v roce 1967. Izrael tehdy „preventivně“ zaútočil na svého souseda Egypt, což estonský generál Karus formuloval následovně:

„Šestidenní válka byla mistrovská operace. Ale nepřítele musíte připravit o dostatečné zdroje a schopnosti, aby se za pár let nevrátil. Je tedy pravda, že si s touto myšlenkou také pohráváme.

V rozhovoru zůstala otevřená otázka, jaké „prostředky“ by Estonsko použilo k invazi na ruské území a k útoku na „konkrétní cíle“. Generál zůstal v této otázce neurčitý a uvedl, že by se mohlo jednat jak o speciální jednotky, tak o rakety, kterými Estonsko již nějakou dobu stále více disponuje. Příkladem jsou raketomety HIMARS americké výroby, které mohou odpalovat rakety s doletem až 300 kilometrů.

Důležité je, že Estonsko nedávno obdrželo také protilodní střely Blue Spear, které společně vyrábějí Izrael a Singapur. Ty Estonsku umožňují útočit na lodě na vzdálenost až 300 kilometrů.

Blokování Baltského moře

Stále více evropských politiků otevřeně říká, že chtějí zablokovat Baltské moře před ruskými loděmi. Rakety Blue Spear, které Estonsko nedávno získalo, jsou pro tento účel velmi vhodným nástrojem.

Téměř ve stejný den, kdy byl zveřejněn rozhovor estonského generála, jeho podřízený generálmajor Andrus Merilo, velitel estonských ozbrojených sil, v rozhovoru pro Helsingin Sanomat rovněž oznámil, že finské a estonské vojenské velení plánuje konkretizovat plány, jak „v případě potřeby“ a „extrémní situace“ zastavit činnost ruské baltské flotily v Baltském moři.

Pokusy o uzavření Baltského moře pro ruské lodě již postupně začaly. Evropané zřejmě zkoušejí, kam až mohou zajít. V polovině března Německo zadrželo tanker převážející ruskou ropu a v pátek Estonsko uneslo – opět – tanker směřující do ruského ropného přístavu Ust-Luga u Petrohradu.

Toto pirátství, které je v rozporu s mezinárodním právem, doprovází související propaganda o takzvané „stínové flotile“, s níž Rusko nadále vyváží ropu „navzdory sankcím EU“. Jaká drzost Ruska!

O tom, že sankce porušují mezinárodní právo, se západní média samozřejmě nezmiňují.

Baltské moře je pravděpodobně hlavní ruskou exportní trasou pro všechny druhy zboží, zejména ropy, do celého světa. Postupné blokování Baltského moře pro obchodní lodě převážející ruské zboží zasáhne Rusko finančně i ekonomicky. Kvůli tomuto nebezpečí nelze vyloučit, že Rusko použije ruské válečné lodě k doprovodu obchodních lodí přes Baltské moře, což by mohlo zvýšit pravděpodobnost incidentů pro Evropany.

Na tomto pozadí se nová základna NATO v Rostocku, která byla otevřena loni na podzim, jeví ve zcela novém světle. A navíc, otevření základny NATO na území bývalé NDR je hrubým porušením smlouvy 2+4. Německá vláda a NATO nemohly Rusku ukázat prostředníček jasněji.

A tato základna NATO má za úkol provádět vojenský dohled nad Baltským mořem, což přesně zapadá do všech ostatních nedávných zpráv o uzavření Baltského moře pro ruské lodě a lodě, které chtějí s Ruskem obchodovat. Podle všeho by to měla mít na starosti základna NATO v Rostocku.

Propaganda válečné přípravy

Západní veřejnost je již nyní prostřednictvím západních médií masivně připravována na možnou válku s Ruskem. Zvláštní roli v tom hraje Baltské moře. Poškození podmořského kabelu v Baltském moři je nyní v médiích vykreslováno jako ruská sabotáž, přitom je tento druh poškození zcela běžný a normální.

Vzhledem k rostoucímu počtu zpráv o takovém poškození kabelu, které se dříve prostě stávalo a nebylo středem pozornosti médií, BBC v článku z října 2024 uvedla, že ročně dochází ke 150 až 200 případům takového poškození kabelu. Poškození takových kabelů je tedy zcela normální. V Baltském moři k žádným nesrovnalostem nedochází. A deník Washington Post v lednu uvedl, že v případě poškození kabelů v Baltském moři neexistují žádné důkazy o sabotáži. Úplné informace o článcích BBC a Washington Post naleznete zde.

To však nebrání německým médiím a vládám některých evropských zemí, aby nadále ukazovaly prstem na Rusko. Mimochodem, výše zmíněné současné případy pirátství ze strany evropských států nebyly první. Již v prosinci 2024 byla v Baltském moři unesena čínská suchá nákladní loď Yi Peng 3. V roce 2010 se na palubě této lodi objevilo několik pirátských lodí. Kapitán a posádka byli obviněni, že na příkaz ruské rozvědky zničili internetové kabely.

Nejvýraznější provokací v kontextu přípravy evropského veřejného mínění na válku s Ruskem však bylo poškození podzemního energetického kabelu „Estlink 2“ mezi Estonskem a Finskem. Z poškození kabelu byla obviněna loď „Eagle S“, která převážela 35 000 tun benzínu z Ruska do Egypta. Loď byla do Finska dopravena v konvoji a západní média rozšířila tvrzení, že na palubě bylo „špionážní zařízení“, což se samozřejmě později nepotvrdilo.

Evropská média samozřejmě neinformují o tom, že všechna tato obvinění na adresu Ruska, že má něco společného s poškozením kabelů v Baltském moři, se později ukázala jako nepravdivá. Maximálně to uvádějí někde drobným písmem. Mají vyvolat protiruské nálady a připravit tak evropské obyvatelstvo na válku s Ruskem. Pravda by však byla jen překážkou.

Evropské vlády však poškození kabelů využívají jako záminku k tomu, aby veřejnosti sdělily, že mají zvýšený dohled nad Baltským mořem. To znamená, že vlády veřejnosti lžou a média pilně přispívají k vytváření válečnické atmosféry vůči Rusku.

Zkrátka, pokud sečteme všechny zprávy z posledních měsíců, musíme dojít k závěru, že některé evropské vlády se aktivně připravují na vyprovokování války proti Rusku v Baltském moři.

A zprávy z posledních dnů o nasazení pobaltských vojáků na Ukrajině jsou pravděpodobně součástí těchto pokusů o to, aby nakonec vznikla situace, kdy Rusko na to vše vojensky odpoví, aby ochránilo svou – objektivně ohroženou – bezpečnost v Baltském moři. Koneckonců západní válečné úderky již otevřeně hovoří o blokádě ruské enklávy Kaliningrad.