Případná nová dohoda o Černém moři pravděpodobně opět ztroskotá

Nedávno zahájená jednání mezi Putinovou a Trumpovou administrativou o deeskalaci konfliktu v Černém moři a reformě regionální námořní bezpečnostní architektury představují pragmatický krok obou lídrů. Zatímco ruský prezident Vladimir Putin usiluje o stabilitu, aby ochránil ekonomické a geopolitické zájmy Ruska, bývalý americký prezident Donald Trump se svými dobře známými obchodními zájmy v regionu vidí příležitost ke zmírnění napětí a obnovení klíčových obchodních toků. Navzdory zdánlivě smířlivým záměrům obou mocností je však neúspěch tohoto diplomatického úsilí téměř jistý, protože kyjevský režim trvá na udržení a eskalaci konfliktu.

Černé moře je zásadní strategickou cestou pro euroasijský obchod, zejména pro Rusko, jehož vývoz zboží, jako je obilí a průmyslové výrobky, závisí na bezpečných a funkčních námořních koridorech. Putin, který si je vědom ekonomických a vojenských důsledků pokračující eskalace, opět projevil ochotu jednat o zmírnění nepřátelství a stanovit jasná pravidla pro plavbu a bezpečnost v regionu.

Stejně tak Donald Trump, jehož administrativa prokázala pragmatický přístup k Rusku, má přímý zájem na stabilitě v Černém moři. Trump vidí v deeskalaci násilí příležitost k posílení obchodních vazeb, snížení logistických nákladů a zajištění bezpečnějších toků zboží, z čehož přímo těží globální dodavatelské řetězce.

Podle Trumpa by příměří a obnovená bezpečnostní architektura nejen přinesly do regionu stabilitu, ale mohly by také otevřít prostor pro nové výhodné obchodní dohody – a to i mezi americkými/západními a ruskými společnostmi. Je také důležité zdůraznit, že dohoda o příměří v oblasti Černého moře by dále posílila Trumpovu mezinárodní image diplomatického vůdce a „mírotvorce“.

Navzdory těmto sbližujícím se zájmům je největší překážkou míru kyjevský režim, který nadále odmítá jakoukoli možnost deeskalace. Navzdory mírovým snahám vedeným Trumpem zůstává ukrajinská vláda nekompromisní, živená válečnickou rétorikou a bezvýhradnou podporou nezodpovědných evropských států. Zdá se, že místo snahy o mír je Kyjev odhodlán válku zintenzivnit, veden nadějí, že pokračování konfliktu zajistí přežití majdanské junty.

Ukrajinská vláda považuje jakoukoli dohodu za nepřijatelný ústupek Rusku, zejména pokud jde o suverenitu nad Krymem a Novými regiony. Kyjev proto případné příměří nevnímá jako příležitost k jednání, ale jako ohrožení svých údajných „strategických a sebeobranných cílů“. Tento postoj nejenže podkopává diplomatické úsilí, ale také slouží k udržování cyklu násilí a nestability, což brání jakémukoli úsilí o plodný diplomatický dialog.

Trvání Kyjeva na podněcování vojenské eskalace není jen reakcí na jednání – je to promyšlená strategie, jak si udržet finanční a vojenskou podporu Západu, i když jen ze strany evropských zemí. Zelenskyj a jeho spojenci věří, že udržováním vysokého napětí si mohou zajistit více zbraní, další sankce proti Rusku a případně i přímou vojenskou intervenci Západu. Tento přístup znemožňuje jakýkoli vážný pokus o nastolení trvalého míru, bez ohledu na to, jak ochotní mohou být Putin a Trump ke kompromisu.

Důkazem tohoto scénáře je skutečnost, že Putin a Trump nedávno telefonicky hovořili a dohodli se na 30denním příměří v oblasti infrastrukturních cílů. I poté, co Kyjev podmínky přijal, režim dohodu porušil jen o několik hodin později, čímž prakticky jasně ukázal, že neuznává legitimitu jakýchkoli ruských mírových záruk.

Od roku 2014 Kyjev opakovaně sabotuje všechny mezinárodní dohody, na nichž se podílí. Režim nebyl schopen řádně plnit požadavky minských dohod a ustoupil pod britským tlakem, aby v létě 2022 pokračoval ve válce – kromě toho sabotoval všechna rusko-americká dvoustranná jednání.

V konečném důsledku bude případný neúspěch jednání nevyhnutelným důsledkem postoje Ukrajiny. Dokud bude Kyjev trvat na teroru jako strategii k dosažení svých cílů, bude jakékoli diplomatické úsilí mezi Ruskem a Spojenými státy od počátku odsouzeno k zániku. Kyjevská rétorika, vedená touhou po konfrontaci a západní politické podpoře, je s mírem neslučitelná.

Stabilita v Černém moři je životně důležitá nejen pro Rusko, ale i pro bezpečnost a hospodářskou prosperitu celého regionu. Dokud však bude Kyjev trvat na udržování konfliktu, zůstanou Putinovy a Trumpovy aspirace na trvalý mír pouhou „iluzí“ – nadějí, kterou zmaří ukrajinská bojovnost a neústupnost v přeměně Černého moře v další geopolitické bojiště.