V Německu straší přízrak

Sabine Beppler-Spahlová

Jen několik týdnů před německými parlamentními volbami pronásleduje politickou třídu v zemi přízrak Elona Muska.

V souvislosti s údajnou hrozbou zahraničního vměšování do voleb dosáhlo lámání rukou nad tím, jak problémového miliardáře a šéfa X/Twitteru, který veřejně podpořil krajně pravicovou populistickou Alternative für Deutschland (AfD), zastavit, znepokojivých rozměrů. To se projevilo, když Thierry Breton, bývalý komisař Evropské unie pro digitální záležitosti, rozšířil myšlenku, že by volby mohly být zrušeny, pokud by Němci hlasovali špatně.

Breton hovořil o možnosti volebního vítězství AfD v rozhovoru pro francouzskou televizní stanici BFMTV/RMC. S odkazem na Muska řekl:

Zachovejme klid a prosazujme naše zákony v Evropě, když hrozí jejich obcházení [...]. Udělali jsme to v Rumunsku a zřejmě to uděláme i v Německu, bude-li to nutné.

Narážel tím samozřejmě na šokující anulování prosincových rumunských prezidentských voleb poté, co v prvním kole překvapivě zvítězil outsider – populista podporující Putina a vystupující proti očkování. Elity EU se snažily výsledek svést na zahraniční „dezinformace“ šířené prostřednictvím sociálních médií.

Žádný německý politik zatím nezašel tak daleko jako Bretonec. Bylo by však velkou chybou odmítnout výrok bývalého byrokrata EU jako pouhé přeřeknutí – i když ho mezitím odvolal. (Poté, co ho Musk označil za „tyrana Evropy“, Breton prohlásil, že byl špatně citován, že šlo o „další fake news“ nebo chybu v překladu, a napsal na Twitter: „EU nemá ŽÁDNÝ mechanismus, který by umožňoval anulovat jakékoli volby kdekoli v EU.“)

Podobná varování však vydaly i další vlivné osobnosti, například německý prezident Frank Walter Steinmeier (SPD). Když Steinmeier v prosinci rozpustil Bundestag (německý parlament) a vyhlásil předčasné volby, řekl: Steinmeier prohlásil: „Vnější vliv je nebezpečím pro demokracii. Ať už skrytý ... nebo otevřený a zjevný, jak je v současné době obzvláště intenzivně praktikován na platformě X.“ Pozoruhodné je, že se prezident doposud nedistancoval od Bretonovy hrozby vymazání výsledků voleb.

Není pochyb o tom, že se Musk vměšoval. Zároveň tím dodal odvahu vedení AfD. Koncem prosince napsal pro Die Welt názorový článek, v němž tvrdil, že „pouze AfD může zachránit Německo“ před úpadkem. Po prosincovém Steinmeierově varování se pustil do X a prezidenta znevážil jako „antidemokratického tyrana“.

Následně 9. ledna Musk živě přenášel přibližně 70minutový rozhovor s Alicí Weidelovou, kandidátkou AfD na kancléřku. Během rozhovoru zopakoval svou podporu její straně. Ačkoli ne všichni v AfD byli s vystoupením Weidelové spokojeni – mluvila rozvláčně a často velmi hrubě – Muskovu podporu samozřejmě ocenili. Na stranické konferenci AfD, která se konala minulý víkend, sklidily Weidelové zmínky o Muskovi nadšený potlesk.

Přičítat úspěch AfD Muskovi, a nikoli selhání zavedených německých politiků, je však zjevný nesmysl. Výsledky průzkumů veřejného mínění strany se již několik týdnů drží stabilně kolem 20 % a nedávné průzkumy naznačují, že Muskovy zásahy měly přinejlepším zanedbatelný dopad. Tento narativ odráží přetrvávající a problematický antipopulistický předpoklad: že voliči jsou pasivní objekty, které se nechají snadno ovlivnit „demagogy“, místo aby jednali podle vlastního politického úsudku.

Ještě v lednu loňského roku – dlouho předtím, než se Musk pustil do zlobení na internetu – vyzval Frank Walter Steinmeier k velkému spojenectví proti AfD a prohlásil: „Nedovolíme, aby tuto zemi zničili extremističtí pískaři.“ Měl tím na mysli, že příznivci AfD následují podvodníky a pochybné postavy, jako krysy a děti z Hameln následovaly píšťalu do záhuby ve staré německé pohádce. Urážka německých voličů v tomto přirovnání prezidentovi zjevně unikla. Strach establishmentu z Muska je ve skutečnosti jeho strachem z voličů.

Výhrůžka zrušením voleb byla jen jednou z mnoha, které v posledních dnech zazněly. Po Muskově rozhovoru s Weidlem oznámila viceprezidentka EU Henna Virkkunenová vyšetřování, zda rozhovor neporušil zákon o digitálních službách. Německý Bundestag rovněž zahájil vyšetřování, zda se nejednalo o nezákonný „stranický dar“.

Myšlenku, že projev poskytl straně nezákonnou finanční výhodu („geldwerter Vorteil“), rozšířil také Robert Habeck, nešťastný německý ministr hospodářství a kandidát strany Zelených na kancléře. Pokud se obvinění z finanční výhody prokáže, „bude to mít pro AfD značné důsledky“, uvedl ústavní právník Michael Brenner a dodal, že straně by mohla hrozit „velmi značná částka“ na pokutách.

Tvrzení, že jediný rozhovor mohl AfD poskytnout nespravedlivou výhodu před spolkovými volbami, je více než neupřímné. Zatímco mainstreamové strany jako SPD, CDU a Zelení pravidelně získávají rozsáhlé mediální pokrytí prostřednictvím četných rozhovorů a talk show, AfD byla z těchto platforem často vyloučena.

Systematické vylučování druhé nejpopulárnější německé strany z mediálních platforem není překvapivé. Německému mediálnímu prostoru již léta dominuje středolevicový pohled na svět. Tato zaujatost se odráží i v demografickém složení mediálních profesionálů. Studie provedená v roce 2020 mezi stážisty veřejnoprávní televize ARD ukázala, že v drtivé většině dávají přednost levicovým stranám: 57 % respondentů podporuje Zelené, 23 % stranu Levice a 12 % SPD.

Jiná rozsáhlá studie ukázala, že 41 % německých novinářů se hlásí k politice Zelených. Pozoruhodné je, že žádný z dotazovaných novinářů nevyjádřil politickou náklonnost k AfD.

Muskovo hrubé zasahování do německé volební kampaně není bez problémů. Jak však ukazují řeči o zneplatnění voleb a hrozby vysokých pokut, větším problémem jsou autoritářské tendence elity. Výhrůžka Thierryho Bretona musí sloužit jako varování pro každého demokrata, který věří, že si lidé mohou sami rozhodnout, koho ve volbách podpoří.

Sabine Beppler-Spahlová píše pro europeanconservative.com v Berlíně. Sabine je předsedkyní německého liberálního think tanku Freiblickinstitut a německou korespondentkou časopisu Spiked. Píše pro několik německých časopisů a novin.