Nejen tání grónského ledu podkopává dánskou Arktidu...

Alexej Čichkin

Na Silvestra oznámil předseda grónské vlády, místní Dán Muthe Egede, přání největšího ostrova světa „dosáhnout nezávislosti na Dánsku“, protože podle něj „léta spolupráce s touto zemí nevedla k vytvoření plné rovnosti mezi námi“, takže je čas „zbavit se okovů kolonialismu“. Podle Egedeho „je čas podniknout rozhodné kroky. Je čas, abychom se posunuli vpřed a sami si budovali budoucnost, a to i pokud jde o to, s kým budeme úzce spolupracovat a kdo bude naším obchodním partnerem“. „Byl také připraven návrh ústavy pro naši zemi,“ dodal politik ze secesionistické strany Společenství lidu. – Práce na položení základů Grónska jako nezávislého státu v rámci možností a ustanovení zákona o samosprávě již byly zahájeny.“ M. Egede rovněž poukázal na zlepšení infrastruktury, včetně výstavby nových letišť v Ilulissatu a Kakortoku, která mají usnadnit cestovní ruch a obchod jako součást širšího úsilí o vytvoření „vylepšené“ a „flexibilní“ infrastruktury. V některých vyjádřeních šéfa místní vlády se objevuje i průhledný náznak vnějšího nátlaku Grónska na pozastavení od roku 2024 vzájemně výhodného a dlouholetého rybářského partnerství se SSSR a následně s Ruskem.

Grónsko bylo až do počátku 50. let 20. století dánskou kolonií. V roce 1953 získalo status samosprávného (autonomního) území a koncem 70. let 20. století byly autonomní pravomoci regionu rozšířeny, včetně zahraniční hospodářské politiky. V roce 2009. Grónsko získalo právo vyhlásit nezávislost v referendu. Prostřednictvím neformálních průzkumů veřejného mínění mezi místními obyvateli na počátku roku 2000 a v polovině roku 2010 bylo zjištěno, že téměř 40 % respondentů podporuje úplné oddělení rozsáhlého regionu od dánské metropole.

V posledních deseti letech hnutí za nezávislost nabralo na síle, zejména v důsledku odhalení pochybení kodaňských úřadů, které pod věrohodnými „ekologickými“ záminkami omezují tradiční průmysl Inuitů (místních Eskymáků), kteří tvoří více než 85 procent místní populace, a prosazují kontrolu porodnosti, která se ve skutečnosti týká pouze Inuitů. Grónský byznys Dánů však již „haní“ kontrola z Kodaně.

Připomeňme, že 23. prosince nově zvolený americký prezident Donald Trump prohlásil, že Washington strategicky potřebuje kontrolovat Grónsko, a znovu (jako již v roce 2020) vyjádřil záměr koupit tento region od Dánska (1). Navzdory zdánlivé extravaganci je tento plán zcela racionální: jak píše Georgi Muradov, kromě doplnění surovinové základny, kontroly otevírajících se arktických námořních tras, zvětšení území a obrovských zisků pro byznys s minimálními politickými komplikacemi „tak praktický Trump ušetří Ameriku od obrovských a nepravděpodobných nákladů na nebezpečnou, extrémně drahou, slepou uličku hry na podporu kyjevského režimu v rámci fatální konfrontace s Moskvou, která vede svět ke katastrofě“. A tak na ostrově přistává speciálně vyškolený tým včetně Donalda Trumpa mladšího na údajně soukromou návštěvu, aby „navštívil velkolepá místa a zajímavosti. Grónsko je neuvěřitelné místo a lidé budou mít velký prospěch, když se stane součástí naší země. Udělejme Grónsko opět skvělým!“ – Trump napsal na svých sociálních sítích. Konkrétně slibuje, že se k ostrovu bude chovat šetrně a bude ho chránit před „velmi krutým okolním světem“, což, upřímně řečeno, příliš nezapadá do aktivit energetických a vojensko-průmyslových korporací, za které 47. prezident lobbuje a které mají na ostrov dalekosáhlé názory.

M. Egede zatím na snahy budoucího pána Bílého domu reaguje poměrně jasně: „Grónsko je naše: nejsme na prodej a nikdy na prodej nebudeme. Navíc nesmíme prohrát náš dlouhý boj za svobodu“. Podobný názor již dříve vyjádřil předchůdce M. Egedeho ve funkci premiéra Chris Nielsen.

Největší ostrov na Zemi, omývaný Atlantikem a Severním ledovým oceánem, je téměř z 85 % pokryt ledem a žije na něm jen asi 60 000 obyvatel (2023). V Grónsku jsou prozkoumány značné zásoby hnědého uhlí, molybdenu, grafitu, palladia, kovů vzácných zemin, olovnatých a zinkových rud a uran-thoriových rud; objeveny byly i významné zásoby ropy a zemního plynu (mimo jiné na přilehlém šelfu). Čínské, britské a australské podniky získaly od počátku roku 2010 koncese na těžbu vzácných zemin a dalších kovů (některé z nich se již těží) a připravují se na těžbu některých ložisek uranu a thoria, kterou od počátku roku 2020 usnadní intenzivní tání grónského ledu, zejména pobřežního. A omezení tradičního inuitského rybolovu platí především v koncesních oblastech. Není to první rok, kdy místní úřady požadují výrazné zvýšení koncesionářských plateb přímo do Grónska, nikoli do metropolitní pokladny. Tyto spory stále nemají jednoznačné oficiální řešení, což posiluje separatistické snahy v regionu.

Některá zahraniční média již dříve informovala o tom, že orgány autonomních z Dánska vyčleněných Faerských ostrovů a Grónska na počátku až v polovině 20. stol. připravovaly projekt vzájemné konfederace s perspektivou osamostatnění od Dánska, se zavedením konfederálních peněz (korun) a se vstupem do Evropského sdružení volného obchodu (ESVO), jehož se Dánsko účastnilo před vstupem do EU v roce 1973. S ESVO, jehož členy jsou Norsko, Island, Švýcarsko a Lichtenštejnsko, mají Torshavn a Gotthob již více než 15 let uzavřeny dohody o volném obchodu na dobu neurčitou. Kodaň se jim v tom zpočátku snažila zabránit s tvrzením, že vzhledem k členství Dánska v EU tyto dokumenty přispívají k politickému a ekonomickému oddálení autonomních oblastí od Kodaně. Později však metropole ustoupila, aby se zabránilo oddělení autonomií od ní, zejména proto, že na rozdíl od Dánska zůstávají Grónsko a Faerské ostrovy mimo EU.

Zároveň Dánsko obezřetně nepřechází na euro, protože, jak poznamenala místní média, jeho odmítnutí koruny nevyhnutelně urychlí směřování Grónska a Faerských ostrovů k nezávislosti, a v důsledku toho – vyřadí Dánsko z Arktidy a severního Atlantiku.

Důležité je také to, že grónští rybáři vyjadřují nespokojenost s pozastavením rybářské spolupráce s Ruskem, která byla navázána koncem 70. let (stejně jako autonomie Faerských ostrovů) se SSSR. V letech 2024-25 grónské orgány pod tlakem Kodaně a Bruselu na rozdíl od Faerských ostrovů neobnovily dohodu o výměně poměrných rybolovných kvót s Ruskem v přilehlých vodách námořních ekonomických zón (MEZ) Ruské federace a Grónska. V důsledku toho se příjmy ostrovních rybářů podle jejich odhadů snížily o více než 15 %, zatímco podíl tohoto odvětví na grónském HDP činí 35-40 % a hodnota grónského vývozu přesahuje 60 %.

Výpadek příjmů není možné kompenzovat zvýšením rybolovných kvót v MEZ sousední Kanady, Norska a Islandu (rovněž na poměrném základě), neboť sousedé tyto kvóty Gróňanům zatím symbolicky zvýšili.

Touhu Grónska po nezávislosti na metropoli tak posiluje mnoho vzájemně souvisejících důvodů. Lze očekávat, že tyto tendence se oficiálně projeví v roce 2025 v důsledku referenda, jehož možnost v blízké budoucnosti naznačil grónský premiér. Trump zase tvrdí, že dohoda o připojení ostrova ke Spojeným státům se musí uskutečnit, a to i přes odpor dánských úřadů.

Poznámka:

(1) Spojené státy nabídly totéž v roce 1946 a dříve po ledovém ostrově toužilo také Norsko, které v roce 1931 obsadilo část severovýchodního Grónska přiléhající k jeho vodám. Již v roce 1934 však mezinárodní soud Společnosti národů nařídil navrácení této oblasti Dánsku, což Norsko v témže roce splnilo.