Co to s tebou je, smutný Západe!...

Slyšíme a čteme, že současná epizoda severoamerických prezidentských voleb je nejdůležitějším volebním aktem všech dob v zemi, možná i ve světových dějinách.

Alarmující. Impérium si opět hledí na vlastní pupek a jeho satelity s napětím očekávají, zda budou věrni jisté Kamale Harrisové, hlásné troubě megafonu, nebo známému Donaldu Trumpovi, populistickému a fašizoidnímu narcisovi, který si se světem pohrává jako s lumpárnou napodobující Chaplinovou geniální scénu ve filmu Diktátor. (Ponechal jsem tam ten výraz "fašizoidní", ale nesouhlasím s ním. Ten výraz je nadužíván a Kamala není o nic méně fašizoidní než Trump. Poznámka editora)

To je „demokratická“ volba par excellence. Model výběru „zástupců lidu“, který musí následovat všechny „civilizované země“, privilegovaní příslušníci elity kolektivního Západu, aby nebyli v rámci tohoto posvátného Olympu marginalizováni. Takto funguje „liberální demokracie“, dříve „západní demokracie“, jediná, která je akceptována v rámci „mezinárodního řádu založeného na pravidlech“, tedy mezinárodního práva ohýbajícího se podle zájmů, svévole a expanzionismu impéria. Dospěli jsme do okamžiku, kdy je na Západě nominální hlava impéria určena happeningem, v němž je vybrán jeden ze dvou imbecilů: jeden ignorant, dutý, fungující jako rozbitá deska, ale nebezpečný díky aparátu, který s ní manipuluje; a ignorant, viditelně sociopatický a nebezpečný tím, kým je, a omezeností, odcizením a potenciálním násilím vrstev nemocné společnosti, které ho podporují.

Severoamerický volební souboj mezi demokratickou Kamalou a republikánem Donaldem definuje ctnosti naší „liberální demokracie“ jako málokterý jiný. Vnucuje voličům „svobodu“ volby mezi kandidáty nominovanými duem stran, které se v praktických činech liší jen málo nebo vůbec ne a které jsou obě emanací tzv. vojensko-průmyslového a technologického komplexu, skutečné moci ve Spojených státech a jejich západních satelitech; fúze státní a korporátní moci, která se, pokud jde o nás přímo, projevuje termínem „Blob“ – vzniklým za Obamovy vlády a odrážejícím dvoustranný konsensus o potřebě robustní vojenské přítomnosti Spojených států po celém světě, známý také jako „washingtonská pravidla“. Figuranti spojovaní s konceptem „blobu“ jsou Hillary Clintonová a Bill Gates – a to je vše řečeno.

Bez úmyslu zkreslovat realitu funguje politický systém založený na tomto spojení státu a velkých korporací v praxi jako jedna strana se dvěma mimetickými tendencemi, které už dávno přerušily vztahy s voliči, s výjimkou idiotských scénářů, ale při naplňování hollywoodského oka, které se v době, jako je tato, množí, „volebních kampaní“.

Všimněte si nyní, jak byl tento model postupně exportován na všechny aktéry „liberální demokracie“ na celém Západě: dva politické proudy s „povoláním k vládě“, sociální demokraté a konzervativci, neškodně se rozcházející v sociálních otázkách a naprosto se sbližující v nelidském systému neoliberální ekonomiky a financí, neoliberalismu, jemuž je podřízena veškerá politická činnost. Mezi „liberální demokracií“ a systémem jedné strany existuje praktické dvojče, do něhož stále více proniká fašizující prostředí s tím, jak se prohlubují nezvratné hospodářské a sociální problémy.

Falešná hra

Údajný duel mezi Kamalou a Donaldem není ničím jiným než naplněním rituálu ve čtyřletých cyklech, který po sobě mění tváře (ne vždy), jež budou protagonisty tragikomedie, kterou s nezdravou obsesí přivádí na scénu monstrózní chapadlo, v něž se proměnil globální info-propagandistický aparát formátovaný jako infotainment, informace jako zcizující zábava.

Navzdory urputnosti systému a masivnímu otravování obyvatelstva se objevují povzbudivé náznaky, že by se kouzlo mohlo, byť víceméně dlouhodobě, obrátit proti čaroději. Představme si, že ve Spojených státech je už dnes prestiž novinářů podle výzkumné společnosti Gallup nižší než prestiž kongresmanů, aniž by si byli vědomi svého zasazení do mocenského prostředí. Gallupův závěr v jednoduchosti své formulace říká vše o úpadku podivuhodného režimu a svatyně „liberální demokracie“, „naší civilizace“, zahrady ohrožené barbarstvím, které mimochodem nabylo ještě démoničtější podoby na nedávném summitu BRIC konaném v Kazani, provokativně v Rusku.

Výzkumy nám říkají, že prestiž kongresmanů, tedy politiků „vybraných“ voliči, aby je zastupovali, jak známo, tradičně převádí nejnižší míru důvěryhodnosti, což prestiž tohoto typu demokracie jen zušlechťuje; protože představte si, že novináři, vrstva, k níž Severoameričané jako by stále chovali jistou úctu, dokázali v tomto pádu do propasti opovržení „vyvolené“ předstihnout. Nic, co by nás překvapovalo nebo mělo překvapovat: je to jedno z neštěstí našeho každodenního života i v portugalských zemích, z vlastního povolání a také jako dceřiné společnosti mizerné evropské a západní scény vůbec. Imperiální osmóza je rychlá a smrtící na strategických územích info-stupidizace.

Z velké části ve vztahu ke kongresmanům bude vážnost prezidentů jistě na nízké úrovni. Proto souboj mezi Kamalou Harrisovou a Donaldem Trumpem není ve srovnání s mnoha jinými ničím „důležitějším“. Spojené státy nepřestaly fungovat proto, že se dosavadní prezident Joseph Biden stáhl ze scény, protože konečně předpokládal (nebo za něj předpokládali) jeho fyzickou a kognitivní nedostatečnost. Státně-korporátní aparát je stále v činnosti, vládne 24 hodin denně, protože to určuje permanentní a globalistické naléhavosti jeho zájmů, jejichž naplnění zajišťují subjekty na jedno použití, které se domnívají, že žijí nebo našly „ráj příležitostí“, než je vyhodí do koše.

Zápas mezi Kamalou a Donaldem je, stejně jako se to děje při wrestlingu, z definice zmanipulovaný, ačkoli při zápasech v ringu není myslitelné, že by došlo k pokusům o vyřazení jednoho ze soupeřů střelbou. Protože tedy vše nasvědčuje tomu, že se tak děje pravidelně, lze očekávat podezření ohledně transparentnosti hlasování a nepravděpodobné záměny elektronického hlasování, osobního hlasování a hlasování poštou. Nedůvěru ještě umocnila skutečnost, že zástupci kandidátů nebyli přítomni sčítání hlasů. Jakým vzorům bychom podléhali, kdyby k podobným anomáliím docházelo – což se neděje – ve Venezuele, Bolívii, Rusku, Jihoafrické republice, Angole atd. Nic z toho by nás však nemělo trápit, je jen na nás, abychom příznaky podvodu vehementně popírali: cyklické jmenování prezidenta Spojených států je vrcholným aktem „liberální demokracie“, má pečeť záruky, ať se děje, co se děje, je to model, který všichni musíme – spíše musíme – následovat.

Dalo by se namítnout, jak to vždy činí duše, které nepřipouštějí podezření ohledně dokonalosti a nadřazenosti „naší civilizace“ a jejích příslušných demokratických mechanismů, že pro tuto zaujatost neexistuje žádný důkaz, podezření nejsou ničím jiným než spekulací, špatnou prohrou poražených, nebo dokonce fake news či neblahými konspiračními teoriemi.

Řekněme si to jasně: myslíte si, že existuje transparentnost v diskriminaci a rozdílném zacházení s jednotlivými stranami během předvolebních a volebních kampaní? Neexistují strany, které mají z definice „poslání“ vládnout, zatímco ostatní, pouhé podpůrné subjekty, jsou odsouzeny k zajištění neškodného pluralismu? Jsou finanční prostředky kandidátů a přihlášek spravedlivé a vyvážené? Mají finančníci stran a kandidátů lidé a subjekty zájem pouze na jasném a průzračném fungování demokracie a nikdy nemají v úmyslu inkasovat dohodnuté odměny po proudu, které ospravedlnily investice vynaložené proti proudu? A zákeřná info-propaganda pokrývá volební dění vyváženě, dává hlas a příležitosti rovnoměrně všem konkurentům, nebo jen „jmenovaným“, tedy těm, kteří reprezentují obě tendence demokratického režimu, jak by to mělo být, plus jejich přilehlé okolí?

Tyto a mnohé další otázky, které bychom mohli doplnit, jsou relevantní pro identifikaci a definici demokratického standardu, našeho majáku a průvodce; a při naplnění přirozeného řádu věcí platí stejně tak pro hrdé a neokázalé satelity obíhající kolem planety, která odráží slunce „naší civilizace“.

Co se změní

Kamala Harrisová a Donald Trump. Důvěryhodnost těchto kandidátů je taková, že Washington Post, jeden z nástrojů režimu a velmi věrný nástroj expanzionismu a imperiálního militarismu, poprvé po mnoha desetiletích nedoporučuje volit žádného z potenciálních prezidentů. Obvykle tak činí ve prospěch kandidáta Demokratické strany, neboť chce být v souladu s „jemnou“ a „elegantní“ klientelou Beltwaye, útočiště mocných. Kamala však do standardů této elity nezapadá, nedokáže sladit dvě myšlenky s bystrostí, nesplňuje metr slovíčkaření a hraničí s nesmysly, má časté potíže s opakováním sdělení, byť primárních, která jsou jí vysvětlována a doporučována – podobně jako – Bidenovi, když ho demence učinila ještě více závislým na sluchátkách a teleprompteru. Navíc postrádá styl, soupiskou typickou pro politiky s rodokmenem. Je vidět, že to bylo možné řešení, nalezené mimo obvyklé tzv. demokratické formality označované jako „primární volby“; byl narychlo odvolán z funkce viceprezidenta, když se zjistilo, že Joseph Biden si nevšimne konce tohoto volebního období, natož nového.

Washington Post na svou „abstinenci“ doplatil: v mžiku přišel o 200 000 předplatitelů – demokraté neodpouštějí nikomu, kdo zaváhá, ani tváří v tvář schodišťovému kandidátovi. Stejné rozhodnutí však učinily i vlivné Los Angeles Times a USA Today. Kamala Harrisová je víceméně odkázána na své postižení a zařízení, které ji neochotně podporuje, protože nemá jinou možnost. Výzkumy ji ubíjejí, ale jak ukazují západní pravidla v této věci, nejsou spolehlivé, protože v podstatě slouží ke lži a manipulaci. Navíc vhození volebního lístku do urny je jen jedním z detailů „liberálně demokratické“ hry,

A co Donald Trump? Odpovídá tomu, co je ve Spojených státech nejvíce ultramontánní, mafiím náboženských sekt, ignoranci, která kvete jako bodláčí po celé zemi. Je to podvodník a lhář. Ukončil válku v Sýrii, ale rychle se rozhodl zaútočit na zemi raketami a obsadit ji dalšími kontingenty vojsk, aby zajistil – jak říkal – krádež ropy. Stahoval se z Afghánistánu, ale ponížení NATO raději přenechal Bidenovi. Koncentrační tábor Guantánamo, exponent imperiálního terorismu, dosud nebyl uzavřen. Důsledky polen, která díky své nezdravé podpoře sionistického nacismu zapálil na Blízkém východě, jsou viditelné.

Předvídáme tedy, jak dopadne jeho slib, že v mžiku ukončí válku na Ukrajině a zároveň zajistí, aby „udělal pořádek“ s Putinem. Oligarcha, kleptokrat a věčný politikův učeň, nebezpečné, velmi nebezpečné podvědomí.

Co bude následovat po tomto volebním scénáři, který nefiltrovaně ukazuje degradující, bolestný, nekompetentní a dezorientovaný stav, do něhož dospěl unášený Západ?

Vládnoucí vojenský, průmyslový a technologický komplex, centrum imperiální moci, které funguje tak, jak se míjejí prezidenti a kongresmani, bude jako vždy nadále pronášet rozhodující slova.

Ta nám zaručují více téhož, i když lze pozorovat variace, takže vše zůstává stejné bez ohledu na kandidáta, jemuž je nájemník Bílého domu přidělen.

Na domácí scéně více daní, méně daní, bohatí budou nadále ještě bohatší a chudí ještě chudší a ve větším počtu, ať už bude krize mírná, nebo katastrofální. Školství se bude ještě více propadat do hladomoru, zdraví bude pro některé stále méně a méně; Veřejná infrastruktura, od mostů po dopravu, školy a bydlení ve znevýhodněných čtvrtích se bude kvůli nedostatečné údržbě nadále rozpadat. Životní prostředí se bude dále zhoršovat s tím, jak bude postupovat „zelený přechod“, geneticky modifikované organismy budou více otravovat potraviny, kriminalita bude ničit a vraždit bez odpočinku, obchod a konzumace přírodních nebo chemických drog, které se obnovují každý den , budou produkovat další zombie a likvidovat miliony lidských bytostí ve velkém. „Náš“ ráj bývá zaměňován za peklo.

Na vnější frontě, ať už s Kamalou nebo Donaldem, bude i nadále prioritou válka v podobě vojenské agrese, barevných revolucí nebo ekonomických a politických sankcí, ať už teď slibují cokoli.

Ohlášená porážka Ukrajiny Ruskem vyvolává pochybnosti a nejistotu ohledně budoucího chování Pentagonu a NATO bez ohledu na současného prezidenta. Vojenský a ekonomický nátlak na Čínu a teroristická manipulace se situací na Tchaj-wanu se budou nadále stupňovat, zatímco sionismus půjde svou cestou (a cestou celé planety?) k propasti, vždy s podporou a ochranou Spojených států a jejich příslušných satelitů, páchejte jakákoli zvěrstva. Nakonec je obráncem „naší civilizace“ na Blízkém východě Netanjahu, dixit, a nebyl vyvrácen.

Trump se zdá být v otázkách Číny a Blízkého východu hrozivější, ale zahraniční politika Demokratické strany v agresivitě a nezodpovědnosti nijak nezaostává.

Evropská unie a NATO jsou v slzách, znepokojeny Trumpovým hypotetickým vítězstvím. Zbytečné touhy: měly by si být jistější podstatou imperialismu. S tím či oním prezidentem bude posláním Severoatlantické aliance pokračovat v expanzi k hranicím s Ruskem, utužovat obklíčení kolem této země a rozdělovat ji na konglomerát poddajných států. Evropskou unií bude Washington nadále opovrhovat a bude si užívat, že s ní takto zachází. Německo právě vyznamenalo Bidena, prezidenta, který rozbil Nord Stream, nepostradatelný pro jeho hospodářskou strategii a pro to, aby se dostalo z díry, v níž se nadále potácí.

Drancování světového zboží a bohatství – nebo alespoň neustálé pokusy o jeho zajištění – nebude záviset na volbě mezi Kamalou nebo Trumpem: je to běžná součást dějin posledních staletí kolonialismu a imperialismu.

Ve svém přesvědčení o civilizační nadřazenosti, které je vede k tomu, že zaměňují přání se skutečností, žijí v paralelní realitě nebo předstírají neexistenci vývoje, který nemají pod kontrolou, se západní ekonomické, vojenské a politické třídy pod velením Spojených států dopouštějí mnoha omylů, které často cílí nebo zaměňují zdroje svých obav. Ve skutečnosti by volba mezi Kamalou a Donaldem neměla být zdaleka jeho největším problémem. Proměny, k nimž ve světě dochází a které zcela důsledně ohrožují takzvané „civilizační“ autoritářství „mezinárodního řádu založeného na pravidlech“, ty je třeba brát vážně a říkají nám, že už se nikdy nic nevrátí do stavu, jaký byl ještě před nedávnem, například před zahájením otevřené války na Ukrajině. Stav 500 let trvající koloniální a imperiální beztrestnosti je poprvé zpochybňován drtivou globální většinou reprezentující více než pět miliard lidských bytostí z osmi miliard, které obývají Zemi. A v tomto ohledu nezáleží na tom, jestli jsou imperiálními šéfy ve službě Kamala Harrisová nebo Donald Trump.

Víme také, že jeden nebo druhý, ať už je to cokoli, bude mít prst na spoušti jaderného arzenálu schopného několikanásobně zničit planetu i lidstvo a že bez ohledu na to, kdo bude zvolen, oba jsou hnáni zájmy, které je lákají aktivovat, jako by to bylo možné. vyvolat jen „omezené účinky“; nebo dokonce, jak se to děje u šílených sionistů u moci, dát přednost hekatombě posledního soudu, abychom nebyli svědky hypotetického konce Izraele.

A když na to přijde, Kamala nebo Donald jsou oba součástí problému, nikoli jeho řešením.

Toho se musíme bát a bojovat proti tomu všemi silami a prostředky. Jsme součástí řešení.