Izrael zabíjí novináře. Západní média zabíjejí pravdu o genocidě v Gaze

Západní veřejnost je vystavena kampani psychologické války, v níž je genocida klasifikována jako "sebeobrana" a odpor proti ní jako "terorismus"

Izrael věděl, že pokud by mohl zabránit zahraničním zpravodajům v podávání zpráv přímo z Gazy, tito novináři by nakonec informovali o událostech způsobem, který by se mu mnohem více líbil.

Každou zprávu o novém izraelském zvěrstvu – pokud o něm vůbec informovali – by doprovodili slovy „Hamás tvrdí“ nebo „členové rodiny z Gazy tvrdí“. Vše by bylo prezentováno spíše jako protichůdné vyprávění než jako svědectví o faktech. Diváci by se cítili nejistí, váhaví, odtažití.

Izrael by mohl své vraždění zahalit do mlhy zmatku a sporů. Přirozený odpor, který genocida vyvolává, by byl zmírněn a oslaben.

Nejzkušenější váleční reportéři světových televizních stanic zůstali po celý rok na svých hotelích v Izraeli a sledovali Gazu zpovzdálí. Jejich reportáže o lidských zájmech, které jsou vždy základem válečného zpravodajství, se zaměřovaly na mnohem omezenější utrpení Izraelců než na obrovskou katastrofu, která se odehrává pro Palestince.

Proto byli západní diváci nuceni prožívat jediný den hrůzy pro Izrael, 7. října 2023, stejně intenzivně jako rok každodenních hrůz v Gaze – v rámci toho, co Světový soudní dvůr posoudil jako „pravděpodobnou“ genocidu ze strany Izraele.

Proto média ponořila své diváky do utrpení rodin asi 250 Izraelců – civilistů zajatých jako rukojmí a vojáků v zajetí – stejně jako do utrpení 2,3 milionu Palestinců, kteří týden co týden, měsíc co měsíc umírali bombardováním a hladem.

Proto jsou diváci vystaveni oslnivým příběhům, která ničení Gazy vykresluje jako „humanitární krizi“, a ne jako plátno, na němž Izrael stírá všechna známá pravidla války.

Zatímco zahraniční zpravodajové poslušně sedí ve svých hotelových pokojích, palestinští novináři jsou jeden po druhém vybíjeni – v jednom z největších masakrů novinářů v historii.

Izrael nyní tento proces opakuje v Libanonu. Ve čtvrtek večer zasáhl rezidenci v jižním Libanonu, kde byli ubytováni tři novináři. Všichni byli zabiti.

Na důkaz toho, jak promyšlené a cynické je jednání Izraele, si tento týden vzal na mušku šest reportérů Al-Džazíry a označil je za „teroristy“ pracující pro Hamás a Islámský džihád.

Jsou to údajně poslední přeživší palestinští novináři v severní Gaze, kterou Izrael uzavřel, zatímco provádí takzvaný „generálův plán“.

Izrael si nepřeje, aby někdo informoval o jeho závěrečném úsilí o vyhlazení severní Gazy vyhladověním 400 000 Palestinců, kteří tam stále žijí, a o popravě každého, kdo zůstane, jako „teroristy“.

Těchto šest lidí se připojilo k dlouhému seznamu profesionálů, které Izrael očerňuje v zájmu prosazování své genocidy – od lékařů a humanitárních pracovníků až po mírové síly OSN.

Sympatie k Izraeli

Snad vrcholu izraelského ochočování zahraničních novinářů dosáhla tento týden reportáž CNN. Již v únoru tamní informátoři odhalili, že vedení televize aktivně zamlžuje izraelská zvěrstva, aby Izrael vykreslilo ve vstřícnějším světle.

V reportáži, jejíž zarámování mělo být nemyslitelné – ale bohužel bylo až příliš předvídatelné – CNN informovala o psychickém traumatu, kterým někteří izraelští vojáci trpí v důsledku pobytu v Gaze a které v některých případech vede k sebevraždě.

Zdá se, že páchání genocidy může být špatné pro vaše duševní zdraví. Nebo jak CNN vysvětlila, její rozhovory „poskytují pohled na psychickou zátěž, kterou válka vrhá na izraelskou společnost“.

V jejím obsáhlém článku nazvaném „Dostal se z Gazy, ale Gaza se nedostala z něj“ jsou zvěrstva, k jejichž páchání se vojáci přiznávají, jen pouhou kulisou, protože CNN nachází další úhel pohledu na izraelské utrpení. Izraelští vojáci jsou skutečnými oběťmi – i když páchají genocidu na palestinském lidu.

Jeden z řidičů buldozerů, Guy Zaken, řekl CNN, že nemůže spát a stal se vegetariánem kvůli „velmi, velmi těžkým věcem“, které viděl a musel dělat v Gaze.

Jaké věci? Zaken předtím při slyšení v izraelském parlamentu řekl, že úkolem jeho jednotky bylo přejet mnoho stovek Palestinců, z nichž někteří byli živí.

Informovala o tom CNN: „Zaken říká, že už nemůže jíst maso, protože mu připomíná hrůzné scény, kterých byl svědkem ze svého buldozeru v Gaze.“

Nepochybně někteří dozorci v nacistických koncentračních táborech spáchali ve 40. letech 20. století sebevraždu poté, co byli svědky tamních hrůz – protože za ně nesli odpovědnost. Jen v nějakém podivném paralelním zpravodajském vesmíru by se o jejich „psychické zátěži“ psalo.

Po obrovské reakci na internetu CNN upravila redakční poznámku na začátku článku, která původně zněla: „Tento příběh obsahuje podrobnosti o sebevraždě, které mohou některé čtenáře rozrušit.“

Předpokládalo se, že čtenáře rozruší sebevražda izraelských vojáků, ale zřejmě ne odhalení, že tito vojáci běžně najíždějí na Palestince, takže, jak vysvětlil Zaken, „všechno stříká ven“.

Zákaz vstupu do Gazy

Konečně, po roce izraelské genocidní války, která se nyní rychle šíří do Libanonu, se velmi opožděně ozývají hlasy požadující vstup zahraničních novinářů do Gazy.

Tento týden – pravděpodobně s cílem v době blížících se listopadových voleb se vlichotit do přízně voličů, kteří jsou rozzlobeni na spoluúčast strany na genocidě – napsaly desítky demokratických členů amerického Kongresu prezidentu Joe Bidenovi dopis, v němž ho žádají, aby vyvinul tlak na Izrael a umožnil novinářům „neomezený přístup“ do enklávy.

Nezadržujte dech.

Západní média sama udělala jen velmi málo pro to, aby v uplynulém roce protestovala proti svému vyloučení z Gazy – a to z mnoha důvodů.

Vzhledem k naprosto nevybíravé povaze izraelského bombardování nechtěly velké sdělovací prostředky, aby jejich novináře zasáhla dvoutisícová bomba jen proto, že byli na špatném místě.

Částečně to může být z obavy o jejich blaho. Pravděpodobně však existují i cyničtější obavy.

Vyhození zahraničních novinářů v Gaze do povětří nebo jejich poprava odstřelovači by mediální organizace zatáhla do přímé konfrontace s Izraelem a jeho dobře promazanou lobbistickou mašinérií.

Reakce by byla zcela předvídatelná a naznačovala by, že novináři zemřeli proto, že se spolčili s „teroristy“, nebo že byli použiti jako „lidské štíty“ – což je výmluva, kterou Izrael opakovaně používá k ospravedlnění svých útoků na lékaře v Gaze a mírové jednotky OSN v Libanonu.

Je tu však větší problém. Zavedená média se nechtěla dostat do situace, kdy by jejich novináři byli tak blízko „dění“, že by jim hrozilo nebezpečí, že poskytnou jasnější obraz o válečných zločinech Izraele a jeho genocidě.

Současný odstup médií od místa činu jim nabízí věrohodné popírání, protože obě strany se staví na stranu každého izraelského zvěrstva.

V předchozích konfliktech sloužili západní reportéři jako svědci, kteří pomáhali při stíhání zahraničních vůdců za válečné zločiny. To se stalo ve válkách, které provázely rozpad Jugoslávie, a nepochybně se to stane znovu, pokud bude ruský prezident Valdimir Putin někdy předán do Haagu.

Tato novinářská svědectví však byla využita k tomu, aby se za mříže dostali nepřátelé Západu, nikoli jeho nejbližší spojenec.

Média nechtějí, aby se jejich reportéři stali hlavními svědky obžaloby v budoucích procesech s izraelským premiérem Benjaminem Netanjahuem a jeho ministrem obrany Yoavem Gallantem u Mezinárodního trestního soudu (ICC). Žalobce ICC Karim Khan usiluje o vydání zatykače na oba.

Koneckonců, případné svědectví novinářů by se nezastavilo před dveřmi Izraele. Zapletly by se do nich i západní metropole a establishmentové mediální organizace by se dostaly do střetu s vlastními vládami.

Západní média nepovažují za svůj úkol hnát moc k zodpovědnosti, když Západ je tím, kdo páchá zločiny.

Cenzura Palestinců

Novinářští whistlebloweři postupně přicházejí s vysvětlením, jak zpravodajské organizace establishmentu – včetně BBC a údajně liberálního Guardianu – odsouvají palestinské hlasy na vedlejší kolej a bagatelizují genocidu.

Vyšetřování Novara Media nedávno odhalilo, že v některých částech redakce Guardianu narůstá nespokojenost s dvojími standardy v otázce Izraele a Palestiny.

Jeho redaktoři nedávno cenzurovali komentář přední palestinské autorky Susan Abulhawaovépoté, co trvala na tom, aby jí bylo dovoleno označit masakr v Gaze za „holocaust naší doby“.

Během působení Jeremyho Corbynav čele Labouristické strany se vysoce postavení sloupkaři Guardianu, jako například Jonathan Freedland, hodně zasazovali o to, aby Židé a pouze Židé měli právo definovat a pojmenovat svůj útlak.

Zdá se však, že toto právo se nevztahuje na Palestince.

Jak si všimli zaměstnanci, kteří hovořili s Novarou, nedělní sesterský list Guardianu, Observer, neměl problém otevřít své stránky britskému židovskému spisovateli Howardu Jacobsonovi, aby jako „krvavou pomluvu“ označil jakoukoli zprávu o prokazatelném faktu, že Izrael zabil mnoho a mnoho tisíc palestinských dětí v Gaze.

Jeden z novinářských veteránů řekl: „Dělá si Guardian větší starosti s reakcí na to, co se říká o Izraeli, než o Palestině? Rozhodně.“

Jiný zaměstnanec připustil, že by bylo nepředstavitelné, kdyby se list nechal slyšet, že cenzuruje židovského spisovatele. Ale cenzurovat palestinského spisovatele je podle všeho v pořádku.

Jiní novináři uvádějí, že jsou pod „dusivou kontrolou“ ze strany vyšších redaktorů, a tvrdí, že tento tlak existuje, „pouze pokud publikujete něco kritického vůči Izraeli“.

Podle tamních zaměstnanců je slovo „genocida“ v novinách téměř zakázáno s výjimkou zpráv o Mezinárodním soudním dvoře (ICJ), jehož soudci před devíti měsíci rozhodli, že byl předložen „věrohodný“ případ, že Izrael páchá genocidu.

Od té doby se situace ještě zhoršila.

Whistleblowing novináři

Podobně „Sara“, whistleblowerka, která nedávno odešla ze zpravodajství BBC a o svých zkušenostech hovořila pro Listening Post Al-Džazíry, uvedla, že Palestinci a jejich příznivci byli běžně drženi mimo vysílání nebo byli vystaveni ponižujícím a necitlivým otázkám.

Někteří producenti se údajně stále více zdráhali přivádět do vysílání zranitelné Palestince, z nichž někteří přišli v Gaze o rodinné příslušníky, protože se obávali, že agresivní výslechy moderátorů budou mít vliv na jejich duševní zdraví.

Podle Sáry se prověřování potenciálních hostů BBC v drtivé většině zaměřuje na Palestince, stejně jako na osoby sympatizující s jejich kauzou a lidskoprávní organizace. Prověrky se zřídkakdy provádějí u izraelských nebo židovských hostů.

Dodala, že k diskvalifikaci hosta z pořadu může stačit, když se při vyhledávání zjistí, že host v příspěvku na sociálních sítích použil slovo „sionismus“ – izraelská státní ideologie.

Dokonce i představitelé jedné z největších světových organizací na ochranu lidských práv, newyorské Human Rights Watch, se stali v BBC personou non grata kvůli své kritice Izraele, přestože se korporace dříve opírala o jejich zprávy při pokrývání Ukrajiny a dalších globálních konfliktů.

Naproti tomu izraelští hosté „měli volnou ruku a mohli si říkat, co chtěli, a to bez většího odporu“, včetně lží o tom, že Hamás upaluje nebo stíná hlavy dětem a páchá hromadná znásilnění.

Al-Džazíra cituje e-mail více než 20 novinářů BBC zaslaný v únoru loňského roku generálnímu řediteli BBC Timu Daviemu, v němž varovali, že korporace svým zpravodajstvím riskuje „napomáhání a podněcování genocidy prostřednictvím potlačování příběhů“.

Hodnoty naruby

Tyto předsudky jsou až příliš patrné ve zpravodajství BBC, nejprve o Gaze a nyní, když zájem médií o genocidu klesá, o Libanonu.

Titulky – náladová hudba žurnalistiky a jediná část příběhu, kterou mnozí diváci čtou – byly shodně hrozivé.

Například Netanjahuovy hrozby genocidou ve stylu Gazy vůči libanonskému lidu na začátku tohoto měsíce, pokud nesvrhne své vůdce, byly změkčeny titulkem BBC: „Netanjahuova výzva libanonskému lidu narazila v Bejrútu na hluché uši“.

Rozumní čtenáři by z toho mylně vyvodili jednak to, že Netanjahu se snaží Libanoncům prokázat laskavost (tím, že se je chystá vyvraždit), jednak to, že jsou nevděční, když jeho nabídku nepřijali.

Stejný příběh se objevoval všude v médiích establishmentu. V dalším mimořádně objevném okamžiku Kay Burley ze Sky News tento měsíc oznámil smrt čtyř izraelských vojáků v důsledku útoku bezpilotního letounu Hizballáhu na vojenskou základnu uvnitř Izraele.

S vážností, která je obvykle vyhrazena pro úmrtí člena britské královské rodiny, pomalu vyjmenovala jména těchto čtyř vojáků a na obrazovce ukázala fotografii každého z nich. Dvakrát zdůraznila, že všem čtyřem bylo teprve 19 let.

Sky News zřejmě nepochopila, že se nejedná o britské vojáky a že není důvod, aby britské publikum bylo jejich smrtí nějak zvlášť znepokojeno. Vojáci jsou ve válkách zabíjeni neustále – je to riziko povolání.

A navíc, pokud je Izrael považoval za dost staré na to, aby mohli bojovat v Gaze a Libanonu, pak byli dost staří na to, aby také zemřeli, aniž by se jejich věk považoval za něco zvlášť pozoruhodného.

Ještě významnější však je, že izraelská brigáda Golani, k níž tito vojáci patřili, se v uplynulém roce ústředně podílela na vyvražďování Palestinců. Její jednotky mají na svědomí mnoho z desítek tisíc zabitých a zmrzačených dětí v Gaze.

Každý z těchto čtyř vojáků si zaslouží Burleyho soucit a zájem mnohem, mnohem méně než tisíce dětí, které byly z rukou jejich brigády zmasakrovány. Tyto děti nejsou téměř nikdy jmenovány a jejich fotografie se ukazují jen zřídka, v neposlední řadě proto, že jejich zranění jsou obvykle příliš děsivá na to, aby byla vidět.

Byl to další důkaz převráceného světa, který se establishmentová média snaží normalizovat pro své publikum.

To je důvod, proč statistiky ze Spojených států, kde je zpravodajství o Gaze a Libanonu možná ještě více bezvýchodné, ukazují, že důvěra v média je na samém dně. Méně než jeden ze tří respondentů – 31 % – uvedl, že stále „hodně nebo docela důvěřuje masmédiím“.

Drcení disentu

Izrael je tím, kdo diktuje zpravodajství o své genocidě. Nejprve vraždí palestinské novináře, kteří o ní informují na místě, a pak se stará o to, aby se zahraniční zpravodajové vyškolení v domácnostech drželi daleko od masakru, mimo nebezpečí v Tel Avivu a Jeruzalémě.

A jako vždy se Izrael mohl spolehnout na spoluúčast svých západních patronů při potlačování disentu doma.

Minulý týden byl britský investigativní novinář Asa Winstanley, otevřený kritik Izraele a jeho lobbistů ve Velké Británii, za úsvitu přepaden v Londýně protiteroristickou policií.

Ačkoli ho policie nezatkla ani neobvinila – alespoň zatím ne – zabavila mu elektronická zařízení. Byl varován, že je vyšetřován kvůli „podpoře terorismu“ ve svých příspěvcích na sociálních sítích.

Policie sdělila MEE, že jeho zařízení byla zabavena v rámci vyšetřování podezření z teroristických trestných činů „podpory zakázané organizace“ a „šíření teroristických dokumentů“.

Policie může jednat pouze díky britskému drakonickému zákonu o terorismu, který je namířen proti svobodě slova.

Podle § 12 je například vyjádření názoru, který by mohl být vykládán jako sympatizující s ozbrojeným palestinským odporem proti nelegální okupaci Izraelem – což je právo zakotvené v mezinárodním právu, ale na Západě je s nadsázkou odmítáno jako „terorismus“ – samo o sobě trestným činem terorismu.

Novináři, kteří neprošli domácím školením v establishmentových médiích, stejně jako solidární aktivisté si nyní musí razit zrádnou cestu záměrně špatně definovaným právním terénem, když hovoří o izraelské genocidě v Gaze.

Winstanley není prvním novinářem, který byl obviněn z porušení zákona o terorismu. V posledních týdnech byl na letišti Heathrow zatčen Richard Medhurst, novinář na volné noze, když se vracel ze zahraniční cesty. Další novinářka a aktivistka, Sarah Wilkinsonová, byla krátce zatčena poté, co její dům prohledala policie. Byla zabavena i jejich elektronická zařízení.

Mezitím byl Richard Barnard, spoluzakladatel organizace Palestine Action, která se snaží přerušit dodávky zbraní do genocidy Izraele ze strany Spojeného království, obviněn kvůli svým projevům na podporu Palestinců.

Nyní se zdá, že všechny tyto akce jsou součástí specifické policejní kampaně zaměřené na novináře a palestinské solidární aktivisty: „Operace Neústupnost“.

Poselství, které má tento neobratný název pravděpodobně vyjadřovat, je, že britský stát jde po každém, kdo se příliš hlasitě ozve proti pokračujícímu vyzbrojování a spoluúčasti britské vlády na izraelské genocidě.

Je pozoruhodné, že establishmentová média o tomto nejnovějším útoku na žurnalistiku a úlohu svobodného tisku, tedy na věci, které mají údajně chránit, neinformovala.

Cílem razie ve Winstanleyho domě a zatýkání je zastrašit ostatní, včetně nezávislých novinářů, aby mlčeli ze strachu z následků, které by mělo, kdyby se ozvali.

S terorismem to nemá nic společného. Je to spíše terorismus ze strany britského státu.

Svět se opět obrací vzhůru nohama.

Ozvěny z historie

Západ vede kampaň psychologické války proti svému obyvatelstvu: nasvěcuje je plynem a dezorientuje, klasifikuje genocidu jako „sebeobranu“ a odpor proti ní jako formu „terorismu“.

Jedná se o rozšíření pronásledování, kterému byl vystaven Julian Assange, zakladatel serveru Wikileaks, který strávil několik let zavřený v londýnské věznici s přísnou ostrahou Belmarsh.

Jeho bezprecedentní žurnalistika – odhalování nejtemnějších tajemství západních států – byla nově definována jako špionáž. Jeho „proviněním“ bylo odhalení, že se Británie a USA dopouštěly systematických válečných zločinů v Iráku a Afghánistánu.

Na základě tohoto precedentu nyní britský stát stíhá novináře jen proto, že ho uvádějí do rozpaků.

Minulý týden jsem se v Bristolu zúčastnil shromáždění proti genocidě v Gaze, na kterém hlavní řečník fyzicky chyběl poté, co mu britský stát nevydal vstupní vízum.

Chybějícím hostem – musel se k nám připojit prostřednictvím Zoomu – byl Mandla Mandela, vnuk Nelsona Mandely, který byl po desetiletí vězněn jako terorista, než se stal prvním vůdcem Jihoafrické republiky po pádu apartheidu a mezinárodně uznávaným státníkem.

Mandla Mandela byl donedávna členem jihoafrického parlamentu. Mluvčí ministerstva vnitra sdělil MEE, že Spojené království vydává víza pouze „těm, které chceme v naší zemi přivítat“.

Podle zpráv z médií byla Británie rozhodnuta Mandelu vyloučit, protože stejně jako jeho dědeček považuje palestinský boj proti izraelskému apartheidu za úzce spjatý s dřívějším bojem proti jihoafrickému apartheidu.

Dozvuky z historie zřejmě úředníkům zcela unikly: Spojené království opět spojuje Mandelovu rodinu s terorismem. Dříve to bylo na ochranu jihoafrického režimu apartheidu. Nyní je to ochrana ještě horšího apartheidního a genocidního režimu Izraele.

Svět je skutečně postaven na hlavu. A údajně „svobodná média“ Západu hrají rozhodující roli ve snaze, aby se náš převrácený svět jevil jako normální.

Toho lze dosáhnout pouze tím, že se o genocidě v Gaze nebude informovat jako o genocidě. Místo toho západní novináři slouží jen jako stenografové. Jejich úkolem je přijímat diktát Izraele.