Pronásledování německého právníka Dr. Reinera Fuellmicha ve vězení

13. října 2024 uplyne první výročí vazby Reinera Fuellmicha. Jeho podmínky, zejména pro člověka, který nespáchal a není podezřelý z násilného trestného činu, jsou, mírně řečeno, otřesné, hraničící s mučením.

Dovolte mi připomenout, že Dr. Reiner Fuellmich v roce 2020 založil v Německu vyšetřovací výbor Corona (CIC), který vyšetřuje celosvětový podvod s korunou. Ve vnitřním sporu CIC, pravděpodobně podněcovaném vnějšími silami a tajnými službami, byl neprávem obviněn ze zpronevěry. CIC se rozpadl. Dr. Fuellmich se pokusil vrátit do Kalifornie, kde měl licenci k výkonu právnické praxe a kde také vlastnil dům.

Pro některé „byrokratické“ formality (spolupráce tajných služeb Německo-USA) mu byl „dočasně“ odepřen vstup do USA. Poté se s manželkou usadil v Mexiku, kde vytvořil Výbor pro vyšetřování mezinárodních zločinů (ICIC) a pokračoval ve vyšetřování zločinů spáchaných podvodem s kovidem a souvisejících sociálních a ekonomických pochybení těch, kteří diktovali „řád založený na pravidlech“, nadřazený všem mezinárodním, národním a místním zákonům.

V březnu 2023 vydala německá vláda na Dr. Fuellmicha zatykač. Jelikož se nedopustil násilného trestného činu, nemá příkaz k vydání mimo země EU / Schengenu žádnou hodnotu.

Proto ho německá vláda – prostřednictvím svých tajných agentů – vylákala na německé zastoupení v Mexiku, kde ho 12. října 2023 unesla, okamžitě – tak jak je, bez převlečení, a dokonce i bez zubního kartáčku – odvezla na letiště a mezi dvěma německými strážci odletěla do Frankfurtu, kde byl 13. října 2023 okamžitě zatčen. Od té doby je Reiner ve vyšetřovací vazbě, v těch nejnelidštějších podmínkách, v göttingenské věznici se zvýšenou ostrahou v Rosdorfu.

Předběžná vazba trvá v Německu v průměru šest měsíců, maximálně 11 měsíců. Je držen na samotce, nesmí se s nikým vidět a mluvit, ani se spoluvězni, na každodenní hodinovou vycházku na vězeňském dvoře musí chodit sám a kontakt telefonem nebo návštěvou rodiny může mít maximálně tři hodiny měsíčně.

Při každém soudním jednání je Reiner prohledáván po těle, poté je spoután, pevně spoutány nohy a doprovází ho dva plně ozbrojení vězeňští dozorci se samopaly a neprůstřelnými vestami – jako by byl masový vrah.

Pokaždé, když soud přeruší jednání, je spoután a prohledáván nahý a je odveden do izolované suterénní místnosti soudu, kde čeká.

Toto hluboce nelidské ponižování připomíná německé koncentrační tábory za Hitlerovy Třetí říše před více než 80 lety.

Člověk by si myslel, že se lidstvo z hrůz druhé světové války poučilo, ale nic, nic, nic.

Lidstvo je vedeno stejnými nelidskými zrůdami; jenže dnes je to mnohem horší.

Tehdy se Třetí říše omezovala na Evropu a severní Afriku; dnes se Nový světový řád neboli One World Order – ten, který se chce stát jednou světovou vládou, v níž Německo opět hraje hlavní roli, rozprostírá po celé zeměkouli, ve všech 193 členských zemích OSN.

Zdá se, že před ním není úniku.

Ale jak historie opakovaně ukázala, každý systém excesů, ať už jde o bezpráví bez konce, válečná zvěrstva, odpornou dehumanizaci s mučením, korupci a genocidu bez hranic, padne. Není pochyb o tom, že ďábelský kult, který Německu dovoluje držet poctivého občana v tak krutých vězeňských podmínkách, chce zastrašit a umlčet všechny ostatní, kteří by se mohli ozvat proti zločinům, které páchala a stále páchá německá vláda a potažmo i další západní vlády.

Dr. Reiner Fuellmich je politickým vězněm západního světa.

Reinerův popis a fotografie mluví samy za sebe.

* * *

Reiner Fuellmich – politický vězeň ve Spolkové republice Německo

Zpráva Dr. Reinera Fuellmicha o podmínkách jeho věznění ve věznici se zvýšenou ostrahou v Göttingenu v Rosdorfu, která je odpovědí autorce Kerstin Heusingerové, německé zpravodajce francouzsky psaného internetového deníku BAM! S exkluzivními fotografiemi ze soudní síně a náčrtky.

V 7:00 hodin soudní jednání s občanským aktivistou a právníkem Dr. Reinerem Fuellmichem:

„Přivítali mě těžce ozbrojení policisté s pistolemi a samopaly vybavenými neprůstřelnými vestami. Snaží se mě přesvědčit, abych si oblékl neprůstřelnou vestu, což důsledně odmítám. Poté mě nutí podepsat zřeknutí se odpovědnosti v případě, že budu zraněn nebo zabit střelbou.

Jeden z policistů mi prohledá tělo a pak mě jako vždy donutí kleknout si na stoličku, zatímco mi nasazuje pouta na kotníky.

Kolem pasu mi uváže široký kožený pásek a pak mi nasadí pouta, která jsou k pásku připevněna řetězy, jež jsou zase zajištěny velkým visacím zámkem.

Kotníková pouta mě nutí dělat velmi malé kroky, což mi ztěžuje nastupování a vystupování z přepravního vozidla. Kdybych takto spoutaný zakopl, nebyl bych schopen zastavit nebo zmírnit pád a pravděpodobně bych si zlomil zápěstí.

Vězeňští úředníci mi řekli, že se ještě nikdy nesetkali s tím, aby byl obviněný držen ve vyšetřovací vazbě déle než 11 měsíců za obyčejný trestný čin (a ne za závažný trestný čin nebo teroristický čin), držen na samotce a především přiváděn k soudním jednáním spoutaný na rukou a nohou.

U soudu mě odvedli do sklepa, do kachlíkové cely s jednoduchou dřevěnou lavicí. Další prohlídka. Pak jsem musel čekat, až mi nasadí pouta a odvedou mě do soudní síně. Pokaždé, když bylo jednání přerušeno, byl jsem znovu spoután a odveden zpět do „sklepa“.

Pokaždé, když jsem se vrátil od soudu, byl jsem v tranzitní místnosti svlečen do naha, abych se podrobil důkladné osobní prohlídce.

Obtěžování, ponižování, tresty

Pan D., zástupce ředitele odpovědný za vyšetřovací vazbu, nařídil mou úplnou izolaci s odůvodněním, že mé právní rady ostatním zadrženým by je mohly podnítit ke vzpouře.

Věznice Rosdorf je rozdělena na dvě oddělení: trestní oddělení (400 zadržených) a oddělení vyšetřovací vazby (80 zadržených), kde jsem zadržován od 13. října 2023.

Osoby ve vyšetřovací vazbě jsou rozmístěny ve čtyřech patrech. Ti, kteří jsou považováni za obzvláště nebezpečné nebo zranitelné, jsou izolováni na úrovni A0, kde je zvýšená ostraha a jsou zavedena další omezení. Tam jsem byl umístěn i já.

Stejně jako ostatní vězni na úrovni A0 mám přísný zákaz mluvit s jakýmkoli jiným vězněm.

Po dobu 11 měsíců jsem neměl přístup k internetu, počítači ani mobilnímu telefonu. Smím se dívat pouze na televizi. Můj jediný kontakt s vnějším světem je můj právník a 3 hodiny měsíčně na návštěvy nebo telefonáty s rodinou. Ano, celkem 3 hodiny měsíčně.

Moje izolace jde tak daleko, že i každodenní procházku po dvoře musím absolvovat sám. Tato hodinová procházka je pozastavena, pokud jsem přistižen při komunikaci s jiným vězněm, i kdyby to bylo jen znamení rukou. Ano, pokud si se spoluvězněm přes mříže okna vyměním pozdrav, i kdybych jen kývl hlavou – on i já budeme okamžitě potrestáni.

Všechna kázeňská opatření jsou ukládána bez udání důvodů a bez možnosti odvolání.

Všichni jsou vinni!

Zvláště špatné je zacházení s vězni ve vyšetřovací vazbě, které hraničí s mučením. Pan D., který spravuje vyšetřovací vazbu a zároveň pracuje jako sociální pracovník, se netají svým přesvědčením: je přesvědčen, že pokud jste ve vyšetřovací vazbě, jste vinni.

Jeho ignorování presumpce neviny je hlavním důvodem, proč jsem byl umístěn na samotku.

Dopouští se závažných a úmyslných porušení povinností, kterých jsem byl svědkem. Tato porušení byla vedením věznice kryta. Až na dvě výjimky plní příslušníci ostrahy rozkazy, které dostanou, bez skrupulí, jako roboti.

Dne 8. srpna 2024 jsem požádal o rozhovor se zástupcem ředitele nápravného zařízení. Informoval jsem ji, že během mé nepřítomnosti na soudním jednání zmizely z mé cely osobní věci a dokumenty. Cely se normálně pravidelně prohledávají podle přísných pravidel. K těmto krádežím došlo mimo oficiální prohlídky, které jsou zaznamenávány.

Pronásledování: Dr. Reiner Fuellmich odkazuje na případ Redzep [jiný, dřívější případ nespravedlivého uvěznění člověka za vraždu, kterou nespáchal, a soud to věděl].

„O závažnosti situace svědčí útoky na vazebně stíhaného Kevina Redzepa, který byl vážně zraněn. Dovolil mi zveřejnit jeho jméno a příběh. Pochází z Černé Hory, a přestože je inteligentní a hovoří několika jazyky, neumí plynně psát ani číst německy. Byl umístěn na oddělení, kde bylo několik násilnických vězňů nebo vězňů obviněných z úkladné vraždy. Spoluvězni ho nazývali „cikánem“, vyhrožovali mu a žádali o pomoc pana D., který ho odmítl vzít mezi rizikové vězně. Následujícího dne byl Kevin Redzep během vycházky napaden třemi spoluvězni. Udeřili ho skleněnou lahví do hlavy tak silně, že mu rozdrtili klíční kost nad levým okem a ohrozili jeho zrak.

Dne 9. července 2024 musel Kevin Redzep před návratem do věznice Rosdorf podstoupit operaci, a to ještě předtím, než se zotavil. Dostal se do další fyzické potyčky s pěti nebo šesti vězeňskými příslušníky, kteří ho shodili na zem a znovu zranili na hlavě. Pan D. poté nařídil izolaci Kevina Redzepa, který byl již těžce traumatizován.

Kevin Redzep, který chtěl zažalovat pana D., vězeňský ústav a spolkovou zemi Dolní Sasko za napadení, mě požádal o pomoc. Když se pan D. dozvěděl, že jsem tomuto vězni poradil a poskytl mu právníka, Kevin Redzep zmizel. Předpokládá se, že byl převezen do jiné věznice. Od té doby se ho paní Wörmerová, moje advokátka, marně snaží najít a doufá, že je stále naživu.

Záblesk naděje

Navzdory kázeňským trestům, které jim hrozí, jsou se mnou vězni ve vyšetřovací vazbě solidární. Povzbuzují mě. Křičí na mě například: „Nevzdávej se, pokračuj.“ A já jim říkám: „Nebojte se, nevzdávejte se.“ A já jim říkám: „Nebojte se.

Někteří vězeňští úředníci prohlédli pandemický podvod a vědí, že můj proces je podvod zinscenovaný tajnými službami. Dávají mi to najevo a přejí mi vše dobré.

Nejvíce mi pomáhá obrovská podpora mezinárodní veřejnosti.

Dostávám velké množství dopisů, které už vězeňská správa nečte. Všechny dopisy čtu a jsem hluboce dojat náklonností, kterou mi projevují. Snažím se na ně odpovídat, jak nejlépe dovedu.

Někdy vidím pikety a lidi, kteří mě zdraví, když sedím v dopravním prostředku na soud.

Cítím pozoruhodně silné spojení se všemi, kteří mě podporují. Právě toto spojení nám umožňuje společně překonávat nepřízeň osudu.

Dvakrát týdně musím chodit na lékařskou službu na vyšetření, protože jsem odmítl darovat krev. Tvrdil jsem, že jakýkoli lékařský úkon, zejména invazivní lékařský úkon, představuje porušení tělesné integrity, pokud k němu pacient nedá dobrovolný souhlas. Jsem proto pravidelně vyšetřován, protože vězeň trpící tuberkulózou by mohl potenciálně nakazit osoby, s nimiž byl v kontaktu.

Jeden z vězeňských lékařů vyjádřil pro mou práci pochopení. Sdělil mi také, že podle názoru zdravotnického personálu je zdravotní stav mnoha vězňů neslučitelný s pobytem ve vazbě. Vedení věznice však tuto skutečnost raději ignoruje.

Poté, co jsem osobně viděl, co se děje ve vyšetřovací vazbě – pozastavení základních práv obviněných, jejich obtížný přístup k obhajobě, která se skutečně zajímá o jejich osud -, jsem přesvědčen, že věznice prospívají pouze těm, kteří z nich profitují, přičemž vyšetřovací vazba je lukrativnější než vazba po vynesení rozsudku.

Nesetkal jsem se s obviněným, kterého bych označil za „zlého“. Setkal jsem se s mnoha a mnoha vazebně stíhanými, kteří mi připadají nevinní nebo kteří především potřebují terapeutickou léčbu, jak přiznal jeden vězeňský lékař.

Kdybychom nepotřebovali několik věznic pro několik sociopatů, například těch, kteří jsou zodpovědní za pandemii, války, masakry jako v Gaze a za zkorumpovanost systému, byl bych pro zrušení věznic.“