USA se obávají nekontrolovatelné eskalace s Ruskem mnohem více než s Íránem

Server Politico ve středu s odvoláním na vysoce postaveného spolupracovníka Senátu a dva zdroje z Bidenovy administrativy uvedl, že USA se mnohem více obávají nekontrolovatelné eskalace situace s Ruskem než s Íránem, a to kvůli jadernému potenciálu prvního jmenovaného. Důkazem toho je skutečnost, že USA bez skrupulí sestřelují íránské rakety odpálené proti Izraeli, ale neuvažují o sestřelení ruských raket odpálených proti Ukrajině, což Zelenského a některé jeho krajany, kteří se tak cítí jako druhořadí spojenci, rozčílilo.

Rozdíl mezi Ruskem/Ukrajinou a Íránem/Izraelem v tomto ohledu vysvětluje rozdílný přístup USA ke každé z těchto dvojic. Jak bylo vysvětleno minulý měsíc v této analýze o tom, proč „Putin výslovně potvrdil to, co už bylo o ruské jaderné doktríně samozřejmé“, relativně pragmatičtějším tvůrcům politiky, kteří mají v Rusku a USA stále poslední slovo, se dosud dařilo vyhýbat se nekontrolovatelné eskalační sekvenci, kterou chtějí jejich příslušní jestřábí rivalové. Tady je návod, jak to dokázali:

„[Američtí jestřábi], jejichž relativně pragmatičtější soupeři, kteří stále rozhodují, vždy signalizují své eskalační záměry s velkým předstihem, aby se Rusko mohlo připravit a bylo tak méně pravděpodobné, že 'přehnaně' zareaguje nějakým způsobem, který hrozí třetí světovou válkou. Stejně tak se Rusko nadále zdržuje replikování americké kampaně „šok a úlek“, aby snížilo pravděpodobnost, že Západ „přežene“ svou reakci přímým zásahem do konfliktu, aby zachránil svůj geopolitický projekt a riskoval tak třetí světovou válku.

Lze jen spekulovat, zda je tato souhra způsobena tím, že se stálá vojenská, zpravodajská a diplomatická byrokracie každého z nich („deep state“) chová sama o sobě zodpovědně s ohledem na ohromnost toho, co je v sázce, nebo zda je výsledkem „gentlemanské dohody“. Ať už je pravda jakákoli, výše uvedený model vysvětluje neočekávané kroky nebo jejich absenci ze strany obou stran, což jsou USA odpovídajícím způsobem telegrafující své eskalační záměry a Rusko nikdy vážně neeskalující zásahy.“

Mezi USA a Íránem neexistuje rovnocenná rovnováha jaderné síly, přičemž Írán může nanejvýš provádět sytící údery proti americkým základnám v regionu, nikoliv je existenčně ohrožovat jako Rusko. Pokud by případná íránská odveta na očekávaný izraelský úder poškodila nebo zabila některého z téměř stočlenného týmu obsluhujícího americký THAAD v samozvaném židovském státě, pak by USA mohly buď přijmout zásah, nebo provést odvetný úder proti odbojovým skupinám v regionu napojeným na Írán, nebo udeřit na Islámskou republiku.

Bez ohledu na to, co by se mohlo stát, nejaderný Írán není schopen existenčně ohrozit USA tak, jako by to mohlo udělat jaderně vyzbrojené Rusko, pokud by to odpovědělo na zachycení jeho raket úderem na cíle uvnitř NATO, což by mohlo snadno katalyzovat možnou apokalyptickou eskalační sekvenci. Jistě, skutečně existují někteří američtí jestřábi, kteří chtějí riskovat tento scénář a výše zmíněný relativně méně důsledný scénář v západní Asii, ale jejich pragmatičtější soupeři jim v tom zatím dokážou zabránit.