OSN Gazu neochrání, ale může přijmout „pakt pro budoucnost“?

Organizace spojených národů se stala parodií sama sebe. Když se tento týden v New Yorku sešli světoví lídři, Gaza, Libanon a Palestina nebyly nikde na pořadu jednání, ale protlačený Pakt USA, který má chránit „řád založený na pravidlech“, byl hned na prvním místě.

Neschopnost – a neochota – Organizace spojených národů a její Rady bezpečnosti zastavit genocidu vysílanou v přímém přenosu ji zdiskreditovala nade vší možnou spásu. Jakákoli seriózní rezoluce, která by smrtící psychopatologii Izraele způsobila vážné následky, byla, je a bude v Radě bezpečnosti OSN zablokována.

Důkazem budiž surrealistická podívaná, která se odehrála tuto neděli a pondělí v New Yorku těsně před 79. výročním Valným shromážděním, kde se sešly hlavy států, aby přednesly své vznešené projevy na tribuně Valného shromáždění.

Členské státy OSN přijaly Pakt pro budoucnost, pro který hlasovalo 143 států, pouze sedm bylo proti a 15 se zdrželo hlasování. Ďábel se ovšem skrývá v detailech: kdo jej vlastně navrhl a schválil; jak se dostal na první místo programu, zatímco svět hoří; a proč cítíme (obří) krysu?

Stroj na styk s veřejností OSN vesele oznámil, že „klíčový výsledek summitu budoucnosti je příležitostí, která se naskytne jednou za generaci, aby lidstvo nabralo nový kurz směrem k naší společné budoucnosti“.

Hezký jazyk, ale aby bylo jasno, tohle není nic podobného čínskému, inkluzivnímu, filozofickému konceptu „společenství společné budoucnosti lidstva“. Spíše se podobá společné budoucnosti, kterou předpokládá atlantistická plutokracie vládnoucí takzvané „zahradě“, která produkuje pouze diktáty pro „džungli“.

Jak hlasovaly Čína, Rusko a Írán

První zástupce stálého zástupce Ruska při OSN Dmitrij Poljanskij shrnul iniciativu výstižně:

Organizace spojených národů porušila své vlastní zásady, aby se zalíbila skupině delegací z „krásné zahrady“, která si jednání uzurpovala od samého počátku. A většina z „džungle“ jako stádo nenašla dost odvahy, aby protestovala a bránila svá práva. Za následky ponesou odpovědnost.

Řada diplomatů, kteří hovořili mimo záznam zcela zmateně, potvrdila, že ve skutečnosti žádná seriózní předchozí jednání neproběhla a že pakt byl přijat konsensem s minimalistickou skupinou pouhých sedmi zemí – všechny z „džungle“ -, které se snažily klást odpor, odmítaly připravený text a nedokázaly na poslední chvíli přidat pozměňovací návrhy.

Dokonce i zcela nový předseda Valného shromáždění OSN Philemon Yang se snažil něco udělat. Odpůrci navrhli, aby Yang odložil hlasování, dokud nebudou odsouhlasena všechna ustanovení – konkrétně ta o odzbrojení a o zasahování nevládních organizací do práce vysokého komisaře OSN pro lidská práva.

Ale „zahrada“ použila Plný tlak, aby pakt prosadila, a odpůrci přišli s příliš malým návrhem, příliš pozdě.

Několik afrických diplomatů si mimo záznam stěžovalo, že jejich země jsou proti Paktu, ale hlasují „ze solidarity“. To je kódové označení pro to, že je „zahrada“ šikanuje nebo vlastně podplácí.

A nyní přichází rozhodující moment. Rusko i Írán hlasovaly „ne“. A Čína se zdržela hlasování.

Stručně řečeno, tři klíčové civilizační státy, které jsou shodou okolností hlavními hybateli integrace Eurasie a pravděpodobně třemi nejdůležitějšími členy BRICS, odmítly pakt vyrobený „zahradou“. Klíčovým nevyřčeným důvodem je, že tento Pakt je v konečném důsledku proti BRICS a vzestupu druhého globálního pólu.

Mrtvým vodítkem je několik přímých odkazů v Paktu na „mezinárodní řád založený na pravidlech“, mantru Hegemona. Pakt byl obratně vytvořen s cílem izolovat vrcholné civilizační státy a rozdělit BRICS zevnitř: klasické „Rozděl a panuj“.

Pokud jde o skutečný pakt o budoucnosti globální většiny, brzy se o něm začne vážně diskutovat – nikoli v OSN, ale na výročním summitu BRICS v Kazani příští měsíc.

Gaza kdo?

Navzdory tomu, že budova OSN hostí největší skupinu světových lídrů, jaká se za poslední rok sešla, se s genocidou v Gaze a válečnou expanzí Izraele do Libanonu nedělá vůbec nic. Tato zarážející nečinnost v otázce nejnaléhavější humanitární krize na světě ohromila dokonce i „zahrádkáře“ v Perském zálivu, kteří obvykle lpí na diktátu USA ve většině věcí.

Zástupce generálního tajemníka Rady pro spolupráci v Perském zálivu (GCC) pro politické záležitosti a vyjednávání Dr. Abdel Aziz Aluwaisheg dokonce napsal úvodník, který poukazuje na klam amerického prezidenta Joe Bidena „tvrdícího, že mezinárodní systém funguje a že zejména USA ho drží pohromadě“ – jediná hlava státu, která toto tvrzení letos pronesla z pódia.

Ve svém sloupku nazvaném „Bidenův poslední chybný projev na Valném shromáždění OSN“ Aluwaisheg prozrazuje: „Na setkáních na vysoké úrovni, která se v těchto dnech konají v New Yorku, jako je například „Summit budoucnosti“, se účastníci shodují na tom, že systém OSN je nefunkční a potřebuje reformu, nebo dokonce generální opravu.“ A dodává:

Z pohledu velmoci s právem veta systém funguje. Může zastavit jakoukoli akci, která se jí nelíbí, a souhlasit s rozhodnutími, která schvaluje. Co by mohlo být lepší? Z pohledu bezbranných uprchlíků v Gaze, kteří se krčí u trosek svých domovů, přišli o řadu rodinných příslušníků a které může každou chvíli zabít mnohem silnější vojenská síla nekontrolovaná OSN a podporovaná jejími nejmocnějšími členy, však svět vypadá jinak.

OSN se mění na pobočku Davosu

Celá budova OSN v New Yorku se nyní proměnila v monolit oslavující sklíčenost a cynismus, neboť každému diplomatickému sboru je naprosto jasné, že genocida v Gaze a nyní i její rozšíření na Libanon jsou plně podporovány západním zločineckým syndikátem v čele s angloamerickým sionismem.

Z tohoto hlediska by jakékoli hlasování v OSN mělo být považováno za irelevantní. Celá struktura OSN by měla být považována za irelevantní.

Pakt je třeba číst na vlastní nebezpečí. Je to klišovitý slovní salát, v němž se mísí bezuzdná virtuální signalizace s opakováním starých politik z mrtvých dohod, jako je obchodní dohoda TPP z Obamovy éry, plus globální digitalizační snaha, kterou původně redigovaly, v tezi, vlády Německa a Namibie.

Skutečnými redaktory však byli obvyklí podezřelí: Velcí technologové a velcí finančníci, prosazovatelé „mezinárodního řádu založeného na pravidlech“.

Tato předpokládaná budoucnost lidstva je – na rozdíl od čínského komunitárního ducha – apoteózou čtvrté průmyslové revoluce, pocházející přímo od davoské bandy, zosobněné Světovým ekonomickým fórem (WEF).

Jsou to aktéři, kteří dohlíželi na předchozí neexistující „jednání“, odkazující na osudovou dohodu o spolupráci mezi OSN a Světovým ekonomickým fórem (WEF) podepsanou v červenci 2019, několik měsíců před érou Covida.

Tato dohoda, jak poznamenal analytik Peter Koenig, je „nezákonná“, neboť „OSN nesmí uzavírat dohody s nevládními organizacemi, ale ve světě uspořádaném na základě pravidel je de facto irelevantní“. V reálném životě konfiguruje OSN jako pouhou přílohu Davosu.

Vítejte tedy ve své dystopické budoucnosti, která je nyní dokonce i na papíře. Ne na papíře, promiňte, to je tak staromódní: v digitálním písmu.

Existuje nějaké východisko? Ano. Globální odpor se postupně formuje v soudržnou transkontinentální sílu, jejíž dosah a hloubka jsou z velké části zásluhou stále asertivnější Číny. Země BRICS jsou odhodlány vytvořit silné propojené uzly schopné nasměrovat globální většinu ke spravedlivé, životaschopné a nedystopické budoucnosti. V říjnu budou všechny oči upřeny na Kazaň.