Arafat zemřel na AIDS? Tak tohle je opravdu nechutné!

Sionistická propaganda nedá Arafatovi pokoj ani po smrti. Je skutečně neuvěřitelné, kam až je ochotna zajít. Bezprostředně po Arafatově smrti přinesla světová média na předních stránkách palcovými titulky "Arafat je mrtev - konečně se objevují naděje na mírové dohody". Jako kdyby byl Arafat překážkou těch mírových dohod.

Co to je ty "mírové dohody", kterým Arafat tak bránil, to už média nevysvětlila. V sionistické interpretaci to totiž znamená genocidu Palestinců. Jejich totální a úplné vyhubení. Arafatovo jediné provinění, lze-li to vůbec tak nazvat, bylo to, že odmítl dát Židům další území z těch ubohých 22 procent, která zbyla z původního státu Palestina, než mu byl zločinně ukraden. Arafat byl pragmatik a dobře věděl, že Palestina proti Izraeli vojensky nemá šanci. Lapidárně řečeno, říkal zhruba toto: "Je mi jasné, že s vámi (Izraelci) nic neuděláme. Musíme s vámi žít. Nechte si tedy těch 78 procent našeho území, ale ani o chloupek více. Nedáme vám nic z těch zbývajících dvaadvaceti procent. A nechte nás, ať si tam vládneme sami." Jenomže ani to sionistům nestačilo. Chtěli všechno - jak je ostatně v jejich povaze.

Arafat byl v tomhle neústupný. Budiž mu za to sláva. A sionisté to věděli. Proto přikročili k jeho postupné likvidaci - nejprve z něj udělali diplomatickou mrtvolu a pak i skutečnou. Výrobu diplomatické mrtvoly prováděli důsledně desítky let. Kolik špíny na něho nakydali, nelze ani spočítat. Arafatova diskreditace probíhala na všech frontách. Udělali z něho teroristu, obvinili ho z korupce, ze zašantročení desítek miliard dolarů, které dostala Palestina formou mezinárodní pomoci. Izolovali ho od světa. Poslední tři roky ho věznili v jeho polozbořeném domě. Zničili vše kolem. Nějakou dobu dokonce přerušili i vodu a elektřinu. Nedovolili mu vycházet ven. Když viděli, že ani to nepomáhá, přikročili k jeho fyzické likvidaci.

Nemám žádné důkazy pro své tvrzení, ale domnívám se, že ho otrávili. Naznačuje to rychlý průběh jeho smrti a to, že najednou dovolili, aby se léčil ve Francii (ačkoliv předtím ho nepustili ani pro housky), a že mu slíbili povolení návratu. Dobře věděli, že žádný návrat se konat nebude. (Jen uvažte, jaká absurdnost - sousedící stát blahosklonně dovolí prezidentovi vedlejšího státu odejít na léčení do jiné země a slíbí mu, že se bude moci vrátit. Je to asi stejně zvrácené, jako kdyby Klaus onemocněl a potřeboval léčbu v Německu a polská vláda by slíbila, že nebude bránit jeho návratu.) Mezi dalšími nepřímými důkazy je i to, že nebyla vydána žádná oficiální zpráva o příčinách jeho úmrtí, nebyla provedena pitva a Arafat byl hned druhý den po smrti pohřben. Víceméně s vyloučením veřejnosti, v cizí zemi, a rychle. Proč takový spěch? Pro otrávení hovoří i skutečnost, že Sharon jasně a otevřeně řekl, že Izrael bude usilovat o Arafatovu smrt. Čekal se útok raketou, dočkali jsme se jedu. I to je možné. Raketou by Židé popudili světovou veřejnost. Jed je méně krvavý a výsledek je stejný.

Arafat jistě měl svoje chyby, a bylo jich hodně. Ale nedal se koupit a stál za svým národem. A to mu sionisté neodpustili.

Sionisté dobře vědí, jak zesměšnit a zničit pověst politika v arabském světě. Tam (v arabském světě) ještě nepřevládlo dekadentní myšlení Západu, že homosexualita je nejen fajn, ale že je akceptovatelná a dokonce moderní. Tam (v arabském světě) stačí označit politika za homosexuála, aby byl zesměšněn navždy. A s tím teď sionisté vyrukovali proti mrtvému Arafatovi, který se už nemůže bránit. To je jejich poslední trumf. V novinách, které patolízalsky vyplňují každé přání svých majitelů, se dnes objevila další "spekulace". Je důležité podtrhnout fakt, že jde "jen o spekulaci", nic konkrétního. Jinak by to neznělo věrohodně. Proto také v iDnes napsali Arafat zemřel na AIDS, spekulují Izraelci. Slovo spekulace je hned v titulku.

Z článku se dozvídáme, že podle této poslední "spekulace" zemřel možná Arafat na AIDS, protože byl homosexuál..

Představa pětasedmdesátiletého dědka, který nemá nic lepšího na práci, než si do svého téměř zbořeného sídla zvát mladíky, aby se od nich nechal uspokojovat je tak nechutná, nevkusná a absurdní, že ji mohli vypustit jedině sionisté.

Pomluva je strašná zbraň. Ale pomluva mrtvého je ještě strašnější a nechutnější. To dokážou udělat skutečně jen lidé bez morálky a etiky.

Je z toho vidět ještě další věc. Totiž, jak velmi se sionisté Arafata báli. A bojí se ho i po smrti, neštítí-li se přijít s takovou "spekulací".

Je pro Palestinu tragédií, že tento člověk už nad ní nedrží ochrannou ruku. Teď bude mnohem snazší dosáhnout nových "mírových dohod", které budou pro Palestince skutečně nevýhodné. Nové vedení je rozhádáno, chybí Arafatova odvaha a neústupnost i jeho popularita.

Na druhé straně bliká v temném tunelu malinká lampička naděje. Existuje totiž zákon přírody, který říká, že národ určený k vyhubení se semkne zevnitř a má šanci přežít spíše než ten, který se zvolna rozkládá, choulostiví a měkne vlivem toho, že nemusí bojovat o své přežití - jako to ostatně vidíme na národech v tzv. západních demokraciích. Myslím, že tento aspekt malinko sionisté přehlédli. Čím více se budou snažit Palestince vaporizovat, tím větší je šance, že Palestina jednou bude znovu soběstačným a nezávislým státem.

A ještě něco. Než mě tady zase nějaký chytrolín napadne za můj "antisemitismus", upozorňuji, že Palestinci patří k semitům stejně jako Židé. Jsou to příbuzné národy. Jsem-li antisemita, logicky vyplývá, že bych měl být i proti Palestincům. A to, jak vidíte z právě napsaného, příliš zřejmé není.