15 let od sametu – čas odhalit pravdu?

Brzo si připomeneme patnáct let od změny poměrů v naší zemi, většinou nepřesně označovaných jako "sametová" revoluce, přestože tato změna neměla s náplní pojmu revoluce mnoho společného. U řady mých přátel tehdy brzy vystřídala počáteční nadšení a euforii ze změny režimu střízlivá opatrnost, následovalo zklamání, ba i znechucení. Nevyrovnání se s minulostí nechalo morálku české společnosti, již tak poničenou desetiletími komunismu, dále upadat.

Slyšel jsem a četl o řadě konspiračních teorií popisujících zákulisí a průběh oněch listopadových událostí. Některé byly více senzační, některé méně. Ústředním prvkem všech však byla teze, že změna poměrů v listopadu 1989 byla dopředu předem naplánovaná a režírovaná komunistickou nomenklaturou, která poté převzala otěže české ekonomiky a formou jistých kontrolních mechanismů i politiky. Jednou z těchto teorií bylo např. dílo Miroslava Dolejšího, které se dostalo dokonce na pořad jednání českého parlamentu. Názory o pečlivém plánování událostí 17. listopadu a následujících společenských a politických změn byly vždy ze strany zainteresovaných disidentských kruhů zásadně odmítány, a to i s jistou dávkou opovržení. Ač sled událostí a fakta hovořily ve prospěch těchto teorií o systematickém a účelovém udržení ekonomické a politické moci v rukách komunistických kádrů na pozadí změny státního a společenského zřízení, i já jsem byl na vážkách.

O to více pro mne šokující bylo prohlášení Valtra Komárka, které pronesl ve svém rozhovoru k patnáctému výročí listopadových událostí. Ještě než budu citovat, dovolím si osvětlit některá fakta o tomto "reformním komunistovi", která posílí relevanci a váhu jeho slov. Valtr Komárek byl komunistou celý svůj život, členem KSČ byl neuvěřitelných 44 let (do roku 1990, samozřejmě). Nebyl však žádným komunistou "z donucení", jak je dnes módou říkat, ale komunistou z přesvědčení vykonávajícím vysoké funkce, revolučním marxistou, kterého si proslulý Che Guevara vybral jako ekonomického poradce. Vykonával funkci předsedy Státní plánovací komise Kuby. Zkrátka "nejlepší předpoklady" pro funkci místopředsedy vlády, kterou vykonával v letech 1990 - 1992.

Ale vraťme se k čerstvému výroku pana Komárka, kdy prohlásil: "Na konci října (myšleno roku 1989 - pozn. aut.) jsem byl v Moskvě přijat na ÚV KSSS, kde jsme debatovali o přechodu moci v Československu. Upozorňovali mě, že budou pokusy o stanné právo, o vojenský zásah, že ale oni udělají všechno proto, aby to tu proběhlo poklidně. Věděli jsme, že se už něco stane, i když bylo možné, že se to přesune do prvních dnů prosince 1989. Ale to výročí 17.listopadu bylo magické a bylo zjevné, že to vyvolá mnohem větší protesty než obvykle. Ne že bychom to jako prognostici předpověděli na hodinu, ale věděli jsme, že dohoda mezi Bushem a Gorbačovem je přijatá a že se ten problém musí u nás dořešit."

Tato věta však není vše, co Komárek prozradil. Popis toho, jak jej Havel zval do Laterny Magiky k účasti na vládě, a on tam za sebe poslal radši své podřízené Klause s Dlouhým, líčení, jak jej sedm set padesát herců v čele s Janem Kačerem a Jiřinou Jiráskovou ve vinohradském divadle navrhovalo na premiéra a především jak Havel "kvílel, prosil" (skutečně cituji) o jeho účast v Čalfově vládě, to vše skutečně otevírá oči.

Lidé otevírají oči postupně. Věřím, že řadě z nich jim je otevřel svými výroky i Valtr Komárek.