Hegemon nařizuje Evropě: vsaďte na válku a ukradněte Rusku peníze

Nikdo z velkých hráčů to neudělal. Nebo v případě, že vyslali své emisary, došlo k významnému odmítnutí podepsat prázdnou závěrečnou deklaraci – jako v případě členů BRICS Brazílie, Indie, Saúdské Arábie, SAE a Jihoafrické republiky.

Bez BRICS nemůže kolektivní Západ – jako Hegemon a různí vazalové – udělat vůbec nic, aby změnil šachovnici zástupné války na Ukrajině.

Putin ve svém pečlivě kalibrovaném projevu k diplomatům a vedení ruského ministerstva zahraničí vytyčil neuvěřitelně zdrženlivý a strategický přístup k řešení ukrajinského problému. V kontextu eskalační zelené linky hegemona – ve skutečnosti již několik měsíců v praxi – pro útok Kyjeva hlouběji do Ruské federace byla Putinova nabídka nesmírně velkorysá.

To je přímá nabídka Hegemonovi a kolektivnímu Západu – protože aktér v upoceném tričku v Kyjevě je kromě nelegitimity irelevantní.

Je předvídatelné, že NATO – prostřednictvím té epileptické desky z norského dřeva – již vyhlásilo odmítnutí vyjednávat, a to dokonce i ve chvíli, kdy někteří relativně bdělí poslanci Nejvyšší rady (ukrajinského parlamentu) začali podle předsedy Dumy Vjačeslava Volodina o nabídce jednat.

Moskva považuje Nejvyšší radu za jediný legitimní subjekt na Ukrajině – a jediný, s nímž by bylo možné dosáhnout dohody.

Ruský zástupce v OSN Vasilij Nebenza to vzal zkrátka – diplomaticky: pokud bude velkorysý návrh odmítnut, příště budou podmínky pro zahájení jednání „jiné“. A podle šéfa výboru pro obranu Dumy Andreje Kartapolova „mnohem nepříznivější“.

Zatímco Nebenza zdůraznil, že v případě odmítnutí ponese kolektivní Západ plnou odpovědnost za další krveprolití, Kartapolov rozvedl Velký obraz: Skutečným cílem Ruska je vytvořit zcela nový bezpečnostní systém pro euroasijský prostor.

A to je samozřejmě pro elity hegemona anathema.

Putinova bezpečnostní vize pro Eurasii odkazuje na tento legendární projev na Mnichovské bezpečnostní konferenci v roce 2007. Nyní, kdy nezadržitelně postupuje nezvratný multinodální (kurzíva moje) a multicentrický nový systém mezinárodních vztahů, naléhá Kreml na naléhavé řešení – vzhledem k mimořádně nebezpečné eskalaci v posledních několika měsících.

Putin musel hluchým, němým a slepým opět připomenout zjevné:

„Výzvy ke způsobení strategické porážky Rusku, které má největší arzenál jaderných zbraní, ukazují na extrémní avanturismus západních politiků. Buď nechápou rozsah hrozby, kterou sami vytvářejí, nebo jsou prostě posedlí vírou ve vlastní imunitu a výlučnost. Obojí se může změnit v tragédii“.

Zůstávají hluší, němí a slepí.

Návrh, který nic neřeší?

O Putinově návrhu se v informovaných kruzích v Rusku rozhořela plamenná debata. Kritici jej odstřelují jako kapitulaci – vynucenou vybranými oligarchy a vlivnými podnikatelskými kruhy, nepříznivou pro „téměř válku“ (oblíbené heslo), která stále odkládá nevyhnutelný úder dekapitace.

Kritici tvrdí, že vojenská strategie je zcela podřízena strategii politické. A to by vysvětlovalo vážné problémy v Černomoří a v Podněstří: politické centrum moci odmítá dobýt ekonomicko-vojenský cíl číslo jedna, kterým je Oděsa.

Kromě toho nejsou řádně přerušeny ukrajinské řetězce dodávek zbraní.

Klíčovým kritickým bodem je, že „to trvá příliš dlouho“. Stačí se podívat na příklad Mariupolu.

V roce 2014 byl Mariupol ponechán pod kontrolou nacisticko-banderovských gangů v rámci finanční dohody s Rinatem Achmetovem, majitelem závodu Azovstal. To je klasický případ převahy oligarchů a finančníků nad vojenskými cíli.

Putinova velkorysost, viditelná v této poslední mírové nabídce, vyvolává také paralelu s tím, co se stalo v syrské Dará: Rusko také vyjednalo něco, co zpočátku vypadalo jako mírová dohoda. Přesto v Dar'á zůstává nepořádek, extrémně násilný, s ohroženými syrskými i ruskými vojáky.

Začíná to být opravdu ošemetné, když současný návrh pouze žádá, aby NATO nezasahovalo do Kyjeva; zároveň však Kyjev bude moci mít armádu, a to na základě (přerušených) jednání v dubnu 2022 v Istanbulu.

Kritici také tvrdí, že Putin zřejmě věří, že tento návrh vyřeší válku. Ne tak docela. Skutečná dehonestační kampaň je záležitostí na desítky let – zahrnuje vše od úplné demilitarizace až po vymýcení ohnisek extremistické ideologie. Skutečná kulturní revoluce.

Současná eskalace už je v souladu s příkazy, které řídká plutokracie, jež skutečně řídí show, vydává poslům – a operativcům: nacisticko-banderovské bandy rozpoutají uvnitř Ruska válku teroru na dlouhá léta. Z území Ukrajiny. Stejně jako Idlib v Sýrii zůstává prostředím příznivým pro teror.

Oděský spis

Putinova strategie možná naráží na něco, co uniká jeho kritikům. Jeho přání návratu míru a obnovení zdravých vztahů s Kyjevem a Západem musí být lest – jako první ví, že se to nestane.

Je jasné, že Kyjev se dobrovolně území nevzdá: ta bude muset dobýt na bojišti. Navíc NATO prostě nemůže podepsat své kosmické ponížení na tečkovanou čáru a smířit se s tím, že Rusko dostane to, co požaduje od února 2022.

Putinův první – diplomatický – cíl však již byl splněn. Jasně ukázal globální většině, že je otevřen řešení dilematu v poklidné atmosféře, zatímco rozladěné NATO každou druhou minutu nepřestává křičet „Válka!“.

Hegemon chce válku? Tak válka bude – do posledního Ukrajince.

A tím se dostáváme ke spisu Oděsa.

Putin, což je rozhodující, o Oděse nic neřekl. Je to poslední šance Kyjeva, jak si Oděsu udržet. Pokud bude mírový návrh definitivně odmítnut, Oděsa bude na dalším seznamu nevyjednatelných věcí.

Ministr zahraničí Sergej Lavrov to opět trefil do černého: „Putin je trpělivý. Kdo má uši, uslyší, kdo má mozek, pochopí“.

Nikdo by neměl očekávat, že se napříč Západem objeví pracující mozky. Maďarský premiér Viktor Orbán potvrdil, jak NATO plánuje masivní instalace v Polsku, Rumunsku a na Slovensku, aby „koordinovalo transfer zbraní na Ukrajinu“.

K tomu přidejte epileptickou desku norského dřeva, v níž se uvádí, že NATO „diskutuje“ o uvedení svých jaderných zbraní do stavu bojové pohotovosti „tváří v tvář rostoucí hrozbě ze strany Ruska a Číny“.

Starý Stolty opět prozrazuje hru: všimněte si, že jde o paranoiu Hegemona s dvěma hlavními „existenčními hrozbami“, kterými jsou

Rusko-čínské strategické partnerství. To znamená, že vůdci BRICS koordinují snahu o vytvoření multipolárního, multinodálního (kurzíva moje), „harmonického“ (Putinova terminologie) světa.

Krádež ruských peněz je legální

Pak je tu zjevná krádež ruských finančních aktiv.

Na svém žalostném představení v Apulii na jihu Itálie se G7 – za přítomnosti nelegitimního aktéra v propoceném tričku – dohodla, že Ukrajině strčí dalších 50 miliard dolarů v podobě půjček, které budou financovány z úroků ze zmrazených a prakticky ukradených ruských aktiv.

Italská premiérka Giorgia Meloniová – jejíž kadeřník a obměna šatníku se přesvědčivě netýkaly jejího mozku – s bezvadně zvrácenou logikou prohlásila, že G7 „nebude konfiskovat zmrazená aktiva Ruské federace“; „mluvíme o úrocích, které se v průběhu času nahromadí“.

Pokud jde o finanční podvody, tenhle je přímo skvostný.

Hlavní zákazník (hegemon) a jeho nástroj (EU) se v podstatě snaží zamaskovat skutečnou krádež těchto „zmrazených“ ruských státních aktiv, jako by šlo o legální transakci.

EU převede „zmrazená“ aktiva – něco kolem 260 miliard dolarů – do postavení zástavy za americkou půjčku. O to jde především – protože pouze příjmy plynoucí z těchto aktiv by jako zástava k zajištění půjčky nestačily.

Je to ještě složitější. Tyto prostředky neodejdou z Washingtonu do Kyjeva; zůstanou ve městě ve prospěch vojensko-průmyslového komplexu chrlícího další zbraně.

Takže EU ukradne aktiva pod chatrnou právní záminkou (Janet Yellenová už řekla, že je to v pořádku) a převede je do USA. Washington je imunní, pokud se všechno pokazí – jako že se pokazí.

Jen blázen by věřil, že Američané poskytnou značnou půjčku zemi, která je de facto 404 s ratingem státního dluhu v propasti. Špinavá práce je přidělena Evropanům: je na EU, aby změnila status ukradených/“zmrazených“ ruských aktiv na zástavu.

A počkejte si na konečný riskantní gambit. Celé schéma se týká společnosti Euroclear v Belgii – kde je zaparkováno největší množství ruských finančních prostředků. Rozhodnutí o tomto podvodu s praním špinavých peněz však nepřijala Belgie, a dokonce ani eurokraté.

Šlo o rozhodnutí G7, které vnutil Hegemon. Belgie dokonce ani není součástí skupiny G7. Přesto to nakonec bude „důvěryhodnost“ EU jako celku, která půjde napříč celou globální většinou ke dnu.

A hluší, hloupí a slepí si to podle očekávání ani neuvědomují.