Problémem není občanská neposlušnost, ale občanská poslušnost

Naše společnost nemá krizi antisemitismu. Nemá krizi krajně levicového radikalismu, islámského extremismu, podpory terorismu ani podněcování nesouhlasu cizími mocnostmi.

Naše společnost má morální krizi. Krizi krutosti. Krizi imperialismu. Krizi militarismu. Krizi propagandy. Krizi neupřímnosti. Krizi hlouposti. A krizi poslušnosti.

Manažeři impéria a imperiální spinmeistři se snaží předstírat, že v naší společnosti panuje nějaká děsivá existenciální nouze zahrnující nenávist k Židům nebo lásku k Hamásu či jiný směšný nesmysl, protože i impérium je v krizi. Lidé se probouzejí z ukolébavky její propagandy a odmítají její narativní manipulaci jako nikdy předtím, a proto místo aby ustoupili a smířili se se zničením Gazy ze strany impéria, odpor proti němu jen sílí.

Pověření strážci imperiálních narativů se proto zoufale ohánějí a snaží se znovu získat kontrolu tím, že veškerou občanskou neposlušnost, které jsme svědky, překrucují tak, aby to vypadalo jako nějaký problém, který je třeba vyřešit. Ale jak řekl Howard Zinn: „Občanská neposlušnost není náš problém. Naším problémem je občanská poslušnost.“

Naším problémem není to, že stále více lidí se stále agresivněji staví proti zvěrstvům podporovaným izraelským impériem v Gaze, naším problémem je to, že lidé se proti tomu dostatečně agresivně nestaví. Naším problémem je, že příliš mnoho lidí má stále svou mysl nastavenou na mainstreamový světonázor a ignoruje nejnaléhavější záležitost naší doby, nechává své myšlenky zaměstnávat frivolními nesmysly a věří, že naši vůdci dělají to, co je pro nás nejlepší.

Mainstreamová kultura je tak povrchní, mdlá a idiotská, že když jeden umělec rapoval o tomto bezkonkurenčně naléhavém problému, zařadil do něj větu „Chci příměří, kurva odpověď od Drakea“ – a všichni věděli, co tím myslí. Měl na mysli, že mainstreamová kultura je fixovaná na falešné veřejné spory mezi milionářskými popovými hvězdami, zatímco americké impérium sype do Izraele zbraně k vyhlazení, aby je shodilo na obří koncentrační tábor plný dětí. O této podvodné dystopii, v níž žijeme, tolik vypovídá, že je třeba něco takového říkat. Ale stalo se.

Problém není v tom, že by se lidé stávali příliš neposlušnými, problém je v tom, že lidé zůstávají příliš poslušní. Problém není v tom, že by se lidé příliš radikalizovali proti své vládě, problém je v tom, že lidé nejsou dostatečně radikalizovaní. Problém je v tom, že zrůdy, které nám vládnou, se nás dostatečně nebojí. Problém je v tom, že jsme ještě nedospěli ke kolektivnímu poznání, že je nás mnohem víc než jich a že vlastně nemusíme snášet, jak nám přímo před očima dělají šílené a zlé věci.

Místo toho lidé sedí a slintají s očima upřenýma na obrazovky plné nekonečného rozptýlení, zatímco děti jsou trhány na kusy vojenskými výbušninami dodanými Západem jen proto, že náhodou patří ke špatné etnické skupině.

To je skutečná krize naší společnosti. Ne imaginární epidemie antisemitismu. Ne vysokoškoláci, kteří neposlouchají autority. Ne levičáci. Ne anarchisté. Ne islám. Ne Hamás.

Skutečná krize naší společnosti spočívá v tom, že příliš mnoho lidí je stále slepě poslušných vražednému a tyranskému impériu, které by mělo být rozsekáno na kusy a rozprášeno do větru.