Oddělování Evropy

5. prosince 2014 se na oficiální stránce francouzské Národní fronty, vedené Marine Le Pen, objevilo tiskové prohlášení, ve kterém se jasnou řečí hodnotí události na Ukrajině:

„Nová ukrajinská vláda je vytvořená podle vzoru a k obrazu těch, kteří do svých rukou vzali osud této země: tato vláda je zahraniční. Sice se maskuje snahou přilákat do země „ty nejlepší mezinárodní kompetence“, ale prezident Petro Porošenko svěřil finance Ukrajiny Američance, ekonomiku Litevci, zdravotnictví Gruzínci… Vypovídá to však o míře proniknutí USA a jejich východoevropských spojenců do systému moci na Ukrajině.“

V prohlášení Národní fronty se uvádí, že zavedení zahraniční kontroly a vlády nad Ukrajinou, s cílem vtáhnout ji do sféry NATO, proběhlo do značné míry pod vlivem „ukrajinské a polské menšiny“ v USA a Kanadě. „Francie a Německo, projevivší slabost tváří v tvář protiruským aktivitám některých zemí východní Evropy (obzvláště pobaltských států a Polska), se připravily o jakoukoliv možnost dosáhnout s Ruskem kompromisu,“ stojí v prohlášení, které je zakončené tvrdým závěrem:

„Ukrajina kráčí mílovými kroky k nevyhnutelnému rozdělení, a rozhodnutí ukrajinské vlády o naprosté izolaci Donbasu rozvod jen urychluje. Prezident Porošenko, tím, že vydal příkaz zablokovat výplaty penzí a platů na povstaleckých územích a zrušit s Doněckem a Luganskem bankovní operace, spolu s premiérem Jacenjukem neponechali obyvatelům východu jiné perspektivy, než utváření své budoucnosti spolu s Ruskem.“

* * *

…Zpráva z konce listopadu, že podle dohody podepsané v září dostala Národní fronta Marine Le Pen úvěr 9 milionů euro od První česko-ruské banky, byla komentována velmi spoře. Sama Le Pen řekla v rozhovoru pro deník Nouvel Observateur, že strana Národní fronta podala žádost o úvěr ve všech bankách Francie, ale ani jedna z nich (!) úvěr neposkytla. A stejně tak odmítly úvěr Národní frontě i bankovní instituce v USA a Španělsku. Co se týká První česko-ruské banky, tak ta obsluhuje zahraniční transakce a investiční projekty Ruské federace a České republiky.

Mitchell A. Orenstein v článku „Západní přátelé Putina“ (Putin’s Western Allies), uveřejněném v březnu 2014 v časopisu Foreign Affairs, napsal: „Národní fronta chce vyměnit Evropskou unii a NATO za panevropské partnerství nezávislých států, které za určitých okolností může obsáhnout i Rusko a jehož hybnou silou se stane třístranná aliance Paříž-Berlín-Moskva.“ Bez ohledu na to, nakolik tvrzení časopisu, vydávaného americkou CFR, odpovídá skutečnosti, vyhlídky na unii kontinentálních států Evropy a Euroasie nejsou jen pouhou ranou geopolitice atlantismu, ale je to demolice celé transatlantické konstrukce, zajišťující nadvládu USA.

Proto není divu, že francouzská Národní fronta, vyrostlá na půdě západní politické kultury, má problémy s financováním svých politických aktivit západními bankami. Volby do Evropského parlamentu na jaře 2014 ukázaly, že Evropa a Evropská unie nejsou zdaleka jedno a totéž.

V Evropě roste vliv politických sil, které chápou, že mezi Transatlantickým obchodním a investičním partnerstvím (TTIP), které je vnucované Washingtonem jako protiváha projektu Euroasijské hospodářské unie, a uchováním si nezávislosti evropských zemí je třeba si vybrat. Sloučit obojí dohromady nelze.

Předtím, než složil mandát předseda Rady Evropy Herman van Rompuy, řekl, že hrozba rozpadu Evropské unie není vůbec smyšlenkou. A britský premiér David Cameron slíbil zahájit kampaň za vystoupení Británie z EU, pokud v Bruseli nevyslyší požadavek zpřísnit imigrační politiku. A když v listopadu šéfka Národní fronty Marine Le Pen oznámila, že pokud zvítězí v prezidentských volbách 2017, je jejím prvním cílem referendum o vystoupení Francie z Evropské unie, tak její rating, podle údajů Ifop, vzrostl z 19% v říjnu 2013 na 30%. A roste nadále.

Pokud vzpoura ostrovní Británie Brusel příliš neznepokojuje, tak možné vystoupení Francie z Evropské unie by znamenalo totální kolaps té verze „sjednocené Evropy“, jejíž základ tvoří teze o jednotě římsko-německé civilizace.

Známý ekonom, bývalý pracovník Světové banky, Peter Koenig říká, že podpis dohody TTIP definitivně zlikviduje suverenitu evropských států a přemění EU na kolonii USA.

Dohoda o obchodím a investičním partnerství mezi USA a Evropou „bude sloužit zájmům amerických korporací, a ne 600 milionů občanů Evropy“.

V celém světě „volný obchod“ po americku dává volnou ruku americkým výrobcům a omezuje jejich partnery. Když například podepsala podobnou smlouvu se Spojenými státy Austrálie, která doufala, že se jí otevře americký trh pro její obilniny, maso a cement, tak místo toho přišla o národní výrobu léčiv a musí je nakupovat v USA.

„TTIP, přinášející výhody oběma břehům Atlantiku, je iluze,“ píše Koenig. „Ve skutečnosti úřady na obou stranách Atlantiku neoficiálně přiznávají, že hlavním cílem této dohody je odstranění překážek bránících nárůstu příjmů nadnárodních korporací. Tyto překážky se týkají oblasti práv zaměstnanců, potravinové bezpečnosti, včetně omezení GMO, ochrany životního prostředí a zdraví… a ochrany bank.“

Ekonomické zotročení Evropy, myslí si Peter Koenig, není za sedmero horami. Cestu mu klestí již existující politické zotročení. TTIP prakticky vylučuje rozluku. Po podpisu Bruselí a Washingtonem se tato smlouva stane závaznou pro všechny členské země Evropské unie, a její revize bude možná jen po souhlasu všech 28 členů EU a USA, a to je prakticky nemožné.

„Jedinou cestou, jak dát do pořádku finance země, je národní měna a podstatné snížení výdajů u takového neslýchané bordelu, jaký přináší imigrace, podvody v oblasti sociálních dávek, EU a decentralizace, a také návrat k protekcionismu, tváří v tvář globalizaci,“ říká Marine Le pen.

Na XV sjezdu Národní fronty, který se konal 29. listopadu v Lyonu, byla Marine Le Pen jednohlasně zvolena předsedkyní strany. Její otec a zakladatel strany Jean-Marie Le Pen, který byl na sjezdu přítomen a který vyzval k podpoře zvolení jeho dcery za prezidentku země, delegátům řekl: „Mezi katastrofou a Francií stojí jen Národní fronta a vlastenci.“

Dnes je Marine Le Pen v první linii informačních válek ve své zemi, a možná i v celé Evropě. O tom, že přijala výzvu, kterou ji předhodila euroatlantická (j)elita, vypovídá dostatečně i tento malý výňatek z jejího rozhovoru pro Euronews:

Otázka: Takže vy plánujete vystoupení Francie z EU a eurozóny. Ale pokud se Francie jako jediná vzdá euro, bude mít velké problémy!

Odpověď: Poslyšte, nestrašte… země mimo eurozónu se cítí skvěle!

Otázka: A co tedy děláte v Evropském parlamentu? Vždyť právě parlament vám zajišťuje velkou část vašich příjmů, ne?

Odpověď: Zformuloval jste to hezky, ale nepřesně. Já nejsem kádrem! Nejsem pracovnicí Evropské unie, nesedím v Europarlamentu. Jsem poslankyní, zvolil mne lid. Ne všichni, samozřejmě, ale jen ti občané, kteří si myslí, že Národní fronta potřebuje více míst v politických institucích, aby bránila lidi před Evropskou unií…

Otázka: Dobře, promluvme si tedy o nejednoznačných otázkách. Bělorusko, Sýrie, Venezuela a Afghánistán, spolu s Ruskem, uznaly politický statut Krymu. A vy? Schvalujete anexi?

Odpověď: V době, kdy se konalo referendum, nebyla na Ukrajině legitimní vláda. Byl tam puč…

Otázka: Říká se, že nacisté jsou i ve vašem okolí?

Odpověď: Vy si snad děláte srandu? Když říkám „nacisté“ ve vztahu k Ukrajině, mám na mysli nacisty s nacistickou vlajkou. V historii bude mít vše své místo. Vidím, že pro vás jsou přijatelní nacisté, když se mluví o Ukrajincích, a ostatní jsou zlí nacisté. Slyšela jsem, že časem moc činí lidi surovými. A v Kyjevě moc hází lidem na hlavy granáty. A nikoho to nijak zvlášť nevzrušuje…“

Marine Le Pen otevřeně a nahlas říká: „Putin vrátil velkému národu pocit hrdosti.“ A ona se chystá vrátit tento pocit Francouzům.