Rok bestie (2)

Předchozí část

V noci na 30. listopadu 2013 koordinační výbor majdanských studentů rozhodl o ukončení akce. Po půlnoci začali aktivisté rozebírat pódium, balit aparatury a nakládat na auta.

Nicméně ne všem to vyhovovalo. Čekat na řádné prezidentské volby Američané nehodlali. Americké velvyslanectví v Kyjevě ukončilo veškeré své hlavní činnosti již v srpnu, za Johna Teffta.

Existují veškeré důvody se domnívat, že puč na Ukrajině musel proběhnout nezávisle na tom, jestli Janukovič podepíše dohodu s EU, nebo ne. V případě podepsání by byly veškeré síly protestu vrženy na „rozčarování národa“: „I když to Januk podepsal, do EU nás nezvou a zvát se nechystají, víza nezruší, kvůli celním problémům s Ruskem se podniky co nevidět začnou zavírat, všechno zdražuje…“

Tefft odjel z Kyjeva již v srpnu, neboť další vývoj znal podrobně… Není bez zajímavosti, že se rozhodl vyhnout bezprostřední účasti na puči ani ne tak kvůli vysokému věku, jako kvůli tomu, jak je nyní známo, že nesnáší ukrajinskou hymnu. Chápal, že když se opozdí, bude ji muset každý den poslouchat a nepřežije zimu. Wikileaks Juliana Assange odhalila tajemství. V diplomatické korespondenci si Tefft stěžoval na ukrajinskou hymnu: „Je to jako mučení! Oni sborově kvílí: „Šče ne vmerla Ukrajina…“. Činí to dojem, že tě uzpívají k smrti. Přepadá tě jakási tísnivá srdcervoucí úzkost a časem se ukáže, že v okolí tohoto kvílení chcípají mouchy. Poslouchat toto vřískání je nesnesitelné, až občas člověka napadalo, že by bylo lepší umřít.“

Nový velvyslanec Geoffrey Pyatt se ukázal být odolnějším vůči vnímání reality. 29. listopadu se již zcela vrhl do událostí: „Jsme přesvědčeni, že demonstrace veřejných aktivistů, které již devátý den probíhají v Kyjevě a v celé zemi, jsou dobrým znamením pro budoucnost ukrajinské demokracie, pro pevnost občanské společnosti na Ukrajině.“ To nejsou slova člověka, ale stroje vykonávajícího program. Kdyby to byl člověk, pak by ho bylo možné obvinit z cynismu.

* * * 

Připomínám, že studentská akce na majdanu začala poté, co prezident Janukovič pronikl do obsahu nechvalně známé asociační dohody s Evropskou unií a 21. listopadu se rozhodl podpis odložit. Bylo to na den archanděla božského Michaela, patrona Kyjeva. Rozumně uvažující lidé se zaradovali. Někteří to považovali za zázrak. Pravděpodobně to i byl. Nicméně v hlavách „pokrokové kyjevské mládeže“ se již vytvořilo přesvědčení, že dohoda s EU se rovná vstupu Ukrajiny do Evropské unie a že je zárukou zrušení víz pro cesty do Evropy. Jedna z dívek na mejdanu pak mávala plakátem: „Jsem dívka! Nechci do Celní unie! Chci krajkové kalhotky a do EU!“ To zcela odráží míru vymytosti mozků části ukrajinských studentů. Takže aniž by mladí tušili něco o nějaké dohodě, na výzvu novináře-provokatéra se o půlnoci 22. listopadu sešli na majdanu. V tu dobu se již jejich vlastní akce „Povstaň Ukrajino!“, zahájená před více než 8 měsíci, dávno vyčerpala. Politici obsadili studentské prostory na majdanu večer 29., od 19 hodin začala vystoupení těžkých vah.

Samotný Porošenko se rozhodl nevystavovat a poslal za sebe svého člověka, Jurije Lucenka. Ten hlásal z pódia: „Jediným naším problémem na cestě do Evropské unie je Janukovič… Ten nedokáže bez falšování zvítězit v prezidentských volbách v r. 2015…“ Pak podle seznamu následovalo „trio“. Arsenij Jacenjuk: „Našim cílem je podepsání dohody s EU, splnit dohodu a učinit naši zemi evropským státem…“ Obzvláště dojemně dnes působí slova nacisty Oleha Tjagniboka, vyřčená před rokem: „Janukovič buduje policejní stát…“ Vitalij Kličko: „Tato moc dělá vše, aby nedopustila změnu moci… V r. 2015, pokud se Janukovič té doby dožije, uděláme vše, abychom vyhráli…“ U mikrofonu se objevil i člověk z Evropy – Polák: „Dnes jsem zde, abych vám řekl, že Ukrajina je evropskou zemí… Rusko musí pochopit, že staré časy jsou pryč…“ Moderátor akce, nyní ministr kultury, lidem bulíkoval, že je třeba křičet v pauzách. Začalo se skandovat „Revoluce!“, „V jednotě je síla!“, Děkujeme!“. A když bylo potřeba, zpívali hymnu.

Na Interu Ljovočkina a Firtaše vyzývali tři opozičníci lidi, aby přišli na majdan v neděli 1. prosince. Kličko, což je zajímavé, ještě jednou řekl, že v r. 2015 je za opozici možný jen jeden kandidát na prezidenta.

* * *

Studentům se nelíbilo, že bezzásadoví politici si dělají reklamu na jejich akci, a o půlnoci se rozešli domů. Pyatt zavelel „vpřed!“. Pro Ljovočkina a Akimovou (tehdejší první zástupkyni šéfa administrativy prezidenta), pro Porošenka a Lucenka, pro Jacenjuka, Turčinova, Avakova, dokonce i pro Timošenkovou, a také pro spoustu dalších, nastal okamžik akce, čas odpracovat si stříbrňáky, ukázat se.

Jacenjuk jako odvážný aktivista puče, beroucí se za štěstí národa, když se dozvěděl, že hloupí studenti své majdanovské vybavení demontovali, začal požadovat, aby se jeho odvoz zablokoval. Lucenko, který se na majdanu objevil dříve, se začal potýkat s policí a zařízením. Aktivisté vyšli na sjízdnou část Kreščatiku. „Berkut“ je z nějakého důvodu začal vytlačovat. Novinář Reuters (ten, který v r. 2008 dělal výpravné záběry v Gruzii s přetahováním se o mrtvolu) se rozhodl, že nastal ten pravý čas. Dostal balíček s krví a rozbil si ho o hlavu. Všichni ho začali fotit a rozčilovat se, že ho „Berkut“ vzal pendrekem. A reportér, který předčil všechny ostatní svoji vytrvalostí, pokračoval ve fotografování. Objevil se Jacenjuk a pod ochranou policie poslal autobusy s vybavením na opačnou stranu Kreščatiku.

Vše se začalo zklidňovat. Náměstí se vyprazdňovalo. Studenti se rozcházeli. A v tom se náhle přiřítil Porošenko, začal chrlit na zbývající aktivisty-děcka veškeré své zombifikační řeči a přesvědčoval je, aby akci neukončovali. Nesmí se ztrácet na tempu. Vymýval jim mozky dlouho a dokázal to až do čtyř do rána…

Na ministerstvu vnitra proběhla porada. Ministr Zacharčenko vydal rozkaz vytlačit zbytky aktivistů z majdanu, a v případě kladení odporu je rozehnat. Pochopitelně, že Ljovočkin o tom okamžitě informoval Jacenjuka. Tajemství přestalo být tajemstvím. Ljovočkinovi nezbylo než čekat. Finesa „technologie“ nespočívá v přímém rozkazu „mlátit a hnát!“, ale v tichých slovech: „No v Evropě, kam se ženou, by za odpor okamžitě dostali plný nářez…“ A v onu noc napíše Ljovočkin, když splnil úkol, rezignaci na post šéfa administrace prezidenta. Tím je zahájena zrada. Janukovič, v šoku, rezignaci nepodepíše.

Kolem čtvrté ráno přitáhli na majdan opět novináři a přivlekli sebou vyspalé návštěvníky hlavního města, bojovníky tehdy ještě neznámého „Pravého sektoru“…

Ti se nejdříve rozhodli vyfotografovat: výkaznictví je věc nutná. Internet zachoval na jednom ze zdrojů zajímavou fotografii. V článku s názvem „Podrobnosti o rozehnání euromajdanu: „Berkut“ mlátil lidi do krve“ jsou ilustrace. Na jedné z nich vidíme drsoně v krátkých bundách s kapucí, zahalené šátky a maskami. Skví se pod majdanovskou sochou, na které je pověšena vlajka s červeno-černými pruhy a nápisem „Pravý sektor“. Jeden z maníků je ve válečné uniformě, kotníkových botách, kalhotách-maskáčích s gumovými nákoleníky a v kožené bundě a masce. Další dělá gesto „Sieg Heil!“. Někteří mají v rukou tyče a ještě něco.

Ve čtyři hodiny začaly na majdan přijíždět náklaďáky se smrkovým chvojím. Začala se stavět novoroční konstrukce – grandiózní. Mladící začali demontovat zátarasy. „Berkut“ se rozhodl zakročit. Na milicionáře začaly létat kameny a tyče.

Nyní, z údajů prokuratury, je známo, že vyklízení mejdanu se účastnilo 390 pracovníků zvláštního oddělení „Berkutu“. A ti okamžitě použili sílu proti 20-30 „studentům“ jdoucím v prvních řadách. Ve skutečnosti je i tento počet přehnaný. Videomateriály dokazují, že na „demokrátizorech“ pracovalo nanejvýš deset lidí. Je pozoruhodné, že prokuratura, po provedeném šetření, vyslechnutí všech berkutovců, kteří se vyklízení účastnili, neodhalila ani jednoho, který by někoho mlátil. Vzniká otázka, jestli nebyli do prvních řad posláni žoldáci v uniformě „Berkutu“.

Nijak nás to nepřekvapí, když chápeme, že při vyšetřování všech choulostivých záležitostí, počínaje touto nocí, po „neznámé odstřelovače“, po „Oděskou Katyni“ a genocidu na Donbase byl kyjevský režim zainteresovanou stranou a pravdu od něj čekat nelze.

Ale existuje vyšší soud…

Nyní, po roce, vidíme, že ze zárodku této noci vyrostla odporná obluda, která pohltila Ukrajinu a sdělila, že ona je Ukrajina. Tato nestvůra má přeměnit život v peklo. Neznáme termíny, ale aby Ukrajina přežila, musí ze sebe tohoto tvora vyrvat a vyléčit rány. Potřebuje pomoct.