O Ukrajině a ekonomických sankcích vůči Rusku

V souvislosti s událostmi na Ukrajině zazněly ze západních hlavních měst výzvy k uvalení sankcí vůči Rusku. Jednotlivé výzvy se přeměnily ve skutečný sbor poté, co 1. března Rada Federace jednohlasně odhlasovala udělení práva prezidentu RF použít na Ukrajině ruské ozbrojené síly s cílem zabránit šíření banditismu a ochránit ruské obyvatelstvo v této bratrské zemi.

2. března americký ministr zahraničí John Kerry označil aktivity Moskvy za „neuvěřitelný akt agrese“. Podle jeho slov je on i jeho zahraniční kolegové připraven dosáhnout izolace Ruska v této záležitosti. 3. března informační agentury sdělily, že sedm hlavních západních zemí (Kanada, Francie, Německo, Itálie, Japonsko, Británie a USA) ukončuje přípravy na summit „velké osmičky“ v Soči (v r. 2014 je Rusko předsedající zemí této skupiny). Země „sedmičky“ také sdělily, že podporují suverenitu a územní celistvost Ukrajiny a vítají obnovené kontakty Ukrajiny s MMF. Pak následovaly hrozby sankcemi na adresu Ruska. Ekonomické sankce jsou nejrozšířenějším nátlakovým nástrojem Západu na země, které jdou, nebo se chystají vydat, vlastní cestou. Podle některých odhadů používá Západ ekonomické sankce proti zemím a územím, ve kterých žije nejméně polovina obyvatel planety.

***

Rusko není zvyklé slyšet na hrozby ohledně uvalení ekonomických sankcí. Stačí vzpomenout agresi Gruzie proti Jižní Osetii v srpnu 2008. Tehdy byla tato otázka také posuzována, ale rozhodnutí nepadlo. K dalšímu návalu touhy uvalit ekonomické sankce vůči Rusku došlo u Západu v létě 2012, v souvislosti s „případem Edwarda Snowdena“. Nakonec Snowden zůstal v Rusku a sankce uvaleny nebyly.

Na podzim 2013, když se zostřila situace kolem Sýrie, kterou Rusko rozhodně podpořilo, se objevil dopis čtyř amerických senátorů, kteří vyzývali vládu USA, aby uvalila sankce na největší ruské banky, které údajně pomáhají financovat aktivity syrských úřadů. V podstatě šlo o přímou výzvu k zahájení americké ekonomické války proti Ruské federaci, ale i ta zůstala viset ve vzduchu.

Seriozní politici chápou, že ekonomické sankce jsou tyč o dvou koncích. Poškodit mohou jak cíl, tak organizátora sankcí. Západní historici poukázali na důležitou zákonitost: úspěchy stalinské industrializace ve 30. letech byly značně podmíněny tím, že Západ neustále organizoval obchodní a úvěrové blokády Sovětského svazu. Ve výsledku byl v SSSR vytvořen ekonomický potenciál, díky kterému Rusko obstálo ve světové válce.

Dalším příkladem toho, jak se sankce vrací ke svým organizátorům jako bumerang, je Írán. Washington od r. 1979 provádí na tuto zemi ekonomický nátlak a využívá takové metody, jako zmrazování devizových rezerv v západních bankách, zakazování svým bankám provádět vypořádání s íránskými bankami, přerušení dodávek strojů a zařízení do Íránu, spotřebního zboží, včetně potravin a léků. Nakonec Washington prováděl nátlak na své evropské spojence a zakázal jim kupovat od Íránu ropu. Pro Írán to není jednoduché, ale stojí na nohou již 35 let a vzdávat se nehodlá. A Washington je náhle znepokojen: Írán se naučil obejít se bez amerických dolarů a obchází západní sankce, přistupuje k barterovým dohodám, k vypořádání v národních měnách svých obchodních partnerů (juanu, rublu, rupii), obchoduje za zlato. A dohody Íránci uzavírají i s tak zvanými „černými rytíři“ – nevelkými společnostmi různých zemí, které působí jako prostředníci a sankcí se nebojí.

***

A Rusko není Írán. Je to země mající pro vytvoření silné ekonomiky vše potřebné, má pevnou obranu a může uspokojovat všechny životně důležité lidské potřeby.

Zmrazení ruských mezinárodních rezerv? Nepříjemné, ale je nutno chápat, že tyto rezervy jsou ve světovém finančním systému, vytvořeném finanční internacionálou, pouhou iluzí peněz. Země, která je hromadí, je nemůže použít jako klasický platební prostředek. Sankce Rusku jen umožní rychleji přistoupit k vytvoření suverénního peněžně-úvěrového systému a systému mezinárodního vypořádání, který nebude ovládán Spojenými státy. Návrhy v tomto ohledu se již vypracovávají.

Bojkot summitu „velké osmičky“? Tak jo, Rusko stejně nikdy nebylo plnohodnotným členem „klubu vyvolených“. Všechny závažné otázky se i dříve projednávaly v rámci „sedmičky“ a Rusko posadili na „přistavenou stoličku“. Likvidace „osmičky“ a přechod Západu k předešlému režimu ve formátu „sedmičky“ pro Rusko jen urychlí zbavení se jedné iluze.

Obchodní bojkot? Ale vždyť dnes v ruském vývozu převládají dvě komodity – ropa a zemní plyn. Zemního plynu se Evropa nezřekne a s prodejem ropy nebude problém. Tím spíše, když hned vedle je taková země jako Čína, která již dlouho prosí o zvýšení dodávek energosurovin. S dovozem problém nebude o to víc. V první fázi s nákupy všeho nezbytného pomohou „černí princové“ a Rusko tak bude mít silný stimul budovat dovozy nahrazující výrobu. Tedy industrializaci.

Sankce Rady bezpečnosti OSN? Ale vždyť samotné Rusko je členem RB, kde spolu s ním v mnoha důležitých otázkách v poslední době vetuje i Čína. Obě tyto země mohou vetovat jakýkoliv návrh západních členů RB.

Vyloučení Ruska z WTO? Tak to je pro Rusko dárek! Dnes dokonce i majitel Severstal Aleksej Mordašov, který je považován za hlavního lobbistu WTO v Rusku, náhle prozřel a pochopil, že z členství ve WTO pro jeho metalurgický byznys plynou jen ztráty. A vyloučení z WTO poskytne Rusku možnost vzkřísit své zemědělství, které ještě nebylo doraženo zcela. A bez něj potravinová bezpečnost země neexistuje.

Zdá se, že jedinou účinnou formou sankcí vůči Rusku může být zmrazení (či dokonce jen hrozba zmrazením) devizových účtů a dalších aktiv ruských oligarchů v zahraničí. Nedávno takovéto hrozby ze strany Západu zazněly na adresu ukrajinských oligarchů. V lednu náměstkyně amerického ministra zahraničí Victoria Nuland přímo v Kyjevě pokárala prvního oligarchu Ukrajiny Rinata Achmetova a požadovala od něj konkrétní kroky k nastolení pořádku v zemi. Či přesněji nepořádku. A toto pokárání zafungovalo. Dnes existuje spousta důkazů o tom, že ukrajinští oligarchové financovali Majdan. Nicméně tím jejich úkol nekončil. Nyní pilně šíří „výdobytky Majdanu“ do celé Ukrajiny. Někteří z nich se u posilování nového režimu neomezují jen na financování, ale ještě se ujali funkcí v aparátu tohoto režimu. Jak si povede ruská „aristokracie daňových rájů“, pokud vznikne podobná situace?

Takže jaké jsou závěry?

1. vyloučit uvalení sankcí vůči Rusku Západem v souvislosti s událostmi na Ukrajině nelze. I když jsou tyto sankce obousečnou zbraní, je třeba brát v úvahu rostoucí ztřeštěnost vládnoucích amerických kruhů, které jsou „tahounem“ ekonomické války proti Rusku.

2. vnímat ekonomické sankce jako tragédii netřeba. Spíše je je třeba vnímat jako stimul k přechodu země na rozvoj průmyslových výrob 21. století.

3. na ekonomické sankce je třeba se připravovat a Rada Federace již vypracovává návrh zákona, udělujícího ruskému prezidentovi právo zkonfiskovat majetek, aktiva a účty amerických a evropských společností, pokud Západ vyhlásí ekonomické sankce vůči Rusku.

4. jedním z hlavních směrů takové přípravy se musí stát apel na ruské oligarchy vrátit co nejrychleji svá zahraniční aktiva do Ruska.