Homosexualita zvířat a gen homosexuality

Článek pana Hrušky o homosexualitě se mi docela líbil. Byl věcný, i když trochu (a právem které chápu) jednostrannější, ale přehledný. Diskuse pod ním byla vášnivá, jak se koneckonců dá u tohoto tématu v Čechách čekat. Jedna z výtek byla povrchnost článku a méně faktů. To se ovšem musím autora zastat. V této diskutabilní oblasti je totiž naprosto zbytečné předkládat fakta! Oponent jich může nasbírat desítky, nastudovat mnoho knih a jediný výsledek? Ztráta času, neboť na konci diskuse je stejně obviněn ze šovinismu, nenávisti, latentní homosexuality a lži. Stejně se nakonec oponent dozví, "že všechno je jinak, já to přeci vím, já mám gaye kamaráda." Tato protiargumentace je jednoduchá a absolutně nenáročná. Proč tedy ztrácet čas historií, sociologií, psychologií, genetikou, etologií atd., když se oponent stejně skoro nikdy nedočká věcné diskuse?

Z tohoto pohledu je zbytečný i tento můj příspěvek. Rozhodl jsem se jej napsat jako určité morální podpoření pana Hrušky. Tento příspěvek je pouze o etologii a genetice a bude stručný, jak jen to bude možné. (Podobně lze ovšem rozepsat i další protiargumenty) Argumentace v mém článku bude stejně zbytečná jako vždy, alespoň však poukáže, že oponenti pozitivní diskriminace homosexuálů mají na své straně přinejmenším část vědy. A že nám argumenty v žádném případě nechybí!

Dědění homosexuality:

1. Po krevní linii je dědění mužské homosexuality nemožné. Vylučuje to samotná podstata genetiky a sexuality. Navíc nikdo (prý) nedonutí homosexuála spát s ženou (oblíbený argument homosexuálů). Sociální rozvrstvení společnosti bylo vždy postaveno na tom, že muž nemusí mít rodinu. Staromládenectví bylo a je stále přijatelnou formou vedení života a v minulosti nikdo nenutil muže založit rodinu. (Závěry italského týmu z university v Padově vedený Andreem Campeir-Cianem nelze zatím považovat za průkazné - pojednávají o hypotéze, že sestry homosexuálů mají více dětí… Ale i tento tým nepřikládá vlivu dědičnosti na sexuální orientaci více než 20%.)

2. Gen homosexuality: Tento velký sen byl naprosto stupidní již od svého počátku. Hledání dotyčného genu mělo stejné šance, jako hledání cesty do středu země. Mnohdy i naprosté triviálnosti (jako barva očí) jsou tvořeny souhrou genů a ne genem jediným. To že se gen homosexuality "povedlo" již několikrát najít jasně svědčí o snaze manipulovat a lhát! To mimo jiné poukazuje na selhání a neobjektivnost zastánců "nového sexuálního řádu".

3. Souhra více genů: Je možné že souhra více genů může mít jistý vliv na odlišné sexuální chování jednotlivce. Jestli tomu tak je, se dozvíme až po mnoha letech (po úplném probádání lidského genomu). Ale i tak je dnes jisté, že bez podnětů okolí se tyto geny budou pokaždé projevovat jinak a velmi pravděpodobně se bude jednat o stejné principy, které mají vliv na nekrofilii, zoofilii atd. Je velice nepravděpodobné, že by bylo jakkoli zakódováno - budeš mít rád stejné pohlaví.

4. Změny během prenatálního stádia (případně ovlivněné hormonální antikoncepcí): Tato teorie je nejzajímavější obzvláště proto, že ji nelze zatím příliš oponovat. Teorie bez vědeckého ověření se horko-těžko vyvracejí. Ale i zde je spíše pravděpodobné, že dochází k poruše sexuálního vnímání než k sexuálnímu předurčení. Samotná orientace bude zřejmě předmětem dospívání každého individuálního jedince.

Homosexualita zvířat:

Tahle oblast je vysoce zprofanovaná a je velice oblíbená při argumentaci homosexuality. Předně je nutné říci, že vědecké práce na toto téma vznikají spíše na objednávku a většina z nich ani s vědou nemá nic společného. Jako jednoduchý příklad lze doložit snahu vidět homosexualitu např. u hmyzu. Je to tak nehorázná hloupost, ale jako argument pro Love Party to asi stačí.

Zde pouze bodově poukáži na problémy okolo "zvířecí homosexuality":

1. Část zvířat (jako hmyz) se řídí feromony (tedy čichem) a vleze na cokoliv co jim "voní po samičce". To by ovšem mohli ocenit čichači jetého prádýlka.

2. Velké množství "nižších zvířat" jsou hermafroditi. Tudíž se (např. šneci) při páření chovají zároveň jako samec i samice. Vůbec nejde rozumem pochopit, jak se na seznam homosexuálních zvířat mohou dostat tyto druhy! Zřejmě jako podpora lidských hermafroditů.

3. Nemalé procento zvířat (třeba některé korálové ryby) umí během života změnit své pohlaví (asi argument pro transvestity?).

4. Plazi se často páří hromadně i ve stovkách a navíc mají dva penisy (správně hemipenisy) - třeba se najde někdo kdo tak podpoří grupensexy?

5. Teorie, že dinosauři vyhynuli, protože dali přednost stejnému pohlaví taky zatím neobstojí :c)

6. Potomci dinosurů - ptáci mají pouze kloaku a nikoliv penis (až na pštrosy a kachnovité). Ptáci nemají žádný sexuální chtíč a přesto jsou jednou z nejčastějších obětí v kategorii "přírodní homosexuality". Chudák racek vytvoří "kamaradschaft" s kámošem a už je na listině.

Tím jsme trochu humorně (snad) odstřelili všechny skupiny mimo savce. Kdokoliv Vám bude tvrdit o těchto skupinách živočichů jakékoliv sexuální úchylky, tak by měl dozajista navštívit psychiatra. Je to totiž stejné, jako by jste tvrdili, že tito živočichové dovedou samostatně myslet. Nyní se zaměříme na savce. Zde rovnou můžeme vynechat individualistické druhy, které se slučují jen v období nouze a páření. Zaměříme se především na zvířata žijící ve skupinách.

7. Také "nižší" savci nemají mimo období "říje" žádnou potřebu sexuálního pudu. Partnerské svazky (jde-li o párové druhy) udržují z důvodu kooperace a bezpečnosti. Představa jakéhokoliv sexuálního vztahu (orientace) je v jejich případě směšná.

8. Vedle smečky/stáda s dominantním samcem (např. lvi / divoké ovce) si v mnoha případech vytvářejí neúspěšní samci vlastní skupiny - jednoznačně to zvyšuje jejich šance na přežití (nikoliv proto aby si lízali … však víte co).

9.Skupinová zvířata si upevňují hierarchii pomocí ponížení ostatních členů tlupy či smečky. Ve smečce (u dravců) je kromě dominantního samce vždy několik samců podřízených. K určení hierarchie a jako důkaz nadřazenosti kopuluje (spíše naznačuje kopulaci) "alfa samec" s ostatními jedinci.

10. Náznaky kopulace zároveň patří k "dospívání" těchto zvířat. Skákání po sobě mají stejný účel jako náznaky rvaček - co se v mládí naučíš, ve stáří jako by jsi našel...

11. Již dávno prokázané "přátelství" u zvířat (především u stádového dobytka) je mylně vykládáno jako sexuální vztahy. Stejně mylně je vykládána hygiena, vyvolání falešné říje, či další chování zvířat (lízání pohlaví u klisen).

12. Změněné sexuální chování u zvířat je často způsobeno stresem - zajetí v zoo, nepřirozené skladby stád u domácích zvířat, prostředí (snaha psa kopulovat s nohou jistě není projevem NOHOsexuality).

Z důvodu absence sexu mimo říji a absenci nějakých složitějších psychických pochodů se u většiny savců nedá jakkoli hovořit o nějaké rozvinuté sexualitě (natož tak o homosexualitě) a obecně ani o vztazích (vše je řízeno pudově a vnitřní chemií). Navíc homosexualita je především psychický problém (to přiznávají skoro všichni vědci). Jen tato oblast tedy vylučuje okolo 99,9 procent živočišných druhů (číslo je můj odhad). Od stonožky přeci jen nelze čekat žádné psychické problémy…

Jedinou výjimku by mohli tvořit inteligentní druhy živočichů, kde je možnost vztahů (akce - interakce) a mnohdy tyto zvířata mají zvýšený sexuální pud. V rámci inteligentních zvířat si dovolím vynechat mé oblíbené chobotnice, neboť představa, že se dva samci ojíždějí svým cenným hektokotylovým ramenem mi přijde příliš absurdní.

13. Někteří "vyšší" savci sice mají sice na sex chuť po celý rok, za to ovšem nemohou (až na výjimky - primáti apod.) onanovat a přesto se jim sex alespoň trochu líbí. To že si delfíni v onanii vypomohou hovoří pouze o tom, že jim chybí ruce a ne že jsou homosexuálové. Velké procento pozorování homosexuality jde právě na úkor "onanie" či náhražky samice, která nemá pochopení.

14. Teď to zásadní: Jen naprosté minimum zvířat žije sexuálně po celý rok (myslím normální vztahy - stejně jako člověk). Myslím, že dosud se to ví jen o dvou druzích živočichů. Jedním z nich je šimpanz bonobo, u kterého ovšem pro "samčí styk" platí pravidlo upevňování hierarchie.

Shrnu-li to, homosexualita u zvířat se i přes některé zajímavé práce dosud nepovedla prokázat. Jedná se spíše o "přání" než o fakta a překrucování (v lepším případě nepochopení) zvířecího chování.

Celým tímto článkem neříkám, že jednou třeba nenajdeme "gen homosexuality" nebo že neexistuje žádný "homosexuální" zvířecí jedinec. Jenom dokládám, že ani jedno nebylo dosud prokázáno (přes úpornou snahu dokázat opak). Zároveň tím chci poodhalit homosexuální lobby, která již roky úmyslně mystifikuje veřejnost (vlastně dosti často nepokrytě lže).

Nečiním tímto článkem žádné závěry na lidskou homosexualitu a přístup k ní. Osobně ji považuji za duševní poruchu. Ovšem chci jen poukázat, že v rukou oponentů proti nepřirozenému preferování homosexuality jsou mnohdy velice pádné argumenty zaštítěné vědou. A nikoliv pochybné freudovské orální, či anální fáze života.

Bohužel pokud je cíl najít něco konkrétního, tak se to taky obvykle najde. Tímto způsobem ovšem lze vyrobit i kámen mudrců. Nebo alespoň jeho zdání.