Zákon SSSCA znovu na pořadu dne

Zmíněná slova byla pronesena na konferenci, organizované vládním oddělením pro obchod. konané 17.prosince. Nejvíce panu Valentimu tleskali zástupci Walt Disney Company. Konference si vytkla za cíl vyjasnit, zda je nějaká nová forma řízení digitálních autorských práv nutná. Všichni účastníci konference dostali ke studiu návrh zákona SSSCA. Ten se jako zlý duch vznášel nad celým jednáním. Zmíněný zákon měl být projednáván Kongresem na podzim, ale z důvodu teroristických útoků na WTC, bylo jeho přijetí dočasně odloženo. Očekává se, že v Kongresu přijde na pořad jednání brzy zjara.

Připomeňme, že autorská práva digitálních děl upravují dva nové zákony: DMCA (Digital Millennium Copyright Act) a SSSCA (Security Systems Standards and Certification Act). První definuje, co se může (jen poslouchat a dívat se ovšem jen těmi, kteří zaplatili) a nesmí (všechno ostatní), a je už schválen, zatímco druhý je něco jako prováděcí forma či výkonný nástroj - chcete-li - zákona DMCA..

Kdyby s námi nahrávací korporace hrály fair hru, stačilo pouze rozšířit stávající autorský zákon o nějakou definici digitálního formátu. To by ovšem nepřineslo korporacím kýžené nové zisky. A tak se lobbovalo (úspěšně) za úplně nový autorský zákon platný pro všechna digitální díla.

Problém s dvojicí zákonů DMCA a SSSCA spočívá v tom, že ruší zaběhlé definice, jako je fair use - poctivé použití, a značně rozšiřují práva vydavatelů (nikoliv autorů!) digitálních děl na úkor spotřebitelů. Například tam, kde autorský zákon stanovuje, že 70 let po smrti autora je jeho dílo uvolněno k použití, zákon DMCA svévolně "chrání" dílo časově neomezeně.

Zákon SSSCA tedy doplňuje zákon DMCA. Zakazuje vytvořit, prodat, odněkud přivést nebo prostě jen někomu dát jakékoliv elektronické zařízení schopné zobrazit nebo reprodukovat digitální soubor (obrázek, hudba, film) bez zabudované ("upravené" nebo vypnuté) certifikované hardwarové / softwarové ochrany ("černé skříňky"). Blokovací mechanismy v černých skříňkách bude schvalovat (certifikovat) vláda Spojených států.

Certifikované blokovací mechanismy nebudou umístěny pouze v jednom místě přenosové cesty, ale bude jich několik po celé dráze signálu z disku nebo paměti k sluchu / zraku uživatele. Každá hardwarová komponenta, kterou signál prochází, bude mít vlastní blokovací mechanismus. Tím se zajistí, že i kdyby někdo nějakým způsobem modifikoval některou součástku, aby ochranu vypojil (riskuje tím pět let vězení a půl milionu dolarů pokuty), nepodaří se mu s velikou pravděpodobností odblokovat všechny ochrany ve všech součástkách. Mimo hardwarové blokování bude navíc ještě existovat softwarové jištění přímo v operačních systémech a ovládačích.

Proti zákonu SSSCA stojí knihovníci, programátoři, zastánci otevřeného kódu GNU/GPL v čele s EFF, kteří se obávají (zcela poprávu), že zákon znemožní tzv. fair use - poctivé užití koupeného díla. Neumožní totiž to, co můžete udělat např. se stránkou kterékoliv tištěné knihy: vytvořit si její fotokopii. Ve svém důsledku může (a bude) zákon SSSCA mimo jiné znamenat i konec Linuxu (jaká naděje pro MS!) a dalšího freeware, ztížení práce knihoven a podstatné omezení přístupu k informacím pro širokou veřejnost.

Mluvčí Disney Corporation pan Padden je téměř hysterický, kdykoliv dojde na fair use: "Nic takového, jako poctivé užití neexistuje," hřímá. "Poctivé užití je jen zástěrka. Výmluva proti porušování autorského zákona!" Tak, jako Bush vidí teroristy v každém obyvateli planety, tak pan Padden vidí zloděje autorských práv v každém spotřebiteli. Je zřejmé, že by nejraději zakázal i kopírky (co kdyby si někdo okopíroval stránku z knížky a nezaplatil, že?), jenže to dosti dobře nejde. V oblasti digitálních formátů se mu ovšem nabízejí nové účinné kontroly a je nade vší pochybnost, že je použije. S postupným širokým uplatněním digitálních nosičů bude mít dvojice zákonů DMCA/SSSCA dalekosáhlý dopad na život nás všech.

A Kongres, který je (a vždy byl) zcela nepokrytě na straně obřích korporací (řada kongresmanů je přímo finančně vázána na jejich zisky), mu naslouchá téměř s dojetím.

Tragedií je, že jakmile zákon bude přijat, bude platit ve všech zemích světa, ne jen v USA. Nebude totiž technicky možné vyrábět hardwarové a softwarové komponenty zvlášť pro americký trh a zvlášť pro zbytek světa. Bylo by to příliš drahé. Vlády dalších zemí po tomto zákonu nebo jeho variantě rovněž skočí jako slepice po flusu. Jednak členové těchto vlád dostanou od amerických korporací tučné "všimné", jednak si samy brzy uvědomí, že je to v jejich zájmu. Stalo se už smutným zvykem, že kdykoliv lze občánka skřípnout, ubrat mu něco z jeho ubohých svobod, potrestat jej, utáhnout dohlížecí a šmírovací systém, je to vždy "v zájmu něčeho", aby se tak stalo.

A kdyby nějaký stát snad nechtěl - nu, americké korporace mají dostatek prostředků, aby za porušení zákona SSSCA pronásledovaly kohokoliv a kdekoliv bez ohledu na zákony té které země - viz případ Skljarov.

Chamtivost a chtivost amerických korporací je ohromující, ale nikoliv překvapivá. Překvapivá je ovšem letargie, lhostejnost a nezájem veřejnosti. Ta se totiž nedá omluvit strachem z teroristů, jako tomu bylo, když vlády většiny západních demokracií ohýbaly ústavy svých států a vytvářely totalitní zákony pod zástěrkou zajištění bezpečnosti.

Zdroje

• EFF
• Wired