Brněnský sjezd České lékařské komory

Nevím, zda máte představu, jak to na takových sjezdech chodí. To se nejdřív odvykládá povinná úvodní pasáž o programu, složení komisí a tak. Pak přijde to hlavní – úvodní proslov prezidenta, kde se Milan Kubek chválí za to, co pro komoru všechno udělal, jak to měl tuze těžké, jak šetřil každou korunu, jak ministr nekomunikuje, ale jak i přesto Milan komoru zase povznesl a posunul o kus dopředu, jaká exotická místa musel projezdit kvůli schůzím různých (pochybných) organizací, kde se projednávají různá (ještě pochybnější) témata, jak to všechno bylo těžké, bylo toho moc, ale Milan to zase zvládl, protože by za komoru dejchal a na srdci mu neleží nic jiného, než blaho českých lékařů. Pak se mu zatleská, seniorní delegáti se odbelhají ke stolům s občerstvením a začíná rutina, kdy se přednáší k projednávání různé body (typicky přednesené Kubkem od navrhovatele Kubka). U řady bodů probíhá bouřlivá diskuse (která se často pro nekonečnost musí utnout), a pak se hlasuje takovou krabičkou, co vypadá jak dálkáč k televizi.

Teda jednou ne – to vám jednou z ničeho nic přestaly dálkáče fungovat a muselo se hlasovat ručně. Čirou náhodou to byl zrovna bod, kdy se hlasovalo o tom, jestli Kubek bude moci být prezidentem na věky věků. Od té doby nepamatuju, že by se podobná porucha někdy zopakovala. Takže se normálně hlasuje dálkáčem, bod se schválí, ale občas se taky stane, že se třeba neschválí. To je potom Milan tuze nazlobený, mračí se jako kakabus a otcovským hlasem k nám promlouvá a vytýká, že teda jak myslíme, ale že jsme sami proti sobě a že na jeho slova stejně dojde.

Tak tomu bylo v minulých letech. Tento sjezd byl jiný. Byl výjimečný dvěma úkazy. Jednak se prakticky vůbec nediskutovalo. Když už nějaká diskuse byla, tak jen okrajově a vesměs jen technikálie. Všechno, co předseda Kubek předložil, bylo drtivou většinou delegátů schváleno. Samozřejmě včetně navýšení členských příspěvků o pětikilo. Dále se panu prezidentovi nelíbilo, že delegátů je nějak moc. Hodně delegátů znamená hodně výdajů na sjezdy. Hodně delegátů rovněž znamená hodně názorů a to taky není dobře. Takže je potřeba počet delegátů zredukovat a ušetřené penízky nasypat do černé díry s cedulí Dům lékařů. Jenže aby bylo možné počet delegátů zredukovat, tak se musí změnit stanovy ČLK. Zase ty zatracené stanovy, co pořád brání panu prezidentovi v konání dobra. Ale vše proběhlo hladce, redukci svého počtu delegáti sebemrskačsky schválili dokonce v té tvrdší variantě. Jsem přesvědčen, že kdyby Kubek navrhl, že každý člen ČLK půjde na měsíc povinně kurýrovat na Ukrajinu, tak se to schválí taky.

Druhá věc, která mě totálně zarazila, že jsem za předsednickým stolem neviděl žádnou tvář, kterou jsem měl za minulé sjezdy spojenou s odvahou, kritickým myšlením a vysokým morálním kreditem. Prostě zmizeli. Přesněji byli zmizeni. Alena Dernerová byla odsunuta kamsi do hloubi sálu a Helenu Stehlíkovou jsem v sále nenašel vůbec, možná byla někde v druhé řadě, nevím, je fakt, že mi slábne zrak.

Problematiky očkování se týkal zejména jeden bod. Ve zprávě o činnosti vědecké rady (Dr. Mrozek) bylo znovu uvedeno:

Toto rozhodnutí odhlasovali na vědecké radě a představenstvu v říjnu 2021 a je stále platné. Na to se přihlásil do diskuse kolega Martin Gabryš z Olomouce a přednesl svůj tvrdý protest. Řekl, že vědecká rada nemá žádný mandát k tomu, aby cokoli požadovala, že má pouze vydávat odborná stanoviska. Také představenstvo nemá žádné pravomoci cokoli požadovat nebo nařizovat. Řekl, že dosud představenstvo ani vědecká rada nepředložila ty „dostupné odborné údaje“, na základě kterých lehkomyslně a protiprávně vydali tak tvrdé požadavky. Uvedl, že dle observačních dat, vědeckých studií a přiznání Pfizeru lze jednoznačně a doložitelně prokázat, že onen přípravek nemůže mít statut vakcíny, protože v případě Covidu není ani účinný, ani bezpečný, ani nebrání přenosu. Zmínil, že kvůli nařízení povinného očkování hrozil kolaps zdravotní péče, protože řada zdravotníků byla rozhodnuta raději změnit zaměstnání než podstoupit protiprávní očkovací proces. Prohlásil, že z výše řečeného je tedy zřejmé, že požadavek ČLK na povinné očkování stojí na zcela mylných předpokladech a je protiprávní. Porušuje jak stanovy ČLK, tak zákony i Ústavu ČR. Proto vyzval delegáty, aby hlasovali proti tomuto bodu.

V sále to zahučelo znepokojením, začaly probublávat emoce, tázavé pohledy, ale nikdo nepískal ani nebouchal do stolu (jak se stávalo v minulých letech), jen ten hukot stále zesiloval… Slovo si pak vzal opět Dr. Mrozek, který říkal něco v tom smyslu, že tenkrát bylo všechno jinak, že žádné omezování péče nehrozilo a že očkování (tuším, že říkal proti žloutence) je přece pro zdravotníky také povinné a nikomu to nevadí. V sále to zamručelo spokojeným přitakáváním, ano, ano, tak je to správné a Dr. Mrozek sklidil bouřlivý potlesk…

Pak si znovu vzal slovo Martin Gabryš a řekl, že ve FN Olomouc má celkem přesný přehled o počtu zaměstnanců, kteří rezolutně odmítli podstoupit očkování a že by se nepochybně zastavil (nebo výrazně omezil) provoz na oddělení radiologie a biochemie. Na to už nereagoval nikdo, v sále bylo ticho, že by bylo slyšet spadnout špendlík. 

Slovo si vzal Kubek, emoce gradovaly, všichni s napětím čekali, že teď umlátí toho olomouckého kacíře argumenty, nechá ho vyvést ze sálu, vyloučit z komory a možná i zatknout za svatokrádež. Ale velký guru pronesl jen: „Mno, necháme to bez komentáře“. V sále to zahučelo zklamaným rozčarováním. Proč Milan nereagoval? Co si teď máme myslet? Jak si máme Milanovo mlčení vyložit? Pak nastalo hlasování. Pro 226, Proti 32, Zdrželo se 22. Bod Dr. Mrozka byl tedy přijat a oponentní vyjádření Martina Gabryše bylo drtivě zamítnuto.

Zřejmě se to však delegátům přes noc nějak rozleželo, protože druhý den, na závěr sjezdu, přišlo na pořad zcela rutinní hlasování o návrzích podaných na návrhové komisi. Bod číslo 40, návrh číslo 9, MUDr. Milan Kubek, OS ČLK Praha 9, text návrhu: „ČLK podporuje očkování“. Ani slovo o povinnosti, ani slovo o covidu, ani slovo o účinnosti a bezpečnosti. A výsledek hlasování? Pro návrh 190, Proti 40, Zdrželi se 39.

Těžko říci, proč druhý den podpora očkování trochu poklesla. Zda si někdo opravdu začal dohledávat informace a korigovat názor, nebo zda si jen spletli tlačítka na hlasovacím zařízení. Můžeme jen doufat, že zoufalý pokus o resuscitaci kritického myšlení v řadách lékařů měl nějaký úspěch.