Nejzločinnější smlouva v historii je konečně předložena k podpisu

Zde je oněch 12 zemí:

1. Austrálie
2. Brunej
3. Kanada
4. Chile
5. Japonsko
6. Malajsie
7. Mexiko
8. Nový Zéland
9. Peru
10. Singapur
11. Spojené státy
12. Vietnam

Každý, kdo dohodu viděl (vyjednavači mezinárodních korporací a jejich politici) podepsal formulář, kde slíbil:

„že bude zacházet s vyjednávanými texty a dalšími dokumenty, které kolují během vyjednávání, jako s důvěrnými vládními informacemi“ a „že tyto požadavky důvěrnosti budou platit čtyři roky po vstupu TPP v platnost“.

Důvodem, proč veřejnost těchto „demokratických“ zemí nebude tajné podmínky, které jejich vláda podepsala, znát po čtyři roky je, že jejich vláda podepsala, že mezinárodním korporacím umožní žalovat jejich vlády (samotné daňové poplatníky) požadujíc potenciálně ochromující sumy, nikoliv u demokratického soudu, do kterého veřejnost zvolila soudce či lidi, kteří soudce jmenovali, ale místo toho u ansámblu typicky tří „rozhodců“, kteří budou voleni v souladu s něčím co má název „Konvence ICSID“; a „Konvence ICSID uvádí, že většina rozhodců nesmí být národnosti stran ve sporu“ – jinými slovy: většina rozhodců budou cizinci; až na jednoho rozhodce budou vybíráni mezinárodními korporacemi; a dokonce i ten jeden rozhodce, který není, nemusí být nezbytně vybírán vlastní zemi; avšak v každém případě země nemůže vybrat více než jednoho rozhodce. Pokud bude nekorporátní rozhodce vybrán cizí zemí, pak domácí země nebude zastoupena v procesu vůbec, a tak by mohly být uvaleny pokuty ochromující žalovanou zemi, a to by enormně obohatilo žalující mezinárodní korporaci. To nutně nebude znamenat, že pokuta, bude-li udělena, bude vyšší, než by měla, ale prostě to, že v tomto procesu rozhodování o výši pokuty stanovené žalované zemi neexistuje žádná demokratická zodpovědnost.

Navíc se proti rozhodnutím, která budou v těchto ansámblech dosažena, nelze, na rozdíl od soudních rozhodnutí, kde se lze odvolat k nejvyššímu soudu, odvolat.

Dále v tomto kontraktu TPP nemá žádná země právo žalovat nějakou mezinárodní korporaci – právo žalovat je přiřknuto pouze mezinárodním korporacím, a ty mohou v tomto procesu žalovat pouze národní vládu.

Většina těchto ansámblů se bude skládat ze tří rozhodců. ICSID uvádí (37.2b): „Když se strany neshodnou na počtu rozhodců a metodě jejich jmenování, bude se Tribunál skládat ze tří rozhodců, jednoho rozhodce jmenovaného každou ze stran a třetího, který bude prezidentem Tribunálu a bude jmenován na základě dohody stran.“ Takže: dva z členů ansámblu budou zástupcem soukromého subjektu, žalované vlády, a třetí bude jedinec, o kterém ostatní dva rozhodci věří, že je přijatelný. Tato volba třetího člověka bude klíčová a zavede bezprecedentní prvek, který pravděpodobně určí výsledek. Vůbec ničím to nepřipomíná rozhodnutí činěná u právního soudu v demokratické zemi. V každičkém případě to bude připomínat spíše sázku do loterie. Nicméně protože korporace nemohou být žalovány, převáží vše proti samotným signatářským zemím, které si zvolily, prostřednictvím tajného a nedemokratického procesu, vystavit se natrvalo této formě diktatury mezinárodních korporací.

Účelem těchto arbitrážních ansámblů není specificky obohatit mezinárodní korporace na úkor daňových poplatníků žalované země. (Ačkoliv přesně to se bude dít). Nemá to ani být hlavním prostředkem přímo poskytujícím další zdroj příjmu akcionářům. Má to terorizovat zákonodárce a regulační agentury v každé členské zemi, aby vydávali jen takové zákony a regulace, které neomezují to, co je mezinárodním korporacím umožněno dělat podle tajných podmínek TPP, a nepřekračuje maximální požadavky stanovené dohodou TPP. Tyto požadavky obsažené v TPP budou drženy v tajnosti po čtyři roky. Například: může existovat požadavek nemít u léků, chemikálií, potravin a dalších produktů více než jisté bezpečnostní normy; takže pokud žalovaná země vydá přísnější bezpečnostní normy, pak budou muset daňoví poplatníci této země zaplatit jakékoliv žalující korporaci pokutu za porušení „práv“ korporace podle dohody TPP, jak je interpretovali tito rozhodci.

TPP pevně stanoví všem signatářským zemím to, jak přísnou může daná norma být; a pokud následné vědecké objevy týkající se této normy zjistí, že by norma měla být přísnější (například emise CO2 by měly být menší, než se dříve myslelo), pak smůla, ale úprava normy bude prakticky nemožnou, protože by si to vyžadovalo opětovné vyjednání TPP, se všemi účastnickými zeměmi.

V krátkosti: zákony a regulace omezující korporace budou oblasti TPP ochromeny, prakticky natrvalo, pokud bude TPP podepsána. Akcionářům mezinárodních korporací to přinese to, že TPP bude terorizovat členské země, aby nezvyšovaly uvedené bezpečnostní, pracovní a další normy, plus udělenou pokutu, kterou zaplatí daňoví poplatníci obviněné země dané korporaci za údajné porušení podmínek TPP (které budou nejméně po čtyři roky tajné).

Takto to prezentuje nositel Nobelovy ceny za ekonomii Joseph Stiglitz:

Představte si, co by se stalo, pokud by tato opatření platila, když byly objeveny smrtící účinky azbestu. Místo uzavření výroby a donucení výrobců zaplatit kompenzace lidem, kteří byli poškozeni, by, podle ISDS, vlády musely zaplatit výrobcům za to, aby nezabíjeli jejich občany. Daňoví poplatníci by byli zasaženi dvakrát – zaprvé by zaplatili za zdravotní újmu způsobenou azbestem, a pak by odškodnili výrobce za jejich ztráty u zisku, když by vlády přistoupili k regulaci nebezpečného produktu.

Zvýšení regulace bude znamenat Hobsonovu volbu pro jakoukoliv zemi, která takovou dohodu podepsala.

Navíc převážná většina – přes 70% -- jmenování rozhodců ICSID, rozhodnutí, které pravděpodobně určí výsledek těchto případů, jsou jmenování činěná lidmi z „vyspělých“ zemí; méně než 30% budou jedinci z „rozvojových“ zemí. (Viz poznámku 23 zde). Následně tak například Peruánci budou za TPP vykořisťováni mnohem pravděpodobněji, než Kanaďané nebo Američané.

Rozhodci ICSID jsou také uzavřenější pevně svázanou skupinou lidí, než rozhodci v dalších typech ekonomických sporů, jako jsou případy WTO; a zatímco rozhodci WTO mají tendenci pocházet z vlád, rozhodci ICSID mají tendenci být ze soukromého sektoru. Takže: tento systém pracuje na větší koncentraci moci, z čehož budou mít prospěch akcionáři ve vyspělém světě, a ztráty půjdou na bedra spotřebitelů, daňových poplatníků a obzvláště obyvatel v nerozvinutých zemích. (Samozřejmě, že ve všech zúčastněných zemích to bude znamenat větší znečištění a více jedovatých potravin atd., poškozujících život).

Navíc rozhodci ICSID budou placeni v průměru 200,000 dolarů za případ, zatímco rozhodci WTO dostávají jen 20% této částky, jsou-li ze soukromého sektoru, a nic jde-li o vládní představitele; takže zisky z rozhodování v systému ICSID jsou mnohem vyšší – což je dalším příkladem privatizace přínosů.

Tím, co z této dohody – a pokud bude schválena, tak také z Obamou navrhované dohody TTIP s atlantickými zeměmi, a také Obamovy dohody TISA týkající se finančních a dalších služeb – činí „nejvíce zločinnou v historii“ bude nejen kolaps demokratické národní suverenity v regulačních a právních věcech, ale také obrovská tržní oblast, která bude v tomto zrádném systému systematické zrady (silně proti-demokratickém) zkorumpována způsobem, kdy bude “spravedlnost“ zprivatizována způsobem, který bude přelévat bohatství od mnoha k velmi malé hrstce.

Poznámka editora

Hlavní večerní zprávy v kanadské CBS se tomuto tématu věnovaly několik dnů po sobě v rozsahu zhruba minuty každý den. CBS prezentovala smlouvu jednostranně jako velkou výhodu. Sice prý producenti mléčných výrobků ztratí zhruba 4 % trhu, protože například máslo se bude do Kanady vozit z Nového Zélandu místo aby se vyrábělo na místě (Kocourkov, který redaktorům nestál ani za povytažené obočí), ale na druhé straně většina kanadských výrobků na zahraničních trzích díky odstraněným tarifům zlevní, což prý vyvolá jejich větší produkci.

Jaké že to budou výrobky, jsem nepochopil a reportáže se tím příliš nezabývaly, ale protože Kanada v podstatě prodává především své nerostné a přírodní bohatství (naftu, plyn, vodu, dřevo), je třeba tomu rozumět tak, že nová smlouva umožní zahraničním nadnárodním korporacím plundrovat kanadské zdroje s ještě větším ziskem než doposud.

To plundrování se již řadu let děje v rámci existující smlouvy NAFTA mezi Kanadou, USA a Mexikem, především ze strany Spojených států, které zde s požitkem frakují z břidličných písků naftu za hubičku, rafinují ji na svém území a pak ji Kanaďanům radostně prodávají zpět za světové ceny. Kanaďané si toho dosud nevšimli. (Malá vsuvka: Důvodů, proč si nevšimli, je více - nízké vzdělání, kolaborace médií, nulová diskuze - ale jeden z hlavních je to, že kanadský národ ztratil jakékoliv vnitřní vazby. Vliv multi-kulti komunit je devastující. Jsou tady komunity čínské, indické, pákistánské, italské, polské a další, každá z nich žije svými problémy a stará se jen o své věci. Něco jako národní zájem neexistuje. Už chápete, proč nám titíž zločinci teď cpou do Evropy naprosto nepřizpůsobivé migranty? Důvodů je více, ale toto je jeden z nich. Jen si vzpomeňte na biblický příběh zmatení jazyků při stavbě Babylónské věže.)

Poslední roky si USA také brousí zuby na vodu, které mají nedostatek. Části smlouvy NAFTA jsou tak tajné, že budou zveřejněny až za 70 let.

Podobná sranda v modrém bude patrně kolem smlouvy TPP. A potažmo kolem již brzy aktuální smlouvy TTIP s Evropou.

Člověk si nutně musí položit otázku, jak hluboko jsme klesli jako lidi, když dovolíme těmto kriminálníkům a mafiánům takto legálně rabovat státy za účelem zisku pro několik zmrdů ve správních radách převážně amerických nadnárodních firem a jejich akcionářů.