Trump by šel světu příkladem, kdyby uznal Krym za ruský

Semafor s odvoláním na dvě nejmenované osoby obeznámené s touto záležitostí v pondělí exkluzivně informoval, že Trump zvažuje, že USA uznají Krym za ruský a dokonce budou tlačit na OSN, aby učinila totéž jako součást širší dohody o ukončení ukrajinského konfliktu. Pokud by tento odvážný krok učinil, šel by světu příkladem, protože zbytek Západu a zejména země globálního Jihu by se cítily pohodlněji, kdyby následovaly jeho kroky, protože by se již nemusely obávat žádných následků ze strany USA.

Na vysvětlenou: USA by zrušily své vlastní sankce vůči Rusku, které byly uvaleny v reakci na znovusjednocení Krymu s nimi v roce 2014, načež by již neexistovala žádná záminka pro vyhrožování sekundárními sankcemi vůči jakékoli společnosti na světě, která tam podniká. Rusko by rovněž mohlo podmínit přístup ostatních zemí na tento strategicky umístěný trh tím, že i ony uznají tuto pozemskou realitu, jejíž záměr by mohlo naznačit v budoucím hlasování Valného shromáždění OSN, které by společně sponzorovaly Rusko a USA.

Pokud by si Maďarsko, Slovensko a další členové EU vzali příklad z Trumpa, i kdyby to zbytek bloku stále odmítal, mohlo by jim to posloužit jako základ pro odmítnutí prodloužení bruselských sankcí vůči Rusku, i když jen částečně. To by následně prohloubilo rozpory uvnitř bloku a možná by to omezilo účinnost EU v tomto ohledu. Konečným výsledkem by mohlo být, že EU bude buď nucena zavést kontroverzní jednostranná opatření k prodloužení hybridních nepřátelských akcí proti Rusku, nebo konečně změní kurz.

Je třeba zvážit i vojenské důsledky tohoto scénáře, neboť USA by v takovém případě pravděpodobně zakázaly Ukrajině použít zbraně k útokům proti Krymu. Rovněž by byly rozhodně proti tomu, aby i ostatní členové NATO dali Kyjevu k takovým útokům zelenou. Jakékoli nebezpečí, které by mohly představovat pro životy Američanů (včetně jejich diplomatů, pokud by byl zřízen konzulát) a tamní investice po přijetí tohoto rozhodnutí, by předvídatelně vyvolalo velmi tvrdou reakci a možná i sankce.

Trump by mohl uznat Krym za ruský ne proto, že by si snad myslel, že je to správné, ale jako chytrá taktika, jak povzbudit Rusko k pragmatickému kompromisu s Kyjevem. Je důležité zdůraznit, že neuvažuje o uznání Donbasu, Chersonu nebo Záporoží za ruské, což znamená, že USA by mohly zachovat sankce, které na Rusko uvalily po referendu v září 2022, alespoň prozatím. Pravděpodobně by také umožnil Ukrajině použít své i cizí zbraně k zasažení tamních cílů, pokud by se někdy obnovily nepřátelské akce.

Rusko by sice mohlo ocenit gesto dobré vůle v podobě uznání Krymu za svůj, ale souhlas s tímto krokem by mohl být vykládán tak, že Moskva mlčky považuje svou kontrolu nad dalšími čtyřmi bývalými ukrajinskými regiony, které se po referendech připojily k Rusku, za méně legitimní. Aby bylo jasno, Rusko oficiálně považuje výše zmíněné oblasti za rovnocenné a nedílné součásti země, ale optika souhlasu Ruska s tím, aby s nimi USA zacházely odděleně od Krymu, by přesto mohla podnítit spekulace špatných aktérů.

Totéž by se dalo říci, pokud by Rusko souhlasilo s příměřím nebo příměřím, které by nevedlo k úplnému osvobození těchto čtyř regionů, a tím by zachovalo jejich další okupaci Ukrajinou. Na obranu Ruska lze říci, že v této době je třeba pragmatických kompromisů k účinnějšímu prosazení jeho maximálních cílů, i když přinejmenším prozatím diplomatickými prostředky namísto vojenských. I když s tím někteří doma i v zahraničí mohou stále vehementně nesouhlasit, je to nakonec Putinovo rozhodnutí.

Po zvážení všech okolností lze argumentovat tím, že pro Rusko je lepší, když v rámci dočasného kompromisu – ať už bude trvat jakkoli dlouho – využije politických, vojenských a ekonomických výhod toho, že USA půjdou světu příkladem a uznají Krym za ruský, než aby tuto změnu hry odmítlo. To by sice zachovalo pokračující okupaci částí dalších čtyř bývalých ukrajinských regionů Ruskem, ale mohlo by to také uvolnit kreativní diplomatickou příležitost k pozdějšímu řešení této situace ve prospěch Ruska.

Pro doplnění, ačkoli Rusko po referendu v září 2022 ústavně uznává celé tyto regiony za své, ti za frontovou linií na ukrajinské straně se ho nemohli zúčastnit. Trump by proto mohl mít námitky proti Putinovu požadavku, aby se Ukrajina stáhla z celých těchto sporných území a předala je Rusku, ale z Putinova pohledu mu jeden z ústavních dodatků z roku 2020 zakazuje postoupit byť jen centimetr ruského území.

Zelenskij nebo kdokoli, kdo ho vystřídá, by se ocitl v podobné situaci kvůli článku 73 ukrajinské ústavy, který nařizuje celoukrajinské referendum o změně území země. Jako celoživotní právník, který navíc ukrajinskou ústavu četl tak podrobně, že zjistil, že předseda Rady měl být uznán za legitimního vůdce země již po vypršení Zelenského mandátu v květnu loňského roku, by si toho byl Putin vědom a obtížného procesu změny ústavy také.

Obojí představuje vážnou překážku pro jeho maximální cíl, jímž je všeobecné uznání celých nových ruských regionů, zejména ze strany Kyjeva, přesto by se dalo vymyslet řešení, podle něhož by si Rusko a Ukrajina ponechaly své formální nároky, ale dohodly by se, že tam prozatím vytvoří zvláštní politicko-ekonomickou zónu. To by mohlo uznat status quo, aniž by jej schválilo, umožnit volný pohyb mezi oběma částmi a vytvořit nezdaněný a vysoce dotovaný subregion pro usnadnění obnovení obchodu po skončení konfliktu.

Prostřednictvím těchto prostředků by Donbas, Cherson a Záporoží (souhrnně „Novorosie“) mohly fungovat jako „mosty“ pro sblížení nejen Ruska a Ukrajiny, ale také Ruska a USA prostřednictvím Ukrajiny. Jejich konečný politický status nemusí být v dohledné době vyřešen, pokud vůbec někdy, ačkoli to může být cynicky výhodné pro Rusko, protože udržování tohoto nevyřešeného sporu by mohlo Ukrajinu na neurčito udržet mimo NATO. Tento blok koneckonců nepřijímá uchazeče s nevyřešenými územními spory.

Ukrajina by tedy buď zůstala na neurčito mimo NATO, nebo by musela projít složitým vnitrostátním právním procesem oficiálního postoupení těchto území Rusku, čímž by vzniklo dilema, v němž by Rusko strategicky zvítězilo tak jako tak. Vrátíme-li se zpět do současnosti, vše výše popsané by mohlo být uvedeno do pohybu tím, že by Trump odvážně uznal Krym za ruský, s čímž by Rusko vzhledem k tomu, jak by to změnilo pravidla hry, dobře souhlasilo výměnou za pragmatické kompromisy s Ukrajinou.