Nejvyšší poplach! Evropský parlament dostal na stůl reformu Dublinského protokolu a česká média mlčí!

Jednotlivé členské země podle tohoto zákona budou nejen muset přijímat tisíce, desítky tisíc nebo dokonce stovky tisíc migrantů ročně, ale navíc podle této novely nebudou mít ani kontrolu a možnost výběru nad tím, jaké uprchlíky dostanou přidělené.

Již brzy i v Česku, pokud se nestane zázrak v poslanecké sněmovně…

Návrh zákona, který se pracovně nazývá jako Dublin 2.0, už prošel výborem a tento měsíc bude na zasedání EU ve Štrasburgu předložen europoslancům ke schválení jako zákonná norma pro celou EU. Dokument zároveň vyzývá jednotlivé členské země a Evropskou komisi k zahájení jednání o implementaci tohoto zákona, o jehož schválení v EU parlamentu se nepochybuje, protože reformu podporují největší členské země EU. Toto je konec všem nadějím na záchranu ČR před migrací, pokud se v české společnosti nezvedne všelidový odpor, který povede k inicializaci procesů vedoucích k vystoupení ČR z Evropské unie.

Klíčové zásady návrhu zprávy schválené Výborem EU pro občanské svobody jsou následující:

• všechny členské státy se musí účastnit a sdílet odpovědnost za žadatele o azyl a snížit nepřiměřené zatížení členských států na “frontové linii”
• bezpečnostní opatření by měla být posílena. Všichni žadatelé o azyl musí být zaregistrováni při příjezdu a členské státy musí zachovat své vnější hranice
• žadatelé o azyl by se měli řídit pravidly systému a neměli by se snažit pohybovat mezi zeměmi jako takovými
• rychlejší postupy: lidé, kteří potřebují mezinárodní ochranu, by ji měli dostat rychleji, a zároveň umožnit vrácení osob, které nemají právo pobytu do svých domovských zemí rychlým a důstojným způsobem

Český překlad hlavních bodů z návrhu Dublin 2.0

Začátek citace z dokumentu

Návrh zprávy připravila vedoucí poslankyně Cecilia Wikström (ALDE, Švédsko) a schválení zprávy ve výboru uděluje parlamentní mandát pro budoucí rozhovory s členskými zeměmi s cílem dosáhnout konečného kompromisu o právu uprchlíků na azyl. To znamená, že parlament EU je nyní připraven zahájit jednání s Evropskou komisí až do formálního potvrzení zákona europarlamentem jako celkem na listopadovém plenárním zasedání EU ve Štrasburku.

V návrhu zprávy jsou uvedeny některé inovativní návrhy, které zajistí, že nový dublinský systém bude v praxi fungovat:

• Napojení na konkrétní zemi je prvním kritériem přemístění: žadatelé o azyl mají “skutečný vztah” s určitým členským státem, a to zvyšuje jejich šance na integraci a snižuje riziko sekundárního pohybu po EU. Tyto vazby by byly definovány jako rodinné vazby v dané zemi, stejně jako předchozí bydliště nebo studium v konkrétní EU zemi.
• Stálý a automatický mechanismus přemístění: žadatelé o azyl, kteří nemají skutečný vztah s určitým členským státem, jsou automaticky přiděleni do země EU, která za ně po převzetí převezme odpovědnost podle distribučního “klíče”. Za tohoto žadatele bude nově odpovědná tato přidělená země. Za zpracování žádosti o azyl již nebude automaticky zodpovědná země prvního příjezdu, jako je tomu dnes, a nově neexistují žádné prahové hodnoty před zavedením mechanismu přerozdělení, jak naopak navrhovala Evropská komise. Cílem je zabránit členským státům na hranicích Schengenu v tom, aby přebíraly nepřiměřený podíl mezinárodních závazků EU.
• Registrace a ověření bezpečnosti při příjezdu: země prvního příjezdu musí registrovat všechny žadatele o azyl a zkontrolovat otisky prstů oproti záznamům v příslušných evropských databázích, jako je například informační systém Europolu, a také pravděpodobnost, že žadatel má nárok na mezinárodní ochranu ještě před tím, než je převeden do jiné země EU. Tyto počáteční kontroly však budou o hodně rychlejší než aktuální kontrola přípustnosti a budou pečlivě kalibrovány, aby zabránily zahlcení migranty v členských státech “na frontové linii”. Pokud členský stát na frontové linii selže a neregistruje žadatele o azyl, přerozdělování do dalších zemí EU bude pozastaveno.
• Včasné filtrování žadatelů s velmi malou pravděpodobností, že budou přijati: cílem je vyhnout se přemisťování žadatelů, kteří mají téměř nulovou možnost splnit kritéria získání mezinárodní ochrany, budou filtrováni v zemích vstupu do EU. Namísto jejich okamžitého přemístění budou jejich žádosti zpracovány v členském státě prvního vstupu. Všechny náklady na tuto mimořádnou práci budou na bedrech EU, aby se zabránilo nepřiměřenému zatížení členských států.
• S přihlédnutím k preferencím země: žadatelé o azyl si budou moci vybrat mezi 4 zeměmi, které v daném okamžiku obdržely nejméně žádostí o azyl na základě distribučního klíče. Pokud žadatel o azyl dříve pobýval nebo získal diplom v členském státě a má tak odkaz do této konkrétní země, bude převeden na toto místo. Přijímáním podle těchto preferencí by členské státy dostaly žadatele s lepšími vyhlídkami na integraci.
• Zvláštní pozornost je věnovaná dětem: poslanci chtějí posílit ustanovení o dětech,aby zajistili, že nejlepší zájem dítěte je vždy ústředním bodem. Nezletilí by měli mít vždy pohovor se speciálně vyškoleným personálem přátelským k dětem. Dítě bez doprovodu musí mít opatrovníka jmenovaného nejpozději 24 hodin po podání žádosti o azyl. Opatrovník musí být přítomen, pokud jsou odebírány otisky prstů dítěte a také během rozhovoru. Pokud je nezletilý bez doprovodu převeden z jednoho do jiného členského státu, musí přijímající členský stát předtím jmenovat opatrovníka dítě.
• Rychlejší sjednocení rodin: k urychlení postupů by měli být žadatelé o azyl okamžitě převedeni do země, ve které mají nárok na sjednocení s rodinou. Potom by měl tento členský stát zjistit, zda je tvrzení správné a nikoliv, jak tomu je dnes, že je to podle toho, v jakém členském státě je žadatel přítomen.Pokud se ukáže, že tomu tak není, bude žadatel o azyl převeden dále do jiného členského státu EU vybraného distribučním klíčem.
• Přidělování skupin: žadatelé o mezinárodní ochranu by měli mít možnost registrace jako skupina (max. 30 osob) při příjezdu do Evropy. Taková skupinová registrace by neznamenala právo být převedeni do konkrétní členské země, ale právo být převedeni spolu s lidmi, které znáte, ať už z vašeho domovského města nebo s někým, s kým jste propojeni, cestovali jste spolu.
• Pobídky k pobytu v systému: Pokud by se měl žadatel o azyl pokoušet vyhnout se registraci nebo nesprávně požadoval spojení s konkrétním členským státem, byl by přidělen náhodnému členskému státu podle distribučního klíče.
• Princip je jednoduchý: řídíte se pravidly, můžete si vybrat mezi čtyřmi zeměmi, které momentálně mají nejnižší stav. Pokud se ale pokusíte vyjít ven ze systému, nebudete mít na výběr.
• Zajištění plné účasti všech členských států: všechny členské státy by měly sdílet odpovědnost za žadatele o azyl a plnit povinnosti stanovené zákonem, který byl demokraticky odsouhlasen v EU parlamentu. Členské země na frontové linii, které nezaregistrují azylanty, nebudou moci žádat jejich přerozdělení do EU. Členské státy, které odmítnou přijmout přemístění žadatelů na svá území, budou čelit omezení jejich přístupu k fondům EU a nebudou moci využít tyto prostředky k vrácení žadatelů, jejichž žádosti o azyl byly zamítnuty.
• Což dává členským státům čas přizpůsobit se novému azylovému systému: dát zemím EU čas, aby se přizpůsobily a připravily na získávání žadatelů o azyl, na 3 roky by mělo být zavedeno přechodné období, během něhož členské státy, které mají historicky přijatých mnoho žadatelů o azyl, budou nadále nést větší zodpovědnost a tam, kde jsou země EU s omezenějšími zkušenostmi a vítají žadatele o azyl, by začaly s nižším podílem odpovědnosti. Během těchto 3 let se členské státy EU automaticky přesunou směrem k spravedlivějšímu podílu stanoveném distribučním klíčem založeným na HDP a velikostí populace. Evropská agentura pro azyl (EASO) bude podporovat a monitorovat členské státy, aby jim pomohla vybudovat potřebnou kapacitu.

Jak funguje Dublin 2.0 jako systém?

Jakmile žadatel o azyl přijde do EU, ať už je to v zemi na jižních hranicích nebo na mezinárodním letišti, musí mu být sejmuty otisky prstů a musí být zkontrolován podle příslušných údajů a databází EU, jako je informační systém Europolu nebo Schengenský informační systém. Rovněž se provede počáteční posouzení, zda je u žadatele o azyl pravděpodobné, že budou mít nárok na mezinárodní ochranu.

Pokud tomu tak je a žadatel o azyl nepředstavuje bezpečnostní hrozbu, provede se kontrola, aby se zjistilo, zda má rodinné příslušníky v EU, dříve žil v EU nebo je držitelem diplomu ze země EU. Pokud ano, bude žadatel o azyl převeden do této země. V opačném případě bude žadatel o azyl mít možnost volby mezi čtyřmi zeměmi, které mají v tom kterém konkrétním okamžiku získat nejnižší poměr žadatelů o azyl ve srovnání s ostatními žadateli o azyl podle distribučního klíče vypočteného na základě velikosti populace a HDP dané země EU.

Po příjezdu do členského státu, který bude odpovědný za žadatele o azyl, úřady této země provedou další bezpečnostní posouzení a posoudí také právo žadatele na mezinárodní ochranu. Pokud se země rozhodne poskytnout žadateli v souladu s mezinárodními úmluvami a pravidly EU ochranu, země zůstává odpovědná za uprchlíka po dobu pěti let, během které by mohla osoba požádat k povolení k trvalému pobytu. Pokud by se uprchlík rozhodl opustit zemi, aby přešel do jiného členského státu během první pěti let, měl by být vrácen do odpovědné země, jakmile to bude možné. Jediná cesta k mezinárodní ochraně v rámci Evropy bude zůstávat na odpovědném členském státě.

Statistiky migrace

V roce 2015 požádalo 1,3 milionu lidí o mezinárodní ochranu v EU podle UNHCR. V roce 2016 bylo toto číslo sníženo na 1,2 milionu žádostí. Během první poloviny roku 2017 požádalo 315 000 lidí o azyl v EU. V současné době je kolem 23 milionů lidí po celém světě v pozici uprchlíků v cizí zemi a dalších 40 milionů je podle UNHCR uprchlíky ve své domovské zemi. Evropa chrání 17% globálních uprchlíků. V roce 2016 se konflikt v Sýrii, nyní již sedmým rokem, stal největším světovým producentem uprchlíků (5,5 milionů), následovaný Afghánistánem (2,5 milionu) a Jižním Súdánem (1,4 milionu). Země, které chrání většinu uprchlíků, jsou Turecko, Pákistán, Libanon, Írán a Uganda. V loňském roce byla třetina žadatelů o azyl v EU ženského pohlaví a 32% dětí. 63 000 nezletilých bez doprovodu v tomto roce požádalo o azyl v Evropě. Německo bylo zemí EU, která obdržela nejvíce žádostí o azyl: 722 000 z celkového počtu 1,2 milionu uprchlíků v EU v roce 2016.

Konec citace z dokumentu

Z výše uvedeného dokumentu vyplývá zrůdnost celého systému. Reforma Dublin 2.0 spočívá v tom, že podle tzv. přerozdělovacího klíče budou migranti dostávat nabídku na 4 země v EU, které v okamžiku podání aplikace o azyl budou mít nejnižší stavy. No schválně hádejte, čtenáři AE News, které země to asi tak budou. No přece země V4 a jmenovitě Česká republika, Slovensko, Maďarsko a Polsko. Všimněte si slovníku a narativu v dokumentu. Zatímco o členských zemích se píše, že musí něco udělat, v případě uprchlíků, pokud svévolně utečou z přidělené země a odejdou do jiné země, se píše pouze v podmiňovacím tvaru, že by měli být vráceni. Co je ale další jobovka, to je 5-letá lhůta. Po uplynutí této lhůty se budou moci migranti volně pohybovat po celém Schengenu z místa na místo, ale dávky a sociální status budou mít pevně svázaný s přidělenou hostitelskou zemí, která se bude muset o ně starat.

Když migrant bude lhát v žádosti o azyl, nic se nestane, dostane azyl v jiné zemi EU tak jako tak

Co je děsivé, to je vyznění dokumentu v tom smyslu, že když žadatel o azyl lže v žádosti o azyl, že má styky a kontakt na příbuzné v nějaké konkrétní zemi EU a úřady zjistí, že to není pravda, tak nejenom, že migrantovi nehrozí žádný postih, ale ani není deportován, podle návrhu Dublinu 2.0 bude prostě jenom přerozdělen do náhodně vybrané členské země EU. Toto je naprostá šílenost, která nemá obdoby. Např. v USA, pokud někdo žádá o azyl a uvede lživé tvrzení do žádosti, je následně jeho žádost zamítnuta a osoba je deportována zpátky do země původu. Jenže podle výše uvedeného dokumentu bude migrant přistižený při lži v žádosti o azyl odměněný azylem v jiné dostupné zemi v EU.

Dámy a pánové, sdílejte tento článek na sociálních sítích, zalarmujte své poslance a politiky, aby zahájili v poslanecké sněmovně kroky k odsouzení této migrační reformy a zároveň aby byly odstartovány procesy k vyhlášení referenda o vystoupení České republiky z EU, protože Dublin 2.0 je zločinným pokusem o autoritativní bruselské překreslení celé Evropy islámskou kulturou. Nečekejte, až bude situace stejná jako v Německu nebo ve Švédsku, odmítněte výhrůžku z dokumentu, že země, které nebudou přijímat migranty, přijdou o dotace z EU. Dotace z EU jsou zdrojem korupce v ČR a jejich zrušení bude pouze pozitivním projevem pro ozdravění veřejných zakázek a veřejných rozpočtů v ČR. Bez pozornosti mainstreamových médií dochází k největší migrační reformě v dějinách Evropy a minimálně alternativa o tom nesmí mlčet.