Více šílenství na Středním východě, neboť Trump se připravuje na tažení

Tyto irácké jednotky, financované USA, jsou eufemisticky nazývané „protiteroristickými silami“ a jsou pod dohledem amerických důstojníků. Ve skutečnosti se zde jedná o starý britský recept na koloniální panství, kdy bílí důstojníci velí místním žoldáckým vojskům.

Tyto irácké jednotky nyní útočí na město Mosul (druhé největší město v Iráku), které je pod kontrolou ISIS, a také na okolní menší města. Většina amerických iráckých „sepojů“ (tak byli nazývání indičtí vojáci v britském koloniálním panství) jsou šíité, kteří prudce oponují národnostní menšině sunnitů. Po americké invazi do Iráku v roce 2003 USA podporovaly nevraživost mezi šíity a sunnity. Byl to pro ně způsob, jak zlomit odpor vůči cizí okupaci – „divide et impera“, jak říkávali Římané.

Je zajímavé, že vedení ISIS má hlavní oporu ve vyšších důstojnících staré irácké armády Saddáma Husajna. „Matka všech bitev“ pokračuje, přesně jak předpovídal prezident Saddám Husajn krátce předtím, než ho zlynčovali.

Mezitím jsou také v Sýrii zapojeny tisíce amerických vojáků a speciálních jednotek, avšak zůstává nejasné, proti komu vlastně bojují. Sýrie je teď něco jako „blázinec“, kde jsou válčící frakce, podporované vnějšími mocnostmi - jakási moderní verze strašlivé třicetileté války, k níž došlo v 17. století.

Generál Joseph Votel, velitel amerických sil na Blízkém východě, právě předložil vládě prezidenta Trumpa návrh na navýšení amerických vojáků s tím, že postrádá vojenské prostředky k tomu, aby si mohl podmanit a zpacifikovat oblast Levanty. Votel, který je dosti vychytralý a patří mezi hvězdy speciálních operací americké armády, zároveň varoval, že Indie a Pákistán riskují vyvolání jaderné války, což je vážné nebezpečí, kterého se už řadu let obávám.

Zároveň se také „podivně slátaná“ válka v Sýrii, kterou začala Obamova vláda a Saudská Arábie, vymkla kontrole. Syrské vládní síly, které jsou silně podporovány Ruskem, pomalu vytláčejí protirežimní síly, které jsou podporovány USA, Saudskou Arábií, Francií a, byť velmi potichu, Izraelem. ISIS a to, co zbylo z al-Kajdy, bojují proti damašské vládě; někdy je diskrétně podporují západní mocnosti.

Hlavním americkým spojencem v Iráku a Sýrii jsou kurdské milice ze strany PYD (Strana demokratické unie), pobočky starší strany PKK, která celá desetiletí usilovala o vytvoření nezávislého kurdského státu. Psal jsem o dlouhé, krvavé válce mezi tureckými ozbrojenými silami a PKK ve východní Anatolii, která probíhala v polovině 90. let. Turecko se zoufale obává toho, že vytvoření byť i malinkého kurdského státu v severní Sýrii nebo v Iráku nakonec povede k vytvoření velkého kurdského státu v Turecku. Osmnáct procent Turků jsou etničtí Kurdové. Silná turecká armáda nikdy nedovolí, aby k tomu došlo.

Turci přihlíželi tomu, jak za přispění USA došlo k rozpadu Súdánu, kdy byl vytvořen nový stát Jižní Súdán a skončilo to krvavou katastrofou. Mohlo by být Turecko další na řadě? Mnoho Turků má podezření, že USA stály za nedávným pokusem o státní převrat proti tureckému vůdci Recepu Tayyipovi Erdoganovi. Washington by chtěl poslušnějšího lídra v Ankaře - anebo by rád viděl vojenské generály zpátky u moci.

Turecko nazývá kurdskou stranu PYD teroristy. Američané jim říkají „přátelé ve zbrani“ a financují je. Střety mezi Turky a PYD jsou velmi pravděpodobné. PKK - pokrevní bratři PYD - i nadále provádějí pumové útoky v Turecku, společně s Islámským státem. Americké síly, přítomné v tomto regionu, by mohly být snadno vtaženy do těchto špinavých šarvátek.

Na druhé straně se zdá, že ISIS je čím dál více zranitelnější. Ztratil téměř polovinu Mosulu, velkého města, které má v držení. Rakká, „hlavní město“ ISIS, bude brzy ovládnuto iráckými silami pod vedením USA a Kurdy. Rakká je malé město, které nemá vůbec žádnou vojenskou hodnotu. Neexistuje žádná možnost, jak by mohlo asi 3 000 chuligánů z ISIS, pouze s ručními palnými zbraněmi, čelit velkému útoku řadových vojsk a ohromných vzdušných sil, včetně těžkých bombardérů B-52 a B-1.

Proč nebyla Rakká ovládnuta před rokem či ještě dříve, zůstává jedním z hlavních záhad této války. Jak jsem již dříve napsal, mám podezření, že USA a Saúdská Arábie původně pomáhaly vytvořit a vyzbrojit ISIS, který měl být použit proti syrské vládě a hnutí Taliban v Afghánistánu. USA již dlouho předstírají, že bojují proti ISIS, ale ve skutečnosti pro to stěží něco udělaly.

Možná, že to bude tentokrát doopravdy. ISIS se do velké míry dostal mimo kontrolu svých západních manipulátorů, je to banda zhruba 20letých divochů, jejichž hlavním cílem je pomsta za útoky na muslimské cíle. Bez moderní logistiky, těžkých zbraní a vycvičených velících důstojníků je představa, že by se ISIS mohl postavit jakékoliv západní vojenské síle, pouhý vtip. Bylo by to možné pouze tehdy, pokud by se ISIS postavil chatrným arabským silám, a ukázal tak, že má ještě nějakou moc. Je to proto, že irácké arabské síly nemají téměř žádnou loajalitu ke svým vládám. Jsou jen špatně placenými žoldáky.

Jako kdyby tato „čarodějná směsice“ nebyla dostatečně toxická, americké a ruské letouny a speciální jednotky v Sýrii se zlehka střetávají proti sobě. Zároveň americké námořnictvo v nedalekém Perském zálivu provokuje Íránce, a to k potěše prezidenta Donalda Trumpa, který je zřejmě rozhodnutý vést válku proti Íránu.

Americké námořnictvo nyní hrozí námořní blokádou válkou zničenému Jemenu, což je další společná americko-saúdská válečná iniciativa, která se absolutně nezdařila.

Historie nám ukazuje, jak je snadné lhát, mávat vlajkami a ohánět se válkou, ale jak je strašně těžké se z toho dostat. Zdá se, že Trump, jehož hlavním informačním zdrojem jsou zřejmě falešné zprávy televizní stanice Fox, přesto tuto pravdu chápe. Měl se ještě lépe podívat na Afghánistán, kde Amerika vede nejdelší válku - nyní je to 16. rok na mrtvém bodě. Pentagon, který nedbá na to, že Afghánistán je známý jako „hřbitov impérií“, naopak požaduje ještě více vojáků.