Rómové v péči humanistů, aneb blížící se národní pohroma?

Rád se obyčejně zabývám podstatou věci. Již po 2. sv. válce byly snahy o usazení cikánů a nebyl to asi tehdy zrovna šťastný nápad. Cikáni demolovali nové byty, podíleli se na občanské kriminalitě - to ale bylo od nepaměti ostatně stejné. Nicméně do roku 89 se přeci alespoň v Čechách toto soužití jakž takž dařilo ukočírovat. Revoluce "ze sametu" znamenala migraci cikánského obyvatelstva z východu na západ a ani přejmenování na romské nemohlo eliminovat nové problémy a  jejich přísun především ze Slovenska do Čech - za lepším živobytím. Slovenské cikánské osady, kdy starosta dal těmto občanům peníze na cestu do Čech a po opuštění vesnice jim buldozery nechal srovnat bývalá bydliště se zemí, aby se neměli kam vrátit, bylo tehdy veřejným tajemstvím.  Okamžitě nastaly problémy v daných lokalitách a vláda ve snaze tuto situaci řešit, začala "zdokonalovat a vytvářet" podivné sociální programy, které měly a dodnes mají sloužit k začlenění tohoto etnika, které tvoří u nás kolem 3%. Vynalézavost a vykutálenost na straně jedné se setkala s humanistickou posedlostí a následně s bezradností na straně druhé, navíc dodnes bičované humanisty z EU a čím více stát dával, tím více byla ruka natažená. Problém dnes přerostl i do řad Rómů samotných, kdy klanová hierarchie začala brát tvrdě za své, mladí Rómové mnohdy tyto tradice ignorují a tím dostávají do těžkých problémů celé toto státem vyčleňované romské etnikum. Štědré dávky z naší státní kasy jsou mnohdy využívané k utrácení v hernách, za alkohol, drogy... Bohužel, našimi politiky podporovaní pseudohumanisté vymysleli strategii, která je ale pro všechny doslova časovanou bombou.

Nyní příklad toho, jak se rodí etnická nenávist mezi lidmi, kdy konečným výsledkem je opravdová rasová nenávist.

Dva sousedé žijí vedle sebe a každý má pěkný dům. Ten první, říkejme mu pan B, si ho postavil a má k němu po dřině, kterou musel vynaložit a dluzích, které ještě splácí takový vztah, že ho udržuje, opravuje, je nucen chodit denně do práce a vede k tomu i svoje potomstvo. Druhý soused, říkejme mu třeba pan R neměl nic, státu se ho zželelo a dal mu tedy dům k užívání, aby nemusel spát pod mostem. To se samozřejmě prvního souseda dotklo, ale přesto zatnul zuby a nic neříkal. Po čase druhému sousedovi začal barák chátrat, protože se o něj vůbec nedokázal postarat, nenadřel se totiž na něm, k domu tedy neměl žádný vztah, protože se mu pracovat prostě ani nechtělo a radši se po nocích potuloval městem a navštěvoval hospůdky plné kamarádů. Nakonec byl dům určen k demolici a druhý soused najednou neměl kde spát. Tak zašel na úřad a prostě zažádal o nový - přece nebude žít pod hranicí chudoby!  Jaké bylo zděšení prvního souseda, když mu ho opravdu dali a vše šlo od začátku!  Tehdy dostal opravdovou zlost, šel na úřad a zeptal se jak je to možné. Odpovědí mu bylo, že ten druhý patří k problémovému etniku, tedy jiné rase a je proto nutné tuto skutečnost respektovat zbytkem národa (97%), protože oni tím trpí a nemůžou za to. Pro jeho nespoutanou povahu ho nikde nechtějí v práci, je trvale diskriminován a pokud někde něco náhodou zcizí, tak za to přeci také nemůže, protože je příslušníkem etnika, které je prostě na tyto nepříjemnosti poněkud náchylné. Tehdy se pan B opravdu naštval a začal přemýšlet, jak to vlastně je. Tento společností postižený pán, který ani děti nadává do školy, který denně večer co večer táhne s partou opilých soukmenovců z hospody, kdy všichni řvou a budí v době nočního klidu rozruch ve spícím městě... K člověku, který ho dříve ani nezajímal  najednou začal pociťovat nenávist a začal cítit v srdci obrovskou nespravedlnost. Jednou se neudržel a pana R na ulici oslovil a řekl mu, že by měl více pečovat o nový domek, aby si ho také vůbec zasloužil a že by si měl najít nějakou práci a neflákat se po hospodách. Neměl to dělat. Stal se okamžitě terčem útoků celé jeho rozsáhlé rodiny, a to doslova ve dne i v noci. Snaha státu o soužití tím, že schopný dá neschopnému a oba na tom budou dobře, ztratila absolutně jakýkoliv význam. Zatímco pan R se cítil být diskriminován ve své svobodě  a nenáviděl pana B až za hrob, pan B začal mít srdce plné nenávisti a vzdoru nad takovou nespravedlností a nad absurdní nerovností občanů údajně svobodného státu. Nechme nyní ale oba pány a zamysleme se nad tím poněkud hlouběji.

Otázka tedy zní: "Co je to vlastně rasismus?".

Cituji z Wikipedie: "Rasismus v širokém slova smyslu je názor, že z představy, podle níž je lidstvo rozděleno na biologicky odlišné „rasy“, lze vyvodit politické či sociální důsledky a rozdíly.."

Máme tedy u nás ve státě oficiální rasismus, nebo ne? A kdo ho zde propaguje, občané a nebo lidé schovávající se za stát s podporou hrubé síly státní moci? Kdo jsou tito lidé a proč tohle dělají?  Čtenář nechť si sám odpoví, já si to opravdu nedokážu vysvětlit.

K čemu toto etnické dělení v našem národě ale povede? Už nyní toho začínají využívat skupiny, které v tisku nazývají radikály, kteří dobře vycítili příležitost jak oslovit lidi, kteří tím nejvíce trpí a kterým stát vytrvale odmítá jakoukoliv pomoc. Je to situace, která se už v historii nejednou opakovala a která mnohdy končila pogromy a surovostmi při občanských nepokojích. Kritické vždy bylo období ekonomických krizí, kdy narůstaly nepokoje a zlost se obyčejně obracela právě proti zvýhodňovaným skupinám. Myslím si, že stát dávno promeškal šanci na zklidnění situace u nás, především pak na poskytnutí rovných podmínek pro všechny naše občany. Čím dál častěji zasahují naši ozbrojenci a je otázkou času, kdy někdo při zásahu přijde o život - ať z té, či oné strany. Velmi nerad bych se dožil situace v Turecku, která vznikla prakticky ze dne na den, ale stát bohužel jako by dělal dosud všechno pro to, aby to nastalo. Možná to vidím černě, ale první nepokoje by mohly směřovat právě proti etniku, které je problémové a zákony hází za hlavu s tím, že policie a armáda je na jejich straně. Nepodceňujme to a odstraňme včas tento stav rasismu u nás! Navíc převrácená kritika odborníků z EU nám dává jednoznačně najevo, že evropští humanisté by patrně při nepokojích, které by vláda nezvládala také zasáhli a myslím si, že o jejich slavné "humanitární zásahy" u nás opravdu nikdo nestojí.

A řešení celého problému? Sám můžu pouze vyjádřit svůj vlastní pohled naprostého laika na celou tuto záležitost a dobře vím, že co hlava, to názor. Takže:

1. Stát by měl okamžitě začít používat jedny zákony pro všechny naše občany, a to bez rozdílu barvy pleti - prakticky tím zrušit oficiální rasismus u nás. Ostatně je zde více národnostních menšin, které nijak zvýhodňované nejsou a přesto fungují.

2. Dopad na tyto tři procenta bude nepochybně zpočátku velmi tvrdý, jiná cesta ale k ničemu dobrému už nepovede.

3. Armádu a policii by měla vláda používat na ty, co platné zákony nedodržují a ne na ty, kteří chtějí spravedlnost a jedno právo pro všechny bez rozdílu.

4. Demonstrací se neúčastní jenom radikálové, ale spousta lidí, kterých se soužití s Rómy týká především. Vláda i média o tom úmyslně mlčí, všechno bagatelizují a překrucují tak, že to nakonec vypadá jako boj radikálů s cílem ublížit Rómům, kdy jsou všude nafoceny spousty zbraní, patrně aby zásahy ozbrojenců byly co nejobhájitelnější. Státní  moc neřeší příčinu, řeší pouze následek.

5. Právo na klid a práci mají mít všichni občané, opakované rušení nočního klidu by měli policisté bez problému zvládat a ne dělat, že nic nevidí a neslyší, aby si na ně někdo náhodou nedošlápnul.

6. Velice bedlivě sledovat, jak problémoví lidé nakládají se sociálními dávkami a vyvolávat z toho velice tvrdé důsledky.

7. Pokud jim něco chybí, peníze jim dávat pouze minimálně. Pokud jim chce stát pomoci, ať postaví ve městě vývařovnu, kde dostanou stravu, případně jednou za čas oblečení a to ať platí pro všechny bez rozdílů barvy pleti.  Pokud chtějí bydlet ve svém  domě a stát jim chce dát nový, dát jim cihly, nechat je, aby si ho sami postavili a měli k němu alespoň nějaký vztah, namísto nesmyslných "darů" z peněz nás všech.

8. Odsouzené recidivisty zaměstnat tvrdou prací, po které na další pobyt, tedy i další lumpárny nebudou mít nejmenší chuť.

9. A závěrem tak jak už jsem jednou řekl:

"Jako občan odmítám rasové dělení lidí žijících v našem státě, odmítám jejich vyčleňování do skupin, zvýhodňování i bezdůvodné potírání, poukazování na jejich odlišnosti a také odmítám falešná tvrzení o "nepřizpůsobivých" a "přizpůsobivých" občanech. Ctěme jedny zákony pro všechny bez výjimky, pokud má někdo zdravé ruce, nepracuje a může pracovat, tak ať nejí! Pokud někdo má jiný názor, ať těmto lidem dá "ze svého" a nebere to z peněz, které patří všem!".