Zvědavec

I když válka trvá teprve týden a pravděpodobně bude trvat dlouho, lze říci, že Írán se drží daleko lépe než sionisticko satanisticko pedofilní elity ovládající USA a Izrael předpokládaly.

V roce 1953 zorganizovaly USA a Velká Británie v Íránu puč, který svrhl premiéra Mohammada Mossadegha, prvního demokraticky zvoleného vůdce významné muslimské země. Tato intervence, jejímž cílem bylo znovu získat kontrolu nad íránskou ropou, byla milníkem v přechodu od kolonialismu k neokolonialismu.

Kuba čelí jedné z nejzávažnějších energetických krizí za poslední desetiletí, protože obnovená kampaň nátlaku ze strany USA přerušila dodávky ropy, které jsou pro ostrov životně důležité. Jen několik týdnů poté, co Washington přistoupil k zastavení dodávek paliva, satelitní data analyzovaná agenturou Bloomberg News ukazují, že intenzita nočního osvětlení v velké části země dramaticky poklesla – v některých východních městech až o 50 %.

V této katastrofické válce z vlastní vůle bojuje Teherán v zadním voji za obnovení geopolitické rozvahy. Pokud Írán prohraje, bůh ví, kam Izrael a USA svět zavedou příště.

Přiznání amerického ministra zahraničí Marca Rubia z tohoto týdne, které zopakoval Mike Johnson, předseda Sněmovny reprezentantů, že Izrael donutil Washington k útoku na Írán, právem vyvolalo zděšení.

Americko-izraelská válka je vedena především za účelem rozšíření izraelské hegemonie po celé západní Asii.

Na určité úrovni se tento konflikt stal existenční bitvou mezi íránskými raketovými a protiraketovými schopnostmi na jedné straně a schopnostmi Spojených států a Izraele na straně druhé.

Íránská decentralizovaná mozaiková obrana – oficiální název – je neustále vylepšována: to je dlouhodobá strategie IRGC smrti tisíci řezy, která má za cíl vysát Impérium chaosu do sucha.

Doktor

Zapomeňte na „obohacování uranu“, „bezprostřední hrozbu“, „osvobození Íránců“ a dokonce i „změnu režimu“. To vše jsou mlhavé (a proměnlivé) záminky, které slouží Johnovi, Bobovi, Mohamedovi, Jean-Françoisovi a Guntherovi k tomu, aby je uspali.

Pokaždé se soudí, že Američané selhávají... zatímco ve skutečnosti uspějí. Protože nechápeme pojmy vítězství a porážka stejným způsobem.

Útoky Izraele a Spojených států na Írán 28. února byly koordinované, ale ne společné. Každá mocnost sledovala své vlastní cíle a Washington se snažil omezit cíle Tel Avivu. Zavraždění Alího Chameneího je osobním vítězstvím Benjamina Netanjahua, ale katastrofou pro všechny, kteří v něm viděli duchovního vůdce.

Donald Trump a jeho tým pro národní bezpečnost nadále prosazují narativ, že USA dominují Íránu a že je jen otázkou času, než Írán pod tlakem moci americké armády padne. Írán zjevně tuto informaci neobdržel a pokračuje ve svém vlastním kurzu. Vstupujeme nyní do čtvrtého dne tohoto neprovokovaného útoku Izraele a USA a Írán nejeví žádné známky oslabení. Írán dokonce vyhostil americkou armádu ze svých základen v Iráku, Kuvajtu, Bahrajnu, Saúdské Arábii, Kataru a Spojených arabských emirátech. Učinil tak pomocí útoků dronů a raket na tyto základny a zařízení, které donutily Američany a jejich spojence z NATO z těchto míst uprchnout.

„Ať se v Íránu stane cokoli, porážka Západu a jeho civilizace je nevyhnutelná. Trump nemůže zastavit jeho implozí, naopak ji urychluje.“ Americké impérium se hroutí stejně jako Sovětský svaz, tvrdí Emmanuel Todd. V roce 1976 předpověděl demograf pád komunistické supervelmoci na základě údajů o dětské úmrtnosti. Dnes vidí v demografických statistikách znamení úpadku Spojených států. A varuje před znovuvyzbrojením Německa.

Nyní je tedy rozhodnuto a Spojené státy se připojily k Izraeli v neprovokovaném útoku na neohrožující Írán s cílem zničit jeho vojenské kapacity a dosáhnout změny režimu. Jedná se o závažný omyl, který by mohl snadno dopadnout velmi špatně, protože se jedná o zbytečnou válku z vlastní vůle, která by mohla snadno eskalovat do sousedních států a přerůst v jadernou, pokud by se bezohledný Izrael rozhodl, že se musí „bránit“ proti íránské odvetě.

Pokud se podíváme pozorně na Trumpovy kroky, uvidíme, že všechny směřují k jedinému cíli: kontrole nad vývozci ropy. Z deseti největších vývozců Spojené státy již ovládají nebo mohou ovlivňovat sedm: Saúdskou Arábii, Spojené arabské emiráty, Kanadu, Irák, Kuvajt, samotné Spojené státy a Nigérii, na kterou Američané nedávno provedli letecký útok, čímž přesvědčili nigerijské vedení, že se nevyplácí stavět se proti Spojeným státům. Zbývá už jen zlomit Írán a pak zůstanou dvě země: Rusko a Kazachstán. Dodávky ropy z Ruska jsou blokovány a tato blokáda bude v budoucnu stále aktivnější, zatímco Kazachstán lze snadno přesvědčit (což se v současné době děje).

Možná se právě dostáváme na práh nové éry v západní Asii po odchodu USA.

Deset hodin. Tolik stačilo Íránu, aby:

Zatímco světoví lídři diskutovali o vyhlídkách na mír na Blízkém východě a íránští diplomaté vedli v Ženevě náročná jednání o podmínkách mírového jaderného programu, ve Washingtonu byl již podepsán rozsudek smrti těchto rozhovorů. Ráno 28. února 2026, v okamžiku, kdy v Íránu začínala pracovní týden, děti šly do školy a miliony lidí spěchaly do práce, roztrhaly oblohu nad Teheránem americké a izraelské rakety.