Když se spalničky vysmívají očkování!

Slibovaná eradikace dětské obrny do roku 2002...

Poté, co WHO prohlásila za vymýcené dva viry lidské neštovice – neštovice velké a neštovice malé, také nazývané alastrim –, rozhodla se vymýtit i další viry. V roce 1988 nechala Světovým zdravotnickým shromážděním schválit program na vymýcení tří virů dětské obrny. Zastavení šíření tří divokých virů dětské obrny bylo plánováno na rok 1999, současně s přerušením orální vakcinace živým virem. WHO tehdy tvrdila, že během 3 až 6 měsíců po tomto zastavení přestanou cirkulovat polioviry pocházející z očkování, což umožní o 3 roky později, v roce 2002, prohlásit celosvětovou eradikaci divokých poliovirů a virů odvozených od očkovacích kmenů.

WHO byla tehdy tak sebejistá, že si vynutila souhlas členských států, které hlasovaly pro program eradikace dětské obrny a jeho financování. Viry však žijí svým životem nezávisle na tvrzeních těch, kteří je chtějí řídit: ačkoli divoký poliovirus typu 2 nebyl ve světě zaznamenán od října 1999, poliovirus typu 2 odvozený od vakcínových kmenů cirkuluje dodnes a zachovává si schopnost obnovit svou původní virulenci, zatímco WHO v roce 2016 prohlásila eradikaci polioviru typu 2...

V roce 2003 byla vydána kniha „L'éradication de la polio“ [1] (Eradikace dětské obrny), krásné dílo ve francouzštině, a další. Obě knihy ohlašovaly, že eradikace je na dosah. První z nich jsem si okamžitě pořídil. Předmluvu k ní napsal Kofi A. Annan, generální tajemník OSN. Jednalo se tedy o velmi seriózní dílo. Podle něj k dokončení eradikace zbývalo pouze sehnat potřebné finanční prostředky. Ty se sešly, a dokonce v hojné míře. Virus však stále existuje... Důvody jsem vysvětlil v několika článcích[ 2].

... A spalničky, pokračování následuje

Po vymýcení obrny by bezpochyby mělo následovat vymýcení četných variant viru spalniček, které jsou sérotypy. Připomeňme, že sérotypy jsou citlivé na stejné protilátky, ale jak je uvedeno v [6] na straně 76, „Přenos viru spalniček v očkovaných populacích by vystavil virus imunoselekci a produkci variant, které by mohly být méně účinně neutralizovány imunitou vyvolanou vakcínou“. Na straně 57 dokumentu [6] najdete seznam variant, které byly v té době (2002) již zaznamenány a kterých je více než dvacet... Dnes jich známe nejméně 25. Připomeňme, že se nevymýjí nemoci, ale patogeny, a že nemoc je prohlášena za vymýcenou, když se již nevyskytuje nebo se vyskytuje jen velmi zřídka, přičemž populace jsou očkovány, aby se před ní chránily, zatímco související patogeny stále cirkulují. Jedná se o teoretické pojmy definované WHO.

Existují prohlášení WHO s termíny pro motivaci jednotek a existují neúprosná fakta, jak uvidíme u spalniček poté, co jsme je pozorovali u dětské obrny a předtím u vymýcení virů lidské neštovice, kde byly očkovací programy neúspěšné [3]. Její vymýcení bude dosaženo, ať se říká cokoli, aktivním vyhledáváním nemocných a jejich kontaktů a jejich následnou izolací (většinou karanténou).

To vše by mělo silně zpochybnit důvěryhodnost WHO v těchto otázkách. Kofi A. Annan, nepochybně zmanipulovaný propagandou, píše: „To, že virus (poliomyelitidy) stále existuje, je samo o sobě pobuřující, protože je možné zcela zabránit vzniku této nemoci. Chránit dítě před obrnou je stejně snadné jako chránit ho před deštěm: stačí otevřít lékařský ekvivalent deštníku, v tomto případě podat vakcínu, která je snadno dostupná a byla vyvinuta před téměř půl stoletím.“

Skutečnost, která by nás mohla pobouřit, je spíše to, že generální tajemník OSN stále věří takovým nesmyslům a je hrdý na to, že je veřejně šíří.

A ještě toto: René Lefort, nezávislý novinář, bývalý spolupracovník deníků Le Monde a Le Monde diplomatique a bývalý ředitel Courrier de l'UNESCO, píše v této knize: – „V roce 1979 vedla očkovací kampaň k vymýcení nemoci: neštovic, poprvé v historii.“

Nebo tato přinejmenším velmi fantaskní tvrzení (strana 161 [1]): „Za 1 dolar může být dítě chráněno po celý život proti obrně.“

Taková je nej oficiálnější propaganda. Jistě, umožňuje mobilizovat finanční prostředky a motivovat dobrovolníky. Ale co je nejvíce znepokojující, směřuje globální akce do nákladných a nebezpečných slepých uliček. Po neštovicích a obrně nám spalničky nabízejí novou příležitost k podobnému zjištění, přičemž úřady neúnavně opakují jako mantru: „Jediným řešením je očkování!“

Spalničky v USA!

Dnes epidemie spalniček ve Spojených státech velmi znepokojuje Američany, zejména od příchodu Roberta F. Kennedyho Jr. do ministerstva zdravotnictví po zvolení Donalda Trumpa. Robert Kennedy je tam považován za nebezpečného odpůrce očkování, a tak se jeho protivníci chopili této epidemie, mediálně rozvířené smrtí šestileté dívky, aby se mu pokusili překazit plány. O několik týdnů později, 19. března 2025, se však ukázalo, že smrt dítěte nebyla způsobena spalničkami, ale lékařskou chybou, která je třetí nejčastější příčinou úmrtí ve Spojených státech. V The Defender, publikaci Children's Health Defense vytvořené Robertem F. Kennedym Jr., současným ministrem zdravotnictví Spojených států [4], se píše: „Dítě zemřelo v texaské nemocnici poté, co se u něj po infekci spalničkami v důsledku ‚lékařské chyby‘ rozvinula pneumonie“.

Podle lékařského odborníka, který prozkoumal lékařskou dokumentaci dítěte, se jednalo zejména o opomenutí podat včas správné antibiotikum. Children's Health Defense (CHD) získala lékařskou dokumentaci rodiny šestileté dívky. Rodiče získali záznamy z dětské nemocnice Covenant v Lubbocku, kde jejich dítě zemřelo 26. února. Dr. Benu Edwardsovi, který úspěšně léčil jejich ostatní děti na spalničky, vysvětlili, že nechtějí informace obsažené v lékařských záznamech použít k zhoršení situace. Chtěli však na chybu upozornit, aby se neopakovala u dalších dětí.

Analýza Dr. Pierra Koryho

Dr. Pierre Kory, který má rozsáhlé zkušenosti v pneumologii a intenzivní péči, tyto záznamy analyzoval. V rozhovoru pro CHD.TV uvedl [4]: „Velkou část své kariéry jsem strávil zkoumáním lékařských záznamů pro právníky specializující se na profesní pochybení a tento případ byl tragický.“

Podle Koryho analýzy záznamů zemřela holčička na sekundární bakteriální pneumonii, která „neměla s spalničkami nic společného“. Dodal: „Když říkám, že to nemá nic společného se spalničkami, sekundární bakteriální pneumonie se může objevit po jakékoli virové infekci.“ Kory uvedl, že holčička „zemřela v důsledku lékařské chyby – a tato chyba byla způsobena zcela nevhodným antibiotikem“ pro léčbu typu pneumonie, kterou trpěla.

Z dokumentace vyplývá, že holčička byla původně přijata na pohotovost s „sekundární bakteriální pneumonií“, uvedl Kory pro Defender . V té době již vyrážka způsobená spalničkami ustupovala. Vhodné antibiotikum k léčbě sekundární bakteriální pneumonie dostala až asi dva a půl dne později. V té době se její stav natolik zhoršil, že ji lékaři již připojili na umělou plicní ventilátor, uvedl Kory. Navíc se zdá, že mezi předepsáním správného antibiotika a jeho podáním uplynulo více než devět hodin, uvedla Kory. „Méně než 24 hodin poté zemřela – a její smrt byla dost tragická... náhle jí poklesl krevní tlak a dostala srdeční zástavu.“

Od spalniček k lékařské chybě

Lékařská chyba je třetí nejčastější příčinou úmrtí ve Spojených státech, podle analýzy provedené v roce 2016 výzkumníky z Johns Hopkins University. „Podle mého přezkoumání spisu,“ pokračuje Kory, „bylo antibiotikum předepsáno ve 23 hodin nebo kolem 23 hodin a podle mých informací bylo podáno až v 9 hodin ráno následujícího dne.“ „Nejenže tedy došlo k několikadennímu zpoždění a zhoršení stavu bez podání správného antibiotika,“ řekl, “ale když si uvědomili, že jim chybí správné antibiotikum, trvalo jim, pokud vím, 10 hodin, než ho podali.“ „V okamžiku, kdy dívka dostala správné antibiotikum, byla již na ventilátoru.“

Základní fakta o spalničkách a očkování proti nim

Abychom lépe porozuměli spalničkám a očkování proti nim a mohli se tak bránit propagandě, ať už pochází odkudkoli, je nezbytné připomenout si základní fakta. Na toto téma jsem již napsal článek „Spalničky pod palbou očkování“ [5]. Základní informace lze najít v nádherné disertační práci, kterou 9. července 2002 obhájila Diane Ninkam Nghemning v Grenoblu [6]. Datum je důležité, protože fakta zjištěná od té doby mohou plně potvrdit omezenost očkování proti spalničkám a vyvrátit i ty nejoptimističtější naděje, které se v té době vkládaly do této vakcíny.

Nejprve uvádíme základní údaje o nemoci a její epidemiologii, jak jsou popsány v této disertační práci. První část této práce je spíše podrobnou zprávou o základních skutečnostech, které byly v té době zjištěny a které jsou dodnes uznávány.

Patogeneze (strana 18):

„Virus spalniček se přenáší kapénkami z dýchacích cest. K počáteční infekci dochází v buňkách dýchacích cest nebo průdušek a v epiteliálních buňkách dýchací sliznice. Virus je poté transportován do místních lymfatických uzlin. Replikace viru v uzlinách vede k virémii a infekci velkého množství orgánů. Důležitými místy replikace viru jsou brzlík, slezina, lymfatické uzliny, slepé střevo a mandle. Počáteční fáze onemocnění je klinicky bez příznaků. Jedná se o inkubační dobu, která trvá 8 až 10 dní a odpovídá šíření viru do lymfatických orgánů.

Strana 19 „V současné době dostupné vakcíny nedokážou zcela zabránit přenosu viru v populaci.“

Toto omezení očkování je samozřejmě zcela zásadní a mělo by být známo všem. Tato informace by snížila dopad propagandy. Ta se s neuvěřitelnou naléhavostí snaží přiřadit každý případ spalniček k nedostatečnému očkování nebo proočkovanosti, zatímco příčinou jsou především omezení vakcíny.

Autorka práce uvádí první důvod: „Děti nelze očkovat před devátým měsícem věku, protože přítomnost mateřských protilátek snižuje účinnost očkování“ (Siber et al ., 1993).

Očkovací kalendář

Každý by se mohl ptát: proč se ve Francii očkuje již ve věku 2 měsíců proti záškrtu, poliomyelitidě a hepatitidě B, když tyto nemoci pro kojence nepředstavují žádné riziko, a proč se očkování proti spalničkám odkládá až na jeden rok, když dnes vidíme děti, které spalničky dostávají již v šesti měsících a dokonce i dříve, a v tomto věku mohou mít velmi závažný průběh? Prvním důvodem je, že vakcína obsahuje živý virus, jehož účinek je neutralizován mateřskými protilátkami. To je důvod, proč se několik měsíců později podává druhá dávka. Nejedná se o posilovací dávku. Jejím úkolem je poskytnout dítěti druhou šanci na vytvoření protilátek v případě, že první očkování selhalo, protože bylo podáno příliš brzy.

Zjistili jsme tedy, že úspěšnost očkování proti spalničkám (ve smyslu tvorby protilátek) vyžaduje existenci imunitní mezery. Pokud tedy velmi malé dítě onemocní spalničkami, není to kvůli nedostatečnému očkování, ale kvůli podmínce, která musí být splněna, aby očkování mohlo vytvořit požadované protilátky. V současné době je doba přetrvávání mateřských protilátek stále velmi variabilní. Matky, které prodělaly spalničky v dětství, mohou na své děti přenést mnohem více protilátek než matky, které spalničky prodělaly pouze v podobě očkování.

Pokud jsou obě požadované dávky podány v době, kdy dítě ještě má mateřské protilátky, tato dvě očkování ho neimunizují. Může tak později onemocnět spalničkami, i když dostalo obě požadované dávky, jak bylo pozorováno. Z toho vyplývá, že očkování proti spalničkám, i když je prováděno podle předepsaných pravidel, nemůže zabránit všem případům spalniček.

– „Pokud budou vyvinuty nové vakcíny, musí nejen vyřešit tyto dva problémy, ale také zabránit vzniku aberantních forem onemocnění, které se vyskytují v případě inaktivovaných vakcín (Norrby et al., 1975) nebo silně dávkovaných vakcín (Halsey 1993).“[15]

Strana 22: „Navzdory tomuto útoku na imunitní systém vyvolává virus spalniček vynikající imunitní reakci, která vede k celoživotní imunitě. Naopak vakcínové kmeny vyvolávají střední imunosupresi a humorální reakce jsou méně významné a zřejmě kratší“ (Fireman et al., 1969; Hussey et al., 1996).

Vakcína nebo přirozená nemoc?

To je další velmi důležitý problém: pokud je nemoc schopna vyvolat doživotní imunitu, neplatí to samé pro očkování [16]. V mnoha případech může imunita po očkování trvat maximálně 15 let.

Přesto bylo s naprostou jistotou tvrzeno, že očkování také poskytuje doživotní imunitu. To není pravda. A tato omezení, stejně jako víra v toto tvrzení, mají velmi závažné důsledky. Lze tedy uvažovat o opakovaných očkováních po 15 nebo 20 letech. Ale u živé vakcíny nastane stejný problém jako u očkování kojenců: pokud má přeočkovaná osoba stále protilátky, neutralizují očkování a opakované očkování bude bez účinku.

– „Infekce monocytů virem inhibuje syntézu IL-12, cytokinu důležitého pro buněčnou imunitu. Tyto studie ukazují, že tato negativní regulace probíhá prostřednictvím interakce s CD 46, a byla by tedy omezena na vakcinační kmeny“ (Karp, 1999).

Strana 36 „Aktuální stanovisko WHO: Strategie očkování

„Spalničky jsou považovány za nemoc, kterou lze vymýtit z několika důvodů:

– existuje pouze jeden sérotyp, což je výhoda oproti viru poliomyelitidy, který má tři sérotypy, ale přesto je na vymření;

– existuje pouze jeden přirozený rezervoár, kterým je člověk;

– spalničky mají velmi výrazný klinický průběh;

– existuje účinná vakcína proti spalničkám.

Spalničky se však kvůli své vysoce nakažlivé povaze velmi obtížně kontrolují.“

WHO, organizace trpící amnézií

V roce 1988 vedla WHO Světové zdravotnické shromáždění k dobrodružství vymýcení poliomyelitidy, opíraje se o úspěšné vymýcení neštovic o 10 let dříve a předkládajíc stejné argumenty, jaké jsou uvedeny zde pro spalničky. Zapomněla však na jeden malý detail: neštovice nebylo možné vymýtit očkováním, a to i přes všechny pokusy!

Důvody, které umožnily vymýcení viru neštovic, jsou následující:

1- Během inkubační fáze není nakažený člověk nakažlivý.

2- Nemoc začíná velmi vysokou horečkou, nemocný zůstává ležet a není schopen pohybu, přičemž stále není nakažlivý.

3- Teprve po 2 dnech se objeví vyrážka a s ní i nakažlivost, která trvá po celou dobu nemoci (4 týdny).

Po neúspěchu masových očkovacích kampaní spočívala strategie v aktivním vyhledávání nemocných (plakáty s příslibem odměny za nahlášení každého případu), aby byli nemocní co nejrychleji identifikováni, izolováni a v jejich okolí vyhledáni další nakažení, čímž se mělo zabránit šíření nákazy. Skutečné nebo potenciální kontakty byly izolovány, přičemž izolace spočívala nejčastěji v karanténě. Právě tato opatření umožnila zastavit šíření viru a jeho eradikaci.

Bohužel byli kontaktovaní lidé také očkováni, a to na základě tvrzení o účinnosti, které bylo prezentováno jako vědecky prokázané, ale bylo nepravdivé, což vedlo ke kontaktu divokého viru s vakcínovým virem. Tento kontakt u stejného jedince se ukázal jako velmi škodlivý, protože zhoršil průběh nemoci nebo ji dokonce vyvolal u bývalých pacientů s neštovicemi nebo u dříve očkovaných osob, které by se jí mohly vyhnout, kdyby nebylo očkování, které bylo za těchto podmínek stejně zbytečné jako nebezpečné. Tato skutečnost byla přitom známa nejméně od roku 1870. O sto let později ji však odborníci stále nebraly v úvahu. Viz mé podrobné články o tomto aspektu věci[3].

Není virus jako virus

Podmínky, které umožnily vymýcení neštovic, nejsou splněny ani v případě dětské obrny, ani v případě spalniček. Navzdory počátečním úspěchům kampaní na vymýcení těchto dvou nemocí se proto neúprosně projeví neúspěchy:

Strana 37: „Americká zkušenost dokazuje, že vymýcení spalniček je možné. Na počátku 90. let byly spalničky v Jižní Americe stále endemické. Díky intenzivním očkovacím kampaním došlo k historickému poklesu počtu případů spalniček, takže v roce 1996 již spalničky v Jižní Americe nevyskytovaly. V roce 1997 však došlo k opětovnému nárůstu případů spalniček způsobených importovanými kmeny.“

Ačkoli očkovací kampaně dokázaly na určitou dobu prakticky zastavit šíření viru, případy spalniček způsobené cestujícími dokazují, že imunita americké populace proti spalničkám měla mezery. Připomeňme, že očkování bylo zahájeno v roce 1963 a bylo populací dobře přijato.

Strana 43: „Přirozená infekce virem spalniček poskytuje doživotní imunitu, jak bylo prokázáno na Faerských ostrovech, kde se infekci vyhnuli pouze obyvatelé, kteří onemocněli během epidemie před 65 lety (Panum 1940).

Nicméně hypotéza, že živá atenuovaná vakcína vyvolává celoživotní ochranu (Krugman 1983), byla zpochybněna po epidemii spalniček u dětí, které byly očkovány před 15 lety“ (Gustafson et al., 1987; Samb et al., 1995).

Strana 51, Doba trvání ochrany: „Několik prospektivních studií analyzovalo perzistenci protilátek po očkování proti spalničkám a prokázalo, že více než 85 % očkovaných osob mělo protilátky 8 až 16 let po očkování (Krugman 1983; Dai et al., 1991).

Nicméně hladina protilátek by se měla časem snižovat (Christenson & Bottiger 1994). Ve studii provedené v Číně byl během čtyř let po podání vakcíny zaznamenán pokles protilátek. O osm let později nemělo 12,9 % subjektů žádné detekovatelné protilátky (Xiang & Chen 1983).

Byly hlášeny klinické případy spalniček u jedinců, u kterých došlo po očkování k sérokonverzi. V tomto případě se hovoří o sekundárním selhání očkování. 2 % v Číně; 5 % v Kanadě. Sekundární selhání očkování bylo častější u dětí očkovaných před prvním rokem věku než u dětí očkovaných později.“

Strana 53: „Přirozená stimulace by byla účinnější než revakcinace, která vyvolává pouze krátkodobou reakci, zejména u dětí, které byly očkovány velmi brzy v dětství. V obou případech je reakce na stimulaci nepřímo úměrná hladině již existujících protilátek (Christenson & Bottiger 1994).“

„Na základě všech těchto studií můžeme říci, že imunita získaná očkováním proti spalničkám se jeví jako kontinuum, které sahá od úplné a trvalé ochrany přes částečnou nebo dočasnou ochranu až po minimální nebo žádnou ochranu.“

Strana 56: „Je možné, že antigenní změny spojené s neúspěchem očkování podporují nárůst infekce a přenos spalniček v očkované populaci.“

Strana 62, Vývoj očkovací strategie ve Spojených státech: “Očkování proti spalničkám bylo zahájeno v roce 1963. Očkování bylo populací snadno přijato a bylo široce používáno. Přestože počet případů spalniček v populaci poklesl, v letech 1970 až 1975 bylo hospitalizováno 36 000 případů spalniček“ (Hinman et al., 1983).

V roce 1978 si Spojené státy stanovily za cíl vymýtit přenos endogenního viru do roku 1982 (Hinman et al., 1979). Základní strategie spočívala ve zvýšení proočkovanosti jednou dávkou vakcíny a v monitorování spalniček. Očkování bylo navíc povinné pro vstup do školy. Mnoho dětí předškolního věku, zejména těch žijících v chudých čtvrtích, však nebylo očkováno. Ačkoli počet případů spalniček poklesl, nemoc se nadále šíří jak u neočkovaných dětí, tak u dětí, u nichž očkování selhalo.

V letech 1989 až 1991 došlo ve Spojených státech k velké epidemii spalniček: bylo hlášeno 55 000 případů a 123 úmrtí (Arkinson et al., 1992). V reakci na tento návrat nemoci došlo k několika změnám ve strategii boje proti spalničkám:

1989: zavedení druhé dávky vakcíny, aby se předešlo případům spalniček ve školní populaci (CDC, 1989).

1990: zvýšení očkovacích služeb pro děti předškolního věku žijící v chudých čtvrtích, aby se předešlo případům spalniček v těchto populacích (NVAC, 1991).

Snížení počtu případů spalniček bylo připsáno těmto opatřením:

„V roce 1993 bylo hlášeno pouze 312 případů spalniček. Ke konci roku 1993 nebyl po dobu 6 po sobě jdoucích týdnů hlášen žádný případ spalniček (CDC, 1993). V roce 1994 však došlo k nárůstu počtu případů spalniček (958 případů). Molekulární epidemiologie odhalila, že viry, které cirkulovaly v roce 1994, byly dovezeny a lišily se od virů, které cirkulovaly v letech 1989 až 1990 (Rota et al., 1996). Tyto výsledky naznačují, že přenos spalniček byl v USA v roce 1993 přerušen.“

Anti-Kennedyho rétorika

Několik článků je velmi dobře zdokumentováno v The Defender, 19. února 2025 [7]: „Poslední epidemie spalniček jsou výsledkem selhání vakcín, nikoli nedostatečného očkování. Zatímco epidemie spalniček pokračují, mainstreamová média obviňují ministra zdravotnictví Roberta F. Kennedyho Jr. z „rétoriky proti očkování“. Epidemie spalniček se však opakovaně vyskytovaly v komunitách, kde byla proočkovanost vyšší než 95 %, což dokazuje, že samotná vakcína neposkytuje trvalou imunitu. V době, kdy se epidemie spalniček stále objevují, je mainstreamová média nyní využívají jako politickou zbraň a snaží se obvinit našeho nového ministra zdravotnictví a sociálních služeb (HHS) Roberta F. Kennedyho Jr. z takzvané „rétoriky proti očkování“.

The Defender pokračuje:

„Wall Street Journal nedávno publikoval názorový článek, který naznačoval, že jeho obhajoba bezpečnosti vakcín je zodpovědná za nárůst případů spalniček. Tento příběh je nejen nepodložený, ale také ignoruje desítky let dokumentovaných neúspěchů vakcín proti spalničkám – neúspěchů, ke kterým došlo u vysoce proočkovaných populací po celém světě. Skutečným problémem není selhání očkování, ale selhání vakcíny. Jak tento článek dokazuje, epidemie spalniček se opakovaně vyskytovaly v komunitách, kde proočkovanost přesahovala 95 %, což dokazuje, že vakcína sama o sobě neposkytuje trvalou imunitu.

Neustálé snahy o to, aby se RFK Jr. stal obětním beránkem, jsou pouze odvrácením pozornosti od hlubších vědeckých a historických důkazů, které zpochybňují převládající narativ o očkování.

„Dlouhá historie neúspěchů očkování proti spalničkám“

„Již více než 25 let jsou hlášeny epidemie v populacích s proočkovaností přesahující 95 %, což zpochybňuje obecně přijímaný názor, že vakcíny jsou jediným řešením v boji proti spalničkám. Zde je dokumentovaný přehled těchto neúspěchů vakcín:

• 1985, Texas, USA: Studie zveřejněná v roce 1987 v časopise New England Journal of Medicine analyzovala epidemii spalniček v Corpus Christi v Texasu, kde bylo očkováno 99 % žáků a více než 95 % bylo imunizováno. Vědci dospěli k závěru: „Epidemie spalniček se mohou vyskytnout na středních školách, i když je více než 99 % žáků očkováno a více než 95 % je imunizováno.“

• 1985, Montana, USA: Článek v American Journal of Epidemiology zkoumal epidemii spalniček, která si v Montaně vyžádala 137 obětí, a to i přes 98,7% proočkovanost. Vědci uvedli: „Tato epidemie naznačuje, že přenos spalniček může v některých kontextech přetrvávat i přes správné provádění současné strategie eliminace spalniček.“

• 1988, Colorado, USA: Epidemie spalniček na univerzitě v Coloradu nakazila 84 studentů, přestože více než 98 % z nich mělo prokázanou imunitu díky přísným očkovacím politikám. Vědci dospěli k závěru, že „epidemie spalniček se mohou vyskytnout i mezi vysokoškolskou populací s vysokou proočkovaností“.

• 1989, Quebec, Kanada: Studie publikovaná v Canadian Journal of Public Health, původně připisovaná nízké proočkovanosti, dospěla k závěru, že „neúplná proočkovanost není platným vysvětlením epidemie spalniček v Quebecu“.

• 1991–1992, Rio de Janeiro, Brazílie: Studie publikovaná v časopise Revista da Sociedade Brasileira de Medicina Tropical odhalila, že 76,4 % případů spalniček během této epidemie bylo očkováno před prvním rokem věku.

• 1992, Kapské Město, Jihoafrická republika: Studie zveřejněná v časopise South African Medical Journal zdokumentovala epidemii, při které bylo očkováno 91 % dětí a účinnost vakcíny byla pouze 79 %. Vědci dospěli k závěru, že k epidemii přispělo selhání primárních a sekundárních vakcín.

Toto je jen několik příkladů z rozsáhlé literatury dokumentující epidemie spalniček u vysoce proočkovaných populací – jasný důkaz, že imunita vyvolaná vakcínou není celoživotní ani trvale účinná.

„Ignorování historie nezmění nic na neúspěchu vakcín“

„Odpovědní představitelé veřejného zdraví nadále ignorují tyto dobře zdokumentované neúspěchy a trvají na tom, že přísnější očkovací povinnosti jsou jediným způsobem, jak zabránit spalničkám. Historie však ukazuje, že očkování není synonymem imunizace. Rozšířená víra, že vakcíny samy o sobě mohou spalničky vymýtit, je spíše založena na víře než na důkazech, jak dokazuje instinktivní obviňování neočkovaných osob pokaždé, když dojde k epidemii. Je ironií, že ti, kdo předkládají recenzované důkazy o neúčinnosti vakcín, jsou označováni za „odpůrce očkování“, i když jsou pouze zastánci pravdy a informovanosti o vakcínách.

Globální zdravotní agenda, vedená organizacemi jako UNICEF a Nadace Billa a Melindy Gatesových, nadále prosazuje masové očkovací kampaně a ignoruje skutečné problémy: nedostatečnou hygienu, podvýživu a oslabenou imunitu. Pokus médií připsat epidemie spalniček RFK Jr. není založen na vědeckých datech, ale na politickém oportunismu. RFK Jr. vždy hájil bezpečnost vakcín a svobodnou volbu lékařské péče – principy, které jsou daleko od „anti-vakcínového“ postoje. Jeho varování před zraněními a selháními vakcín jsou ve skutečnosti potvrzena epidemiemi, které jsou dnes hlášeny.„

“Spalničky: nemoc s reálnými riziky a reálnými výhodami„

“Spalničky jsou skutečná nemoc. Ačkoli mohou vést k vážným komplikacím, jejich průběh závisí do značné míry na imunitním stavu každého jednotlivce. Před zavedením plošného očkování byly spalničky běžným dětským onemocněním, které poskytovalo doživotní imunitu. Dnes, v důsledku snížení imunity vyvolané očkováním, jsou epidemiemi stále častěji postiženi dospělí, kteří mají vyšší riziko komplikací.

Tradiční medicína však málokdy uznává, že spalničky nejsou jen nemocí, které je třeba se obávat, ale mají také dobře zdokumentované přínosy pro zdraví. Nedávné výzkumy ukazují, že přirozená infekce spalničkami hraje zásadní roli ve vývoji imunitního systému a může pomáhat chránit před chronickými nemocemi, některými druhy rakoviny a autoimunitními onemocněními. Navíc, ačkoli je očkování proti spalničkám široce prezentováno jako bezpečné, stále více důkazů odhaluje desítky závažných nežádoucích účinků spojených s očkováním proti spalničkám, příušnicím a zarděnkám (MMR).„

Objevte podceňované nevýhody očkování

“Podle údajů o nežádoucích účincích shromážděných na GreenMedInfo se jedná zejména o:

• Encefalitida (zánět mozku)
• Křeče a horečnaté záchvaty
• Autoimunitní onemocnění, jako je Guillain-Barréův syndrom
• Chronická artritida a bolesti kloubů
• Trombocytopenie (nízký počet krevních destiček vedoucí k poruchám srážlivosti krve)
• Anafylaktický šok a závažné alergické reakce
• Zvýšené riziko cukrovky typu 1

Tyto dobře zdokumentované rizika vyvolávají zásadní otázky ohledně politiky povinného očkování pro všechny. Myšlenka, že každé dítě musí být očkováno bez ohledu na individuální rizikové faktory, ignoruje skutečnost, že vakcíny – stejně jako jakýkoli jiný lékařský zákrok – s sebou nesou rizika, která je třeba zvážit ve srovnání s jejich přínosy. Místo slepého prosazování strategie nekonečných opakovaných očkování a povinných očkování by veřejné zdravotnictví mělo zaujmout upřímný a vědecký přístup, který zohledňuje jak rizika, tak přínosy přirozené infekce spalničkami.

„Pokud nás historie něco naučila, pak to, že očkování proti spalničkám samo o sobě není řešením. Chcete-li prozkoumat vědeckou literaturu o nežádoucích a nezamýšlených účincích očkování, podívejte se do naší databáze výzkumu očkování.“

Je očkování jediným řešením?

Lze to říci velmi kategoricky: s pomocí současných vakcín nebude možné spalničky vymýtit, i když se to v některých zemích podaří na několik let. Co tedy dělat? Čekat, až takzvaná věda objeví nové vakcíny proti spalničkám, které budou mít požadované vlastnosti, ale které dosud nemá žádná vakcína proti žádné nemoci?

Ne! Je třeba změnit cíl: cílem již nesmí být nulový počet případů spalniček, ale nulový počet závažných případů spalniček, což není vůbec totéž!

Musíme se naučit tuto nemoc zvládat a předcházet jejím závažným formám. Ale jak, když neexistuje žádná léčba spalniček? Žádná léčba, to opakují lékařské autority do omrzení. Ale to není pravda! Vitamin A může pomoci udržet nemoc v mírné formě. Další čtyři děti americké rodiny, jejíž dítě zemřelo v únoru, byly také nakaženy virem spalniček. Byly léčeny vitamínem A (ve formě oleje z tresčích jater) a steroidem budesonidem, jak uvádí The Defender [8]:

„Rodiče vysvětlili, že jejich čtyři zbývající děti onemocněly spalničkami krátce po smrti svého šestiletého dítěte v nemocnici. Edwards je rodinný lékař integrativní medicíny v Lubbocku, který vede soukromou praxi s přibližně 2 000 pacienty. Potvrdil, že všechny čtyři děti mají spalničky, a předepsal jim rybí olej a budesonid, steroid používaný k úlevě od zánětu dýchacích cest. „Uzdravily se velmi rychle,“ řekla matka. Otec přitakal a dodal, že spalničky překonali za pouhých pět dní od objevení se vyrážky. Další rodiče, jejichž děti nebyly očkovány proti spalničkám, se spalničkami nakazili a po léčbě u Edwardse se uzdravili. Jiní rodiče řekli, že „by raději podstoupili tuto léčbu než očkování MMR, protože viděli tolik škod“ způsobených vakcínou. Co by pár rád vzkázal ostatním rodičům, kteří vidí „alarmující“ zprávy o smrti jejich dětí? „Co řeknete rodičům, kteří v panice spěchají očkovat šestiměsíční dítě proti spalničkám, protože si myslí, že jejich dítě zemře na spalničky kvůli tomu, co se stalo vaší dceři?“ Matka vysvětlila, že bude i nadále radit lidem, aby se nenechali očkovat, a že spalničky nejsou tak závažné, jak tvrdí média.

Vitamin A, jeho omezení

Vitamin A se nesmí užívat v nadměrných dávkách. Může se však používat jako preventivní opatření, pokud existuje vysoké riziko nákazy, například pokud se spalničky vyskytly v rodině nebo ve škole. Nemusí sice zabránit onemocnění, ale pomůže zmírnit jeho průběh, což je podstatné. WHO v současné době doporučuje doplňování vitaminu A u osob nakažených spalničkami: podle WHO je nedostatek vitaminu A pozorován i u dobře živených dětí. Užívání vitaminu A snižuje riziko následků a úmrtí v důsledku spalniček.

Je třeba konstatovat, že veřejná debata je systematicky znečištěna snahou prezentovat každý případ spalniček, jako by se jednalo o černou smrt. Přečtěme si ještě v The Defender z 5. března 2025 [9]:

„Jen normální medicína“ – svědectví texaského lékaře o epidemii spalniček: “Dr. Ben Edwards, praktický lékař a specialista na integrativní medicínu v Lubbocku v Texasu, je v terénu v okrese Gaines, kde pomáhá rodinám s dětmi nakaženými spalničkami. V exkluzivním rozhovoru pro The Defender Dr. Edwards uvedl, že smrt dítěte ze západního Texasu mohla být zabráněna, kdyby bylo léčeno budesonidem, steroidem používaným ke snížení zánětu dýchacích cest. Ministr zdravotnictví a sociálních služeb (HHS) Robert F. Kennedy Jr. v úterý ocenil použití toho, co New York Times nazval „nekonvenčními léčbami“ spalniček, a zdůraznil, že lékaři v Texasu zaznamenali „velmi, velmi dobré“ výsledky při použití těchto léků během nedávné epidemie spalniček v okrese Gaines. Léčba zahrnovala olej z jater tresky – zdroj vitamínu A a vitamínu D – budesonid, steroid používaný k úlevě od zánětu dýchacích cest, a klarithromycin, antibiotikum. V exkluzivním rozhovoru pro The Defender Dr. Ben Edwards zveřejnil příběhy o pozitivních výsledcích, které on a další lékaři z Texasu nedávno zaznamenali při použití těchto léčebných postupů v reakci na epidemii spalniček v západním Texasu. Standardní léčba spalniček spočívá v podpůrné péči zahrnující antipyretika, antitusika a tekutiny, uvedl Edwards. Pravidlo 200 Texaské lékařské komory umožňuje texaským lékařům nabízet také „doplňkové a alternativní“ léčebné možnosti, které dokonale ovládá. Podle Edwardse bylo možné zabránit úmrtí texaské dívky, která byla pozitivně testována na spalničky, kdyby jí nemocniční personál podal respirační léčbu, jako je budesonid. „Budesonid se vždy používal při exacerbacích astmatu,“ uvedl Edwards, „ale během COVIDu mnoho lékařů zjistilo jeho velmi prospěšnou roli při léčbě zánětů vyvolaných respiračními viry.“

Zdravotnické úřady však kladou odpor, jak ukazuje The Defender z 18. března [10]:

„Texaské zdravotnické úřady zamítly žádost lékaře o doporučení léčby spalniček. Texaský lékař, který úspěšně léčil pacienty se spalničkami budesonidem, požádal státní zdravotnické úřady, aby tuto informaci šířily v místních a regionálních klinikách, nemocnicích a ordinacích. Bylo mu však sděleno, že stát může jako preventivní opatření doporučit pouze vakcínu MMR.“

Několik anekdot z kongresů …

Aktivně jsem se účastnil několika kongresů pořádaných InVS (Institut de veille sanitaire, Institut pro sledování zdravotního stavu), SFSP (Société française de santé publique, Francouzská společnost pro veřejné zdraví) nebo ADELF (Association des épidémiologistes de langue française, Asociace francouzsky mluvících epidemiologů), kde jsem přednesl ústní příspěvky nebo prezentoval plakáty a vystoupil z pléna. Mohl jsem tak pozorovat a získat relativní zkušenosti z těchto kongresů. Zde je několik anekdot:

Začátkem října 2017 se v Amiens konal kongres ADELF-SFSP. Přednesl jsem tam ústní příspěvek o statistických testech v epidemiologii [11 ]. Na místo konání kongresu bylo třeba jet autobusem, ale město nezajistilo dopravu pro několik stovek účastníků kongresu, kteří přijížděli téměř současně. Mnozí z nás tedy čekali, až se v autobuse uvolní místa... Abychom si zkrátili čekání, povídali jsme si. Rozhodl jsem se otestovat své spolucestující citátem, který je v epidemiologické literatuře dokonale ověřený: „Virus spalniček se může šířit bez toho, aby byl v očkované populaci detekován.“ Odpověď zněla: „To je známo, ale nemůžeme říkat všechno!“ V té době ministryně zdravotnictví Marisol Touraine neúnavně opakovala na veřejnosti, že očkování brání šíření viru... Epidemiolog, který by se odvážil veřejně říci to, co bylo již dlouho dokonale prokázáno, si mohl být jistý, že si zničí kariéru...

Na stejném kongresu přednesla švýcarská epidemioložka příspěvek o úspěšném vymýcení spalniček ve Švýcarsku. Vystoupil jsem, abych na příkladech připomněl, že vymýcení pozorované v daném okamžiku ještě neznamená definitivní vítězství. Ona to nezpochybnila, pouze mi odpověděla, že spalničky jsou potenciálně závažné onemocnění, je třeba očkovat... Myslím si, že lze přesvědčivě argumentovat, že nebude možné trvale vymýtit spalničky v jedné zemi, aniž by bylo celosvětově vymýceno všech 26 sérotypů spalniček, a to i když vymýcení je formálně méně náročné než eradikace. Argumenty jsou poměrně jednoduché: jelikož k eliminaci může dojít i při částečné imunitě a očkování není schopno udržet imunitu na velmi vysoké úrovni, cirkulace virů spalniček v jiných regionech světa a četné mezinárodní kontakty způsobí, že spalničky se dříve či později do dané země vrátí. Přesně to se v současné době děje ve Spojených státech, kde bylo očkování zahájeno v roce 1963.

V polovině října 2013 se v Bordeaux konal kongres ADELF-SFSP. Přednesl jsem tam příspěvek o eradikaci neštovic, který byl vyvěšen na plakátu. Byla tam speciální sekce věnovaná očkování proti spalničkám. Z hlediště jsem připomněl, že imunita populace proti spalničkám je součtem imunity získané onemocněním a imunity získané očkováním a že imunita získaná onemocněním se každým dnem snižuje. Co se stane, až budou dospělí imunní díky onemocnění nahrazeni dospělými, kteří spalničky znají pouze z očkování? Předseda CTV (Technický výbor pro očkování) Daniel Floret mává rukama, aby dal jasně najevo, že se nacházíme v neznámé situaci. Sál zaplaví intenzivní a velmi znatelná emoce, jak mi potvrdí jedna účastnice kongresu při odchodu. Účastníci kongresu zřejmě nikdy nepředpokládali takovou situaci...

Během polední přestávky si předseda CTV přečte můj poster[12 a 13] o problematice očkování skutečných kontaktů proti neštovicím. Jdu si s ním promluvit. Řekne mi, že zná pouze jedno účinné očkování pro kontakty, a to proti spalničkám do 72 hodin po nakažení. Potvrdil tak, že očkování proti neštovicím tuto vlastnost nemá, na rozdíl od toho, co bylo důrazně prosazováno a velmi systematicky a přísně uplatňováno během kampaně na eradikaci neštovic s katastrofálními důsledky [3]. Epizoda opičí neštovice odhalila, že oficiální stanovisko k této otázce zůstává nezměněno: očkování kontaktních osob je údajně účinné do 4 dnů po nakažení, přestože na vysoké úrovni vědí, že to není pravda [14]...

Poznámky a zdroje

[1] L'éradication de la polio (Vymýcení obrny); Sebastiao Salgado; éditions du Seuil 2003

[2] Moje články na Aimsib o pokusu o vymýcení obrny:

– 18. září 2022: Vymýcení obrny aneb Perrette a konvice na mléko

– 25. září 2022: Vzdala WHO eradikaci dětské obrny?

[3] Moje články na Aimsib o vymýcení neštovic:

– 22. prosince 2019: Vymýcení neštovic, velké manévry začaly

– 10. května 2020: Katastrofální očkování kontaktních osob

– 6. září 2020: Očkování všech, společná karanténa, smutný příklad z roku 1974

[4] https://childrenshealthdefense.org/...

[5] 20. prosince 2017: Šíření spalniček pod palbou očkování

[6] Diplomová práce 2002 Grenoble: https://www.yumpu.com/...

[7] https://childrenshealthdefense.org/...

[8] https://childrenshealthdefense.org/...

[9] https://childrenshealthdefense.org/...

[10] https://childrenshealthdefense.org/...

[11] http://www.adelf-sfsp.fr/?p=15493

[12] https://p4.storage.canalblog.com/42/31/310209/121014493.pdf

[13] https://questionvaccins.canalblog.com/archives/2013/10/16/28149160.html

[14] https://www.aimsib.org/2022/08/14/le-probleme-de-la-variole-eradiquee/

[15] Viz H. Banoun; 2022 Measles and Antibody-Dependent Enhancement (ADE): History and Mechanisms, ve francouzštině: Rougeole et facilitation dépendante des anticorps (ADE) : historique et mécanismes

[16] Plán na vymýcení spalniček a vrozené zarděnky ve Francii, 2005–2010, Ministerstvo zdravotnictví a solidarity, červen 2005.

[17] https://www.who.int/news-room/fact-sheets/detail/measles