Úvaha nevzdělance nad umělci moci I

Pokusme se najít vzorec vzdáleného zla  a doufejme, že je to jen špatně koncipovaná konstrukce, alias  konspirace.  Tak to nemají někteří básníci a filosofové pravdu, říkají-li, že je vše dobré ?, ptá se Memnon ve Voltairově povídce a filosof mu odpoví: mají pravdu, mají-li ovšem na zřeteli uspořádání celého vesmíru.

Pod přívalem informací o ohrožení planety, v závěsu následované různými omezeními života nám nezbývá, než-li se zamyslet a zkoumat myšlenkové postupy, které  mohly vést k závěrům samozvané organizátory světa, kteří nám ústy Klause Schwaba, Noaha Harariho a jiných  sdělují, že matička je přetížená neustále se zvětšující populaci.  Novým heslem, jak je přesvědčen Římský klub pod vedením E.U.von Weizsackera ve svém prohlášení z roku 1995, je sice dvojnásobný blahobyt, ale pouze poloviční spotřeba přírodních zdrojů – tyto pojmy stojí v centru toho, co od nás požaduje první globální revoluce. Blahobyt, ale pro koho? Chceme-li se bránit, musíme se odvážit  zkoumat niterný mentální svět odloučených elit a jejich fabulace, abychom  pochopili důsledky jejich konání formující naše životy. A především musíme o jejich názorech  a záměrech bez ostychu otevřeně diskutovat.  Proč se o tom nemluví, nemyslí to vážně, je to jen  nezávazná, mediální a mocenská hra?

Je pravděpodobné, že jejich uvažování je (mimo jiné) motivováno představou o možných důsledcích budoucí produkce dostatku energie (např. z fúzních reaktorů, modulárních reaktorů,  obnovitelných zdrojů, atd., ačkoli na druhé straně jsou obavy z obrovského nárůstu spotřeby el.energie pro digitalizaci vč. AI), a dospěli k závěru, že v takovém případě je naděje na  záchranu planety v jejich pojetí bez nezbytných opatření malá, protože důsledky dnešní obousměrné globální informovanosti  nesou změny v sebeuvědomění národů. V mnoha afrických chatrčích se slaměnými střechami nebo v jurtách dnes  nesmí chybět televizor, aby se domorodci alespoň chvíli mohli kochat pohledem na blahobyt bílých, stejně, jak jsme kdysi my toužebně shlíželi na holywoodské manekýny.  Obdivný pohled sice nějakou chvíli udrží diváky v příjemném vzrušení, podobně jako na divadelním představení, ale dříve nebo později se promění obdiv v touhu nápodoby nebo spoluúčasti, v horším případě závistí, zloby a uvědomění, že oni jsou neúměrnými plátci jiných životů. Poznání těchto bylo využito účelově k exodu za snadným lepším. Představa zajištění dnešního evropského životního komfortu pro osm a více miliard je skutečným nebezpečím pro celou planetu. Dostatek levné energie zatíží prostředí  paradoxně nadměrně, protože lidstvo bude hýřivě uplatňovat nároky na pohodlí a všechny dostupné civilizační výdobytky, se všemi negativními dopady- enormní exploataci surovin, zástavbou dalších území, odpadky, atd., a digitalizace, umělá inteligence i robotizace by negativní jevy ještě umocnily množstvím přebytečných a nepoužitelných lidí, ohrožujících mocné elity. Umělá inteligence je užitečným nástrojem, podle mého laického názoru však pracuje se světem jevů, metodikou matematiky, a je otázkou, zda  někdy v budoucnu získá schopnost pochybovat, jinak ji kontemplace i metafyzika  zůstane zapovězenou sférou myšlení, stejně jako niterná poezie či schopnost popření sebe sama. Pokud se těchto otěží zmocní nelítostní predátoři, změní pořádek věcí ke svému egocentrickému obrazu, bez hlubšího hledání  humánních řešení, jen duchovní člověk hledá.

Zamysleme se nad snahou globalistů významně snížit dostupnost levné energie evropským státům,  zdůvodňována Ursulou von der Leyenovou žádoucím zchudnutím, jimž se vynutí změna chování zhýčkané evropské populace, a dosaďme si pravděpodobné důsledky celosvětového dostatku levné (byť bezemisní) energie a očekávané oprávněné snaze třetího světa po napodobení života bohatších, neboť i oni chtějí odkládat odpadky do pevných pytlů s vůni levandule... Takto postavena úvaha vnese jistý racionální pohled na plány  globalistů, aniž bych je tím omlouval či chválil,  jim jde především o absolutní moc.

Evropa byla obětována green dealem nikoli pro záchranu planety, ale pro oslabení reptala a uvolnění prostoru a kapacit k pochodu za surovinovými zdroji. Ani Spojené státy nejsou suverénem světové politiky, jsou však díky své ekonomické a vojenské síle  vítaným prostředkem k dosažení dílčích cílu na cestě k depopulaci.  Je známkou přirozeného vývoje, že každá mocnost musí zvyšovat svůj vliv, pokud nechce přijít o část svého současného vlivu, jen Evropa už v tomto smyslu nemá  co ztratit, takže bude jen sloužit a přihlížet.

Nelze celosvětově pokračovat v nápodobě naši civilizace bez rizika, proto v myslích nadnárodních inferiorních elit došlo k znovuvzkříšení malthusiánské teorie, a nyní  tito umělci moci hledají efektivní, ale budoucím obětem vysvětlitelné a přijatelné metody jejich redukce.   Mají k tomu k dispozici rozsáhlý služební aparát, finančníky, média, vědce atd.  a považuji se za neporazitelné. Jeden z činitelů  a mluvčí Velkého resetu, Klaus Schwab, dne 23. května 2023 na Davoském fóru řekl: „Budoucnost nevzniká sama od sebe. My (WEF-World Economic Forum) jsme ti, kteří formují budoucnost. Máme prostředky, kterými, když budeme chtít, ji prosadíme po celém světě. A my to jsme schopni realizovat tím, že jako akcionáři budeme vzájemně spolupracovat a ve společenstvích jednat.“  OONI konstruují realitu, aby ji ex post  zkoumali a hodnotili politologové i jejich média,  ovšem bez jakékoli zpětné vazby, většinově otrocky souhlasně. Výroky mluvčích Velkého resetu jsou přehlíženy, jako by nebyly vysloveny, chybí jakákoli veřejně dostupná kritická analýza. Pokud nebudeme nahlížet na dění ve světové politice pod tímto prizmatem, náš pohled bude zkreslen právě do podoby, která je žádoucí pro pokračování ve vytýčeném směru ke světové vládě.

V tomto duchu jednají a  překotně otevírají nová a nová overtonova okna problémům, aniž  by vždy očekávali proklamovaný výsledek, mají sloužit jen jako dílčí prostředky k dosažení cílového záměru. Je nemožné  vyjmenovávat  všechny prosazované, i zdánlivě drobné změny upravující především euroamerický sociální svět, ale přece jen aspoň nejvýznamnější nutno opakovaně připomínat s důrazem na Evropu: Green deal, energetická reforma, dekarbonizace, demetanizace, deindustrializace, řízená imigrace, dluhové financování militarizace, financializace životního prostředí, omezení potravinové soběstačnosti, biologické války v součinností s WHO, proti rodinná a protivlastenecká politika, avizované omezování  osobního vlastnictví, boj proti dezinformacím, boj za evropské hodnoty, atd.  Boj a zase boj,  a tak se znakem doby stal STRACH.  Stanovili si cíl a podle něj konstruují mravní řád, kterým  řídí populaci k jeho dosažení. Paralyzuje evropskou  populaci zatím nikoli jejími okamžitými obavami ze ztráty existence, ale možnou aktuální ztrátou držby materiálních hodnot, a tím oslabuje odpor. Režiséři teatra mundi úspěšně brání pojmenování, analýze a diskusi o strukturovaných krocích k dosažení plánovaného cíle, čímž dosáhnou pouze omezeného úsilí o řešení dílčích nesourodých prvků.  Akademická obec je zastrašená, zbabělá a zkorumpovaná granty... Není veřejně účastná na diskusi o hrozbě totality v její kvalitativní plnosti, labyrint světa se tak stává nepřehledným dějištěm strachu z klimatických změn, sebelikvidace atomem, napadení mimozemšťany,  neschopnosti  akceptovat nové hodnoty, atd. a do pozadí byla zasunuta i diskuse o likvidaci hotovosti, připravované celosvětové instalaci digitální identity a měny, s její následným mocenským využitím kreditů, tj. novodobou verzi nevolnictví.  Čína je jeho laboratoří.  Kritické názory nemají publicitu nebo jen malou, a často  jsou zesměšňovány umělým předkládáním absurdních názorů. Elity přitom poťouchle slibují, že kdo se prosadí ve spleti ekonomických, rasových a mocenských vztahů, ten se zachrání,  a mnozí tlačí zlatý kočár v naději, že se v něm povezou, aby později vzhlíželi z bláta na kočár v dálce ujíždějící. Jenže, jak ve svých verších připomíná Vladimír Holan  - Budoucnost není pro všechny, ... už není vidět , kdo jsou, zcela neznámi sami sobě...Ano, ale jsou to právě oni, lhostejní i k tomu, co bude i v budoucnosti.  A my se zarputile   ptejme, komu a čemu to slouží! Jak říkal Chesterton : „Když chcete vědět co chtějí velmi chudí, zeptejte se těch velmi bohatých“, a my zatím  jako celek jsme lákavě bohatí.

Na otázku, proč je hlavní útok směrován na obyvatele Evropy, lze vysvětlit obavami ze vzpoury  vzdělané populace a její zkušeností s totalitními režimy.  Odpovědí Evropanů v agónií je sebemrskačství, známé již u flagelantů. Globalisté spoléhají na pozdější  snazší manipulaci s národy jiných kulturních a civilizačních okruhů, jejíchž populace marně očekává zlepšení svého údělu nápodobou. Uvědomme si ale, že představa světové vlády vznikla na naši půdě. Naše civilizace uvedla do života digitalizaci a nastolila informační boom ve všech oblastech. Digitální identita každého jednotlivce a digitální měna se stávají spolu s umělou inteligenci vítanými pomocníky vládnoucích elit, vyhodnocujících prospěšnost každého občana, a nebudeme daleko od kastovnictví, jak jej známe z Indie.  Náznakem i zkouškou byla manipulace v době covidu.

Jsme svědky dění, na jehož konci bychom měli být oběťmi, ale je naši společnou odpovědnosti ptát se a objektivně zkoumat, zda rámcový záměr finančního nadnárodního národa, alias globální  elity, nemá racionální podklad, zda uváděné důvody ohrožení planety jsou jen pouhou mocenskou strategii nebo hrozí opravdu lidstvu sebe udušení snahou po všeobecném dostatku všeho všem. Nelze toto nebezpečí vyloučit, ale je nezbytné vyzvat skutečné  elity, nevázané na elity mocenské (věřmě že existují a mají dost odvahy), aby se vši odpovědnosti k lidstvu hledali schůdnou cestu k záchraně planety, podloženou vědeckými rešeršemi,  a v přímé konfrontaci s oponentními názory. Základním předpokladem pro úspěch je  vybojování svobody vědeckého zkoumání, a jeho svobodná publicita naprostou podmínkou.

Naplnění zmiňovaného záměru globalistů není otázkou jednoho či dvou desetiletí, natož  krátkých demokratických volebních období, ale pro jeho realizaci chtějí zajistit zdroje a  stabilizovat svět dostatečně dlouhodobě, bez nečekaných a obtížně zvládnutelných zvratů. K tomuto nákladnému a zdlouhavému procesu musí zajistit na dlouhou dobu jistou stabilitu mezinárodní i sociální, kterou  chtějí mít pod vlastní kontrolou. Tyto složité procesy budou řídit poznáním, nikoli aby poznání řídili událostmi, to by jim mohlo  zkomplikovat cestu k dosažení kýženého cíle – světové vlády.

Součástí dlouhodobé strategie je i podivná ukrajinská válka a  v této souvislosti bychom si měli  uvědomit, z jakého mocenského balíku vzešel současný ruský vůdce. Role posluhujících tajných služeb  je ve světové politice nepopíratelná, a nelze vyloučit vzájemné kontakty s protistranou, přičemž je možná, či dokonce pravděpodobná v některých krocích součinnost, jakkoli se tato domněnka může jevit absurdní. Deep state všech mocností nelze podcenit. Ukrajina je rozkradena, rozprodána, částečně vylidněná a připravována na zásadnější strategickou  roli k ovládnutí  východních zdrojů. Jakkoli jsou války tragické, jsou jen opakovanými epizodami v boji o suroviny a trhy v divadle světa, které ovšem vlivem  dynamiky technologie a vědy směřují k tragickým důsledkům pro lidstvo či jeho významnou část, ale právě tato ohrožená většina je nevšímavá.  Představitel EU  pro zahraniční věci Josep Borrel prohlásil, že Rusko musí přestat existovat. Za jakých okolností by uvažovaná parcelace  mohla proběhnout, si raději nepředstavujme.

Geopolitický analytik Luongo namítá, že Rusko se liší od Evropy v míře podobně, jako Amerika od Evropy, ale to neznamená, že již bezzubá Evropa není využitelná, ovšem jinak než-li Rusko, které má zdroje. Amerika se chová chytře, když se zdánlivě vzdálila válečné vřavě a přenechala zodpovědnost na Evropě, čímž ji přinutila militarizovat a v budoucnosti využila k posílení společného válečného snažení.  Důležitým výsledkem ukrajinského konfliktu je vyvázání podstatné části Ukrajiny z ruského vlivu a již je zřejmé, že animozita ukrajinského lidu  vůči Rusům bude dlouhodobá, čímž se zajistí prostor pro ekonomické využití i logistiku. Západ převzal veřejně nepřiznávané velení nad ukrajinskou frontou Zelenského.

Říká se, že každá společnost se udržuje tím, čímž vznikla, a naše moderní civilizace má sice  ve vínku využívání fosilních energetických zdrojů, které umožnily nebývalou expanzi a rozvoj, jenže v současnosti byla Evropa tohoto levného životadárného zdroje zbavena.  Nelze  také přehlédnout, že, jak tvrdí Montesquieu,  říše založená zbraní musí se zbraní udržovat, proto je lidu  nutno ukazovat stále nové nepřátelé k rozptýlení a zaměstnání válkami navenek.

* * *

V dalším článku se pokusím i s pomocí  klasiků nastínit odvrácenou a podceňovanou   mravní podstatu problému, jakkoli mravnost je v politice a mocenském boji okrajová,  protože důležitým prostředkem mocenského úspěchu je lstivost. Historie hodnotí dobyvatele podle úspěšnosti, bez etického měřítka, resp. vítěz určuje hodnocení i etiku.  Co s tím?